Koka komentáře u knih

Napětí v jinak docela banálním příběhu udržuje pouze ta ustavičná konfrontace amišského a neamišského stylu života, myšlení, vyznávaných hodnot. Amišská komunita je vykreslena jako otevřeně tvrdá, nesmlouvavá, nezáludná a přímočará, o to více překvapí závěr, odhalující schopnost zničující přetvářky jinak naprosto "upřimných" a bohabojných lidí. Ale díky návodnému "spoileru" - textu, napsanému nahoře na obálce, jsem až tak překvapená nebyla. Kreslené ilustraci na obálce nerozumím - objekty na obrázku nijak neodpovídají v textu popsané dopravní havárii.

8 06.11.2022

Ohromně zábavné. Jednak jsem se dozvěděla hodně o mentálním "nastavení" autora a jemu podobných duchovních otců ve věci cnosti a jejího finančního krytí - dvou parametrů, které v dané době byly určující pro posuzování jakýchkoliv vztahů, ale uzavření manželství zvláště. Také mne zaujaly úvahy nad dobovými konvencemi, úlohou bohatství a chudoby ve společnosti, nad rolí šlechty a nad právními normami té doby.
Popisné a dějové pasáže se zde střídají s úvahami hodnými filozofů, příběh však vrcholí v překotném a kýčovitém melodramatickém finále, které by ani Jára Cimrman nevymyslel.
"Hodiny, jež trávíme ve šťastných nadějích, nás plní větší radostí než ty, které jsou korunovány jejich splněním."
Trpělivým čtenářům doporučuji.

6 02.11.2022

Společným prvkem jsou mezilidské vztahy, vztahy rodičů a dětí, partnerů, manželů ...., v každém případě jde o vztahy konfliktní, komplikované či pokrytecké (o harmonických by nebylo co psát, že?). V několika příbězích ještě doznívají témata 2. světové války a života za Protektorátu.
Borské Jubilantka a Berkové Miniromán považuji za vynikající, ty další také zaujaly.

7 27.10.2022

Tématem příběhu je osud politických vězňů v 50. letech, nelidské podmínky v Jáchymově a pak život po propuštění z toho pekla, kdy propuštěný vězeň musel hledat své místo v rodině, ve společnosti. Autor zde čerpal z vlasních zážitků, což je na přesvědčivosti příběhu znát. Velmi oceňuji vykreslení dobové atmosféry a pražských reálií, bohatost jazyka (pobavilo mne, když jsem zde narazila na dávno zapomenuté rčení "zima jak v Charkově na nádraží").
Doporučuji.

6 25.10.2022

Slibně rozjetý zajímavý příběh nabral od 10. kapitoly příchuť melodramatu s místy vysloveně směšnými epizodami. Tak nepřesvědčivou a nepochopitelnou (i nechápající) postavu, jakou je protagonista Tom, jsem už dávno v žádné knize, která si hraje na "jakože rekonstrukci" reálného příběhu, nepotkala.
Pobavily mne jedině některé až vtipné postřehy o mechanismu (ne-)fungování OSN a marnosti jeho snažení (což je dnes, žel, hluboce aktuální).
Román považuji za jen dalšího příživníka na tématu holocaustu.

6 11.10.2022

Hezké, zajímavé, poučné. Způsob a styl lékařské péče, jaký se už nikdy nevrátí.
Myslím, že tato kniha nepochybně inspirovala Patricka Taylora k jeho sérii "Doktore, ..." - ta návaznost námětu a stylu zpracování je zřejmá.

7 03.10.2022

Příběh plný hlubokých pravd, k nimž žena dospěje až ke konci života a marně je předává arogantní a lhostejné vnučce, která by je přitom tolik potřebovala znát! Ale koloběh od věku nezralosti a neznalosti přes trpké poznání až k pozdnímu - a často již marnému - prozření se pořád opakuje.
V příběhu mne zaujaly věcné zmínky o způsobu - stylu života bohaté italské rodiny v době nástupu fašismu a o "modelu" rodinného života té doby.
Doporučuji.

5 17.08.2022

Ten film jsem shlédla snad třicetkrát, a přesto mě kniha zaujala a místy i opravdu překvapovala. Dějová linka se - až na pár nepodstatných detailů - naprosto shoduje s tím, jak byl příběh zfilmován. Ale to, co má kniha navíc a co mne nadchlo, je zasazení příběhu do zcela reálných dějinných a politických souvislostí včetně narážek na dobové politické skandály, zejména vysvětlení francouzsko-alžírskeho konfliktu, jeho příčin a dopadů, rovněž narážky na tradičně špatné francouzsko-britské vztahy (v příběhu mne pobavily četné - z reálu převzaté - zmínky o tom, jak nelibě nesla britská strana skutečnost, že Francouzi v 50. letech zablokovali vstup Británie do EHS - číst to dnes, chvíli po brexitu, kdy si zas Britové denně stěžují na to, jak jim Francouzi znesnadňují přejezd na kontinent a dělají hraniční kontroly - tomu říkam dějinné paradoxy!)
Jde o příběh nejvyšší literární kvality a co do obsahu - stálé aktuálnosti.

23 25.07.2022

Životní a umělecké začátky pozdější světové hudební hvězdy jsou zajímavé, vykreslují proces vzniku a fungování "černých" kapel, vývoje jazzu. U podrobných popisů neworleanských pohřbů se mi opakovaně vybavila scéna z filmu Dvojí obvinění - jak ta smuteční kapela zvesela odchází ze hřbitova a s ní i tančící a radující se smuteční hosté.
Kniha je však rovněž výmluvným příspěvkem k poznání, jak to na americkém Jihu před cca 100 lety chodilo ve vztahu černých k bílým a naopak. Tato "dějová linka" by mohla zaujmout zejména čtenáře knihy Černobílý svět.
Doporučuji.

5 03.07.2022

Hodně sprosté a hodně, hodně vtipné. Autor to ve svých filmech umí a teď jsem se přesvědčila, že i psaní mu jde.

8 02.07.2022

Je zřejmé, že autor dobře zná ty profese, o kterých zde píše - ten vyšinutý svět reklamního průmyslu, modelek a modelingu, komerčních fotografů, kšeftů a pokrytectví. Tato linie příběhu byla opravdu přesvědčivá, dokonce se mi zdá, že některé epizody jsou - s malou licenční úpravou - převyprávěné z reálu. Už méně hodnověrně vyzněly pasáže zabývající se postupem kriminalistů při vyšetřování domnělých i skutečných zločinů - tam mi to moc nehrálo. Ocenila jsem zejména četné vysloveně vtipné a dobře vypointované epizody.
Doporučuji.

5 26.06.2022

Rané autorovo dílo, ale už vyzrálé, čtivé, přitažlivé. Výstižná charakteristika postav, znalost lidských povah a vášní. Plynulo to poklidně, pohodovo, až epizoda č. X. mi vrazila pěstí do nosu - něco tak morbidního, jako je vášnivý návštěvník poprav zločinců, jsem tady vážně nečekala. Mimořádnou psychologickou hloubku má thrillerová epizoda č. V.
Doporučuji.

11 20.06.2022

Ve dnech mediálního šílenství věnovaného 70 letům vlády Alžběty II. jsem si řekla, že půjdu s dobou, ale namísto okukování tisíců fotek malých princátek si raději přečtu nějakou knížku, která by - pokud možno věrně, autenticky - vykreslila alespoň pár let vlády této oslavované paní. Snad lépe, než tuto knihu, jsem si ani nemohla vybrat.
Velmi doporučuji.

6 11.06.2022

Taký už bežný štandard, nič, čo by ma mohlo prekvapiť. V duchu tých "najlepších zásad" súčasnej severskej krimi musela byť vražda brutálna, zvrátená, psychopatická a trýznivá - obyčajné zabitie škandinávským autorom nestačí. Vyšetrujúci kriminalisti vypijú v tejto knihe toľko kávy, až som sa čudovala, že sa všetci v zdraví, bez infarktu, dožili konca príbehu.
Zaujali ma iba dve epizódky : prvá, keď vrchný komisár (v dobe verejných knižníc a internetu!) si nedokázal predstaviť, kde a ako len zistí, čo znamenajú latinské názvy v zápisníku obete; druhá - keď som sa dočítala, že jeden z kriminalistov býva v "maličkom staromládeneckom" byte - s rozlohou 67 metrov štvorcových. Lepší príklad rozdielu medzi našou a nórskou životnou úrovňou by sa asi nenašiel.
Slovenský preklad mi chvíľami pripadal "kostrbatý" a dialógy neprirodzené, ale nie natoľko, aby som knihu predčasne odložila.

5 01.06.2022

Jako první jsem opravila zdejší žánrové zařazení, protože ne - nejde o román. Základem textu jsou autorčiny vzpomínky na dětství, na mnohá manželství, porody a potraty. Tyto její paměti jsou prokládány přepisem několika interview, které s ní vedla šéfredaktorka francouzského společenského časopisu Josyane Savigneauová. Ústředním tématem jejich rozhovorů byl feminismus, postavení ženy ve Francii, dlouhotrvající únavný boj o zrovnoprávnění franc. žen, jehož B. Groultová byla dlouholetou přední představitelkou, a to jak ve své roli publicitky, spisovatelky, tak i veřejně činné aktivistky. Právě její působení v komisi prosazující zavedení jazykové úpravy francouzštiny cestou vytvoření a kodifikace názvů různých povolání v ženském rodu, mne nesmírně překvapilo; pro nás musí být nepochopitelné, že ještě v 70-tých letech Francie a francouzština nazývaly vědkyně, poslankyně, předsedkyně, spisovatelky .... výhradně mužským rodem a mocní muži - politici, vědci, publicisté - se tvrdě bránili zavedení ženské verze pojmenování stovek povolání, které sice už "mohly" ženy vykonávat, ale pořád to bylo bráno jako jakýsi vpád do ryze mužských sfér. Pozoruhodná byla i lhostejnost, dokonce až výsměch mnoha Francouzek vůči tomutu tématu.
Snad ryze literární formu má závěrečná moc hezká autobiografická "povídka" o tom, jak dva staří manželé (ona a muž, za něhož je autorka již 44 let vdaná), jimž je už přes 70 let, pěstují svou celoživotní zálibu - vyjížďky a rybolov na moři. Nezdolnost této dámy, která se výrazně zapsala do evropské literatury i francouzského veřejného života, z toho textu jen čiší.

5 15.05.2022

Byl to herec vícero skvělých divadelních a filmových postav, než jenom pana Pávka, ale z knihy poznat, že právě roli toho řidiče ze střediskové vesničky považoval za vrchol své kariéry. Každopádně - právě tou postavou s námi pořád zůstává.
Tolik hlášek a vtipně podaných životních pravd jsem od této knihy vůbec nečekala. Dojem mi kazily pouze části věnované soudobým slovenským politikům, jejichž jména jsou už teď, jenom pár let po realizaci tohoto knižního interview, dávno zapomenuta, bezvýznamná.
Z mnoha moudrých slov o státnutí a stáří alespoň jedno poselství: "Když jsi mladý a máš rande, tak se umyješ, natáhneš džíny, tričko a jdeš. Je dobré mít v kapse pár korun, ale není to podmínkou. Ale když jdeš na rande v našem věku a zapomeneš si některou z věcí, kterou teď vyjmenuji - hůlka, brýle, naslouchátko, zuby, viagra - tak je průser."
Byl to dobrý herec a byl hercem rád: "V tom je herectví úžasné, že můžeš být vrahem, kterému tleskají. Zavraždíš šest lidí a dostaneš kytici. "

7 01.05.2022

Mimořádně široký tematický záběr (od vnitřních dramat přes lokální témata až po celospoločenské bolesti tehdejší Siciílie), různé (a kvalitativně někdy kolísavé) postupy zpracování, protagonisté příběhů z nejnižších, středních i vyšších vrstev.
Díky povídce Výměnek jsem konečně (!) pochopila český výraz "na vejminku".
Povídka Cinci dle mého názoru již předznamenává náměty slavného italského neorealizmu.
Skvělé!

6 07.04.2022

Popisy nesnesitelného vedra a dusné vlhkosti v parném velkoměstě jsou sugestivní, samotný příběh a zejména jeho rozuzlení je už méně přesvědčivé. Pobavily mne jedině dva vtipy o emigrantech.

3 20.03.2022

Žádná kniha mě snad za posledních 20 -30 let neudivila, nepřekvapila, nešokovala a nezaujala natolik, jako tyto vzpomínky L. Reinerové na dobu jejího exilu v letech II. světové války a pak prvních let po válce. Neuvěřitelné! Kdo zná pozdější autorčina díla, nemůže uvěřit, jakou stalinistickou fanatičkou v mládí byla.
Knihu doporučuji všem čtenářům pozdějších hezkých knížek LR - aby získali širší obraz o jejím životě a názorech.
Také tuto knihu doporučuji - jako literaturu faktu - všem, které zajímá exilový odboj i formování a fungování čs. londýnské vlády v letech II. SV (kniha je plná jmen známých nám pak z dějepisu - Beneš, Jan Masaryk, Osuský, Šverma, ... )
A zejména jí doporučuji všem, které by mohla zajímat psychika a postoje jakéhokoliv fanatika, který - i když vysoce vzdělaný, inteligentní, sečtělý, s rozhledem po světových stranách - naprosto nekriticky, bez váhání a slepě mohl uvěřit iluzi a diktátorům.
V textu jsou místa, která svědčí o obrovském literárním talentu autorky - jde zejména o popis dnů a nocí ve vězení a postřehy věnované strašnému, pokryteckému postoji Francouzů poté, co - jakože k jejich překvapení - začíná nacistická rozpínavost pohlcovat i Francii. Ty se však střídají s nepravděpodobonými, až směšnými - nepochybně vykonstruovanými - epizodami, v nichž třeba námořníci na kanadské lodi či náhodní cestující ve vlaku začnou "jen tak" - s dnes neuvěřitelným patosem - veřejně vyprávět o sovětském komunizmu jako jediné naději pro svůj život.
Muselo být pro L. R. jistě těžké prozřít; ovšem její soudruzi, které s takovým nadšením v této knize opěvovala, jí v tom vystřízlivění hodně pomohli - tvrdě a nesmlouvavě.

9 25.02.2022

(SPOILER) Spoiler!!!

Četla jsem to už docela dávno, ale dosud si pamatuji ten údiv, když jsem u jedné povídky (už ani nevím název, ale byla docela vtipná) zjistila, že asi ji nečtu poprvé. Kde jen jsem to už viděla? Až mi zaplo, že povídka o stopách ve sněhu, náhle končících uprostřed snehové pokrývky, je jakýmsi "překladem na téma a variace" povídky Karla Čapka Šlépěje.
Mám věřit, že dva spisovatele z různých konců světa a různých generací napadne tentýž námět?