Knihomedvěd komentáře u knih

Tato kniha mě velmi mile překvapila. Detektivky nejsou zrovna můj žánr a toto byla první taková kniha, do které jsem se pustila. A musím říct, že jsem ráda, že jsem začala zrovna Indridasonem a Temnými zákoutími. Hodně se mi líbilo to, že v knize byly dvě časové linky a vyšetřování se tak prolínalo. Děj byl čtivý, napínavý od začátku do konce a pořád jsem zjišťovala nová a nová fakta, která v případu hrála důležitou roli. Bylo to, jako když se díváte na detektivní film a postupně se odhalují další skutečnosti. Také bylo hodně originální a zajímavé prostředí Islandu, protože to se v knihách moc neobjevuje. Mohla jsem tak trochu nahlédnout do tamního života. Navíc jsem mohla zjistit spoustu nových informací, jedna časová linka se totiž odehrávala během druhé světové války a to samotné bylo dost zajímavé. V některých částech byly dokonce některé odstavce, kde se autor rozepsal přímo o Islandu a životu tam. A jelikož jsem se o islandskou kulturu a život nikdy nezajímala, tak jsem ráda, že jsem se díky této knize i něco dozvěděla. Jediné maličké mínus je, že všechna jména a názvy byly někdy opravdu složité na přečtení, ale na druhou stranu to knize dávalo jistou osobitost a kouzlo.
Postavy jsem si oblíbila docela rychle. Teda ty hlavní, samozřejmě. Konrád mi byl od začátku sympatický a bavilo mě jeho vyšetřování. Myslím, že i když to v dětství asi neměl jednoduché, tak se nějak oklepal a stal se z něj správný člověk. Flóvent a Thorson byli taky moc fajn. Líbilo se mi, jak jednali s ostatními lidmi, nikoho nesoudili předem a všechny respektovali. Konrádovu kolegyni Martu jsem moc nemusela, ale řekla bych, že měla smysl pro spravedlnost.
Celkově byla kniha vážně povedená. Někdy v polovině mě to tak chytlo, že jsem měla chuť ji dočíst najednou. Hodně bych ocenila to, že vzhledem k tomu, že kniha měla něco kolem tří set stran, tak bylo rozložení děje opravdu dobré. Skutečnosti se odhalovaly postupně a o tom by správná detektivka podle mě měla být. Také obálka hned navozuje tu zvláštní a tajemnou atmosféru, kterou tato islandská krimi měla. 

Tento díl se mi moc líbil, je stejně dobrý jako ty předchozí. Líbilo se mi, že se konečně dozvídáme více informací o mořském světě a kmenech mořských lidí. Kniha měla dobrý děj, ale na začátku mi to přišlo možná trochu pomalé. Zato konec mě hodně překvapil, opravdu jsem nečekala, že to tak dopadne. Jinak byla kniha napínavá a čtivá.

Od této knihy jsem neměla velká očekávání, ale nakonec se mi docela líbila. Je to taková vánoční oddychovka. Nejvíce se mi líbily povídky O půlnocích (Rainbow Rowellová), Andílci ve sněhu (Matt de la Peña), To je Yulský zázrak, Charlie Browne (Stephanie Perkinsová), Cos to sakra provedla, Sophie Rothová? (Gayle Formanová), Vítejte ve Vánocích, CA (Kiersten Whiteová) a Betlémská hvězda (Ally Carterová). Jinak byla kniha hezká, ale je škoda, že příběhy byly celkem krátké.

Tato kniha se mi moc líbila, byla hodně čtivá a i když se tam řešilo celkem vážné téma, přišla mi docela pohodová. Styl psaní mi krásně sedl, že jsem ji přečetla za dva dny. Kniha má moc sympatické postavy, které si oblíbíte. Jinak můžu říct, že splnila moje očekávání. Byla pěkně napsaná, ale ne až tolik výjimečná. I tak ale moc doporučuji.

Dopisy ztraceným je kniha, která vás prostě přinutí se zamyslet. Neměla jsem od ní velká očekávání, ale dost mě překvapila. Byla čtivá, originální a opravdu mi sedla.

Tato kniha je výborné čtení pro zimní dny. Je opravdu krásná, odpočinková a plná sněhu. Při čekání na Vánoce je to určitě správná volba. Všechny tři příběhy se mi docela líbily, nejlepší byl podle mě ten první. Druhý se mi asi líbil nejméně, od Johna Greena bych nejspíš čekala víc a třetí a příběh byl také docela hezký, ale ne jako ten první. Moc se mi líbilo, že se postavy z všech tří příběhů navzájem znaly, nebo o sobě nějak věděly. Knížku jinak hodnotím kladně, bylo to velmi oddechové čtení pro pobavení.

Je to opravdu pěkná kniha. Líbilo se mi, jak se prolínají dvě časová období a kniha sleduje osudy několika lidí, které jsou ale nějakým způsobem mezi sebou propletené. Děj byl velmi poutavý a zajímavý, že jsem se při čtení nikdy nenudila.

Jedním slovem nádhera. Krásný příběh plný porozumění a zamýšlení se nad světem. Opravdu k tomu nemám co dodat, myslím, že v knize je to vystihnuto správně: Kniha není o smrti. Je o lásce.

Tuto knihu jsem měla doma už několik let a pořád jsem se nechystala ji přečíst, ale teď jsem ji tak trochu z nouze vytáhla z knihovny a kniha byla nad má očekávání. Je to originální příběh plný fantazie a nápadů. Moc se mi líbily kresby na začátcích kapitol a celé zpracování.

Tuto knihu jsem si chtěla už hodně dlouho přečíst a můžu říct, že splnila moje očekávání. Je to sice psané trochu starším jazykem, takže jsem se na čtení musela hodně soustředit. Děj byl nápaditý a originální, ale opravdu se mi to nečetlo zrovna dobře. I přes to jsem si tento příběh zamilovala a nejvíce se mi líbilo, jak se Bilbo během cesty změnil.

Tato kniha mi připadá spíše jako taková docela povedená fanfikce, ale klasický Harry Potter to prostě není. Už zpracováním jako scénář, tak příběhem. Zato myslím že fanoušci Harryho Pottera s radostí uvítají každou další knihu.

Osvětimská ukolébavka se mi líbila. Byla hodně čtivá a bavila mě. Jen bych uvítala, kdyby autor více rozvedl téma cikánského tábora, které není tak časté. Jinak mě konec knihy docela překvapil a jsem ráda, že jsem příběh Helene Hannemannové poznala.

Tato kniha byla úžasná. Je plná zajímavostí, které krásně doplňují obrázky Jima Kaye. Nejvíce se mi líbily první návrhy HP od J. K. Rowlingové. Všem fanouškům můžu tuto knihu jen doporučit.

K této knize asi nemám co dodat. Byla nádherná a přečetla jsem ji hodně rychle. Děj byl originální a celkově se mi celé zpracování líbilo. Byla moc pěkně napsaná, čtivá a zaujalo mě hlavně to téma s komiksem.

Krásná kniha. Bylo to příjemné a vtipné čtení, které bych určitě každému doporučila. I přes to, že je tato kniha starší, se mi četla dobře a určitě se k ní někdy vrátím.

Toto byla moje první kniha od Kasie West a musím říct, že se mi líbila. Příběh byl docela předvídatelný, ale zároveň oddechový a příjemný. Děj mě nijak nepřekvapil, ale jestli chcete na chvíli vypnout, je to kniha právě pro vás.

Nejdřív bych asi měla říct, že jsem čekala něco jiného. Čekala jsem lehký, vtipný a romantický příběh, ale tady to tak úplně nebylo. Hlavní hrdinka mi byla od začátku hodně nesympatická a to ani nemluvím o Alexovi. Povahy postav v této knize jsou za mě velký mínus. Děj mě také neohromil, nápad s aplikací byl sice dobrý, ale podle mě se tam příliš dlouho rozebíraly vztahy s Alexem. Kladně bych zhodnotila akorát pár posledních kapitol, u kterých můžu říct, že se mi líbily. Jinak mě tato kniha docela zklamala.

Tak nad touto knihou budu přemýšlet ještě dlouho. Bylo to úžasné. Čtivé, krásně napsané a hodně smutné. Dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak zasáhla, ale tato mě vážně dostala. Ten příběh měl prostě něco do sebe. Ještě zmíním, že kniha má hrozně pěknou obálku, která mě k jejímu přečtení vlastně nalákala a musím říct, že toho opravdu opravdu nelituju. Chtěla bych ji doporučit snad úplně všem, protože myslím, že Jak se spřátelit s temnotou nesmí na vašem seznamu přečtených knih chybět.

Byla to moc pěkná kniha, ale přišlo mi, že se tam všechno děje až moc rychle. Nevyhovovaly mi hlavně ty dlouhé kapitoly a občas jsem se ztrácela v tom, co je z pohledu Noaha a z pohledu Jude. Podle mě je škoda, že se pohledy střídaly, protože tak jsem nemohla do hloubky poznat ani jednu z hlavních postav. Jinak samotný příběh se mi líbil, spojitosti byly dobře promyšlené a pěkně to do sebe zapadalo.

Prokletý rok je kniha s neuvěřitelně silným příběhem. Myslela jsem si, že mě nijak nezasáhne, ale právě naopak. Při čtení prožíváte emoce a pocity, které autorka popisuje. Stránky hltáte jednu za druhou a občas musíte prostě přestat číst a nechat se unášet myšlenkami. Kim Liggettová napsala něco, co mi bude ještě dlouho vrtat hlavou.