Kozel
komentáře u knih
Můj život s Reinhardem
Lina Heydrich
Kniha, která mě pustila až závěrečnou stránkou po šesti hodinách četby a která by po právu vyvolala zajímavé diskuze. Pohled manželky na jednoho z nejhorších členů Hitlerova Německa má tendenci některé věci ignorovat, ale hlavně dává nahlédnout do soukromého života, kde byl Heydrich zcela jinou osobností. Což není v případě podobných výjimkou. Nicméně to neospravedlňuje jeho činy
Hirošima a Nagasaki - Historie ve fotografiích
Donald M. Goldstein
To bylo poprvé, co mi nebylo zrovna dobře z černobílých fotografií, respektive fotografií vůbec. Kéž bych dokázal věřit, že něco takového už z letadla nikdo nikdy nevypustí...
Dickensovo dětství
John Forster
Dickensovo dětství z pera jeho dobrého přítele, jehož obsah všichni vlastně znají (kdo zná Dickense) vyšlo u nás v posledním roce války. Co mne poměrně dost mrzí je skutečnost, že české vydání je vlastně pouhými prvními dvěma kapitolami z původní knihy, tedy celého životopisu, který Forster napsal....
Dopisy Hitlerovi
Henrik Eberle
Zatímco Akta Hitler jsem hltal nejspíš jako samotný Stalin, tahle kniha byla těžký oříšek. Těžko se věří, že se tehdejší obyvatelé mohli tak nechat strhnout jedinou osobou. Nicméně přes špatnou čtivost je to zajmavý vhled do duše tehdejšího německého obyvatelstva a dává další dílek do skládačky s názvem "Jak bylo něco takového vůbec možné?" Avšak přesto mám stále před sebou velmi rozmazaný obraz, který mi nedává smysl.
Slavné záchranné akce druhé světové války
Thomas J. Craughwell
Válka má mnoho stránek. Většina z nich je tragická, nelidská, zlá či se špatným koncem. Neplatí to ale vždy. Tahle kniha je toho důkazem
Chladnokrevně
Truman Capote
Skutečná událost, vynikající román. Dodnes mám v paměti scénu, kdy jeden z vrahů sedí v cele smrti a aby si zkrátil čekání na vykonání rozsudku, požádá o výjimku, aby si mohl půjčovat knihy z knihovny. Nevím proč mne zaujal nejvíce tento moment, ale dlouho dlouho jsem o něm přemýšlel
Tajemství Andělů a démonů
Dan Burstein
Knihy, které se zabývají věcmi, na které naráží Brown ve svých románech, jsou často plné ještě větších zajímavostí a čtou se jedním dechem i několikrát. Toto je jedna z nich
Filip IV. Sličný: Železný král
Georges Bordonove
Templáři jsou jedno z mých oblíbených historických témat. Životopis vítězného nepřítele číslo jedna nebylo špatné čtení, i když vzhledem k postavě, jsem si při pročítání skřípáním trochu obrousil zuby
Tudorovci: Králové a královny anglického zlatého věku (1485-1603)
Jane Bingham
Dvojice Jindra VIII. a Bětka I., to jsou moji favoriti, takže tahle kniha nesměla chybět. Příjemně se čte, není v ní tolik zmatků ve jménech jak to u podobné literatury bývá a obsahuje hodně informací. Ještě je navíc obohacena o spoustu nádherných ilustrací, i když musím uznat, že ne vždy zcela k tématu
Rock & Metal – Encyklopedie hard rocku a heavy metalu
Pavel Bartas
V době interneu zdánlivě zbytečný telefonní seznam. Nicméně přesto skrývá mnoho zajímavých jmen a informací o kapelách, které se pohybují na scéně tvrdší muziky, a to se vždycky cení. Příjemný slovník pro ty, kdož jako já hltají informace z pole oblíbené muziky
Opus Dei - Objektivní pohled na mýty a skutečnosti související s nejkontroverznější silou v katolické církvi
John L. Allen Jr.
Čtivě psaná - možná oprávněná obhajoba - církevního řádu, který v katolické církvi zaujímá prazvláštní místo a který je díky románu Dana Browna ještě víc oblečen do tajemství a kontroverze. Konspirátoři (i když ti si vždycky najdou, co hledají) spláčou nad tím, že Opus Dei není tak radikální parta bláznů jak by se mohlo zdát. Ti s otevřenější myslí pak mohou díky knize nakouknout do zákulisí a seznámit se s Opus Dei, která má své pobočky i v naší malé zemičce.
Neblahý Juda
Thomas Hardy
S Hardyho romány mám trošku problém, jeden mě baví, druhý tolik ne. Neblahý Juda patří ovšem do té první kategorie. Během četby mi bylo Judy opravdu líto, protože v podstatě byl celou dobu zmýtán mezi dvěma silnými ženskými charaktery, a když jsem se tak zamýšlel, vlastně ani nevím, který z nich byl horší. Myslím, že ani jednu bych nechtěl doma. Na druhou stranu chci říct, že není divu, že tehdejší vydání vyvolalo pozdvižení v konzervativní Anglii a puritánské Americe. Přestože Hardy nebyl jediný ani první, kdo ve své době otevřel otázku manželství, rozvodů a žití na "psí knížku", přece jenom tuto instituci napadá v románu vcelku otevřeně, což z pohledu dnešního člověka vypadá nevinně. Tak nebo tak, Neblahý Juda je asi nejlepší knihou, kterou jsem četl z Wessexských románů, není tu patos a sentimentalita (ne, že by jistéé množství nějak vadilo) nebo tolik přírody (což je je Hardyho deviza), ale jde o silně chytlavý vhled do duševního rozpoložení a dilematů postav, které se zmítají v boji mezi hluboce zakořeněnými konvencemi a vlastním srdcem. Kdo vyhrál, to si přečtěte v závěru knihy=o))))
Strašidelný hotel
Wilkie Collins
Strašidelný hotel jistě nepatří mezi veledíla detektivního románu anglické literatury 19. století a ani mezi nejlepší Collinsova díla. Rozhodně je to však příjemně plynoucí novel(k)a psaná s lehkostí a zábavností vhodná pro jedno klidné a volné odpoledne. Mírně temná zápletka záhadného zmizení sluhy a zdánlivě přirozené smrti lorda má stupňující tendencí vedoucí až k rozuzlení, které sice čtenáře možná nepřekvapí (i když vrahem není zahradník), ale jehož podání je v klasicky milém Collinsově podání. Nebudu prozrazovat víc, ale slovy autora se ptám, zda "se nedá tedy tajemství Strašidelného hotelu nějak vysvětlit? To už svěřujeme čtenářovu důvtipu."
Četnická stanice Třebíč 2 Borovina v letech 1918 až 1945
Tomáš Rohovský
Příjemné počtení o akcích třebíčských četníků. Není to tak pohádkové jako Četnické humoresky, ale přesto je z publikace cítit nádech první a druhé republiky. Škoda jen, že svým rozsahem je to spíš závěrečná bakalářská práce, toto téma (nejen v Třebíči) by jistě zasloužilo hlubší a rozsáhlejší bádání, tak snad časem=o)
Ďáblův hlas - Heavy metal
Ian Christe
Dlouho jsem po ní toužil. A četbu jsem si užíval....tedy do chvíle, než se ve mě začal projevovat kritik metalovýho blázna. Co mě na knize nejvíc mrzelo, byla skutečnost, že se jedná především o dějiny metalu v USA, Evropa je tu spíš jen okrajově. Přitom z Evropy metal vzešel a vychází dodnes v největší kvalitě. Co mě na knize nejvíce štvalo, bylo neskrývané nadržování Metallice? Proboha proč? Vždyť tahle kapela odešla s třetím řadovým albem do dějin a od té doby pro scénu neudělala nic, co by stálo za řeč - pokud nejste fanoušek hracích automatů, postaviček, hry monopoly atd. Ale to sem nepatří. Když opomenu tyhle dvě věci, tak Christeho kniha patří pro fanoušky metalový muziky rozhodně k povinné četbě a (bohužel) k jedné z mála knih s tematikou, jíž se dostalo českého překladu. Takže horns up \m/ knihu do ruky, muziku do hlavy a metalu zdar
Satanská bible
Howard Stanton Levey
Není potřeba tu mluvit blíže o obsahu, jen bych opakoval už níže řečené. Laveyova kniha byla snad první, kterou jsem si koupil a to v době, kdy se mi tvořila životní filozofie. U metalu jsem zůstal - a nikdy mu nehodlám zahnout - a tak to byla prakticky povinná četba. Překvapení, že laveyova filozofie první části knihy, vedlo nejen k tomu, že znám její obsah prakticky nazpaměť, ale taky, že se podle toho tak nějak podvědomě řídím. Nikoli tak kvůli knize samotné, ale spíš díky vlastní povaze, kniha mi pouze potvrdila, co jsem si myslel. A hlavně i tady platí, stejně jako všude, kde se objeví ďábel, že ten vládce Pekla dává narozdíl od toho vždycky na výběr, je to tvoje vlastní volba=o)
Marie Stuartovna
Stefan Zweig
Stefan Zweig pojal příběh skotské a francouzské královny poněkud jinak než nabízí jiné biografie, a namísto jednoduchých faktů tvoří bezmála výpravný román. S pomocí psychologie a sociologie se snaží prodrat do hloubi duše osobnosti, která se tolik lišila od své blízké příbuzné Alžběty Tudorovny jak povahou, tak životní drahou jako den a noc. Navíc Mariin tragický život staví do konfrontace s díly Shakespeara, díky čemuž podobnosti s Macbeth a Richardem III. vypadají, že nejsou zcela náhodné. Pokud vás jako mě fascinuje toto období dějin Velké Británie, pak věřte, že vás souboj mezi umírajícím romantismem středověku v podobě Marie Stuartovny a nastupujícím střízlivým novověkem v podobě Alžběty I. postavený na pozadí machiavellisticky intrikářského a téměř cynického 16. století opravdu nadchne.
Mandragora / Belfagor
Niccolò Machiavelli
Renesanční politický teoretik Machiavelli je spojován spíše s machiavellismem (který s jeho osobou moc společného nemá) a nebo knihou Vladař. Mandragora je však příjemnou renesanční komedií, která satirou útočí na podlý klérus, hloupost národních elit, poblouzněnce lásky a cynické praktiky oportunistů. Nicméně zábavná kniha má mnohé spojení s dnešní dobou. Belfagor je pak prózověji podaná příhoda o ďáblu, který šel na svět zjišťovat jaké (ne)štěstí je mít doma ženu aneb "Kam ďábel nemůže..."=o)
Smrt si říká Tutter
Luděk Navara
Historie vyhlazení Ploštiny a Prlova na konci války je kdo ví proč opomíjenou kapitolou historie. A to navzdory tomu, že jsou známa jména hlavních aktérů. Luděk Navara se snaží do opomíjené kapitoly vznést trochu světla, ale bohužel mám dojem, že výsledkem této knížky jsou kromě dobře čitelného (a zcela na místě) vzteku autora pouze zásoba otázek a příliš povrchně podaných (ač přesto zarážejících) odpovědí. Abych vás nalákal: Proč velitel vyhlazovací jednotky byl kryt poválečnou komunistickou vládou? Jaktože pravá ruka (bývalého komunisty) Mečiara, Slobodník, se po rozdělení republik stala ministrem, přestože v inkriminované době byl v jednotkách SS a byl na výcvikovém táboře pod velením Tuttera?....to jsou ale jen dvě patrně nejpalčivější otázky, které jsem si vzal z odpolední četby Smrt si říká Tutter.
Vladař
Niccolò Machiavelli
Je zajímavý, že nic z toho, co si ze školy pamatujete o Machiavellim a jeho knize Vladař, v samotný knize není zmíněný jediným slovem. Útlou knížku daroval nastupujícímu vládci s naději na lepší budoucnost Itálie. Ze zkoumání historie Niccoló složil návod jak být dobrým vládcem. Žádný kodex tyranie, nýbrž upřímná, logická a střízlivá filozofie. Navíc člověku, který je zhnusen povahou současníků dodává mírnou útěchu faktem, že před mnoha stoletími to bylo stejné. Ale ještě jednou na závěr....Vladař není ten, kterého znáte z výkladu učitelů na základce, střední a v mnoha případech i vysokoškolských