knihomolka_jaja komentáře u knih

Dlouho jsem si přála narazit na knihu, která mě pohltí tak, jak se mi to stávalo dřív, která mě nepustí, dokud ji neprečtu a konečně! Konečně jsem si mohla znovu prožít to naprosté splynutí s příběhem. Okamžitě se pustím do druhého dílu.

Chcete originální fantasy? Chcete být s hrdinou už od jeho narození v postapokalyptickém světě tři sta let vzdálené budoucnosti? Chcete si užít fantasy bez romantické linky? Minimálně 1. díl ve všech výše uvedených bodech naprosto odpovídá.

Kniha se skvěle čte, styl psaní mi dokonale sedne. Není jediné stránky, kde byste nebyli napnutí jak kšandy. Svět, který autorka stvořila je neuvěřitelně originální. Já vím, že se tu strašně rozplývám, ale.... Wow! Wow! Wow!

Autorka skvěle vykresluje atmosféru a udrží vás napnuté až do poslední stránky. Minimálně u mě se jí to opravdu povedlo. Byla jsem vzhůru do dvou do rána, jen abych knihu dočetla. Jestli máte rádi fantasy, tak opravdu doporučuji.

13 28.07.2023

Nejsem velký čtenář povídek, pokud se správně pamatuji četla jsem povídkovou knihu jen jednou. Každopádně Drobné katastrofy od pana Harvana pro mě byly docela příjemná zkušenost.

Úvodní slovo dostal Václav Cílek, který o Harvanových povídkách mluví takto:

"Povídky J. H. jsou příběhy, které vás vtáhnou do různých životních situací, ale zároveň ve svém úsporném stylu ukazují, že svět není tak složitý, jak si namlouváme a že když se dovedeme dobře dívat, nemusíme tolik myslet."

S jeho slovy si dovolím nesouhlasit.

Všechny povídky mi naopak předvedly, že to v životě vůbec není jednoduché. A ony drobné katastrofy dokáží člověku obrátit celý svět vzhůru nohama. Nemluvě o tom, že v závěru povídky autor často nutí k zamyšlení.

Autor nám dává nahlédnout do svého dětství a dospívání v době komunismu, zalétáte si v pilotní škole, zažijete fascinaci vesmírem a touhu stát se kosmonautem, dokonce se podíváte, jak to probíhalo ve světě natáčení filmu, filmového studia a v neposlední řadě vstoupíte do člověku těžko přístupných hlubin země.

Nejvíce napínavá povídka je ta poslední - Dobrodruh. Ale líbilo se mi jich více.

Text je napsaný čtivě a velice dobře, z mého pohledu kvalitně. A jako pohled do světa natáčení je obsah i velice zajímavý. Pokud by si autor vše zcela vymyslel a nebylo by na tom zbla pravdy, tak by to asi nebylo tak závratné dílo, ale díky tomu, že jde vlastně o takový záznam zážitků jednoho režiséra, jde o velice povedenou záležitost.

1 11.06.2023

Po dlouhé době jsem sáhla do své hříšné porno knihovničky pro nějakou tu oddechovku. Já jsem bohužel náročný čtenář, a přestože si ráda přečtu i nějakou tu erotiku, ne každý autor se mi zavděčí.

Tahle kniha vás asi vyloženě nezklame, ale ani nijak zvlášť nenadchne, pokud teda nejdete jen po erotických scénách.

Psané je to vcelku hezky a čitelně. Knihu jsem slupla během dvou dnů a to je u mě co říct, ale vadilo mi, že se v některých případech autorky dost opakují. Občas byly věty špatně postavené a slova zvláštně prohazená, ale kdo ví, kolik odpovědnosti nese překladatel a následovná redakce.

Co bylo horší, tak mi v knize přišlo, že jdou už od první str na vše dost hopem. Připadalo mi to takové naivní. Postavy mi nebylylove sympatické - Hrdina (ano, to je jeho jméno ) je možná až psychopaticky ochranitelský, nad jeho chováním jsem často kroutila hlavou a Elyse byla taková naivní, nezkušená holčička, která se sebou nechává manipulovat, přestože neustále prohlašuje, že se sebou nikdy nenechá už manipulovat.

V závěru se můžete těšit na trochu akce, i když je celý příběh dost odfláklý na úkor sexu... ale to většina z vás vlastně chce, že jo?

Hodnotím horšími 3 z 5

2 10.06.2023

V knize se dozvíte od každého šprochu trochu. Přes španělskou chřipku, významné osobnosti té doby jako byl Tomáš Baťa nebo Hana Podolská, způsob a styl oblékání, všední život, literaturu a film až po atentáty a první ženskou automobilovou závodnici. A mnoho dalšího.

Já osobně literaturu faktu čtu jen zřídka. Kniha pro mě musí být stravitelně napsaná a ne na vás jen chrlit velké množství informací a dat.

Hana Kneblová dala dohromady úžasné dílo, které se nejen dobře čte, ale i baví.

Já tomuto období nikdy nijak zvlášť nepodlehla. Nezajímalo mě ani ve dějepisu, ani v literatuře. Ale autorka této knihy vám dokáže nabídnout všechny informace tak lehce a zábavně, že ani nevíte jak a máte přečteno.

Jediné téma, které mě nebavilo, byly pasáže o Sokolu, sokolských sletech a olympijských hrách. A také je škoda, že fotografiemi nebyla kniha proložena tak, aby byl obrázek vždy u patřičného tématu. Všechny najdete na jednom místě uprostřed knihy.

Jinak jsem často až žasla, co se všechno v té době přihodilo, byla jsem nalákána k přečtení několika klasických českých děl a vůbec jsem si vytvořila nenásilnou formou přehled o tom, jak se za první republiky vlastně žilo.

Určitě doporučuji. Pokud bychom ve škole četli tohle místo klasické učebnice dějepisu, třeba bych si i něco zapamatovala.

1 09.06.2023

Tohle je knížka, u které jsme se bavili a smáli všichni a to dlouho a nahlas!

Lasse, Bosse, Lisa, Anna, Britta a Olle jsou nezapomenutelná šestka a myslím, že se mi po nich bude stýskat. Vzpomínám si na čtení knihy ještě ze školní lavice, ale teprve se svými dětmi jsem si ji přečetla celou.

Na děti má kniha rozhodně pozitivní vliv. Nejen že se smějí a čtení si užívají, ale také se učí a inspirují. Venku si pak hrají jako děti z Bullerbynu, vymýšlejí si vlastní dobrodružství a zabaví se s málem. V dnešní době, kdy děti často sedí u počítače, telefonu či tabletu jsou takové knihy více než potřeba, protože jim připomínají, že život a to opravdové dobrodružství nezažijí zavření doma u televize, ale tam venku... v lese a na louce, na zahradě, u rybníka nebo potoka...

Opravdu doporučuji! Je to jedna z nejlepších dětských knih, co jsem s dětmi doposud četla.

25 26.04.2023

Tahle kniha mě nechala hodně na rozpacích. Jak se mi první dva díly (King, Tyran) líbily, tak tady jsem dost zklamaná.

Psanec je o vedlejší postavě z předchozích dvou dílů Bearovi. Zde je však postaven do centra dění a tím se stává společně s Thiou hlavní postavou.

Nápad je tam dobrý, ale celé je to děsně odfláknuté. Postavy jednají často účelově a zcela nelogicky. Ano, asi jsem náročná, ale čekám trochu toho rozumu i v erotice. Občas jsem narazila na hodně matoucí situace, které nedavaly smysl. Holčina mi nebyla úplně sympatická, v mnoha případech si myslím, že se mohla rozhodnout jinak, udělat něco jiného a bylo lepší než jak to udělala autorka.

Další věc je, že je to tu jedno velké klišé. Občas jsem si říkala, že to všechno už bylo v Kingovi a Tyranovi.

Opravdu se tu hraje hodně na vulgarnost, jakoby to mělo celou knihu udělat zajímavější.

Hodnotím 2 z 5 a ty má kniha za to, že o jakés takés vzrušení nebylo nouze, i když to bylo občas přitažené za vlasy (doslova :-D), v některých částech rozhovoru mezi Bearem a Thiou jsem se upřímně bavila a konec mě nečekaně překvapil - tuším, že se můžeme těšit na (anebo se obávat) pokračování.

Myslím, že kniha měla potenciál a autorka ho z nějakého důvodu nevyužila, odbyla anebo prostě jen spěchala... Nevím a je to škoda.

2 20.04.2023

Když jsem knihu vzala poprvé do ruky a přečetla si podnadpis na titulní straně, pomyslela jsem si, že jde o dost aktuální téma. Na sociálních sítích se propírá téma umělé inteligence a jejích schopností velmi často s obavami, že něco takového musí jednou zákonitě nahradit člověka, a že právě taková budoucnost by nemusela být tak daleko, jak se zdá.

Tato kniha je takovým kukátkem do nedaleké budoucnosti, kdy se docela nenápadným způsobem UI ujímá role rádce v životě každého jednotlivce, který si tzv. Zrcátko a jeho příslušenství pořídí. Každé Zrcátko je napojeno na zrsíť, která sbírá informace a čím víc je uživatelé nosí v podobě zrbrýlí, zrklipsu, atd., tím lépe dokáže svému majiteli poradit, jak tu nebo onu situaci ve svém životě řešit, ať už jde o dnes už banální navigaci nebo radu, která přítelkyně/přítel je pro něj nejvhodnější.

Jenomže zrsíť se učí učí se rychle a funguje možná až příliš dobře...

Rozhodně jde o napínavý příběh, který se čte snadno a rychle. Zpočátku se na vás sice navalí vícero postav, ale rychle se zorientujete a pak jen sledujete, jak se jejich osudy proplétají a spojují. Některé pasáže byly trochu zdlouhavé, možná nudné, ale bohužel důležité, takže přeskakovat se to opravdu nedalo, protože pro pochopení hrozby Zrcátek, potřebujete vědět, jak tato technologie funguje.

Děj je hodně předvídatelný, ale zde jde primárně o poselství. Autor knihy nám ukazuje, že už dnes s námi technologie hodně komunikuje a jak moc nás ovlivňuje a zasahuje nám do života. Určitě v mnoha ohledech nutí k zamyšlení.

Připravte se na hodně zr-výrazů. To pro mě bylo asi nejtěžší zkousnout. Ale zvykla jsem si a pak už mi to nepřišlo.

1 10.03.2023

Pod kupolí není má první Kingovka. Konečně už mám něco málo načteno, takže jsem schopná trochu srovnávat. V tomto případě jsem si ke srovnání vybrala Svědectví. Obě knihy mají velké množství postav, ale v knize Pod kupolí jsou ještě o malinko lépe zvládnuté. Přestože jsem byla na úplném začátku, bez problému jsem se orientovala. King okamžitě vypíchne něco, co vám prostě utkví a to si pak postavu snadno zapamatujete a je jedno, zda jde o psychopata, novinářku, nebo místního ožralu. V celé knize, co se seznámení s prostředím týče, jsem trpěla pouze na jedné dvoustraně, kde King popisoval vzhled městečka a všechny jeho silnice. To se mi trochu vařily mozkové závity :-D

Kniha nemá žádné hluché místo. Je to fakt jízda od první stránky až do konce. Pořád se něco děje! Vyvrcholení bylo k zamyšlení a konec fakt doják. Postavy budete milovat, budete jim fandit, některé vám polezou tak na nervy, že jim budete přát ošklivou a velice pomalou smrt :-D. Hltala jsem stránky a hlavně jsem byla opravdu zvědavá, co přijde dál.

Buďte ale připravení, že King popisuje svět, kde nikdo není ušetřen včetně dětí a zvířátek. Kdysi by mi to vadilo, ale asi jsem si zvykla. Navíc, takový je život a dělat z něj něco jiného by působilo nerealisticky. To jak King pracuje, jak vykresluje postavy, to vše mě velice inspiruje v mé vlastní tvorbě. Je to jeden z učitelů, kterého si moc vážím a každá další přečtená knížka od něj mi dává něco nového.

Mám takových víc, ale King fakt umí.

Určitě v knize narazíte na pár překlepů, ale na celé knize je jich max deset, spíš méně. Docela mě překvapilo, že měkká vazba vydržela, ale i tak se mi nelíbí, že se takováto bichle nedá sehnat v pevné.

Podle knihy byl natočený seriál, ale nemám ani trochu chuť si ho pustit. Vím, že bych strašně nadávala, jak to všechno předělali a osekali a já si zážitek z této knihy chci zanechat tak nějak neposkvrněný.

11 05.02.2023

(SPOILER) Kdo nezná pohádky o svatojánských broučcích jako by nebyl. Já jsem je jako dítě koukala jako Večerníček a také jsem je poslouchala před spaním na kazetě. Milovala jsem je! Opravdu, ale teprve teď jako dospělá jsem se dostala k přečtení knihy a to jen díky tomu, že mám takového malého broučka a berušku doma.
Nebudu vám lhát, jsem z knihy hodně zklamaná. Nevím, co jsem čekala. Možná, že bude zpracovaná stejně něžně a citlivě jako Večerníček, na který jsem koukávala. Ale tahle kniha má jen málo předností, jež bych opravdu pochválila.
1. Ilustrace Jiřího Trnky! Krása střídá nádheru.
2. Nápad na příběh
Toť vše.
A teď, co se mi nelíbilo.
Knižní předloha Broučci pro audio a TV pohádky, se kterými jsem jako malá přišla do kontaktu, je jedním slovem – DRSNÁ! Proboha, vždyť je to knížka, kterou čteme malým dětem, a tam jsou to samá uhořelá koťátka, furt se tam umírá a pláče. Pan Karafiát by strčil do kapsy i takového G.R.R.Martina (autor Hry o trůny), protože na „pitomých“ cca sto stranách zvládne vyvraždit celou kolonii broučků a upálit za živa tři roztomilá koťátka. Po pravdě jsem byla ráda, že si u mého čtení děti hrály a že ten konec tak docela nevnímaly, protože já když jsem se k němu pročetla, tak mi bylo hrozně smutno. Opravdu jsem byla velice zklamaná. Tak nějak jsem pořád doufala a poslední odstavec byl jako studená sprcha.
Další věc je, že se mi kniha zpočátku špatně četla. Přímé řeči nejsou stavěny klasicky, jak jsme zvyklý v jiných knihách hezky pod sebe, ale jedna za druhou, aniž bychom věděli, kdo vlastně mluví. Časem si pro to vycvičíte jakýsi instinkt a už to tak nějak uhádnete, ale abych byla schopna knihu dětem předčítat, musela jsem si pustit kousek večerníčku na youtube, abych tak nějak chytla tu správnou intonaci a cit pro styl, jímž je text napsaný. Opravdu to pomohlo.
Určitě od pohádky neodrazuji. Večerníček je zpracovaný krásně a citlivě pro křehké dětské dušičky. Tomu bych dala klidně 4*, ale knižní předloze max 2*
Děti jsou stejného názoru. Kniha jim přišla velice smutná a byly z ní kolikrát špatní, ale Večerníček se jim moc líbil. Mnohem víc než knížka, ke které se už vracet ani trochu nehodláme.

8 31.01.2023

Přiznám se, tuhle knihu jsem si přečetla celou až teprve nyní se svými dětmi (4 a 6). Líbil se mi jednoduchý sloh a vtip, s nímž kocourek popisuje svět kolem sebe. Děti se velice nasmály a mohla jsem je vždy nechat hádat, co bude asi ta hlučná příšera, co žere lidi a jinde je zase vyplivne, anebo co bude asi ten ocásek, co leze v trávě. Měly z toho opravdu legraci a neustále nad Modroočkem kroutili hlavou, jak to všechno popletl.
V knize ale nejsou jen ty pěkné a veselé věci, ale i ty nepěkné a smutné. Např. kapitola o tom, proč má kůň smutné oči a jiné okamžiky, kdy se dítě jemně seznamuje s realitou života. Nic drsného to není, spíš jakési vedení dětí k uvědomění si, že nic není vždy růžové. Což je vlastně správně. Určitě se nad některými řádky dá chvíli sedět, vysvětlovat a vyprávět.
Pozor! I moje Lucinka (4) si všimla, že se kocourek často opakuje a při jednom čtení se smíchem prohlásila: „Vždyť to už říkal!“ Tak zde máte jeden nešvar. A když už si všimne i dítě, tak to je co říct. :-D
Předností jsou určitě krásné ilustrace paní Zmatlíkové. Kniha se čte snadno a děti chtějí další a další pohádku. Přečetli jsme ji před spaním na čtyřikrát a určitě doporučuji. Je to milý příběh, který určitě malé čtenáře potěší. A se svými velikými písmeny se určitě hodí i jako knížka pro děti, které se učí číst.
Děti by daly 5* z 5*, já dávám 4*z 5*.

15 20.01.2023

Abych řekla pravdu, já tenhle typ životopisných knih čtu velice výjimečně, ale tady jsem prostě neodolala. Jakožto milovník světa Harryho Pottera jsem vůči Tomovi a jeho příběhu byla bezmocná. První film jsem viděla ve dvanácti a knihy velice brzy následovaly.

Asi nemá cenu chodit kolem horké kaše. U knihy se zasmějete, opravdu jsem kolikrát brečela smíchy. Ale kromě toho, že s námi Tom sdílí spousty zajímavostí ze zákulisí natáčení a představuje nám velké množství herců tak, jak je neznáme, tak nám ukáže i stinnou stránku slávy a jeho herecké kariéry. Kromě toho dobrého, přiznává i to špatné a nutí svým příběhem k zamyšlení.

Do knihy se pusťte nejen, pokud jste fanoušky Harryho Pottera, ale také pokud se chcete blíže seznámit s tím, jak to v tom hereckém světě vlastně funguje.
Nic, co vám tady napíšu, nedokáže zcela vystihnout úžasnou atmosféru knihy. Čte se snadno a opravdu ji velice rychle zhltnete. Já mohu jen doporučit.

PS: kniha obsahuje předmluvu od Emmy Watson

11 07.01.2023

Pokračování osudů Doe a Kinga, se kterými jste se mohli seznámit v prvním díle, bere úplně jiné obrátky. V tomto díle, ještě více jak v tom předešlém, ustupuje erotika příběhu, takže to není kniha narvaná sexem, aby to dostatečně splnilo má očekávání, která mám od erotického románu. Klasická romantika ho obsahuje častokrát víc. Ovšem když na sex dojde, autorka se ničeho neštítí, určitě nečekejte žádnou romantiku, sex je drsný a živočišný. A stejně jako prve se sprostými slovy ani trochu nešetří.
Přes to všechno jsou však hrubé hrany poněkud ohlazeny vstupem do starého života Doe, která je zpátky u své skutečné rodiny a pomalu ale jistě se rozvzpomíná na svou minulost. Vybaví se jí ale všechno dostatečně rychle, aby se vyhnula plíživě se blížícímu nebezpečí? A bude tam King, aby ji zachránil?
Vcelku poklidný děj s krátkými chvilkami vzrušení vyvrcholí v něco, co vám vezme dech. A pokud jsem v prvním díle měla se slzami na mále, tak tady jsem fakt bulela, paradoxně dojetím. Takže pokud máte chuť na příběh, který je svižný, napínavý, nemilosrdný, vzrušující a zároveň vás vezme za srdce, tak jste na správném místě.
Tentokrát dávám 5*z 5* - ano, asi dvakrát jsem si všimla onoho neslavného opakování informací, které mi vadilo už v prvním díle, ale toť vše. Příběh mě posadil na zadek ještě víc, jak první díl a odnáším si z něj opravdu silné dojmy. Z erotiky! To nechápu… :-D

Je to taková gangsterská popelka s nečekaným závěrem. Jsem v erotické literatuře nová a v této knize se mi líbilo, že tam té erotiky nebylo víc než v klasické romantice pro mladý, dokonce to bylo psané takovým decentním způsobem. Ano vulgární to je až až, je to samé kur..., pí..., čů... ale samotný sex je oproti tomu popsaný velice ... slušně. Co mě překvapilo, tak má kniha děj a docela dost akční a napínavý, dokonce v jedné části málem i slza ukápla, a závěr? Ještě že jsem doma měla i druhý díl, protože jsem se do něj musela okamžitě pustit.
Upozorňuji ale, že se Doe, jedna ze dvou hlavních hrdinů, chová občas zvláštně a ty její úvahy... ale co se vztahů a pocitů týče mezi postavami. Věřte mi, že i něco takového existuje. :-P

3 02.01.2023

Tohle dílo mě už při čtení prvních stran uchvátilo barvitostí a košatostí vět, svou obrazotvorností. Byť jsem byla v první kapitole, kde se zpravidla ještě nic pořádného neděje, užívala jsem si autorčin spisovatelský um.
Kniha je o jeptiškách, a kdyby mi někdo před přečtením Bílé vody řekl, že mě právě takový příběh bude bavit, tak bych mu ani trochu nevěřila. Opravdu jsem netušila, jak akční život můžou jeptišky mít. :-D V knize se pořád něco děje a až do úplného závěru nestačíte zírat.
Příběh má jednu hlavní postavu – Lenu (a spoustu vedlejších, ale také velice důležitých) a ta se po pokusu o sebevraždu dostává do kláštera v Bílé vodě, aby si srovnala myšlenky a vymyslela, co ve svém životě dělat dál. Je zoufalá, nepřístupná, zahořklá a straní se ostatních. Lena se na klášterní život dívá skrz prsty. Jeptiškám nic nevyčítá, ale nechápe jejich životní styl. Přišla jen proto, aby se skryla, protože neví kam jít, neví co dělat.
V klášteře dostala na starosti zaneřáděnou knihovnu/pracovnu, a jak se tak probírá všemi těmi lejstry, seznamuje se s historií kláštera a jejich obyvatelek, která rozhodně není ani trochu nudná, ale to si už přečtěte sami.
Je už všeobecně známé, že je děj prokládán dopisy, zápisy ze schůzí, různým druhem hlášení atd. Příběh to občas zpomaluje a já musela knihu občas zavřít, protože už jsem byla unavená a nedokázala jsem se na takovou méně záživnou a náročnější pasáž soustředit. Ale zdůrazňuji, že i tento text je pro příběh důležitý! Bez něj bych prostě nechápala všechny souvislosti.
Kniha pro mě byla skvělým čtenářským zážitkem. Na historických románech se mi líbí, že se při jejich četbě člověk něco naučí, seznámí se s tématem, na které by v běžném životě nenarazil a je zase o něco moudřejší a má větší rozhled. Určitě knihu doporučuji. Na to jaká je to bichlička jsem ji přelouskala i s mým nedostatkem času opravdu rychle.
Dávám 5* z 5 – protože tohle je nejen skvělý zážitek, ale také kvalitně zpracovaná a naučná četba, trochu jsem váhala, zda nedat 4*, protože ty dopisy atd., byly občas náročné přelouskat… ale nejde to, málo která kniha vás bude takto bavit a zároveň se z ní tolik dozvíte o historii československé republiky za socialismu, a to je pro mě přidaná hodnota, která to všechno dožene.

17 31.12.2022

Půlnoční knihovnu jsem si chtěla přečíst už dávno. Měla jsem na ni samá kladná doporučení a skutečně jsem byla zvědavá, co na této knize všichni vidí. Přečetla jsem ji asi za čtyři dny v rámci společného čtení a musím říct, že jsem podobnou knihu už dlouho nečetla. A nebylo to úplně špatný.
Přestože mě od samého začátku hlavní hrdinka extrémně vytáčela. Ohromné návaly sebelítosti, nekonečná deprese, skrývat se před příležitostmi a pak si stěžovat, že nemá žádné příležitosti… opravdu mi pila krev. Jenomže ono to má pro příběh veliký význam a co si budeme nalhávat, možná se v některých situacích samy poznáme… možná právě proto mě první kapitoly doslova zvedaly ze židle. :-D
Co je ale důležité, Nora, hl. hrdinka se musí poprat, jak s nepřízní osudu, tak s vlastními pocity nedostatečnosti a marnosti, tak rozsáhlými, že se předávkuje prášky. Jenomže místo toho, aby zemřela, ocitne se v nekonečné knihovně. Potká paní Elmovou, kterou zná ze svého dětství a ta jí řekne, že se nachází na místě, kde každá kniha představuje možnou alternativu jejího života a ona si je může všechny vyzkoušet, případně v tom, který se jí bude líbit zůstat navždy. Tomu říkám příležitost! Jen si to představte!
Půlnoční knihovna je filozofické dílo, zamyšlení se nad smyslem života a povzbuzení, pokud procházíte (i když jen částečně popř. jen v některých situacích) podobnými stavy a pocity jako Nora.
Stránky vám budou utíkat rychle pod rukama, protože je příběh čtivě napsaný a kapitoly jsou většinou velice krátké.
Vše, co se mi na knize nelíbilo, se vždy časem vysvětlilo a ukázalo jako zcela záměrné. Hned několika dalším lidem jsem ji doporučila. Každopádně na mě asi nemá takový dopad, jaký by mohla mít na ty, kteří prochází náročnějším životním obdobím, depresemi nebo jinými podobnými problémy. Aktuálně se nacházím na jakž takž dobrém místě, takže mi kniha nedává tolik, kolik by mohla. Ale umím si představit, že by mě dokázala postavit na nohy, kdyby na nějaké náročnější období přišlo. Stejně, jako mi kdysi velice pomohl Alchymista od Paula Coelho (Btw jiné knihy jsem od něj nečetla, ale tahle jedna mě skutečně dokázala nakopnout správným směrem).
Takže pokud máte rádi duchovní literaturu, filozofii, knihy, které vás nutí k zamyšlení, ale zároveň se rádi skrze knihy prožíváte všelijaká dobrodružství, tak Půlnoční knihovna je ta správná volba.

5 07.12.2022

Kniha má dvě dějové linie (ke konci se připojí ještě třetí pohled, ale jen krátce). Jedna linie je věnována Jane Austenové a druhá Sophii, která je milovníkem knih od Jane Austenové. Zatímco Jane Austenová nám vypráví svůj vcelku obyčejný, ale velice milý příběh o hlubokém přátelství s Richardem Mansfieldem, osmdesátiletým farářem, s nímž rozmlouvá o literatuře a psaní, Sophie v současnosti čelí záhadě, která právě z onoho přátelství vznikla, a která ji a její blízké postavila do velice nebezpečné situace.
Kniha mě opravdu velice bavila. Příběh je balzám pro duši každého knihomola a milovníka zaprášených knihoven. I pisálci, jako jsem já, si tam najdou svoje. Já si dokonce hned celou jednu stránku musela opsat do svého „spisovatelského deníku“ s citáty, nápady a vším, co mě motivuje psát. Příběh má lehkou detektivní zápletku, takže v průběhu můžete hádat, která z postav bude za padoucha. To mě taky neskutečně bavilo!
A teď je asi čas na věci, které mi zas tak v pořádku nepřišly. Přestože je mezi dějovými liniemi skutečně obrovský časový rozdíl, tak postava Sophie mluví a jedná, jako by žila v době Jane Austenové, i když pravda občas se objevil jakýsi záblesk myšlenky či chování typické pro dnešní mladé lidi, jenomže já to Sophii po několika stránkách ostýchavého, někdy až prudérního jednání prostě už nevěřila. Stejně tak muži se chovali až přespříliš gentlemansky. Téměř po celý příběh si tito (plus/minus) 24-26letí lidé vykali. Buď mám v životě smůlu na samé barbary, anebo to prostě pro dnešní dobu není normální, tak nevím. :-D
Jinak jde ale o velice příjemné čtení, u kterého jsem hodně prožívala všechny ztráty :,( , úspěchy, touhu, lásku k jinému či lásku ke knihám a hlavně napětí při luštění obrovské záhady. A jako bonus ve mně kniha probudila touhu přečíst si romány jako je Rozum a cit nebo Pýcha a Předsudek, jejichž autorkou je právě Jane Austenová.

29.11.2022

Po knize jsem sáhla, protože jsem četla první díl a z toho jsem byla unešená. Než jsem se skutečně začetla, měla jsem chvilku pochybnosti. Dawn, hlavní hrdinka románu a nejlepší přítelkyně hl. hrdinky z prvního dílu se totiž věnuje tvůrčímu psaní (POZOR!) erotické literatury. Mně osobně erotika nevadí, ale zjišťuji, že nemám ráda laciné erotické scény a zpočátku na mě ty její spisovatelské úryvky přesně takto působily. Ale zatnula jsem zuby a šla dál. Pak už to nebylo tak hrozné a člověk v tom všem začal nacházet i smysl.
Takže… teď co se mi na téhle knize a vůbec na celé sérii moc líbí… Autorka věnuje každou knihu jiné postavě, která je však součástí jedné skupiny přátel. Takže když otevřete novou knihu, nejsou vám úplně cizí a hlavně vztahy jednotlivých párů úplně nevyšťaví, takže vás pořád baví.
Ve stručnosti, abych vám to přiblížila: První kniha je příběh Allie, která přijíždí studovat do nového města, nachází si ubytování ve formě pronájmu pokoje v cizím bytě, protože na koleji už nebylo místo. Majitelem bytu je Kaden, který ji tam nechce, ale nakonec se smiluje a pokoj jí nechá. Allie se postupem času seznámí s jeho přáteli a s Dawn, která je hlavní hrdinkou druhého dílu. Třetí díl, mám takové tušení, je pak věnovaný Sawyer, která je kamarádkou a spolubydlící Dawn; ovšem v prvním díle se s Allie ani trochu neměly rády.
V knize Věřit znovu se tedy seznamujete s životem Dawn a jejího kamaráda Spencera, který vás určitě bude bavit. Je to veliký srandista a tak trochu provokatér a od chvíle, co Dawn spatřil, za ní pálí. Dawn se ale v minulosti velice zranila a od mužů, včetně Spencera, si drží obezřetný odstup. Kniha je plná lechtivých, často velice vtipných narážek a sexu! Ovšem tak nějak mi to v tomto případě nevadí, protože to má hlavu a patu.
Po celou dobu čtení jsem se uculovala, skvěle bavila a cítila všechno, co při takovém příběhu cítit máte – vzrušení, očekávání, radost i smutek. A po pravdě jsem hrdinům záviděla, protože přátelství, které mezi jednotlivými postavami dlouhodobě trvá, já osobně asi nikdy nepoznala. Nebo alespoň ne v takové míře. A vzrušení a touha, která vás spaluje, láska, jakási posedlost tím druhým, oddanost… které ženské se po něčem podobném občas neposteskne?
Další přidanou hodnotou, alespoň pro mě je, že Dawn studuje tvůrčí psaní. V průběhu celého románu je konfrontovaná překážkami a úskalími psaní, v nichž jsem se sama skutečně viděla a slova autorky mi v mnoha věcech otevírala oči a pomáhala si uvědomit co a jak. Bylo to fajn!
Knihu určitě všemi deseti doporučuji. Takto vtáhnout do děje romantické knihy mě dokázala naposledy snad autorka série Selekce, anebo ještě v pubertě Lynne Banksová knihou Můj drahý darebák (mimochodem doporučuji pro všechny slečny 12 – 14 let) a Lanczová svou trilogií Počkej na mě, Radko!

5 17.11.2022

Na knize se píše, že jde o mysteriózní thriller. Já si myslím, že jde o horor, ať si obálka říká, co chce. A je to skvělý horor. Stejně jako u Trhliny, která byla mým úplně prvním hororem, jsem se u čtení příjemně bála. Karika je skutečně velmi dobrý v dávkování hrůzy, která nespočívá ve snaze čtenáře znechutit, i když ano, i takové scény tam byly. Jozef Karika si hraje s atmosférou tak skvěle, že vás mrazit prostě musí,i když pravda, obcas se krapet opakuje.
Jen si zkuste představit, nemáte kam jít, a tak se vracíte do bytu po svých rodičích. Matka mrtvá, otec, který vás mlátil, přebývá v nedalekém domově důchodců a dětský pokoj, který vám připomíná sestru, jež se v dětství ztratila, vás nepřestává ani po letech děsit. Sebevíc se snažíte vzpomínky potlačovat, tak vás minulost dohání.
Záhadná minulost, třeskutá zima, temné stíny mezi stromy… ve vašem rodném městě se začaly ztrácet děti stejně jako kdysi. Všechno se opakuje, a přestože tehdy jste unikli, něco, co se skrývá v lesích, si vás pamatuje. Vy se ale odmítáte jen tak vzdát a pátráte po vysvětlení, pátráte po řešení, i když hluboko uvnitř tušíte, že žádné neexistuje.
Knihu jsem četla převážně přes den, ale pokaždé, když na ni přišlo v noci, když bylo všude kolem ticho a tma, neubránila jsem se takovým těm příjemným pocitům strachu. Přes den jsem si pak musela vystačit s překvapenými výdechy a povzdechy, když se stalo něco, co mě zaskočilo.
Tuhle hororovou chuťovku jsem si užila až na pár detailů. Celou dobu prakticky netušíte, jak se hl. Postava jmenuje, pak vám to udělá trochu zmatek v hlavě, když se jeho jméno konečně objeví. Občas nelogické změny nálad postavy, z naprostého strachu do úplného klidu. A zdánlivě logické vysvětlení všeho se na konci úplně zabije. Autor chtěl na konci děj trochu zacyklit, ale namísto strachu nebo pocitu neklidu, který měl v úmyslu podnítit, to ve mně vyvolalo pobavení, při němž jsem pronesla něco ve stylu: „To víš, že jo! Už se bojím…“
Jinak ale super čtení, už se těším na další Karikovku.

4 06.11.2022

Tahle kniha byla docela jiná, než jsem očekávala, přestože si vlastně nejsem jistá, co přesně jsem od příběhu čekala. Když slyším, že nějaký spisovatel napsal o druhé světové válce, zježí se mi chlupy na těle a ztrácím zájem. Kdysi jsem zkusila přečíst Hanu od Mornštajnové a nebyla jsem schopná dočíst, jak mě to nebavilo, děj byl zmatečný a já se neustále ztrácela v tom, o kom se zrovna hovoří. Od té doby jsem další podobně laděnou literaturu nechtěla znovu zkusit… a pak přijde Barbora Linke se svou knihou a já zatínám zuby a zkouším tématiku nanovo.
A co mohu o její knize Jménem mojí sestry říct? Opravdu mě totálně dostala a po dlouhé době jsem si vzpomněla, jak moc jsem vždycky čtení milovala. Četlo se to samo a příběh mě pohltil, nechtěla jsem knížku odkládat a četla kdykoli to bylo možné. Měla jsem hotovo za tři dny a to jsem máma dvou dětí! Maminky určitě vědí svoje. :-D
Jménem mojí sestry je historický, částečně i romantický román pro ženy z období druhé světové války. Líbilo se mi, jak snadno se mi do období vstupovalo, krásně jsem se orientovala a s překvapením zjišťovala, že to jak lidé přemýšleli, co dělali, nebylo o moc jiné než v současnosti. Samozřejmě jsem viděla i rozdíly např. slušnost s jakou se mluvilo s rodiči a celková zdrženlivost (alespoň na veřejnosti) v chování jeden vůči druhému. V některých situacích jsem se s hlavní postavou Soňou ztotožnila natolik, že jsem nestačila zírat a v průběhu čtení jsem vydala tolik překvapených výdechů a dojatých povzdechů, jako už dlouho u žádné knihy. Navzdory tomu, že jde o „obyčejný“ román pro ženy, je tam více nečekaných zvratů, jak v celém Svědectví od Kinga, které jsem také docela nedávno přelouskala, a dostalo plných pět hvězdiček. Kdybych měla k dispozici šestou, tak ji knize Jménem mojí sestry s čistým svědomím dám.
Akorát se teď bojím, že po tomhle úžasném čtenářském zážitku pokračování babiččina vyprávění už nemůže být tak výživné, napínavé a dostát kvalitě prvního dílu. Jsem skutečně zvědavá, jak se autorka s pokračováním popere a moc se na něj těším. Zdali pak nám má babička skutečně pořád co říct….

3 25.10.2022

Tuhle mini knížečku jsem slupla opravdu za chvilku. Dá se stihnout na jeden zátah, pokud máte více času v kuse. Já ji dala na třikrát.
Rosie, jejímž autorem je Jan Hlubek a pokud se nepletu jde o jeho čtvrtou vydanou knihu, spadá do brakove literatury,a tak na ni při hodnocení také pohlizim, stejně, jako tomu bylo u knihy Les od stejného autora.

Rosie má být hororem pro děti. Vypráví o devitilete Klare... No přesněji řečeno devitileta Klára vám vypráví svůj hororový příběh ze strasidelneho domu, kam se nedávno nastěhovali, a kde byla na půdě nalezana panenka:

"... s podobnou si hrávala babička, když byla malá. Má hodně bledou hlavičku, skoro bílou, hnědou barvou jí namalovali vlasy a červenou něžné rtíky. Ale hlavně! Hlavně má neuvěřitelně krásné ledově modré oči. Nelžu vám - jako studánky...
... Začala zdvihat své rozkošné ručičky. Tak opravdicky, až to působilo, jako by byla živá, jako by šlo o opravdové miminko, ale s tou bledou hlavou a skelnym pohledem... nepřirozené, až mrtvé. "

Myslím, že dětem se to opravdu líbit může, pokud mají pro strach uděláno až do té míry, že si po večerech čtou pod peřinou hororové příběhy . Je to napsané čtivě, děj je jednoduchý a svižně odsypa.

Ja si akorát nemohla zvyknout na neobvyklé výrazy. V životě jsem to nikde neviděla, a jestli to někdy existovalo, či se to používalo, nevím jestli z toho dnešní děti budou moudřejší než já.
Pr :

Hned mi zabylo lépe.
"Uvidíš, ten týden sletí jako voda,"...

Nic čemu bychom nerozuměli, ale mě osobně hlavně to "zabylo" trhá uši, oči a mozkové neurony. Prostě se mi nelíbí a nedává mi smysl.

A pak mi vadila jistá nekonzistence uvažování malé Kláry. Na jedné straně si na dům zvyká a vše je ok a po pár řádcích se třese před domem strachy, protože se jí tam nelíbí a boji se. Druhý případ nebudu popisovat, ptz by šlo o spojler

Ale jinak to nebylo špatné čtení, v jednu chvíli i docela napínavé a jestli to někdy budou číst moje děti, tak budou celé potento strachy.

Ale nebojte čtení je skutečně dětem přizpůsobeno, nečekejte žádnou krev.

2 06.10.2022