Koka komentáře u knih

Když jsem byla malá, uvěřila jsem při pohledu na globus, že v Austrálii je všechno "vzhůru nohama". Pak jsem se na hodinách zeměpisu dozvěděla, že prý ne. Ale tato kniha mi potvrdila, že ano!
Nemohu ani vlastně napsat, že to bylo špatné, protože ty příběhy, charaktery, pointy, postavy, pohnutky atd. ... byly zejména nepochopitelné. Ani u jediné epizody nešlo uvěřit, že normální, živí lidé v 50. letech 20. století (!) by mohli takto smýšlet a konat. Že ženy bez vzdělání, rozhledu, znalostí, které nikdy nikde nebyly, najednou mluví jak paní de Beauivor, že šílená matka protáhne dceru pohrábačem po temeni hlavy, a ta si to místo akorát podrbe; že léta žije a přežívá společenství lidí (vesnice), které postrádá najzákladnější samočistící instinkty a mechanismy; že osoby, které nikdy nepoznaly ani kašpárkové divadlo, si vyberou k inscenování soutěžního vystoupení Shakespearova Macbetha; že k zájezdu do sousední vesnice odjede do poslední živé duše úplně každý obyvatel .... atd. atd. teď už by to byly samé spoilery, které sem s ohledem na případné další čtenářky nechci sázet, i přesto, že knihu nikomu nedoporučuji - neztrácejte s ní čas!
Jediný pozoruhodný detail (půl řádky textu): na pohřbu oblíbeného mladíka hrál dudák (v té zapadlé demoralizované díře!) motiv z Dvořákovy Novosvětské !!! :=)))

17 17.10.2020

Idylické příběhy venkovských doktorů, hezky čtivé a málo pravděpodobné. V době, kdy jsme přímo vyzývání, abychom se vyhýbali návštevám ordinací, je hezké (a teskné) číst si o lékařích, kteří ve svých ordinačních hodinách byli "na chlup" přítomni pro své pacienty, a k nemocným, kteří se z různých příčin osobně nedostavili, zajížděli domů!!! A to dokonce i k pacientům, kteří určitě nestáli na nejvyšších příčkách sociální struktury vesnice!
V knize je několik dobrých a vtipných hlášek a také několik neuvěřitelných kuchařských receptů, po jejichž přečtení člověk začne tušit, proč je irská povaha tak drsná a neochvějná.

13 14.10.2020

Překvapivě pozoruhodné. Příběh pracuje s tajemnem, záhrobím, duchařinou, ale přesto nevyznívá nereálně ani fantaskně. Poetika vyprávění mi chvíli připomínala Nachové plachty A. Grina. Bohatá obrazotvornost autora je do češtiny tlumočena rovněž bohatým barvitým jazykem překladatele. Překrásné.

7 07.10.2020

Žijeme v době, kdy vysněnou rolí snad každého člena kteréhokoliv českého činoherního souboru je dostat roli v některé televizní reklamě, a je jedno, zda jde o propagaci dodavatele elektrického proudu, bankovních služeb nebo prostředku na potenci - mnozí proklamují, že jen s pomocí těchto zdrojů se pak dá "vydržet i ten Šejkspír" (pokud se vůbec o nějakém Shakespearovi kdy dozvěděli ..).
Bylo proto pro mne zážitkem přečíst si vzpomínky pana HERCE, člověka široce vzdělaného, kultivovaného, citlivého. Mnohé jeho názory mě udivovaly, některé pobavily, s mnohými se nemohu nijak ztotožnit, ale za čtení to rozhodně stálo. Brala jsem to zejména jako dokument o době, která byla tak proměnlivá, mnohotvárná, pokrytecká a současně "jasná", že pořád nutila - a zejména tak exponované osobnosti, jako byli herci - lavírovat, hledat nejen výraz svých divadelních, ale i občanských rolí. Ne každému se to povedlo se ctí.
Doporučuji k přečtení.

14 03.10.2020

Skvělé! Doporučuji!

1 26.09.2020

Doporučuji.

2 26.09.2020

Štěstím této knihy (a jejího protagonisty) je skvělé načasování - vyšla v době, kdy byl PS na vrcholu a zářil. Dnešní přenosy z TdF napovídají, že sportovní kariéra je tvrdý chlebíček, který se tak dlouho ukusuje, až zbyde jenom kůrka, a to hodně tvrdá, až nestravitelná.
Sagan i jeho klubová stáj do něj investovali hodně úsilí, houževnatosti i finančních prostředků. Škoda jen, že mu ke všem těm šou-schopnostem nedovedli obstarat hlasového pedagoga, který by mu "posadil hlas" - poslouchat jeho projev je utrpení!

14 11.09.2020

Příběh nic moc. Detektivové nic nevypátrají, až jim jeden hodný a slitovný práskač všechno, včetně jména vraha, přijde říct a vezme k tomu i krabici-bonboniéru. To bylo opravdu směšné.
Zajímavý je zejména doslov, v němž autor dodatečně vysvětluje, jak po dopsání tohoto příběhu, když původně nechal Steva Carellu zemřít, čelil takovému tlaku svého vydavatele, až musel text pozměnit a nechat tu postavu žít. Díky tomu zásahu jsme pak my, čtenáři, získali desítky dalších příběhů Steva C. a jeho party. I takové jsou cesty literatury ....

10 06.09.2020

Skvělý námět, dobře rozjeté epizody - a bác! Autorka svou neschopností dotáhnout pointu dílčích epizod, neschopností vnést trochu humoru do té - jinak zajímavé - karikatury soudobého Izraele, neschopností patřičně "shodit" nahozený absurdní děj - tím vším zazdila dobrý úmysl. Toporný a místy chaotický český překlad tu bídu jen podtrhl.

5 05.09.2020

Pomůcka pro distanční výuku hygienických návyků dětí ve školce. Krásný příklad literatury poplatné době ..... Ale když je to v zájmu zdraví, proč ne?

Báječný, zajímavý a naprosto autentický pohled do soukromého a společenského života některých vrstech ruské společnosti 19. století, o jejichž životě jsem se dosud dovídala hlavně z děl Turgeněva, Dostojevského ....
V kultivovaném vyprávění mimořádně vnímavé a spisovatelsky zdatné slavné matematičky, v němž vzpomíná na dětství, jsem našla obrázky rodinného života dobře situované šlechtické rodiny na jejich venkovském statku: naprostý nezájem rodičů o děti (vídali je pouze jednou denně u večeře na vzdálené straně stolu, jinak s nimi téměř nikdy nepromluvili), jistý druh "nadvlády" sloužících, chův, guvernantek - cizinek, které dovedly obratně manipulovat s chodem domácnosti, izolace od vnějšího světa, deformace při utváření si názorů, způsobené omezeností vzdělání, přísná rodičovská kontrola výběru četby, příklon k "nihilizmu" jako projev generační vzpoury atd.
Největším překvapením však byly epizody kontaktu sester Korvino-Krukovských s F. M. Dostojevským - byl to opravdu podivín!

10 24.08.2020

Ufff!! Konečně! Bylo to dlouhé čekání. První dvě knihy kouzelných bludišť nás (celou rodinu a naší malou hledačku pokladů obzvláště) tak navnadily, že jsme se nemohli dočkat tohoto třetího "kusu". Ale za to čekání teď přišla úžasná odměna! Kniha je překrásná, plná překvapení a ještě ani netušených epizod, které budeme nacházet či domýšlet si postupně, časem. Jen snad ta přemíra anglických nápisů v obrázcích .... byla nutná? Opravdu to nešlo "počeštit"?

6 20.08.2020

Mám pár stálic, ke kterým se opakovaně vracím, a tato kniha k nim patří. Neznám druhý takový literární příběh, v němž by dramatická zápletka a šokující rozuzlení, tragické události i humorné epizody, nálož lásky i nenávisti, zášť i přejícnost, omezenost primitivů i rozhled tvůrčího ducha ... atd. byly v tak dobře namíchaném poměru.
Obdivuhodná je autorova znalost prostředí (včetně vysoce odborných geologických a hydrologických podmínek onoho kraje) a místních povah venkovanů, z nichž nesnadný život a věčný boj s přírodou udělaly necitlivé sobce.
Zápletku a rozuzlení románu Živá voda lze přirovnat k nejslavnějším zápletkám antické klasiky. Tvrdím, že od dob vzniku tohoto příběhu jej nikdo ve světové literatuře nepřekonal.

Již dávno jsem nečetla knihu, která by mi dala tolik nových netušených informací, objevných poznatků a požitku z citlivého textu, jak tomu bylo u této stařičké, nikým nepoznané publikace, kterou ani heslo A.P.Č. ve Wikipedii neuvádí!
O Antonu Pavloviči jsem se tam sice mnoho nového nedozvěděla, což je vlastně pochopitelné - psát před sto lety biografie svých starších a slavnejších sourozenců se ještě neslušelo dělat s takovou mírou indiskrece, jako je tomu dnes. Michail Pavlovič tedy nezabíhá do žádných "intimních sfér" bratrova života, dokonce i jeho manželku v textu zmíní pouze dvakrát, a i to výhradně označením "vdova" - jinak se omezí pouze na konstatování, že ženu, s kterou se bratr oženil, nikdo v rodině neznal.
Co je však na výpovědi svědka Čechovova života fascinující a cenné, je popis nevšedního rodinného zázemí a společenské atmosféry doby, v níž světoznámá a nesmrtelná díla A.P.Č. vznikala, včetně konkrétních lidí a autentických epizod, které se staly předlohou či alespoň iniciačním námětem desítek Antonových povídek a dramat.
Mluvíme o posledních dvou desetiletích 19. a prvních letech 20. století. Je fascinující číst, jak živý a dynamický byl moskevský a petěrburský literární život těch let, co literárních časopisů vznikalo a zanikalo, kolik literárních skupin a uměleckých salonů fungovalo, jak hladoví, zavšivení a nemytí geniální básníci, filologové, myslitelé "obráželi" redakce ve snaze upíchnout článeček a mít na večeři, nebo navštěvovali spřátelené rodiny ve snaze najít chápající posluchače a najíst se u toho.
Obdiv a respekt vůči staršímu slavnému bratrovi Michailovi nedovolily blíže analyzovat bratrova díla a i jejich přijetí čtenáři té doby zde není moc hodnoceno. A tak o jediné "pikantérie" se postaraly drobné epizody o nezdaru premiérového uvedení dramat, které za pár let na to tvořily kmenový repertoár všech světových divadel (Racek, Tři sestry, Strýček Váňa, Višňový sad ...) , a také zmínka o honorárových tahanicích s vydavatelem, kterému se A.P.Č. zcela upsal a pak, i když ho majitel veškerých vyd. práv zdíral, nešlo z toho vycouvat.
Zaujaly mě informace o hospodaření rodiny Čechovových a jejich doslova obecně-prospěšných aktivitách, osvětové činnosti, zájmu o život chudých a negramotných vrstev.
Všem zájemcům o Čechovovu tvorbu, ale zejména těm, které by mohl zajímat život a názory ruské inteligence na prahu 20. století - vřele doporučuji.

9 11.08.2020

Doporučuji: zkuste svým dětem (dát) přečíst alespoň jeden příběh, v němž se dozvědí, co musí řešit některé desetileté děti světa. Zavírat před tím oči s vědomím, že je to daleko, nás se to netýká a co nám po nich, už nejde a čím dál víc ani nepůjde, když se jejich hmotná i morální bída tlačí daleko přes okraj jejich hranic. Už asi nelze nadále udržovat pojem Keňa jen jako báječnou destinaci pro dobrodružné safari-zájezdy ...

11 23.07.2020

Nešlo si nevzpomenout na slavný Rogožkinův film Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu :=).
Nagibinovy povídky představuji esenciální Rusko - nedozírnou ruskou přírodu, nedozírnou hlubokou a hektolitry vodky vyspravovanou ruskou duši, úzkost a rozšafnost, hluboce zakořeněnou subordinaci - zde konfrontovanou s nástrahami svobody, jakou poskytuje pobyt v přírodě, kde na stovky kilometrů nenajdeš lidské sídlo ....
Nádherné, tak jiné, tak osvěžující!

14 21.07.2020

Je to natolik neuvěřitelně groteskní, že odpovídající komentář k této knize by dovedli napsat jedině sovětští humoristé Ilf + Petrov a z uživatelů DK pouze pánové Palivo a Pečivo.
Ti první dva to už nestihnout, proto prosím každého, kdo má kontakty na ty druhé dva, ať jim tuto knihu co nejvřeleji doporučí a mým jménem snažně poprosí o jejich slova a postřehy
(Úvodní scéna knihy, kdy nahlouplá a nadržená Ellie May "zpocená jak čeledín za pluhem" v přímém přenosu "zmermomocnila" Lova rovnou na dvoře, před očima rodiny a přihlížejících, by snad mohla Paliva s Pečivem navnadit natolik, že by to pak přečetl celé a uvolil se podělit se s námi o dojmy. )
Již léta jsem si se žádnou knihou, jejím vyzněním, důvodem, cílem ... natolik neuměla poradit, jako s touto! Ale i přesto (nebo právě proto?) jsem z ní paf!

13 20.07.2020

Brilantní! A nečekaně moderní, ani nejde uvěřit, že to bylo napsáno před 80 lety! Doporučuji.

6 14.07.2020

Vynikající, překvapivě dobré! Krutý příběh, výborně vykreslené postavy, nálady, prostředí a kromě toho - a to jsem opravdu nečekala - literární schopnosti autorky, jaké u tohoto žánru jen tak nevidět. Bauerové schopnost používat metafory, vtipné příměry, popsat pocity, nálady, vjemy se navíc šťastne potkala se schopností českého překladatele porozumět jim a adekvátně je tlumočit.
"... najednou na něj ty věci vyskakovaly z paměti jako plechové kachny, které minul na pouťové střelnici" --- "cítila, jak z ní uniká život jako písek z horní baňky přesýpacích hodin " --- "Když teď měla jeho vylučovací soustava svolení vypustit bohatýrský proud moči, zasekla se jako mírové rozhovory na Blízkém východě."
Jedna z mála současných tlustých detektivek, jejichž tloušťka není dílem četných vatových vycpávek.

9 13.07.2020

V knize jsou pozoruhodné pouze dvě epizody. Ta první do poslední tečky popisuje dnešní rasové bouře v USA a napovídá, že když ji Auster napsal někdy před rokem 2008, nepochybně již tehdy se schylovalo k tomu, co se v současnosti děje, a on to předvídavě vnímal:
"Jet toho večera do Newarku bylo jako sestoupit do nižších kruhů pekla. Budovy v plamenech, hordy lidí divoce se valící ulicemi, řinkot rozbíjeného skla, jak se tříštila jedna výloha za druhou, jekot sirén, štěkání výstřelů. ... Cely byly přecpané zadrženými, všichni do jednoho byli černoši a nejmíň polovina z nich tam stála v roztrhaném oblečení, z hlav jim crčela krev, obličeje měli opuchlé ... každého zmlátili poldové."
Tím druhým obrazem, který nemohu dostat z hlavy, je naturalistický popis stětí hlavy civilního pracovníka amerických ozbrojených sil v Bagdádu, provedený a pro TV vysílání nasnímaný iráckými únosci.
Včlenit tyto dvě scény do jinak banálního a docela prázdného příběhu, bylo od autora hodně vykalkulované.

6 28.06.2020