knihomolka27 komentáře u knih

(SPOILER) Já musím říct, že mě se kniha líbila moc. Celou jsem jí přečetla na jeden zátah, a až na trochu nudnější konec, mě po celou dobu strašně bavila. Sice mi chvílema připadalo, jako bych četla až druhý díl ... odkazy na již řešenou vraždu ve škole, zapojení malé Janičky v ní, vztah mezi detektivem a Josefínou...ale je možné, že autorka nechtěla kopírovat jiné detektivky a rovnou už skočila dějově trochu dopředu, abychom byli ušetřeni toho seznamování, řešení prvního případu...na který jsme všichni už tak moc zvyklí.


Takže za mě je kniha opravdu super. S autorkou nás pojí velmi podobný smysl pro humor, takže po vtipné stránce tu není co řešit. Postavy jsou sice většinou archetypy, což je pro tento žánr naprosto normální...ale i přesto, mě stále baví. A rázná kantorka Josefína se ihned katapultovala mezi mé nejoblíbenější postavy. Ta ženská je prostě boží. A kupodivu velmi dobře funguje i její problematický vztah s detektivem.

Ovšem ani detektivní příběh není k zahození, a líbí se mi, že v kontextu příběhu vyznívá logicky. A né jenom tak, že postavy všechno najdou náhodou, prostě je to líp propojené, než v jiných detektivkách tohohle žánru. Což je super, i když ruku na srdce...ta detektivní linka tu vždycky bude až druhořadá, jelikož jí vtipy a postavy vždycky zastíní. Ale důležité je, že ta detektivní linka nezaostává a má sama o sobě taky co říct.

Co víc dodat...přemýšlím, že si jednou koupím celou sérii.....a už se moc těším na další díly. Jednička pro mě nasadila ladku dost vysoko, takže pokud jsou ty další díly ještě lepší, tak teda potěš pánbů. URČITĚ DOPORUČUJU

10 31.05.2022

Velmi pěkné a úsměvné počtení pro pravé knihomoly. Díky této knize si aspon můžu říkat, že nejsem zas tak divná jak jsem si myslela... a to je samozřejmě úleva. S většinou věcí se bez větších protestů naprosto ztotožnuji a mluví mi naprosto z duše... pár věcí jde trochu mimo mě - jako například pití a jezení během čtení... mě to prostě trochu ruší a odvádí pozornost od čtení, takže to moc často nepraktikuju. Jo, a taky si neumím představit, že bych si četla ve vaně... jelikož bych měla neustále pocit, že mi tam ta knížka spadne a celá se promočí...natož kniha z knihovny. A také mi nedělá problém knihy prodávat, samozřejmě ty co si už nikdy nepřečtu, jelikož mě nezaujaly... aspon za ně dostanu peníze a za ty si koupím hádejte co.....nové knížky.

A nakonec mého hodnocení chci jen říct, že je naprostá pravda, že jakmile jednou začnete číst, tak už s tím nikdy nepřestanete....je to vztah na celý život. Vy a knihy forever. A díky za to, jelikož knihy jsou tím nejlepším lékem na deprese ze všech.

10 13.08.2021

Není co dodat....až si knížku přečtete tak sami pochopíte

10 08.11.2019

Vím, že moc lidí tento díl nemusí...ale pro mě je to ,,super psycho".

9 21.07.2023

Naprosto perfektní. Vždycky žasnu kolik moudra, laskavosti, originality a emocí lze nalézt v těchto knihách ,, pro děti." Nádherný příběh, s velmi silným a poutavým dějem, úžasně napsanými postavami. Prostě a jednoduše krása. Celé mě to neskutečně dojalo...četlo se to samo, ocenila jsem tam tolik úžasných věcí...chybující prokreslené postavy, atmosféru, pouta mezi postavami, popis prostředí, skvěle vymyšlený pohádkovo-baladistický příběh.
Opravdu jsem nečekala, že budu tuhle knihu tak vychvalovat, ale nic jiného si nezaslouží.
Doporučuju naprosto všem, opravdu stojí za to.

9 23.06.2023

Po Matce a Bílé nemoci vím naprosto jistě, že miluju Čapka. Je potřeba ještě něco dodávat?

9 16.03.2023

(SPOILER) Čím víc jsem kritizovala knihy Darcy Coates za jejich unylost, nenápaditost a celkovou plochost žánru, tím víc jsem se sebe sama ptala, zdali existuje knížka, která by má očekávání od tohoto žánru splnila, a dala mi to co jsem chtěla od Darcy a jiných spisovatelů tohoto žánru. A ano, tahle kniha to všechno splnuje... a ještě překvapivější je, že jsem to vzhledem k rozpačitým komentářům ani nečekala.

Takže ...Kill creek je esencí tohoto žánru. A pokud po mě chcete, abych vám popsala co je pro mě mysteriozní, moderní horor...tak je to přesně tato kniha. Ale chci se vrátit k Darcy a jejím knihám. Jde o to, že Darcy píše přeci jen jinou literaturu, která určitě většině lidem sedne víc - po vzoru prázdné efektivity, ve svých knihách prolívá krev, má tu krvežíznivé duchy s profláknutou minulostí, jednoduché postavy a i celkem primitivní zápletky - její knihy jsou tedy takové jednohubky tohohle žánru, a i když zdaleka nedokáží navodit potřebnou atmosféru nebo prodat jejich příběh, pořád chápu proč i přes jejich né tak velkou kvalitu, je lidé pořád čtou.

Kill creek není pro každého, vůbec bych se nedivila, kdyby fanoušci uctívali Darcy Coates a tuhle knihu popsali jako nudnou, rozvleklou a o ničem - Kill creek je specifická a přitom klasická kniha, ale tyto dvě rozdílné poly umí neskutečně dobře vybalancovat, a t tak že ortodoxní fanoušci strašidelných domů dostanou to co chtějí, a ti co volají po originalitě to dostanou taky.

No nebudu tu rozpitvávat děj, nebo tak, ale kniha je prostě nehorázně dobře napsaná. Je čtivá, líbí se mi přirovnání až skoro k básnické mluvě, umí dobře vystihnout atmosféru a popsat místo - já vlastně nevím co knize vytknout upřímně. Ta kniha je tak úplná a komplexní, že mám pocit, že tam všechno do milimetru naprosto zapadá. To mě na knize fascinuje nejvíc jsou postavy - ty jsou totiž téměř hmatatelné, a právě tím jak jsou nedokonalé si k nim cestu najdete celkem rychle a na každém z nich si něco oblíbíte. Ono celkově to pojetí hororu je tu o level výš, než by se na první pohled mohlo zdát, autor si tu pohrává s novou neotřelou myšlenkou, která dává smysl a přitom navozuje zcela novou tíživou atmosféru - Dům strašidelný nebyl, ale stal se jím díky lidem co věřili, že strašidelný je, Domu něco obětuješ a on ti dá naoplátku to co nejvíc chceš...nebo to, že dům pořád potřebuje pozornost jinak chřadne... To bylo opravdu neskutečně osvěžující pohrávat si v tomto žánru zase s novou myšlenkou...navíc ten styl psaní tomu opravdu dost napomáhal, tím že autor je scénárista jako by ty scény ze stránek přímo vyplouvaly na povrch...asi nemusím dodávat, že jako film byl by to naprostý fanouškovský orgasmus, obzvlášt pokud by tvůrci využili všech těch příležitostí co tenhle příběh nabízí.

Jako co víc dodat,tohle je kniha, která tenhle žánr dokáže prodat a to hned několika způsoby...ta kniha mě neskutečně bavila, fascinovala, byl to prostě od začátku do konce opojný pocit to číst.

9 20.02.2023

(SPOILER) Tak konečně můžu říct, že jsem si přečetla tento příběh, a nezklamal mě. Ba naopak, jsem si začala říkat, že se chci dozvědět víc. A to především o Wonkovi, jelikož je to vskutku Burtonovská postavička ve vší parádě, a to tuto knihu nemusel Tim ani filmovat.

Kniha krásně odsýpá. Autor píše velmi poutavě, objevování továrny se mi ohromně líbilo...všechny ty praštěné nápady byly prostě boží, a mně osobně by nevadilo strávit v továrně o mnoho déle. Líbila se mi tam ta zakomponovaná poselství, která mají dětské čtenáře nenásilnou formou poučit...prostě to bylo skvělé, příběh je nadčasový, dojemný, zůstává zastřen i vábivou rouškou tajemství...byl i vtipný a především nápaditý. Jak říkám Wonkovi reakce na určité situace jsou prostě k popukání, takže pro mě kniha je prostě taková krásná sladká jednohubka.

9 26.11.2022

(SPOILER) Kde jen začít ....i po 5 hodinách od dočtení této knihy nemám slov. No vlastně mám, a upřímně to nebudu balit do nějakých cukrových vět, abych někoho neurazila a řeknu to na plnou pusu co si myslím - Ta kniha je prostě hrozná hovadina a strašně ale fakt jako strašně se mi nelíbí. Lituju toho, že jsem si jí koupila a lituju i toho času, který jsem s ní strávila. Ta jedna jediná hvězdička je jen za čtivost, která je pro autorku víc typická než to, že by uměla psát dobré duchařské knihy. Hele, já si tu nechci hrát na nějakého kritika nebo bůh ví koho...ale při čtení této knihy jsem měla reálně pocit, že si z nás Darcy vystřelila...vždyt to bylo jako parodie. Úplně celé...slovo od slova, kapitola po kapitole.

Takže řekněme to takhle - Mara a Neal jsou jako recept na cukrovku toho největšího stupně. Ze začátku je jejich vztah takový miloučký a na konci je oba chcete shodit ze schodů. Oba si pořád dokola jen protiřečí, mění své názory jako na běžícím pásu, nemají absolutně dotažený charakter do aspon nějakého náznaku osobnosti a ten jejich vztah je až děsivě nereálný. Jako ze začátku jsem si říkala, že Neal je prostě pan božský, ale všeho je moc toho je příliš. Ty dva břídilové na konci...úplně zbyteční, mohlo by to fungovat kdyby to nebyli doslova lidi odnikud a nezjevili se tam jako hektická přívalová vlna. Ono se tu zase dostávám k tomu, že Darcy ty celkem ucházející nápady má, ale to zpracování je v lepším případě lehký nadprůměr...
Tak dál: Vztah Mary s rodinou, budu bouchat hlavou o stůl...to je prostě strašný. Mara je odstřihne jen proto, že nesouhlasí s jejich prací, a taky tím že jí otec utopil nemocného králíka....to si Darcy vzpomněla, že abychom někoho nenáviděli, tak musí udělat něco hanebného..a vzpomněla si na to v předposlední kapitole. Ono by to celé bylo pochopitelné, ale kdyby to v té knize bylo uchopený jinak, kdyby se tam střídaly třeba kapitoly z Mařiny minulosti - rodiče by jí nutili do toho čeho nechce, pak by tam byl ten králík, Mařiny pocity atd. Ale takhle. Na mě to působilo hrozně amatérsky, nic nikde autorka nevysvětlila ani neprokreslila...ale hlavně, že tam máme nesmyslné masové vraždy...jako toho se vážně lidé bojí? Na mě to nepůsobilo, jelikož v té knize to prostě působilo hrozně uměle a na sílu....Darcy si prostě řekla: ,, No masového vraha co vraždí děti jsem do knih ještě nedala a sekera zní taky slibně....ae zase...to zpracování je tak odfláknutý, že něco cítíte jenom asi ve dvou scénách...a to v tý s pomalu se rozkládající ženou na kolečkovém křesle a když minulý obyvatel natáčel smrt své rodiny, jen tyto scény z celé knihy pro mě měly nějaké emoce a nějak na mě působily...všechno ostatní co se tam dělo, nebo spíš nedělo...bylo prostě o ničem...a to jako úplně o ničem. Jako paronormal activity v knižní formě. Hrozná nuda, žádná hororovost, nepovedená duchařina, špatná výstavba děje, vlastní podráždění nohou...Neal je celou dobu ochranitelský typ až za hrob, a na konci je všechny vystaví nebezpečí, protože je Maře zatěžko opustit barák, kterej koupila pod cenou....vždyt to nedává smysl. Mara celý život nenávidí spiritisty a ze dne na den se stane pomalu jednou z nich..prostě bum, zase to přijde úplně samo. A ten konec...co to proboha bylo. Dva rádoby spiritisti kteří jsou jak pod drogama, Mara, kterou ochrání dva listy pitomý šalvěje...už nemusíte natáčet horory, stačí ttiž když si postavy koupí v Tescu šalvěj a žádný zombík, démon nebo entita na ně nemůže, Neal, který se - proboha proč- stal nástrojem Mařina praněcodědečka, sériový vrah, který vlastně nebyl sériový vrah, Mara a její zakrvácené rameno od rány sekerou - docela by mě zajímalo co si holka vymyslela když s takovou ranou přijela na policii..že spadla na hrábě?

Upřímně tohle je asi nejhorší duchařinu kterou jsem četla....i filmy od Nory Roberts jsou lepší. I Utažení šroubu jehož čtení se podobá slézání hory byl pro mě větší čtenářský zážitek než tahle kniha. V minulé recenzi Knihy od D jsem psala, že D zachranuje pozadí to jak čtivě umí psát.. a tahle kniha je toho největším příkladem. Vlastně nevím co krom čtivosti a těch dvou scén pochválit. Mě to sakra nestačí a přijde mi jako kdyby ta kniha vůbec nebyla od jedné z nejvydávanějších autorek tohoto období......strašně mě štve, že patří do jinak celkem průměrné série. Už mi to nestačí ani jako oddychovka....
Psát oddechovější duchařiny je jedna věc, ale musí to mít nějakou kvalitu a, aby ta kniha dávala smysl....Za mě prostě ne, dalo by se o tom mluvit ještě dlouho, ale můj názor na knihu je jasný a nezměnitelný.

9 12.10.2022

(SPOILER) Co jsem to proboha právě přečetla!!!!!!!!!???? Řekněme, že za dobu mé dvacetileté knihomolské existence jsem se setkala s kde čím, ale tohle....

Malé varování a doporučení ohledně čtení této knihy:
Zapřísáhám vás, jen při čtení prosím nic nejezte...
je zde vysoké riziko toho, že po dočtení nebudete schopni nějakou dobu normálně uvažovat a zmůžete se leda tak na koukání do zdi.
Mějte na paměti, že tato kniha se má číst jen a pouze o samotě v nějaké nejlépe zamčené místnosti, nejlépe někde na Aljašce...jelikož to skoro nejhorší co se vám při čtení může stát je to, když na vás někdo v té nejnapínavější chvíli začne mluvit, je to i dobrá rada pro vaše blízké pokud se chtějí vyhnout konfrontaci s vaším notně agresivním já.
Po dočtení zhlédněte nějakou komedii ... nejlepší je asi Shrek.

A ted už jdeme do recenze.
Kniha je neskutečně psychicky náročná, ale fakt jakože brutálně... ze začátku si to jede tak jako poklidně, váš vztah s postavami je takový neutrální, ale zhruba d doby, kdy se ta naše trojice dá dohromady to jede jako drak... a u toho konce. Dýchala jsem vůbe? já si to reálně neuvědomuju, já bych si asi ani neuvědomila, že vedle mě vybuchla bomba, jak jsem do toho byla zažraná. To prostě nešlo. Takovej strach, až skoro fyzickej, jsem u čtení nezažila už strašně dlouho, naposledy asi u Než jsem tě potkala. Kdybych tuhle knihu četla někde sama, a mamka nebyla asi metr ode mně, tak bych tu knížku od půlky asi prořvala a stalo by se ze mně jedno velký slzavý údolí, a to ještě mamka cvičila jogu a poslouchala u toho ty šíleně sentimentální melodie ne, a já tam četla ty pasáže a bála se o ty postavy, který jsem si tak nehorázně oblíbila a ta hudba už takhle tu tísnivou atmošku ještě vygradovala.

Závěrem: Ta knížka fakt není pro každýho, slabý povahy? Hele leckdy jsem u čtení měla až skoro dávivej reflex, a to tam ani ty nechutárny s orgánama moc rozmázlý nebyly, vlastně jako skoro vůbec, ale prostě ten strach, napětí a to, že vaší postavu můžou killnout prostě kdykoli ...strašný nervy, vám teda řeknu. Ale celkově prostě komplexnost toho světa, jak strašně autenticky to působí, nic není černobílý, strašně zajímavý charaktery postav a jejich uvažování a jednání. Já reálně nevím co tý knížce vyčíst. I to, že začíná tak nějak nenápadně a vlažně, je vlastně jedno velký plus.... a ty scény, to sou prostě ...no jsou úžasný. Třeba ta scéna na konci, kdy se Connor s Risou vidí a ona je na vozíčku, jejich první pusa....nebo z druhýho soudku ta scéna s rozpojováním R...jejiž, to bylo tak strašně nabitý emocema, a my jako čtenáři jsme nebyli ochuzeni ani o ty skliznový tábory. A jak ty byly popsaný, no ty vole....z toho se mi reálně taky dělalo šoufl...prostě jak koncentráky.
GENIÁLNÍ

9 28.11.2021

(SPOILER) PŘEČTENO PODRUHÉ a s odstupem asi tak tří let. Matně si vzpomínám, že po prvním přečtení jsem byla z knihy unešená. I při druhém čtení se dostavil dost podobný pocit, i když už mě to asi neodpálilo tolik jako poprvé. To ale nic nemění na tom, že je to velmi podařená kniha tohoto žánru, která si od začátku až do konce pohrává s vaším přesvědčením a jistotou, a tak by to mělo v každém takovém dramatu být.

Postavy mi teda moc sympatické nebyly... i když se jejich jednání dalo celkem chápat. A co se týče Jane, tak ta holka má opravdu v životě velikánskou smůlu. Emma byla zezačátku velmi sympatická, ale následně jsem si na konci příběhu po tom všem uvědomila, že jí vlastně vůbec ráda nemám... docela velký obrat co. Edward je kapitola sama pro sebe, ale nakonec přeci jen vrahem nebyl.... ovšem žít se s ním evidentně nedá. Empatie má co by se za nehet vešlo, hlavně že ženám neustále opakuje jak je miluje... hodně zvláštní člověk.

Knihu určitě doporučuji... už jen pro to, že jí přečtete neuvěřitelně rychle. Škoda, že ještě nebylo nějaké pokračování s Astrid... možná by vůbec neškodilo ten příběh ještě víc ukončit ... každopádně chvílemi je kniha opravdu geniální, tak doufám, že takový bude i chystaný seriál... modleme se k seriálovým bohům. ÁMEN

9 29.09.2021

Jako dítě jsem ty příběhy naprosto hltala, a hltám je i ted. Je v nich všechno láska, zrada,síla, zbytečnost války, vychytralost, odvaha, touha, naděje, tragédie... Mezi mé top patří Éros a Psýché, Odysseovy cesty....

9 08.11.2019

Obecně se u těchto žánrů bojím, že mi bude strašně dlouho trvat než se začtu, nebo že kapitoly rozdělené na minulost a budoucnost mě budou plést, nebo že dám přednost jenom jedné z nich. Ale u téhle knížky to určitě neplatilo. Bylo to extrémně čtivé, děj byl chvílemi napínavý až k prasknutí ale.....

ted přijde to velké ALE(pozor spoiler) měla jsem problém s hlavní hrdinkou, dokázala jsem s ní sice soucitit, ale nedovedla jsem jí mít ráda. Nejvíc mi na ní vadilo, že to utíkání vzdala vždycky strašně rychle, a že na toho debila víc neječela a neřvala, když by jí stejně nezkřivil ani vlásek, a to ještě nemluvím o tom jak vždycky když na ní byl trošičičku hodný tak by se mu hned nána pitomá vrhala do náruče. Vždyt jí přece nehlídal 24 hodin denně mohla vymyslet nějaký dobrý plán jak utéct nebo se svěřit sousedům, kteří k nim chodili na jídlo. Navíc mi přišlo mnoho situací až absurdních, chápu že její manžel byl velké zvíře, ale nezkorumpoval přece naprosto všechny na planetě, a ta jeho hra moje žena je šílená, by v reálném světě asi taky moc neprošla. Ten konec byl určitě jasným happy endem, ale neříkejte mi, že takový detailista a perfekcionalista jako její manžel, by si nevšiml, že mu přímo před ním dává něco do pití, když jí před tím tak moc hlídal. Opravdu nevím co by Grace dělala kdyby od své sestry nedostala ty prášky. A co na konci ten argument Ester, aby zapírala, že kdy v tý červený místnosti byla, copak jsou obě tak hloupý, že jim nedojde, že policie vezme otisky z těch depresivních obrazů, které sama malovala. Chvílemi opravdu nelogické.

9 02.11.2019

Tyhle knížky mají své nenahraditelné kouzlo.

9 29.07.2019

Kdybych si mohla vybrat jakou postavou z knihy bych byla, tak by to byla určitě Juliet.
MILUJU FILM I KNÍŽKU, jinak to prostě nejde. Je to taková ta knížka, že byste se nejradši do Guernsey vidali sami hned po dočtení knížky.

9 29.07.2019

(SPOILER) 51 procent

Musím se přiznat, že mi to úplně nesedlo. A tím ani tak nemyslím, velmi nepříjemnou zápletku o únosech a znásilnování, ale spíš ten způsob jak byl celý ten příběh vystavený, vymyšlený. Bylo pro mě velmi těžké se ztotožnit s postavami, sice se mi líbilo, že nebyly tak jednostranné jako třeba v jiných detektivkách, ale za celou dobu čtení jsem si k nim nenašla vůbec žádný vztah. Což se mi u knížek stává jen opravdu málokdy. Celé to na mě působilo velmi chladně, jako by to šlo mimo mě. Hlavní hrdinka mi lezla na nervy. Chovala se neprofesionálně, vlezle, byla celkem dost nesympatická a dělala hloupé chyby, které některé stály i život. Připomínala mi policistku Linhartovou v knihách Kateřiny Trpkové. Vlastně mě štvalo kolik prostoru tam měla i její osobní linka, která mě taky neskutečně iritovala. Romantický vztah s Lukem vůbec neprožívám a kdyby se rozešli, tak mi to nemůže být víc jedno. Ohledně tohohle jsem dost zklamaná.

Co se týká vyšetřování to bylo kolikrát opravdu velmi neuvěřitelné a nevěrohodné, vadilo mi, že hlavní hrdince vše tak jednoduše vycházelo. Navíc mi vadilo, jak všem na počkání vše vykládala o případu...nepůsobí to na mě, tak že by byla detektivem spíš vlezlou novinářkou. Některé zvraty mi přišly hodně na sílu a objevily se zase odnikud.

Jako celek mě to sice číst bavilo. Napínavé to taky docela bylo. Určitě bych tomu ubrala několik stránek....ale upřímně jsem čekala a doufala ve víc. Další díl si přečtu a uvidím....

8 24.02.2024

Opět jedna z těch výjimečných knih, které budou u každého čtenáře vzbuzovat jiné pocity a ta hodnotící škála se tím pádem může pohybovat od odpadu až po plný počet hvězdiček jako v mém případě.

Já mám tyto knihy ráda a vždycky když se ke mně taková kniha dostane, tak se jí snažím pochopit a rozkličkovat autorův záměr...a zatím se mi nestalo, že bych těmto ,, zvláštním" knihám nepodlehla, jelikož každá je výjimečná svým vlastním způsobem.

Spánek je kniha, která ve mně určitě něco zanechala a sedla mi. Je na tom znát, že autor vyhrál nebo byl nominován na cenu Kafky. Odosobněný příběh ženy, která je chycena ve stereotypu všedního života ženy a matky v domácnosti v neustále se opakujících dnech, které jsou doslova jeden jako druhý. Ale to by byla jen jedna strana mince , a jen velmi omezující pohled na to co tato kniha nabízí. Mimo jiné tu najdete téma osobního času a svobody, žití života skrz knihy, který je nám knihomolům dost známý a mnoho jiných motivů se kterými se dokážeme ztotožnit. Bylo tam velké množství zajímavých myšlenek, o kterých mě autor donutil přemýšlet.

8 28.11.2023

(SPOILER) Pokud mám celou trilogii hodnotit od nejlepšího po nejhorší díl, tak by to vypadalo takhle:
1.VESNICE
2VETŘELEC
3.STVŮRA

Vetřelec celkem solidně a v mnoha ohledech i překvapivě uzavřel sérii o Lauře a jejím partákovi. Příběh třetího díl byl klasický, ale jeho zpracování se přeci jen trochu lišilo. Autorka píše hodně popisnou metodou a v jejím podání je vyšetřování opravdu velká mravenční práce, která se postupně skládá kousek po kousku až ke svému finále. Tenhle styl mi celkem vyhovuje a nemám s tím problém, ale s čím trochu problém mám je autorčino psaní ve třetí osobě, které občas připomíná vypravěče z nějaké telenovely, nebo tak to na mě aspon trochu působilo.

Byla jsem ráda, že tu byl upozaděný osobní život kriminalistů a to jako hodně. Věřím, že zatvrzelé fanynky této dvojice byly při čtení asi krapet naštvané. Jak říkám mně to nevadilo, jelikož jsem ten jejich vztah stejně nikdy nebaštila, a obzvlášt co se týká Adama a jeho chování s tím jsem kolikrát měla problém a hrozně mě iritovalo.
Laura mě sice tolik neštvala, ale otravná mi kolikrát taky přišla...spíš to jak si hraje na velkou policistku a přitom mi nepřišlo, že by byla lepší než ostatní. A tím se dostávám k tomu, že tahle kniha podle mě měla daleko víc dějových chyb a zkratů než ty knihy předešlé. Vyšetřování se místy skutečně zbytečně ploužilo. Kolikrát mi přišlo, že kriminalisté úplně neví jak dělat svou práci, nebo že jí dělají špatně. Štvaly mě vedlejší postavy, které pořád jen mlžily a pak nakonec knihy to ze sebe najednou všichni vyklopily...a výsledný vrah byl opět vrahem co se doslova objevil asi tak v předposlední kapitole. A hádejte co...Zase to bylo zlé dvojče. Ach jo... nepřišlo mi, že by se jakkoli na existenci vraha nějak avizovalo dostatečně dopředu...takhle to působí pak hrozně zrychleně a uhozeně.
Co se týče Adama - zbytečnější smrt jsem v knížkách snad ještě nečetla. Nad Lauřinými pochody mi zůstával rozum stát. Nejenom, že se ti tupci rozdělili, ale neměli s sebou ani zbran, nic...a pak tam borec pokřikuje přes celej barák, i když ví, že tam může bejt vrah. Fakt tupci. A to, že pak Lauru všichni šetří a nikdo jí neseřve, že se chovala jako totální nána, to mi taky nejde dohlavy. A takhle se chová vedoucí kriminalistka - to určitě. Následné Lauřino zhroucení bylo jako z nějaké španělské telenovely, a absolutně se mi to do toho žánru nehodilo. On celkově ten jejich vztah byl vystřižený jak z nějaké harlekýnky, patos z toho doslova ukapával a mě to nechávalo úplně chladnou. Ten konec byl překvapující a chvíli jsem si říkala, že bych si další díl s Laurou asi klidně přečetla, když to začalo být vlastně zajímavé...ale asi se toho nedočkáme. Jinak ocenuju autorku, že se nebojí v knize skutečně vyjádřit, třeba i vlastní názor na téma spravedlnosti, která je teda hodně radikální...ale smysl dává. To at si pak každej po dočtení přebere jak chce.

8 20.09.2023

(SPOILER) Z touhle knihou jsem byla trochu na štíru měla jsem chvíle, kdy by se mě při čtení krve nedořezal, kdy mi tuhla krev v žilách, nebo mi sama kniha pila krev. Musím se přiznat, že jsem čtení chtěla ukončit už asi po 5 stránkách, prostě jsem si řekla, že to není nic pro mě, a nemá cenu to číst, obzvlášt když to už je trochu větší bichle. Jenomže jsem tomu dala šanci a četla dál a přišla hned na dvě věci: Tak zaprvé, námět knihy opravdu nesedne každému, je ohromně specifický v čemž tkví jeho kouzlo i jeho problémy, kniha je za poslední dobu asi nejvíc originální a osobitou knihou, kterou jsem za poslední dobu četla. Ten námět je prostě - no prostě bizár. Nevím jak jinak to nazvat než jako celkem logický, ale dost zvrhlý a místy až nepříjemný příběh, jehož hrdinové nebo postavy jsou svým nevybíravým a depresivním životem přirovnatelné snad jen opravdu k noir postavičkám, jak je známe z filmů. Musím říct, že ocenuju to jak to autorka vymyslela, stvořila takový hororový alternativní svět, ve kterém žijí pospolu, nebo se spíše snaží žít, víly a normální lidé, přičemž víly tu nemají podobu rozverných, roztomilých zvonilek, ale doslova krvežíznivých monster. Nastává tu boj o nadvládu nad těmito dvěma rasami, přičemž se podaří lidem si onen trůn znárokovat, a to tak, že nepřítele, který se v podstatě ani moc nebránil, srazí úplně na kolena a duševně ho zničí. Je tedy otázkou, kdo jsou v tomto příběhu vlastně ty zrůdy? Ano víly sice jedí lidské maso, ale většinou páchají trestné činy nechtěně pod nadvládou svých mocnějších predátorských pudů, ale při čtení jsem nabyla dojmu, že to lidé jsou daleko horší - vždyt co je to za morálku, když své nepřátele sesadí na kolena, těmi nejkrutějšími způsoby, nebo když zabíjí, aniž by k tomu měli jakýkoli důvod.
No prostě ve výsledku to poselství není zas tak moc nic originálního, ale originální jsou postupy jak se k němu postavy doberou. Opravdu chci autorce smeknout, že stvořila funkční svět, i když takový, který se mi zas tak úplně nelíbil - ale ten svět byl opravdu živý, ty postavy, všechny co tam bylo, působilo neskutečně živě - a to není vůbec nic jednoduchého, obzvlášž pokud se jedná o prvotinu. A to autorka zvládla asi nejlíp jak mohla. Krom toho si mě knížka také získala od chvíle, kdy se Léto vydávala za Kellerovou, ten vztah mezi ní a Dominikem mi přišel tak jako komicky hořkosladký, a ty dva obrovské smolaře jsem si opravdu oblíbila. Strašně mě bavilo číst, jak se Dominik snaží všechno ututlat, a přišlo mi i věrohodné to jak se k Léto choval zezačátku hodně chladně a nevybíravě. Celkově mi přišlo, že se autorce v knize podařilo z opravdového love hate romance, udělat skutečně velmi dobře propracovanou romantiku, nebo spíše vztah, který dospěl k vzájemnému porozumění a přátelství. A já jim to skutečně věřila, a cítila jsem tam všechny ty jemné nebo více výrazné nuance, které tvořily velmi zajímavou atmosféru a situace. Za delší dobu opravdu vztah, který na to šel hezky pomalu a byl velmi hmatatelný a zapamatovatelný. A to i přesto, že ke knize se už pravděpodobně nikdy nevrátím. Jak už jsem řekla, ta kniha je až obdivuhodně komplexní, ten svět, postavy - všechno to je opravdu zajímavé. Detektivní linka je sakra brutální, ale je hodně nevšední a zajímavá. I tak mi kniha pořád z dost velké části nesedí, a nějaké scény byly velmi naturalisticky nepříjemné - ale věřím, že ostatní s tím mít asi problém nebudou. U konce mi přišlo, že knize trochu schází štáva, prostě mě už tolik nebavila...ale to je spíš mnou, než že by ta kniha nebo ten konec byl špatný.

8 02.01.2023

(SPOILER) Tak jsem se vrátila zpátky k Shari a řekla si, že to udělám poctivě a pokusím se přečíst si od ní všechny její knihy. A tak jsem se místo na písemku z Latiny zavrtala do příběhu Manželů odvedle, místo dějepisu jsem strávila své chvíle v hotelu s Nevítaným hostem, a s Někým cizím v domě a místo filozofie se ponořila do příběhu jedné Ne příliš štastné rodiny. Ze všech těchto zmíněných testů dostanu asi za pět, ale zato mám přečtenou skoro všechnu Shari . Dobrá práce :) Každopádně musím říct, že takhle pospolu musím ty knihy velmi ocenit, ano některé jsou lepší a jiné horší. Jedny mají zajímavější zápletku než ty druhé...ale všechny mají něco společné...opravdu strašně moc mě baví je číst a utíká to s nimi strašně rychle. Opravdu si asi nevzpomínám na jiné tak rychle utíkající trillery. Nadruhou stranu tam vidíte přeci jen nějaké ty nedostatky, a kdyby jste nepřistoupili na tu hru, že Shari píše hlavně svižně, čtivě a také krapet jednodušším stylem, tak byste byli asi o dost přísnější. Ale o tom, že krása Shariných knih není ve složitých spletencích nebo enormě dramatických a psichologických příbězích, ale v jejím vlastním odlehčeném stylu jsem vám už říkala v jiných recenzích a není potřeba se k tomu nijak vracet.

Při opětovném čtení by se Shariiny knihy daly i celkem dobře zaškatulkovat: Ty co mají postavy na ránu viz: Marco, Riley,Tom, knihy s odfláknutým koncem, knihy, kde je vám jedno většina postav, knihy se zajímavou zápletkou, ale jiným zpracováním ...no je toho dost, oto víc samozřejmě naštve, když už čtete další knihu kde Shari ten konec zase trochu ustřelila. ALe to je můj názor.

Takže Manželé - Marco je blbec, co na to mám jako jinýho říct. Annie mi překvapivě tolik na nervy nelezla, ale ani jsem si jí nijak zvlášt neoblíbila, Cynthia byla velká mrcha, ale mohla být ještě větší. Kniha mě opět velmi bavila, mám za to, že Rasbach se objevil i ve druhém případu...není to sice zas tak výrazná postava, ale asi ok. Jak říkám, bavilo mě to, bylo to i celkem dost propletené, místy to dávalo smysl místy zase ne. Toho tchána pořád nějak moc nechápu, takže ten konec za mě moh bejt lepší, ale dalo se to. To s Annie na konci, bych tam mít ani nemusela...respektive nám autorka mohla nadělit třeba druhý díl, kde se Marco bojí o ten svůj malý živůtek...každopádně od knížky jsem dostala vesměs co jsem chtěla a vlastně jí můžu i doporučit, od Shari znám i lepší, ale tahle za nimi určitě nijak zvlášt nezaostává.

8 13.11.2022