Kiť Kať komentáře u knih

Na východ od ráje představuje zvláštní encyklopedii lidské duše, jejíž autor se vám snaží ukázat, kolika různými směry se může taková duše vydat, nastoluje nový obraz lidské duše se všemi jejími světlými i tmavými stranami.

Máte tu Samuela, který je krásnou, ale přitom silně naivní ukázkou lidské dobroty; Lisu, náboženskou fanatičku; Adama, melancholika tápajícího mezi minulostí a přítomností, člověka, který miluje navzdory všem příkořím, kterými si musel projít, a trpí za ty, jenž mu ublížili; Arona, padlého Anděla; Caleba, který svádí vnitřní boj, je si vědom své stinné stránky, a i když jí občas podléhá, vytrvale se snaží obrátit na stranu dobra; Cathy (Kate), monstrum schovávající se za tváří nevinné čistoty... a nakonec mého oblíbence Leeho, Číňana, který všechno ví, všechno zná, a pokud to neví, tak se to naučí, a vždy je tu nejen pro svého pána, ale i pro svého čtenáře.

Knížka tak trochu založená na psychologické rešerši do lidského nitra, náboženské alegorii a zjevných protikladech.

Půvabné čtení, chvilkami naivní, chvilkami drastické, a přitom krásně plynoucí...

A to jedno slovo, které znamená vše: "Timšel."

Když se dostanete přes z počátku pomalejší vyprávění o pahorcích, říčkách, údolíčkách, tak rozhodně nebudete litovat.

13 29.01.2015

V životě by mě nenapadlo, že by zrovna Robert Merle byl schopný napsat post-apokalyptický sci-fi román (někdo dokonce tvrdí, že utopistický, ačkoliv to mi nepřijde jako správné označení – nechápu, co je utopického na tom, že už v dnešní době lidstvo musí prakticky bojovat o své přežití na zemi, přičemž většina z nás ani neví, nebo spíše ignoruje, že jsme na tom jako lidská rasa poměrně bídně, co se zachování druhu týče – a co si budeme povídat, Greenpeace nás fakt nespasí, věda se věčně zneužívá k nesprávným účelům, většina vlád radši investuje do armády a vojenských zdrojů, místo toho aby podporovaly vědu, výzkum, obnovování nebo nacházení nových zdrojů energie, obživy apod.).

Sama jsem asi velký ignorant, když jsem si myslela, že Robert Merle je schopen psát jen obsáhlá historická díla (viz. sága Dědictví otců).

Asi i proto jsem tak mile překvapena z tak skvělého díla, které se mi dostalo do rukou a které jsem zhltala během pěti dnů jako malinu.

Merleho literární styl mě opravdu uchvátil, ty slovní obraty...

Dějově jsem se příběhu nemohla nabažit, některé postavy mi přirostly k srdci (Miette a Momo), u jiných jsem slabůstky a kazy na kráse jejich povahových rysů tolerovala (viz. Emmanuel, Menou), některé mě vyloženě bavily (Peyssou, Catie), některé jsem nesnášela (falešného faráře z La Roque), některé jsem nechápala (Evelyna anebo spíš její a Emmanuelův vztah)... některé mě šokovaly (Collin)... Některé jsem téměř oplakala.

Kniha, kde lidská rasa začíná od začátku, kde musí ustoupit klasické vzorce lidského chování před instinktem přežití, kde principy monogamie a svátosti manželské ustupují do pozadí, jelikož jsou ve společnosti hradního osazenstva s převahou mužů prakticky neudržitelné... příběh, v němž by vás asi ani nenapadlo, že za daných okolností má člověk ještě tendenci řešit otázky náboženství (anebo je tomu právě naopak?).

10 09.02.2016

Divím se, že mi Zaklínačova sága tak dlouho unikala... tak dlouho jsem zůstala ochuzena o osudy Geralta z Rivie, Ciri, Yennefer, Triss a dalších... Kniha, která pohltí, jejíž stránky vás doslova vcucnou do děje, díky níž minete svoji zastávku a procitnete až na konečné, když vás začne opanovat samota náhle vylidněného vagónu metra, kniha, kterou nechcete odložit kvůli něčemu tak bezvýznamnému, jako je spánek, a prostě čtete, dokud vám víčka sama neklesnou pod tíhou totálního psychického vyčerpání, sága, která by neměla uniknout zájmu žádného milovníka fantasy. Doslova jsem se nemohla nabažit podrobných detailů ze života zaklínačů, mágů a dalších fantaskních stvoření, způsobů, jakými žijí, hovoří, strojí... bojují. A to první kniha ze ságy ani nemusí zbytečně sršet akcí, krví a násilnostmi, stačilo pár lehce vyhrocených scén... tohle je dle mého názoru dílo, které přečtete jedním dechem. Deset hvězdiček z pěti.

10 22.05.2015

Začalo to asi před rokem... Koupila jsem si knihu Zlodějka knih, slyšela jsem na to jen samé ovace, už se dokonce točí film, je to bomba, Zusak je nová literární modla... dokonce i na stránkách Databáze knih jsem četla o knize převážně jen samé superlativy. Tak jsem tedy neváhala a dala se do čtení.


Tenkrát jsem pochopila, že je to kniha, která je skvělá, příběh je krásný, milý, jednoduchý, ačkoliv tématika je krutá, krvavá a děsivá... Ale zároveň jsem si uvědomila, že to je ten druh čtiva, na který musíte mít jednoduše náladu.


Nesnažím se tu naznačit, že vzhledem ke skutečnosti, že příběh je vyprávěn smrtkou, bychom museli mít nějakou depresi, nebo že musíme mít ve svém rodokmenu zrovna někoho, k jehož jménu jsme před nedávnem připsali křížek s datumem úmrtí, nebo že snad sami musíme uvažovat nad sebevraždou nebo smrtí celkově... Asi je to individuální, ale domnívám se, že k této knize bychom měli přičichnout ve chvíli, kdy prostě bereme smrt jako samozřejmost, jako něco, co se nám stejně nevyhne a tudíž ani nemá cenu se jí bát.


Knihu jsem četla asi měsíc a po asi 150 stránkách ji odložila zhruba na dalších deset, protože jsem jednoduše necítila, že mám z knihy ten pravý požitek, ale ne kvůli příběhu, ale kvůli sobě... a když jsem se k ní před nedávnem vrátila, tak jsem si ji nadmíru užila a dokonce mi díky ní ukáplo i pár slz.


Vřele doporučuji.

8 24.02.2016

Vždycky jsem si chtěla přečíst Kunderovy knihy ve francouzštině, ale když jsem pak náhle měla možnost nahlédnout do českého překladu Nesnesitelné lehkosti bytí, tak jsem neodolala a vydala se na průzkum prvních stran... Neuplynulo ani deset odstavců a příběh Tomáše a Terezy, Tomáše a Sabiny, Franze a Sabiny, Terezy a její matky, Tomáše a jeho milenek a v neposlední řadě i samotného Karenina ve vztahu k Tereze mě prostě uchvátil. Filozofické myšlenky, které provázejí celý román, čtenář přijímá jako samozřejmost, pohrávání si s otázkou opakování lidské existence na současné planetě Nezkušenosti, fakt, že i nesnesitelná lehkost bytí může na člověka působit jako břemeno... to vše tvoří neodmyslitelnou součást Kunderova románu, nutí nás k zamyšlení, chce, abychom se ptali a byli zvídaví.

Vztah mezi Terezou a Tomášem byl založen na náhodě, vlastně na několika málo náhodách, ačkoliv Tereza se v určité části děje domnívala, že:

"Jejich setkání bylo od počátku založeno na omylu. Anna Karenina, kterou tiskla pod paží, byla falešná legitimace, kterou Tomáše oklamala. Vytvořili jeden pro druhého peklo, i když se mají rádi. To, že se mají rádi, je důkazem, že chyba není v nich samých, v jejich jednání nebo v jejich nestálém citu, ale v tom, že se k sobě nehodí, protože on je silný a ona je slabá. Je jako Dubček, který dělá uprostřed jediné věty půlminutovou pauzu, je jako její vlast, která koktá, lapá po dechu a nemůže mluvit. Ale právě ten slabý musí umět být silný a odejít, když ten silný je příliš slabý, než aby uměl slabému ublížit." - citace z té části, kdy se Tereza rozhodne odjet ze Švýcarska zpět do Ruskou okupací zmítané Prahy.

Jejich láska byla plná protikladů, protkána Tomášovými nevěrami, které přesto nijak nepodkopávaly cit, který choval k Tereze. Ve finální části si i samotná Tereza uvědomuje, že jeho cit nebyl shovívavostí vůči ní, že ji miloval cele a bezpodmínečně, že jen jeho tělo a mysl občas potřebovali prázdniny, které pro něho představoval jeho libertinský způsob života, od něhož následně sám opouští ve chvíli, kdy se stěhují dobrovolně na venkov, aby unikli před totalitářskou všudypřítomností, která obestírala v té době všechna velká města.

Kniha ve mně vyvolala mnoho myšlenek, dokázala mne rozesmát (domnívám se tvrdit, že knížku stojí za to si přečíst už jen kvůli větě: "Stalinův syn položil život pro hovno." anebo kvůli úvahám, zda Bůh má střeva a defekuje), dokázala mne rozplakat, především poslední část o Kareninovi. Uvědomila jsem si, že zrada nespočívá vždy v záměru někomu ublížit, ale prostřednictvím zrady můžeme vystoupit z řady... že pro některé je zrada nutnou součástí života, že když není koho zradit, začneme trpět nesnesitelnou lehkostí bytí, stejně jako Sabina.

"Láska začíná metaforou. Láska začíná ve chvíli, kdy se žena vepíše svým prvním slovem do naší poetické paměti."

Úchvatná kniha, někdy ani pět hvězdiček nestačí...

6 23.01.2015

Feminismus v mužském podání, tak bych možná shrnula děj této knihy. V - pro mne - dobrém slova smyslu, bych dílo tohoto autora nazvala jako typický "Irvingovský Absurdistán" ... Je schopen vzít jakékoliv téma, ať už se jedná o nějaké tabu, nemoc, náboženský, politický nebo společenský směr, rodinné dilema, a zavést ho až za okraj lidského chápání, do krajin, kde mnohdy už ani sebeotevřenější lidská mysl není schopna pochopit a vysvětlit vnímání světa a lidí v něm nejen podle Garpa, ale snad i podle samotného Irvinga. Svět podle Garpa je samozřejmě knihou především o Feminismu, který bagatelizuje, a přitom opěvuje, podává nám tento směr v upravené, možná bych si troufala i napsat modernizované verzi, ačkoliv kniha byla vydána už roku 1978, díky Garpovi totiž máme možnost nahlížet na tento směr z mužského hlediska. Vedlejší povídky a odbočky příběhu byly milým zpestřením knihy, snad jen Penzion Grillparzer byl trochu zdlouhavý a chvílemi postrádal dynamiku, kterou naopak překypovala ta část pojednávající o Světu podle Bensenhavera. Samotný děj mi přišel velmi poutavý, způsob, jak Garp přišel na svět, nevěry, které provází jeho manželství s Helenou, rodinná tragédie, hnutí Ellen Jamesové a samotná - rovněž trochu absurdní - smrt hlavního hrdiny Garpa. Pro mě osobně velmi poutavé čtení, které mě donutilo nejen k zamyšlení, ale mnohdy také k úsměvnému pobavení se nad občasnou nesmyslností lidské povahy. Ale jak jsem se sama přesvědčila po přečtení několika jeho děl: někdy se musí brát s notnou dávkou nadsázky.

6 01.10.2014

I smrt může být někdy důvodem pro život. Smíchy se po zemi asi válet nebudete, ale pobavený výraz na tváři tato kniha přivede nejednomu pokušiteli, který se vrhne do ne zas až tak spletitého, ale přesto poutavého osudu výletního autobusu a jeho velmi ojedinělé posádky.

5 02.04.2015

"Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo a všechny si byly podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasete na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která patří člověku a která praseti."

A tak hezky ta idea začala... Boj za nezávislost zvířat, osvobození se od lidské nadvlády... Zvířata však zapomněla na jeden podstatný fakt, že v každé lidské podstatě je trocha toho zvířecího pudu. Možná to v počátcích mysleli dobře, stejně jako Kulišova snaha po inovaci a prosperitě možná opravdu měla v prvopočátcích přivést zvířata k lepšímu životu, ale pak přišel Napoleon aka Stalin a bylo po legraci. Animalismus jako synonymum Stalinova totalitního režimu.

Aneb když se z utopie stane totalitní otrokářství.

5 01.03.2015

Údajně se Nolan inspiroval ve svém filmu Inception právě tímto dílem... nevím, zda je to pravda, či nikoliv... nicméně ústřední téma knihy i filmu by tomu odpovídalo. Jaká je realita a jaká je fikce? Žijeme, anebo čicháme ke kořenům kytek... tedy pardon, to by nebyl ten správný Dickovský přístup... v roce 1992 (tedy v tom dickovském pojetí) nemáte totiž ani po smrti chvilku kldiu, nemůžete se jen tak rozložit, stát se potravou pro červy a nechat svoji duši volně plynout dál a případně nechat ji žít v myslích pozůstalých, to ne... Dick vás prostě vrazí do ledového boxu v jakémsi moratoriu, kde vás nechá bojovat o své další "přežití". Že to zní divně, nepravděpodobně, absurdně? Ne u Semivitálů... Ne u Dicka! Ve světě, kde vaši hlavu neustále vykrádají telepati a prekogové, ve světě, kde si musíte najmout spolehlivé inerty z ochranářské firmy, kterou její konkurenti obviňují z toho, že chce nastolit nový všeobecný řád, resp. se povýšit nad ten současný, nad řád Severoamerické konfederace... Ve světě podle Dicka, kde je všechno možné!

Začátek jako vždy matoucí, nechápete, o co na jednotlivých stránkách přesně jde, a i přes útlost knihy má všechno svůj čas na vysvětlení, anebo také ne... Znovu a znovu si pokládám otázky typu "kdo to tedy zemřel?", "kdo se stal čí obětí?", "kdo je vrah?"... "kdo je z masa a kůže a kdo jen polopřeživá?".

Jednoznačně skvělé dílo!!!

5 14.01.2015

Nejak nemuzu uverit tomu, ze saga o Zaklinaci je u konce. Zakonceni ve mne vyvolalo trochu rozporuplne pocity, ale jinak bych knihu ohodnotila tak, ze ve me vyvolala vsechny mozne typy emoci, pobaveni, zmatenost, zarmutek, stesti, napeti, vztek a strach, dokonce me nektere casti vyslovene nudily, ale nerekla bych, ze to nejakym zpusobem ubralo na kvalite dila nebo na mem celkovem vnimani pribehu... Sapkowski zrejme povazoval za podstatne zminit v pribehu osudy vedlejsich postav, at sebevice nevyznamnych pro hlavni dejovou linii, mozna jen nechtel, aby tyto postavy upadly v zapomneni a ztratily se ve stinu hlavnich hrdinu. Da se rict, ze mi to dokonce prijde z jeho strany vcelku ohleduplne.


Ale pribeh hradu Stygga... No, jak jsem zminila vyse, kniha mi dala prakticky vse, co jsem od ni ocekavala, sok, vztek a nasledne ukapla i mala nepatrna slza. Aspon v tom hromadnem masakrovani nejlepsich postav z knihy neni G.R.R.Martin sam.


Provolavejme slavu kniznim masovym vrahum... Ale jedno se jim musi uznat, jsou to vazne borci ve svem oboru. Asi ze me mluvi rozhorcenost, ale i presto me kniha nadchla. Mozna bych do deje nemichala Artuse, ale asi kazdy autor ma pravo na nejaky ten ulet, obzvlaste kdyz dal za vznik tak brilantnimu dilu.

4 18.12.2015

Samotna podstata pribehu je proste uzasna... vlastne oprava - ona je ze vseho nejvice desiva, a to z jednoho a prosteho duvodu - jako by popisovala budoucnost, jako by popisovala, jak nadchazejici generace nebo treba generace po ni uz bude znudena soucasnymi reality show a bude touzit po tom, aby byla prolita cizi krev. A co je vice "zabavnejsi" nez pozorovat partu adolescentu, jak se vrazdi nekde uprostred lesa. Hunger games - takova "lehce" zvracena prirucka Toma Zalesaka, manual, jak prezit v divocine aneb Zabij driv nez budes zabit, ale nejez svoje protivniky. Fakt ujeta myslenka, ale opravdu se obavam, ze tomu tak jednou bude.


Nekdy bych vynechala romanticke pasaze, v jedne kapitole jsem mela pocit, ze slovo "polibek" se tam objevilo asi stokrat, coz me opravdu nebavilo. Ale asi se da ocekavat, dokonce by se to melo i respektovat, ze nektere casti pribehu budou ciste holcici, s ohledem na fakt, ze kniha je popisovana z divciho pohledu (ackoliv Katniss je tak trochu drsny typ divky, nebo se tak aspon snazi tvarit, pokud zrovna nemusi hrat divadylko pred kamerou).


Jinak bych asi nic jineho knize nevytknula, vypravecske schopnosti spisovatelky jsou opravdu na vysoke urovni, pribeh utika rychle a plynule, par hluchych mist by se neslo, ale to je pouze muj nazor a popsala jsem ho vyse. Jinak muzu doporucit

4 25.08.2015

Ocekavala jsem neco ve stylu 100leteho starika, ktery vyskocil z okna a zmizel, ale Muz jmenem Ove me mile prekvapil. Sice nevyskocil z okna, ani nezmizel (ackoliv to mozna byl od pocatku jeho hlavni cil), ani se nesetkal s neskutecnymi a na prvni pohled absurdnimi zivotnimi situacemi, ani nijak vyznamne neovlivnil historii lidstva… On proste jen zil, miloval a nasledne truchlil…

Muz jmenem Ove je pro mne osobne krasnym dojemnym pribehem o nezmerne lasce, ktera i pres stereotyp, na ktery si mnozi z nas ve vztahu stezuji, neutucha, ale ani nesili, neroste, proste trva a neplati pro ni slovni spojeni “dokud nas smrt nerozdeli”.

Krasny pribeh o tom, jak morousovity deda chce spachat sebevrazdu, ale neustale mu v tom prekazi tehotna Persanka, IT budizknicemu, tloustik, lide omdlevajici tesne pred koly lokomotivy, neunavna novinarka, otravny kocour, mocni idioti v bilych kosilich, radiatory, nejlepsi pritelkyne jeho zesnule zeny a jeji nemocny manzel apod.

Normalne nejsem fanousek audioknih, ale tato ceska audio verze me opravdu nadchla.

4 19.08.2015

Myslim, ze tato kniha byla - co se rozmanitosti postav tyce - asi zatim tim nejlepsim, co mohl Sapkowski vytvorit. Jako by Ciri a Geralt na okamzik ustoupili do pozadi, a myslim, ze v tomto pripade to vubec nebylo na skodu. Milwa, Regis a Cahir alias (ne)Nilfgaardan dodali pribehu jiskru, rozmanitost a opravdove napeti... celkova originalita postav a jejich osudu ucinila tuto knihu nezapomenutelnou a v mem pripade mam dokonce pocit, ze mi prirostly k srdci snad dokonce vice nez hlavni hrdinove. Opet skvelych "deset hvezdicek z peti".

4 13.07.2015

Kingu, tys mě dostal... Asi tak prvních sto až sto padesát stránek jsem si říkala: "Hm, nic moc, vcelku nuda.", dalších sto padesát stránek jsem si říkala: "Hm, už se to trochu rozjíždí, to už musím dočíst, když jsem za polovinou." a posledních sto stran... "Wow, Kingu, to bylo počteníčko!". Ano, začátek pomalejší, ale i kdyby se všechno mělo odehrát na posledních deseti stránkách knihy, tak to stálo prostě za to. Deskripce vyhrocení konečné situace mě prostě pohltila. A to, že i v poslední žhavé chvíli na sebe hotel Overlook nenechal zanevřít a téměř jsem se lekla, že není všem mrtvým konec... prostě čest mistrovi. Možná je má reakce přehnaná, ale myslím, že po vcelku nudném a nic neříkajícím dočtení Kingova "veledíla" Cell byla nevyhnutelná.

Dobře ty, Kingu :).

4 25.02.2015

Stejně jako Ralph, i já jsem ztratila iluzi o dětské nevinnosti, uvědomila jsem si, že PRÁVĚ dětská mysl je náchylná k bankrotu lidskosti, že bez ruky dospělého vlastně ani nemá šanci na přivlastnění si základních lidských hodnot. Chtělo se mi ronit slzy nad chorou lidskou myslí...

Zachovaly by se tak pouze děti, anebo by nakonec došlo ke kolapsu i mezi dospělými jedinci? Pravděpodobně ano, a vlastně už se to stalo, a bohužel ne jednou. Není opuštěný ostrov a banda ztroskotaných, divošství podléhajících britských chlapců tak trochu alegorií na předešlé, současné a vlastně i budoucí válečné konflikty? Nejsou takové války a bitvy rovněž následkem lidské touhy po nadvládě, po moci? Nejsou symbolem věčného úpadku lidské podstaty?

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla až ve svých 27 letech, číst ji ještě v dětství nebo v době brzké puberty, tak bych tu představu o dětské nevinnosti asi ztratila už dávno. Čtení jen pro silné nátury. Jen bych vynechala pasáže popisující hru světel (to mě fakt nebavilo), v tom se pan Golding evidentně vyžíval.

4 05.02.2015

Kniha se ke mně dostala velmi originálním způsobem, za což děkuji samotnému autorovi. Stejně tak mu chci poděkovat i za krásný literání zážitek, možná bych řekla až ďábelský požitek. Nová perspektiva Žižkova a jeho obyvatel podaná tak trochu v bulgakovském stylu. Pán Vonka nikdy nezklamal a musím přiznat, že některé povídky mi chvilkami naháněly mráz po zádech. Syndikát to opravdu nemá s námi hříšníky jednoduché.

3 17.03.2015

Koncept příběhu byl rozhodně ojedinělý (já jsem tedy knihu na žádné podobné téma nečetla, možná je to pro mě znamení, že bych si v této oblasti měla rozšířit svoje obzory).

Staří Bohové utíkající do Ameriky s imigranty, vlečeni v želízkách spolu s otroky, vyhnáni okolnostmi snad za lepší budoucností... Putující v myšlenkách, ideích, dopravázející naděje lidské rasy.

Staří Bohové bojující za své přežití v lidském povědomí, bránící se vyhynutí a uvržení ve věčné zapomnění.

Staří Bohové a jejich střet s novými Bohy (médii, Internetem...), blížící se bitva...

To a mnohem více čtenáře utvrdí v tom, že ho čeká napínavá četba. Nechci říct, že by snad kniha nenaplnila mé očekávání, opravdu jsem si ji užila, ale konec byl trochu plitký, obzvláště pak vyústění samotné bitvy. Ale ke klidu mé duše se aspoň autor neopomněl vrátit k záhadě mizejících dětí v Lakeside.

Kniha určitě stojí za přečtení, jen si myslím, že takový příběh si zaslouží dramatičtější ukončení. Nakonec i ten Czernobog vyměkl

2 02.02.2016

Zajimalo by me, co Gaiman s tim bozstvem neustale ma, ale evidentne to funguje. Pribeh o Bohu "Pavouku Podfukari", ackoliv nevim, zda "Podfukar" je to spravne oznaceni, mozna by se dalo uzit i prirovnani "Sprymar", "Vykuk", "Bohem"... inu, pavouci maji evidnetne z pekla stesti a ze vseho se dokazi vykecat, pokud jim tedy Ptaci zena zrovna nevyrve jazyk z ust. "Jednoduse komplexni" postavy jsou tak krasne a proste vystizene, a pritom v sobe vsichni skryvaji urcitou skrytou podstatu, ktera ne vzdy musi nutne odpovidat jejich explicitnimu chovani... Spider, ktery neni takovy Bohem, Buh, Hajzlik, jak by se mohlo zdat, Rosie, ktera sice chce konat dobro, ale pritom je zpocatku ochotna si vzit nekoho, koho vlastne ani nemiluje, jen proto, aby do vrtule vytocila svoji matku... a samozrejme Tlusty Charlie, ktery je vlastne Spider, dokud je/ho pani Dunwiddyova nerozpulila vejpul, tedy ne ze by je/ho rozsekala sekackem na maso, to by mel ten pribeh asi dve stranky, ale pomoci jakesi magicke sily oddelila dobre od zleho; muzeme se jenom ptat - je Spider skutecne zly? Ani bych nerekla, v cemz prave spociva ta "jednoducha komplexnost" postav, o ktere se zminuji vyse. Snad jedina postava, ktera je citelna a pruhledna od zacatku do konce, je Graham Coats, jasne zosobneni dabla, coz byl evidentni ucel, a rovnez velmi vyvedeny. Zaroven me tato kniha navnadila na cetbu Americkych bohu, obzvlaste proto, ze mnoho lidi tvrdi, ze jsou stokrat lepsi nez Anansiho chlapci, a mne se Anansiho chlapci libili opravdu hodne :).

2 13.10.2015

O trochu slabsi, mene vyspele a se stale se opakujici myslenkou... Trochu rozvinutejsi napad s poslednimi minutami zivota odtikavajici arenou prispel jednim bodikem k jinam pomerne prumernemu pribehu. Proste a jednoduse, jednicka byla lepsi. Prislo mi to az prilis podobne puvodnimu pribehu a nektere aspekty knihy spise prebyvaly a byly na obtiz, nez aby okorenily dejovou linii, napr. Peetovo oznameni o udajnem Katnissine tehotenstvi, plan, ze za kazdou cenu musi zachranit Peetu, nutnost presvedcit prezidenta Snowa o uprimnosti pokusu o "mileneckou" sebevrazdu... Chapu, ze to bylo asi nutne k podtrzeni duvodu, proc se do tretich ctvrtoher museli vratit zijici vyherci Hunger Games, ale me to proste nejak zvlast neoslovilo.


Ale tim nechci celou knihu hodit mezi brak, myslim, ze hlavni koncept pribehu neni spatny, jen byl podan v prehnanem mnozstvi motivu a podnetu, at uz Kapitolu nebo samotnych Splatcu, ktery bylo tezke stravit naraz.


Jednicka mi proste prisla o neco lepsi

2 08.09.2015

V porovnani s predeslymi knihami mi Vez vlastovky prisla lehce pomalejsi, pozvolnejsi, mozna prehnane moc detailni v nekterych ohledech, tentokrat me Geraltovy patalie moc nenadchly - tedy aspon takove byly prvni dve tretiny. Posledni tretina opet nabrala zvrat o 180 stupnu a napetim jsem si div neuhryzala vsechny prsty.

Jako by se z puvodne vyvolene Ciri, ditete Starsi krve, stavala hrdlorezka, msty chtiva zaklinacka, ktera nezabiji jen prisery ze sveta domnele fantazie, ale predevsim monstra horsi - lidska, ktera z vlastni vule pachaji zlo, opovrhuji smilovanim a podlehaji vlastni chuti po prolevani krve jinych, mnohdy bezbrannych lidi.

Konec se blizi, asi zvedavosti nedospim, dokud to nedoctu. Mozna to zni hloupe, ale pro pomerne nezazivne prvni dve tretiny udeluji jen ctyri hvezdicky.

2 21.07.2015