kristie komentáře u knih

Carter má nepochybně spisovatelské nadání, protože jeho knihy vtáhnou a nepustí. Děj letí (taky díky extra krátkým kapitolám) a když náhodou hrozí, že se tempo knihy zpomalí, dojde k další brutální vraždě.

Já jsem ten typ čtenáře, který si rád počká, nevadí mu delší popisné části, ráda se povrtám v povahách postav a poklidné tempo mi nevadí, takže Carterův akční styl je pro mě spíš zpestřením, než tím, co bych vyhledávala u většiny knih. Ale stejně po něm jednou za čas sáhnu, protože na tom jeho psaní je cosi návykového.

12 09.08.2021

(SPOILER) Budu se snažit nic moc nevyzradit, ale asi se sem tam přeci jen o děj otřu.

King už se dávno zařadil mezi mé oblíbence, ale čím víc ho čtu, tím víc zjišťuji, že právě tyhle dlouhé romány mě od něj baví úplně nejvíc. Před čtením, jsem o Svědectví věděla jen to že nějaký virus pozabíjí téměř celé lidstvo a přeživší jsou verbováni buď na stranu dobra nebo zla. Náboženský aspekt mě tedy trochu překvapil, ale nakonec mi tam nevadil, ba naopak.

U Kinga se mi často stává, že se první částí knihy horko těžko prokousávám. Tady mě ale bavila hned první část knihy, kdy sledujeme osudy postav po vypuknutí epidemie, až po jejich příchod k té či oné straně. Vlastně jsem se nenudila jedinou vteřinu čtení a opravdu jsem si příběh užila od začátku do konce.

King se s postavami nepáře, člověk nikdy nemůže mít jistotu, že (byť na první pohled nepostradatelný) člověk nezemře. To si tak člověk čte a najednou v rámci asi 50 stránek přijde o víc jak polovinu "nepostradatelných". Ale myslím, že fanoušci Kinga s tím snad i musí počítat. Tentokrát mě ale naštval míň, než jsem se obávala, protože přeci jen některé z mých TOP postav ušetřil.

Nicméně konec mě překvapil. Rozhodně nezklamal, ale překvapil. Pořád jsem čekala na nějaké znamení z nebes, měla jsem dojem, že musí nutně dojít k nějakému většímu konfliktu mezi Zónou a Vegas. Však to k tomu také celé směřuje. Ale celý příběh nakonec skončil rychlostí světla.

Ve finále se sama sobě divím, že mě to u Kinga ještě vůbec překvapilo. :D Ač je Svědectví fakt bichle, už se těším, až se k ní za pár let zase vrátím. Na mém soukromém žebříčku kingovek se Svědectví zařadilo jen o chlup pod TO, které stále drží první místo.

12 15.06.2021

Tuhle sérii jsem tak trochu odkládala. Bála jsem se, že z ní budu zklamaná, protože jsem přečetla už poměrně dost severských detektivek, ale řekla jsem si, že Larssonovo Milénium nemůžu dál přehlížet a šla do toho.

Rozhodně už chápu, proč je tahle kniha (potažmo celé Milénium) tak vyhlášená a už teď vím, že tohle je ta série, kterou chci mít doma v knihovně a kterou po přečtení rozhodně nebudu posílat dál. Po dlouhé době jsem narazila na knížku, kde na mě dýchala ta atmosféra mrazivého odlehlého venkova. Zamotaná změť příslušníků rodinného klanu Vangerů mě překvapivě ani moc nemátla a poměrně rychle jsem si jednotlivé členy zařadila do souvislostí.

Ze začátku jsem se trochu bála Lisbeth, většinou mi tenhle typ postav vadí, protože jsou prezentovány jako chudinky s pohnutou minulostí. Jenže Lisbeth se takto nechovala, ano, bylo mi jí líto, ale ne proto, že by se mi tento pocit snažil autor vnutit. Za mě skvěle napsané dílo, které se mi pomalu dostává pod kůži.

12 02.11.2020

Musím uznat, že Bryndza dokázal napsat čtivou detektivku už od počátku série s Erikou, ale přesto je vidět neuvěřitelný posun. Zatímco jeho první sérii jsem po druhé knize v hlavě odsunula někam do poličky "třeba až nebudu vědět co dál číst", tato druhá série s Kate mě baví mnohem víc. Je pořád stejně čtivá, ale postavy mi přijdou daleko víc propracované a míň ploché. Uznávám, že svůj díl na tom má určitě i forma. Jelikož sérii s Kate poslouchám jako audioknihu, kterou namluvil Martin Stránský a díky jeho hlasu je zážitek z knihy ještě o chlup lepší.

Navíc se autorovi nedá upřít, že se soustředí na vážná témata, která jsou pro většinovou společnost stále tabu a otevírá je. A to je za mě jedno obrovské plus.

11 31.03.2021

Na začátek musím poznamenat, že sci-fi nečtu, nekoukám se na něj a celkově se mu možná i trochu vyhýbám. Ale Marťan je něco jiného. Mark je skvělá postava, kromě fakt nadupaného mozku, dokáže celou situaci zvládat s nadhledem a notnou dávkou sarkasmu a jeho komentáře celou knihu skvěle odlehčí. Pravda, většině odborných pasáží jsem rozuměla jen zčásti, ale vůbec mi to nevadilo. Celou dobu doufáte, že to Mark dokáže a zároveň Vás způsob jeho vyprávění bude bavit. Takže, pokud jste, tak jako já, scifi nepolíbení, ale přeci jen Vás to láká, myslím, že Marťan je pro začátek skvělá volba.

11 30.10.2020

Dlouho, dlouho jsem Cartera odkládala, protože se to na mě hrnulo že všech stran... A dobrý, sice na můj vkus trochu víc nechutný popisy, ale bavilo mě to. Ideální knížka na čtecí krize, když se nejde začíst. Ale teda na vraha jsem přišla dřív než legendární Robert Hunter, jen jsem samozřejmě nemohla znát motiv. Uvidíme co přinesou další díly.

11 03.10.2020

Loni jsem se náhodou dostala ke Cujovi a vzhledem k tomu, že mě bavil, rozhodla jsem se Kinga trochu víc načíst. Po prozkoumání databáze a různých diskuzí jsem se rozhodla pokračovat právě s Misery. Do Paula a celkově do děje jsem se natolik vžila, že mi čtení dokázalo skvěle zkazit náladu a měla jsem pocit, že tu ženskou nutně potřebuju přetáhnout tím psacím strojem přes palici. Přesto a možná právě proto se od čtení nedalo odtrhnout. Schválně jsem se vyhýbala filmu, chtěla jsem se na něj kouknout až po dočtení, ale asi se nakonec bez vizuální podoby tohoto příběhu raději obejdu.

King je autor, kterého budu muset prokládat trochu lehčím a pozitivnějším čtením, ale už teď se těším na jeho další dílo, které na mě čeká v poličce.

11 22.07.2020

AUDIOKNIHA
Vždycky se sama sobě divím proč to poslouchám, ale stejně pak zapnu na audiotéce další díl... Je to nechutný, vyhnaný do extrému. Hunter je nejlepší, nejchytřejší a nejvíc nejdrsnější polda pod sluncem. Jeho parťák se někdy úplně zbytečně a hloupě ptá a furt se něčemu diví (asi pro jistotu, kdyby to nepobral ani čtenář, ač je to zjevné). Po vyústění zápletky, kdy jde opět do tuhého se zase jako vždy najednou začnou chovat úplně proti logice a všem pravidlům (ty tu zůstaň, já jdu sám) a mohla bych pokračovat klidně dál.

Jak to tak po sobě čtu, tak je celkem s podivem, že tomu dávám 4/5. No, ač mě rozčiluje vše nahoře zmíněné a k tomu i to "anžto" na které tu někdo upozornil a od té doby mi to taky rve uši (velké díky :D), tak se tomu nedá upřít neskutečná čtivost (a v podobě audia tomu ještě přidává super interpret). Pokud mě kniha chytne tak, že si raději místo plánované 4 km procházky zajdu kilometrů 10, jen abych to doposlouchala- nedá se jinak, než hodnotit pozitivně. Carter to prostě umí, jen od toho člověk nesmí čekat něco co to není.

10 16.02.2024

Z knihy jsem popravdě měla trochu obavy. Nebyla jsem nikdy fanoušek ani Toma a ani Draca. Také mě přirozeně napadla otázka: Není to jen další způsob jak vyždímat HP značku? A ne, není.
Tom Felton je nejen skvělý herec, ale má dar vyprávět a vyprávět poutavě. Nesnaží se být za každou cenu vtipný, ale přesto vtipný je. Skvělé byly kapitoly z jeho raného dětství před HP, stejně tak kapitoly z let natáčení HP. Zejména ty části, kde se dozvídáme víc o jednotlivých hercích a štábu. A samozřejmě nechybí i "historky z natáčení". Kniha je zakončena životem Toma po Harrym. O této "kapitole" jeho života jsem neměla nejmenší tušení a obdivuji s jakým nadhledem a sebereflexí šel s vlastní kůží na trh.

Co mě bohužel na knize vadí, je překlad a korektura. To, že podle mě kachna kdáká a slepice kvoká ponechme stranou. (Dle jazykové příručky může kachna i káchat - resp. je to myslivecký slang, ale existuje to. Tak budiž toto překladatelce zapomenuto.) Co mě ale štvalo o dost víc, byl místy nelogický slovosled. Překladatelka jakoby někdy jen vzala anglickou větu a doslovně ji přeložila do češtiny. Přechylování ženských příjmení mě taky rušilo (Helen McCroryová, Helen Bonham Carterová, Emma Watsonová...). Tak trochu jsem si myslela, že obzvlášť u takto známých jmen jsme už od tohoto pitomého zvyku upustili. Nicméně to je můj pohled a někdo to může vidět jinak. Co ovšem nechápu a co mě na téměř poslední stránce knihy opravdu zarazilo a vlastně i zamrzelo bylo toto: "...chlapec, který žil v komoře pod schody." Já chápu, že překladatelka nemusí být nutně fanoušek, ale bylo by fajn se u některých takto ikonických slovních obratů držet původního překladu.

No a korektura tu bohužel taky nebyla nijak zářná. Mimo špatný slovosled některých vět, je v knize i dost překlepů, někdy chybí celé slovo, jindy je v jedné větě zase dvakrát. Mrzí mě to. Ne že by se to nedalo číst, ale dost to ruší zážitek z jinak skvěle napsané knihy. Jsem poměrně tolerantní, chápu že vydávání knih je drahé, času málo a většinu chyb přejdu, obzvlášť když se jedná o nějaký thriller či detektivku. Ale myslím si, že konkrétně tato kniha zasloužila o dost víc péče.

Za tyto chyby nicméně nemůže Tom Felton, ale nakladatelství. Takže mé hodnocení zůstává nadšené a rozhodně jsem knihu nečetla naposledy. Jen si ji pravděpodobně pořídím ještě jednou v originále.

10 28.12.2022

Opět skvělé, napínavé. Tentokrát se děj opět víc točí okolo Kiminy minulosti a traumatech. Sérii jsem začala někdy před 2 roky první knihou, pak odložila téměř na rok a od druhého dílu jedu víceméně co měsíc, to jedna kniha s Kim. Takže mám minulé díly ještě poměrně čerstvě v paměti, pro někoho, kdo má mezi knihami věší odstup by mohl být problém se zpočátku zorientovat v postavách. Nicméně to nic neubírá na napětí, právě naopak.
A ještě jedna myšlenka, která mě u knih A. Marsons napadá opakovaně: proč nikdo z týmů, který má za úkol dopadnout vrahouny, sakra nenosí bouchačku? Nemám ráda, když se vše řeší přestřelkami a hlavní hrdina je neporazitelný, nicméně tady ty zbraně chybí úplně (ze strany policie)... Nevím, třeba to mají v GB jinak než všude po světě a policie se musí spokojit s pěstmi, ale o tom pochybuji...

10 09.09.2022

(SPOILER) Nic pro děj zásadního nevyzradím, ale pár odkazů k příběhu v mém komentáři je.

Tohle prostě funguje. Ono to vlastně není nic nového pod sluncem, ale autor umí skvěle vykreslit postavy. Zoe je skvělá. Sice se dokáže téměř komukoli dostat do hlavy, ale mezilidské vztahy nejsou její silná stránka (Jeden příklad za všechny: Neschopnost pochopit, proč se Tatum naštval a následně neschopnost pochopit, co bylo na její "omluvě" špatně. Ač to vtipné nebylo, musela jsem se u jejích myšlenkových pochodů smát.) Tatum je správnej klaďas, který má pro Zoe slabost -a ona pro něj- jen si to zatím ani jeden nejsou ochotni naplno přiznat. Ale to je taky fajn, aspoň se máme na co těšit. No a pak tu máme Marvina. Ten je prostě neskutečný. Přidat do detektivní série někoho takového je geniální.

Samotná zápletka byla zajímavá. Taky mě příjemně překvapilo, že se autor vyhnul dalšímu klišé detektivek dnešní doby: geniální sériový vrah s nějakou vizí. Jak se ukázalo, vrah byl prachsprostý úchyl a svin*, která si nějaké to "vyšší dobro" vymyslela jen pro omluvení svých činů. Sice jsem tak nějak tušila, kam to celé směřuje, ale pachatele jsem odhadla jen chvíli před tím, než to na mě autor vybalil.

10 19.04.2022

(SPOILER) Tohle bylo opravdu psycho. Ten pocit bezmoci mě nutil číst dál a dál. Millie byla skvělá. Co mně osobně ale přišlo přitažené za vlasy, byla ta absolutní ignorace okolí. Kromě Ester si nikdo nevšímal, že Grace nikdy není sama, že se Jack klidně nacpe i na oběd, kde měli být jen tři kamarádky, nemá mobil, nemá emailovou adresu, když už se s ní a Jackem sejdete, tak je na ní nalepený jako klíště.
Možná jsem stejně jako Ester v tomhle ohledu víc podezřívavá a všímavá. Spíš mi ale zbytek postav, které měli k páru bližší vztah, připadal jako totální ignoranti... chápu že to mělo význam pro příběh, ale stejně mě to strašně rozčilovalo.

10 15.04.2022

Moje první setkání s Fitzkem a hned jsem ho zařadila mezi oblíbené autory thrillerů. Pravda, že z počátku mi jeho styl psaní přišel kostrbatý a neuhlazený, ale to může být jednak překladem a jednak i tím, že němčina (za mě) kostrbatá prostě je a tak se to projevilo i v překladu. Nicméně po cca 100 stranách jsem si zvykla a pak už to frčelo až do konce.

Pacient sází na jistotu: psychiatrická léčebna, kde je zavřený únosce, zdrcený otec, jehož malý syn se nikdy nenašel a který potřebuje, musí, znát pravdu. K tomu krátké kapitoly a člověk opravdu nemůže přestat číst.

Jediné co mě při čtení rušilo je opět poměrně dost překlepů. Což ale není problém samotného autora a díla, ale české korektury. Bohužel na tohle u nových knížek narážím čím dál častěji...

10 16.09.2021

Co napsat a neopakovat již stokrát řečené. TO jsem odkládala z mnoha důvodů- je to bichle, je to jedna z nejikoničtějších knih od Kinga a ne každý jí nakonec propadne. Teprve loni na podzim jsem se do ní pustila. Je to skvělé, neskutečně mě to bavilo. U většiny dobrých knih čtu rychle, protože prostě musím vědět jak to vše dopadne. A pak tu je pár vybraných knih, těch pro mě nejlepších, které si šetřím a dávkuju, aby mi příběh dlouho vydržel. A TO se mezi ty mé vyvolené knihy zařadilo.

Tohle vlastně nebyla detektivka v pravém slova smyslu. Pachatel byl známý od začátku. Trochu jsem se toho bála, protože mě baví přemýšlet. kdo to udělal a jaký byl motiv. Než jsem se začetla, tak mi to chvilku trvalo, ale násilí, surovost a pocit nedotknutelnosti pachatelů v kombinaci s tím, že se nám z netečného vyhořelého Carla stal najednou detektiv, odhodlaný pachatele dostat za mříže, mě nakonec ke knize přikovala stejně jako první díl.

10 23.07.2020

Další z těch Kingových knih, které jsou opomíjené a za mě neprávem. Na pouhých 200 stranách se skrývá opravdu skvělý příběh. Začátek je klasicky kingovský. Pohoda, přátelé, léto, slunce, brigáda v zábavním parku... Téměř jsem cítila vůni párků a cukrové vaty. Opět mě King ukolébal v té pohodě a o to víc mě pak to probuzení "bolelo", ale nedá se nic dělat "show must go on" a tak nám příběh plynule přechází do detektivní linky. Výborná kniha na letní dovolenou, doporučuji i audioknihu, která je skvěle doplněna o hudbu, která je v knize zmíněna a díky tomu ještě umocňuje pocit, že jste součástí příběhu.

9 15.06.2023

Oproti starším Kingovým knihám je Později rozhodně přístupnější i pro jeho nefanoušky. Je to čtivé, poměrně (na Kinga) útlé a téma dítěte, které mluví s mrtvými je tahák sám o sobě.

9 08.02.2023

S Shari mám zvláštní vztah. Nikdy nemám po dočtení pocit, že to bylo něco co jsem nutně musela číst. Takové to: neurazí, nenadchne. Ale stejně mě k ní něco jednou za čas přitáhne.

Manželé odvedle měli skvělý rozjezd až jsem si ho začala v hlavě řadit jako zatím nejlepší knihu autorky. Ovšem po dočtení až tak nadšená nejsem. Bylo to fajn, dobře promyšlené. Ani ten úplný konec by mi nevadil. Jen mi chvílemi přišlo, že se postavy chovají naprosto iracionálně. Například pan detektiv má očividně plnou hlavu domněnek a předčasných závěrů, ale skutek utek. Na druhou stranu mi tady postavy nepřišly tak ploché jak v jiných autorčiných knihách.

Když to shrnu: průměrný thriller se zajímavým nápadem. Spíš než napětí čekejte stísněný pocit. Z těch knih, které jsem od autorky zatím četla, ale zůstává za mě nejlepší Nevítaný host.

9 17.03.2022

Tahle série prostě táhne a táhnout bude. Čte se to prakticky samo, nechybí akční scény, ale i části kde se Sayer věnuje psychopatům jsou zajímavé.

Jen začínám vidět jistou kostru, která byla prakticky stejná jak v prvním, tak druhém dílu. Trochu by mě mrzelo, pokud by autorka nedokázala z tohoto systému vystoupit, pokud to totiž člověk prokoukne, lehce pak dokáže odvodit následující průběh vyšetřování.

Nicméně třetí díl už na mě čeká ve čtečce a rozhodně se tam dlouho neohřeje.

9 18.10.2021

Nejspíš začínám té Kim přicházet na chuť. Po roční pauze od prvního dílu, který mě až tak nezaujal, jsem v knihovně sáhla spíš ze zvědavosti a taky kvůli svému nutkání nenechávat vyset první díl série, aniž bych dala autorovi alespoň ještě jednu šanci.

Kim je sice zosobněním detektivních klišé. Ale řekněme si upřímně, ony tyto zlomené a osudem zkoušené bytosti, které přesto chrání svět před zlem, čtenáře prostě baví víc než rovnej, slušnej detektiv, kterého žádná osobní tragédie nepotkala. V druhém díle mi Kim byla o něco sympatičtější a vzhledem k tomu, jak se prozatím v knihách její osobnost vyvíjí, mám dojem, že ji možná po pár dílech začnu mít i ráda.

Samotný případ byl pro mě opravdu tahounem. Jde vidět (jak ostatně sama Marsons v poděkování píše), že si o sociopatii hodně načetla a také se věrně držela v mantinelech této psychické poruchy. Pachatel byl v tomto případě sice známý, ale o to víc zajímavé byly kapitoly, kdy jsme mohli nahlédnout do jeho mysli. Druhý případ, na kterém tým stále dělal, byl pro mě snad ještě otřesnější. Pedofilie je něco, o čem se mi čte snad nejhůř. Kam se na to hrabou brutální vraždy. Nicméně autorka to pojala podle mě moc dobře a opět na mě dýchalo odborné pojetí celého případu. Co musím na tomto druhém případu vypíchnout je způsob, jakým Kim dokázala usvědčit jednoho z pedofilů. Nebylo to žádné prozření bez nějakých logických odůvodnění, jak to často v novějších detektivkách bývá. Kim se v hlavě spojila čerstvá událost s drobností co viděla, ale z počátku si to nespojila a právě díky tomu dokázala případ uzavřít. Díky fyzickým důkazům, které pachatele s případem spojovali a kterých si dříve nikdo nevšiml, ač byly na očích.

9 13.10.2021