krevetinka komentáře u knih
Nápad skvělý, neotřelý. Podání to značně kazilo. Nejen, že jsem měla pocit, že žádné z postav necítí téměř žádné emoce, zatímco si neustále pokládají nějaké morální otázky, ale i ta rádoby romantická dějová linka to pěkně kazila, nehodila se mi tam zrovna tak, jak byla napsaná. Buď tam neměla být vůbec, nebo naopak víc, ale takhle mi to tam prostě vadilo. Ten boom okolo knihy fakt nechápu, za mě obyčejný průměr.
Zůstává mi záhadné, jak pan Cunningham, jakožto homosexuální muž, umí tak dokonale proniknout do ženského nitra. Jedná se opravdu o zvláštní příběh a nemohu se dočkat, až jeho prožitek podpořím filmovou adaptací.
Kniha se mi líbila, ačkoliv se nezabývala tématy, která mi jsou blízká.
Parádní thriller! Hned od začátku vtáhne do děje, kniha je čtivá a čte se jedním dechem díky krátkým kapitolám. Hvězdičku ubírám za jakousi nedokončenost, kterou jsem na konci pociťovala. Chtělo by to ještě epilog, nebo pár kapitol.
Přišlo mi to jako takový lepší John Green. Pořád jsem čekala, že přijde to něco, nějaký zlom, od kterého to začne být chytlavé a napínavé, ale nic takového bohužel nepřišlo a kniha se tak od začátku až do konce táhla v depresivním a melancholickém duchu bez nějakého většího zvratu. Nebavilo mě to. Netuším, jak se zrovna toto Murakamiho dílo mohlo stát přelomovým. Čím? Opravdu bych si něco takového znovu nepřečetla.
Básně, které jsem vesměs vůbec nepochopila. Okolí ostravska je mi vzdálené, stejně jako motivy vlastenectví, úpadku češtiny a chudoby, proto bohužel, ani přes moji snahu, nemohu na sbírce najít nic pozitivního. Znova bych si knihu určitě nepřečetla.
Čteno v rámci povinné četby k výuce.
Tohle bylo parádní, několikrát jsem se i zasmála, bavilo mě to! Shakespeare to prostě uměl - barevnost a rozmanitost jazyka a filozofické úvahy o životě, to mu nikdo nezapře.
Velmi zvláštní kniha. O životě, o smrti, o tom, jak nás spojuje všechno a zároveň vůbec nic. O tom, jak nedokážeme ovlivnit nás osud a jak se životem prostě řineme tak, jak je nám to předem dané. A taky o tom, že rodina nemusí nutně znamenat pokrevní příbuzenstvo. Kniha se vyvíjela úplně jiným směrem, než by čtenář předem dokázal odhadnout.
Ke knize jsem se musela nutit. Mé nucení jsem po dvou měsících vzdala, tohle prostě nešlo. Skončila jsem zhruba na stránce 170. Nudilo mě neustálé hrabání se v rodinné historii a ve všech příslušnících Vangerovy rodiny, přišlo mi naivní si myslet, že takový případ vyřeší prachobyčejný novinář, když to za celých 40 let nedokázala policie ani detektivové.
Pevně věřím (a vidím), že kniha má velký počet příznivců, já se mezi ně bohužel řadit nemohu...
Tak tohle bylo něco!
Olav Johansen možná nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává a je dyslektik, ale víte vy co? Pro mě je tenhle zabiják nejvíc citlivým a romantickým zabijákem, se kterým jsem se zatím setkala. Celá kniha byla úplně odlišná od série HH, že bych snad ani netipovala Nesba jako autora tohoto příběhu. Největší změnou pro mě asi bylo vypravování z první osoby, ale moc jsem si to užila. Konec jsem do poslední kapitoly nedokázala předvídat a upřímně jsem byla docela překvapená. SPOILER - Mrzelo mě, že to s Corinou nevyšlo, protože to ze začátku vypadalo tak nadějně, fňuk!
Jsem poměrně zklamaná.
První polovina knihy byla skvělá. Velmi rychle jsem se adaptovala na prostředí a tamější společensko-politické problémy. Hlavní hrdinka, poháněná touhou po pomstě, mi byla zpočátku sympatická. Potřeba sounáležitosti muže a ženy, která však v závěru nekompromisně vyžaduje smrt konkubínky byla opravdu velice zajímavá. Ale za půlkou už mi příběh přišel jako hrozná chaotická slátanina. Chyběly mi tam mapy, nebo případně ilustrace kokpitu, strojů. Z jednoduchého popisu se nic z toho nedalo úplně představit. Vadilo mi, že se spíš než na společenské problémy Zhao zaměřili na detailní popis bitev, které jsem ke konci už jednoduše přeskakovala. Nastolit tak zásadní problematiku, jako je nerovnost žen a mužů, která sahá až na hranici smrti, a nijak s tím hlouběji nepracovat je obrovské zahození potenciálu. Hlavní hrdinka se chová nelogicky, ale přesto jí všechno vychází až moc snadno, prakticky nikdy nenarazí na slepou uličku. Miluju nezdolné, odhodlané a silné ženy, ale zde to bylo až nedůvěryhodné. Velký plot twist v podobě předem plánované smrti konkubínek za pomocí sestrojení sedadla v kokpitu je zarážející, ale opět nijak dál nerozváděno, proč k tomu tak je.
Milostný trojuhelník / polyamorie / polygamie nesmyslná a nedůvěryhodná. Jediný pár, kterému jsem fandila a kterému jsem city věřila, byla Ce-Tchien a I-č'. Zbylé spojení naprosto zbytečné.
Druhý díl číst nebudu.
(SPOILER) Krásné popisy přírody a nastolení komorní, pochmurné a znuděné atmosféry horkého léta. Úplně jsem se na moment ocitla někde na chatě u lesa, kde jsou dny až moc dlouhé, není zde vyžití a jediným útočištěm před spalujícím sluncem se stává nedaleký les.
Líbila se mi autorova práce s traumatem, kdy bravurně zpracoval, jak se lidské nešťastné vzpomínky časem formují. Konkrétně jsem zůstala v němém údivu, kdy vyšlo napovrch, že Molly není fenka.
Bohužel si myslím, že si takové téma vyžaduje mnohem větší hloubku, cit a rozsah. Toto zpracování mi přišlo až moc strohé, a přitom tak zdlouhavé. Líbilo by se mi, kdyby zde víc byla popsána laxní výchova rodičů, dopady jejich alkoholismu a zanedbávání; tyto aspekty zde byly řečeny více či méně mezi řádky, ale myslím, že kdyby je autor rozpracoval o něco víc, nacházel vzájemné vztahy a dopady těchto faktorů na kvalitu života tří bratrů v dospělosti, jednalo by se skutečně o výborné a dechberoucí dílo. Takto to bohužel vidím jen na dvě hvězdy.
Dávám * jen za nápad, provedení mi nesedělo, chyběla mi tam přímá řeč v uvozovkách. Při čtení jsem se nudila a myslela jsem si, že to ani nedočtu. Za mě teda žádná hitparáda...
Čekala jsem od knihy něco úplně jiného. Doba, ve které se příběh odehrál, byla vykreslena bravurně... ale chyběl mi tam větší důraz na příběh, myšlenku, pocity a pohnutky postav... přišlo mi to takové nudné, prázdné, nicneříkající
,,Čistě pro úplnost, dnešní počasí: postupující zmatek s výhledem na tělesné a citové zhroucení.”
Jo, Palahniuk je fakt divnej týpek. Naprosto absurdní, bizární a cynický. To na něm miluju. I přesto musím o této knížce asi ještě chvíli přemýšlet. Byla fakt dokonale divná.
Nádherné a smutné. Každá postava má svůj osobitý příběh a své místo v rodině.
Děj na můj vkus ubíhal až příliš rychle, začátek velice podařený, prostředek aka Dorian a jeho vášně v drahých kamenech a látkách, či co to vlastně bylo - příšerná nuda, konec zase opět parádní. Nejlepší na celém příběhu je rozhodně psychologie a charakter hlavních postav, zejména tedy lorda Henryho, ten mne naprosto uchvátil a velmi se s ním ztotožňuji!
Zasazení velké filozofické myšlenky do naprosto jednoduchého a příjemného příběhu. Kniha mi v době čtení zodpověděla veškeré otázky, které jsem si momentálně kladla. Kdybych mohla, ihned bych se chytla se Santiagem za ruku a vydala se s ním na onu velkou životní cestu plnou poznání!
Kniha určitě není pro každého. Ale pokud tápete životem a potřebujete náhlou vlnu motivace a nalezení nové životní cesty, lepší knihu snad nenajdete.