LadyCharlene komentáře u knih

4. díl se mi hodně líbil. Víc než 3. Misa sice byla otravná a v realitě byste se s ní potkat nechtěli, natož, aby se do vás zamilovala, ale líbilo se mi, jak dokázala Lighta vykolejit. Akorát mi nesedí přítomnost smrtonošky. Je úplně jiná než Rjúk, na němž (snad všichni) milujeme jeho nezúčastněnost, jeho škodolibost, to, že celá situace vznikla jen proto, že se jeden smrtonoš neskonale nudil... Rem je taková upjatá...
Vtipné, napínavé, mrazivé.

1 20.07.2023

Není to ani měsíc od (doufejme že NE) posledního koncertu KISS v Praze, jak jinak bych se mohla do toho dne vrátit... S touto knihou se vrátíte na samý počátek zrodu živoucí legendy, která tu bude i po nás. Možná v daleké budoucnosti lidé nebudou znát to jméno, tu kapelu, ty hudebníky, ale paroháč nevymizí, velkolepé rockové a metalové koncerty taky nevymizí...
Jo, možná to Geneovi trošku až moc žeru, ale podnikatelský talent a fakt, že stvořil POJEM se mu upřít nedá.
Kniha je velmi čtivá, ucelená v přesně ohraničených kapitolách, které jsou dlouhé tak akorát. Bohužel poslední dvě kapitoly jsou až moc rychlé, tedy na mě, a už moc se to točí kolem problémů s Acem... U knihy jsem se zasmála, ale i dojala. Kapitoly s narozením Genova syna a úmrtím Erica Carra byly opravdu procítěné. Nečekala bych to, ale dokonce jsem se s Genem i v některých názorech shodla. I přesto si myslím, že bych si spíš rozuměla s tou druhou, "zlobivou", půlkou KISS. :D . První polovina knihy byla hodně o podnikání, o úspěchu a neúspěchu, ale jakmile do toho vstoupily Démonovy osudové ženy, zdálo se mi, že je Gene otevřenější, citlivější a kniha tak osobnější.
Příběh končí v roce 2001, vypadá to, že ani Genovy koule nejsou křišťálové a je hořkosladké poslední kapitoly číst, stejně jako bylo hořkosladké odcházet z jejich "posledního" koncertu. Pokud už to skutečně myslí vážně, chtělo by této knížce dodat posledních 20 let života KISS, poslední dvě kapitoly. My je chceme, a ty chceš ty prachy, Gene, a ty to víš... :D
(Schválně napočítejte použití slova "poslední") ;) .

4 17.07.2023

S odstupem času o této knize ráda řeknu, že to byla taková milá naivní oddechovka zahalená londýnskou mlhou. Zahřeje vás během podzimních lezavých plískanic, nemusíte u toho moc přemýšlet, vše si jede v klasických kolejích a skončí to přesně tak jak má správná pohádka... Taky mě to dostalo z čtecí krize. Nicméně na to, jak je to klišoidní slaďárna, je moc "ukecaná", myslím, že některé části jsou tam až moc rozepsané, až moc zopakované a hlavní hrdinka mi byla notně nesympatická. Ale to přisuzuji i našemu věkovému rozdílu. Být to na mně, jedu do Londýna, potkám pana B. a je ruka v rukávě. Žádný kecy okolo a je mi jedno, že by kniha končila ve třetí kapitole. :D Já se roztekla v jeho medových očích... To se mi taky dlouho nestalo, abych si pomyslela na knižní postavu. Takže tleskám autorce. Taky jsem nečekala, že se u této knihy upřímně pobavím. Ale i ta slzička dojetí ukápla. Takže jo, kdyby šly dávat půlhvězdičky, dám tomu 3 a půl. Myslím, že adekvátní hodnocení, ještě se musí Lin trošku vypsat. Některá souvětí mi nešla úplně přes jazyk. Těším se na Kufr z nebe, myslím, že ten si užiju o něco víc.

10 30.06.2023

Kdysi jsem viděla film, letos mi tato kniha přišla vhod do výzvy, pro ucelený názor jsem si film pustila znovu včera. A chce to oddělit film od knihy...
Původně jsem chtěla hodnotit přísněji, ale ke konci se příběhy nakupily stejně tak jako emoce. Hvězdičku strhávám za ty příšerné hrubky a překlepy. Nechtěla jsem, ale když jsem narazila na slovo "polikat", tak to na mě bylo moc.
Trošku mě mrzí, že v knize jsou postavy téměř jedna jako druhá, nejvíc jsem si asi oblíbila vedlejší Celii s Johnnym. Ti jsou stejně úžasní i ve filmu. Ovšem v knize se k vyvrcholení příběhu dostáváme polehoučku a promyšleněji než ve filmu. Ten je bohužel, z pochopitelných důvodů, moc osekaný
Co k tomu říct? Kromě hlavního tématu se autorka věnuje i "tradičním" hodnotám a otázce feminismu a mateřství. Líbí se mi, že jsou v knize skutečné reálie, díky paní Stockett teď znám jméno Medgara Everse i to, že Mississippi měla vlastní obdobu "Norimberských zákonů". Sama jsem si během četby položila otázku: "Kde vlastně tahle segregace začala." - No jo, došlo mi to... Ale je fajn se takhle zamyslet a dát si věci do souvislostí. V kontextu nedávných událostí je bohužel zřejmé, že lidé jsou nepoučitelní, zas tak moc se toho nezměnilo a doufám, že nejsme tak daleko od společnosti, kdy skutečně můžeme mluvit o svobodě a životě bez předsudků a diskriminace.

9 30.06.2023

Mám z knihy rozporuplné pocity. Autorka se věnuje velmi citlivému tématu, jehož vážnost umocňuje poznámka, že jsou v příběhu autobiografické prvky. Pozornost udržet umí, napětí a takový ten sídlištní chlad z knihy jen čišel, ALE... všechna tahle lezavost a atmosféra byla udupána přílišnou vulgaritou, místy nadbytečnými popisy a detaily a neurčitým koncem. Ačkoliv byla kniha velmi autentická, nějak jsem těm postavám nevěřila. Hlavní hrdinka mi v půlce začala lézt na nervy, mysticita ve formě Sáry mi na konci přišla vyloženě tlačená na sílu a chápu snahu o poetičnost, ale ten konec... Nemůžete celou knihu budovat napětí, a zakončit to vyšuměním do ztracena. A to byla velká škoda, protože tohle si opravdu zasloužilo pořádný zapamatovatelný konec. Nebudu se pouštět do analýzy chování, manipulace a Stockholmskýho syndromu, na to nemám kompetenci, ale tahle kniha byla strašnej mišmaš. Opominu, že se jedenáctiletý děti vyjadřují jak se vyjadřují, ale opravdu jsme potřebovali dostat podrobný popis močení? Zvlášť když se to týká jedenáctileté holčičky? Jsem si při čtení připadala jako úchylák já...
Kniha je plná bezmoci a symboliky, budete zuřit. budete zoufat, budete se bát, ale to je tak nějak všechno. Myslím, že epilog by to býval napravil...

9 12.06.2023

(SPOILER) Moje druhá zkušenost s Mornštajnovou, a byl to literární orgasmus. Nemyslím celou knihu, ale to zakončení... dlouho jsem u posledních vět knihy neměla pusu dokořán, a bylo mi jedno, že sedím v autobuse. První polovina knihy mi přišla utahaná, nepodstatná, nepřímost hlavní hrdinky nutí člověka fabulovat a domýšlet si, a v poslední třetině knihy to na nás vychrlí... Mimochodem krásná metafora s lesem, oceňuju, že to autorka vydržela až do konce a neztratila "nit". I přesto, že chvílemi byl děj předvídatelnější, stále to mělo hutnou atmosféru, bylo to napínavé, frustrující, nervy drásající. Já jsem na hlavní hrdinku křičela "ŘEKNI JIM TO, ŘEKNI JIM TO VŠECHNO! NEDUS TO!" Taková bezmoc, ta její odevzdanost, touha po tom se schovat... SPOILER: Kniha vám ani nedá uspokojivý konec, to mě asi mrzelo nejvíc. Ale ono to k happyendu ani dospět nemohlo... Od začátku do konce budete rodinu hlavní hrdinky NENÁVIDĚT, jak já bych je nakopala do těch jejich kyselých čumáků. Autorka se nevěnuje jen jednomu společenskému tabuizovanému problému. Je jich tam víc. Je to takovej řetězec, na jehož konci trpí nevinný.
Díky druhé polovině a postupnému přiznávání hlavní hrdinky by stálo za to knihu přečíst ještě jednou, protože některé ty "utahanosti" první části začnou dávat smysl. A všimnete si "nepodstatných" maličkostí. Bože, kéž bych to nepřečetla tak rychle... Moc se těším na paní Mornštajnovou na Světě knihy.
DOPORUČUJU, DOPORUČUJU, DOPORUČUJU!!!

17 06.05.2023

Tento díl se mi líbil víc než první, byl akčnější. Přijde mi, že v komiksu jsou charaktery výraznější než v seriálu. Elyoniny manipulace - mrazivě děsivé, chladnokrevné... Líbí se mi propracované kresby, kde se i odehrává vedlejší epizodka (souboj Irmy a Taranee o sendvič :D). V příběhu se střídá napětí akce i humor, nemám co vytknout.
Prosím, prosím, ať Egmont vydá i ten zbytek.

2 30.03.2023

Na čtenářskou krizi jsou nejlepší komiksy.
Tenhle díl se mi nelíbil tolik jako předešlé dva. Celý příběh se nese ve stylu šachové partie... Ale na mě je to trochu moc zamotané, trochu moc geniální... moc moc moc. Ovšem nahlédnutí do světa smrtonošů, to bylo opravdu skvělé, zasloužili by si kluci trochu víc prostoru. A doufám, že ve 4. díle si Rjúčka užijeme přeci jen trochu víc. No, a i přes zdánlivou táhlost děje, která ovšem pro příběh byla nutná a má své opodstatnění, to konec zase rozjel.

3 27.03.2023

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsem viděla, že tuhle "zkamenělinu" Egmont zase vyhrabal a dovolil nám, "třicátnicím" prožít opět ty sladké roky dospívání... No, samozřejmě, že jsem si to musela hned koupit a netrpělivě čekám na zbytek série. Časopisy jsem milovala, na seriál jsem vstávala poctivě každý víkend, a ta moje byla Cornelie. :)
Během čtení jsem se bavila, ale byla jsem i napjatá, trošku "hororu" v tom bylo taky. Ilustrace jsou překrásné, dynamické, harmonie barev - propracovaná. Ale objektivně mohu říct, že tak, jak jsem "slyšela" Death Note, tady bohužel... stále to byl jen příběh na papíře. Proto jsem strhla hvězdičku, také mi děj přišel moc uspěchaný, stručný. I když z pochopitelných důvodů, ale je to škoda a trošičku rušivé. Jako oddechovku ale rozhodně doporučuji. Za exkurzi do dětství jsou 4 hvězdičky myslím adekvátní.

3 25.03.2023

Byla to má první zkušenost, a byla úžasná. Během četby jsem se nemohla odtrhnout, střídaly se ve mně emoce a napětí, děs i dojetí a nakonec pobavení, jak autorka se mnou vypekla stejně jako Hanna se svými rodiči. No, určitě se dá tato kniha považovat za téměř dokonalou antikoncepci, takový dítě z pekla fakt nechceš. Nepotřebujeme barák plnej přízraků, stačí jedno psychopatický dítě. Postavy mi přišly autenticky vykreslené a příběh si plynul jako voda v řece. Sice se děj odehrával ve velmi malém časovém úseku, takže toho Hannina řádění jsme si zase tolik neužili, ale na druhou stranu pěkně gradovalo. A konec byl ďábelskej. Mohla bych tu vykládat o paralelách, alegoriích, metaforách, ale shrnu to jednoduše: Už jen svou čtivostí stojí za to knihu přečíst. Jako jedna z mála neobsahovala tuny chyb a atmosféra se dala krájet.

8 23.02.2023

Po užívání musím změnit hodnocení: Diář je dosti nepřehledný, měsíce nejsou výrazné, takže na první dobrou člověk nevidí, o jaký měsíc se jedná, fakt, že jsou řádky velmi široké přidává na nepřehlednosti, víkendy nejsou zvýrazněné. Diář je celkově takový mdlý a nevýrazný. Samozřejmě hlavním důvodem koupě byla Čtenářská výzva, a vzhledem k tomu, že jsem našla zalíbení ve scrapbookingu, tak to zvládnu, ale příští rok si diář rozmyslím.

7 23.01.2023

A svou knižní cestu roku 2022 jsem zakončila jak nejlíp jsem mohla. Až na to že teď nutně potřebuju třetí díl. To, co jsou pro Rjúka jablka, to je pro mě tento příběh. Nevím, zda je to kresbou, nebo dialogy, možná kombinací, ale já ten příběh nejen viděla a četla, ale i slyšela. Je obdivuhodné, jak stránka, na níž není ani jedno písmenko, může být tak dramatická, napínavá a nervydrásající. Nebudu se opakovat, je to dokonalé, geniální a miluju to.

2 31.12.2022

Nevěřila bych, že ani ne ve svých 30 letech si koupím knihu z nostalgie. Jak rychle se u mě nadšení objevilo, tak rychle ale i opadlo a zmizelo. Začnu formální stranou - vadilo mi, že text byl často neukončený a přerušený informačními panely či obrázkovými dvojstranami, dále překlepy a časté opakování. Je vidět, že autorka publikaci psala se svou vlastní nostalgií a vzpomínkami, ale já jako čtenář, který své rané dětství prožil v nultých letech, nepotřebuji neustálé omílání dvou fenoménů pořád dokola. Celý text byl pro mě osobně dost povrchní, a kromě části, která se věnovala vývoji internetu, dost informačně chudý. Když už je kniha rozdělena tematicky, tak bych očekávala, že kapitolu kinematografie ukončíme a nadále už se k filmům a televizi vracet nebudeme... Myslím, že se z těch kapitol a témat dalo vytřískat víc. A některé bych spojila dohromady - proč móda a nakupování byly rozdělené? Stejně jako reklama, časopisy a technologie?
Abych jen nekritizovala, tak se mi líbily vzpomínky "pamětníků", některé víc, některé míň. Velmi oceňuji vzpomínku pana Müllera, který nám dal nahlédnout zrodu pottermanie. Nebo bývalého ředitele pražské zoo, který nám připomněl tragickou povodeň z roku 2002, nebo bývalého šéfredaktora MF Dnes, který zase popsal, jak těžké bylo předat informaci českým čtenářům o útoku na Dvojčata, ten den si mimochodem pamatuji dodnes, a to mi bylo 7...Kniha je dobrá akorát tak na nostalgické připomenutí prvních 5 let 21. století, teoreticky pro mladší generaci bude mít možná hodnotnější přesah, nebo jsem měla trošku větší očekávání... Menší zklamání.

5 30.12.2022

Tohle se absolutně vymyká Šabachově tvorbě. Bylo to moc filozofické, málo vtipné a sebeironické, moc symbolické a alegorické. Moc nevím, co si z toho mám vzít. Bohužel toto mě neoslovilo...

2 30.12.2022

Ani jsem nečekala, že se mi tato klasika pro děti bude tolik líbit, i když své mouchy měla. Opravdu to je tak něžná knížka oslavující prostý šťastný život ve stínu hor. Chápu proč, ale oproti dokonalé poetice a lyrice knihy stojí přehnané charaktery postav, které pro dospělého čtenáře mohou být otravné, zvlášť pokud knihu čtete v celku. Což ale do svého hodnocení nezahrnuji, pro mě jako dospělého čtenáře, jsou všechny postavy na facku, zvlášť když pořádnej flákanec by zasloužily dospělé postavy, které se chovají mnohem hůř než děti. Ale jak jsem napsala, chápu, z jakého důvodu tomu tak je. Mrzí mě, že jsem se k tomuto základu čtenářského fondu dostala až ve svých 28 letech, pro dítě je tento příběh nezbytností.

12 23.12.2022

Jeden z mála případů, u kterého věřím, že je filmová adaptace mnohem lepší, a to jsem ji ještě neviděla, ani jednu.
Měla jsem problém se začíst, s tím jsem ale počítala, jelikož se jedná o starší dílo. Ale tady ani nebyl problém s obtížnější formulací, ale s omíláním tématu pořád dokola a dokola a do zbláznění. Také mi vadilo časté opakování výrazů. Filozofování od hlavního děje bylo tak moc odseknuté, vůbec se to neprolínalo. V poslední kapitole jsem si uvědomila, jak málo se autor věnoval psychologii postav a naopak až moc kritizoval společnost, že jsem se naštvala... ten konec, to bylo jako co? Zase opakovaní té samé kritiky, na které stála celá kniha. Co se týče postav, ani jedna mi nepřirostla k srdci, ani Connie, tu jsem měla za hloupou znuděnou husičku už na začátku... Holka, ty tak moc tlačíš na pilu... Clifford klasickej snob, Mellors nemastnej neslanej. A tu jejich velkou lásku jsem jim taky nežrala. Na jednu stranu strašně táhlé, na druhou ty podstatné věci v ději strašně zkratkovité. Ovšem nemůžu upřít nadčasovost knihy. Jak to tak vypadá společnost se za těch 100 let moc nezměnila. Také se mi líbí určité feministické myšlenky, kterým dal autor prostor. Ale to je asi tak všechno. No, odškrtnuto, jede se dál...

11 07.12.2022

A tak to začalo... No jo, v roce 2022 jsem "objevila Ameriku", lépe řečeno mangu, kterou bych ve svých nácti absolutně žrala, ale pozdě bycha honit.
Vtipné je, že jsem se konkrétně k tomuto titulu dostala díky velmi negativní reakci na netflixovou adaptaci, takže jsem se podívala na první díl animované verze, no a minulý týden jsem si v knihkupectví koupila i knižní verzi.
Ačkoliv jsem mangu ještě nikdy nečetla, tuším, že Death Note bude jedním z těch povedenějších děl. Kresba, dialogy všechno to do sebe tak zapadlo, vtáhlo mě to do děje. A musím pochválit i seriál, téměř totožné s komiksem. Zápletka je také velmi zajímavá, Rjúka jsem si zamilovala na první dobrou, Light je zase pěkně povedenej psychopat, jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. Jediné, co mi ztěžuje čtení je směr četby a myslím, že barva by tomu neuškodila. No, a párkrát jsem zaznamenala hovorové výrazy, ale to jsem ochotná přejít, protože se jednalo o přímou řeč. A jsem si vědoma toho, že japonská literatura se holt čte na druhou stranu. Teď už by to jen chtělo přemluvit "Ježíška", aby mi zbývající díly nadělil pod stromeček. :D

5 29.10.2022

Moc jsem se na návrat do Klíčova těšila, bohužel jsem čekala trošičku víc. Do rodinné historie Zámkových nahlédneme jen na okraj, ten jsem si opravdu moc užila, crossover se Sandmanem už tolik ne. Nečetla jsem ho, takže věřím, že kdyby ano, pochopila bych to mnohem víc. A nečekala bych na návrat k Lovecroftu tak jak ho známe. Myslím si, že nám Joe o původu klíčů a rodiny mohl povědět něco víc.
Nicméně atmosféra byla opět jedinečná, kresby překrásné, děj dynamický. Joe umí dojmout, když chce... Ale párkrát jsem se i pobavila. Navíc teď mám chuť přečíst si všechny předešlé knihy znovu. Svět kouzelných klíčů a tajemného sídla je prostě geniální, neopakovatelný a tak moc lákavý.

7 03.10.2022

Těším se na novou čtenářskou výzvu, ačkoliv jsou některá témata pěkný oříšek. Kvůli přístupu k tématům jsem si vlastně diář koupila. Čeká nás i novinka v podobě Dětské výzvy, jsem zvědavá, zda se můžeme těšit i změny na webu. Diář má příjemný formát, design, je lehký a rozhovory se spisovateli jsou dobrým nápadem, ovšem rozhovor s panem Vieweghem... no, není to moc upovídaný člověk, co? Chybí mi kapsička na zadních deskách. Jinak paráda. Koupí neprohloupíte. :)

10 02.10.2022

Tak toto byla opravdu bomba. Příběh mě zasáhl, nestává se moc často, že bych byla dojatá a šokovaná hned v začátku knihy. Hlavní hrdince jsem fandila od začátku do konce, její příběh mě opravdu upoutal. Jistě, ke konci jsem se už začala trošičku "nudit", ztrácet pozornost, protože v celé knize jde především o pocity, není tam žádná akce, je to prostě příběh obyčejných lidských životů, prostoupených mnoha útrapami, překážkami, ale i radostmi. Není to úplně žánr, který bych četla běžně...
Musím se přiznat, že o řecké migraci v 50. letech jsem neměla ani ponětí - skvělá práce, český vzdělávací systéme (Životice, řečtí uprchlíci,...). A myslím, že kniha nemohla vyjít v příhodnější dobu, tolik podobností s Ukrajinou... až mě zamrazilo. Je strašidelné, jak je válka "nadčasová", vždy to jede podle stejné šablony, vždy to odnesou civilisté, a přesto nikdy válkám nebude konec.
Také se mi líbilo, jak se autorka dotýkala horkých témat, i po sedmdesáti letech společností stále rezonují témata emancipace, potratů, společenských rolí, předsudků a tradičních hodnot, mateřství... V podstatě byla celá kniha takovou společenskou kritikou, co se týče rodiny a svých milých, nečekejte, zítra může být pozdě. A to se mi na tom líbilo asi ze všeho nejvíc, další nadčasovost.
Autorka nám předložila pořádnou emocionální jízdu, a tu jsem si skutečně užila. Knihu určitě doporučuji a ráda si ji v budoucnu přečtu znovu.

9 30.09.2022