Kif komentáře u knih

Já mám z téhle knihy tak strašně rozpolcené pocity.
Zaprvé, i přestože jsem byla varována, byla jsem šokována. Příběh se odvíjel dost extrémněji, než jsem z anotace čekala.
Zadruhé, vypravěč mi byl tak odporný, že mi bylo chvílemi snad i fyzicky špatně. Takže před autorem klobouk dolů! Povedlo se mu tohoto psychicky narušeného jedince vykreslit opravdu bravurně, náhled do jeho hlavy mi byl nepříjemný tak, že jsem na jednu stranu tu knihu téměř nadobro odložila, na druhou stranu jsem ji nechtěla odložit. S touhle postavou jsem nedokázala najít ani trošku soucitu, jak to u mě často bývá.
Závěr knihy...jo, ten byl opravdu třešničkou na dortu.
Jsem z toho dost rozpolcená a po tomhle slovním zhodnocení své původní tři hvězdičky měním na čtyři. Kontroverzní, šokující, nechutné - ale rozhodně k zamyšlení, především závěrem knihy.

3 21.10.2018

A je to. Konec.
Po prvním dílu Geniální přítelkyně jsem sahala skepticky, půjčovala jsem si všechny čtyři díly z knihovny. Stále jsem si totiž nebyla jistá, jestli to je něco, co je nutné mít v domácí knihovničce. Knihám, které se stanou na sociálních sítích tak populární totiž zpravidla nedůvěřuju.
Ale ten styl psaní je něco neskutečně úchvatného. Příběh pohltí a tentokrát tomu dokážu odpustit i velké množství postav, které mi často dělá problém. Sledovala jsem ten životní příběh dvou přítelkyň, nemohla jsem se často rozhodnout, která mě svým jednáním štve víc, názory na obě ženy se měnily. A přestože jsem měla chvíle, kdy jsem chtěla vstoupit do děje a dát facku úplně všem tam, přesto jsem nemohla přestat číst. Zároveň však ani jeden z těch dílů nebyl žádná jednohubka na odpoledne. Všem jsem věnovala více času, jako bych si ten příběh potřebovala více vychutnat.
Bylo to úchvatné. A když jsem došla na konec, mrzelo mě, že to skončilo. Skoro jako by skončil reálný příběh, reálný život.
Některé otázky k závěru knihy mi však budou vrtat hlavou ještě dlouho. Na to, že se jedná o závěrečný díl, tak se příběh neuzavřel tak definitivně, jak jsem čekala.
Každopádně tyhle knížky zřejmě poputují i do mé domácí sbírky.

1 18.10.2018

Česká tvorba mě baví!
Sice nepocházím z takové malé dědiny, jako je v knize popsána, ale mám v takové ještě velkou část rodiny (plus přistěhovalci do města si tu vesnici v sobě stejně pořád ještě nesou), tudíž mi to místo v knize popsané nepřipadalo až tak vzdálené, jak jsem očekávala a jak jsem se obávala. Naopak, úplně jsem viděla to prostředí, ty ženské, jak řeší všechny kolem sebe, viděla jsem ten obchůdek...Byl to skvělý, ale vlastně TAK nervydrásající vhled! Ti lidé mě tak rozčilovali svým chováním, že mi to připomnělo, proč vlastně na dědině žít nechci a netoužím po tom.
A ač povídkovou formu většinou moc nepreferuji, tady se to hodilo. Umožnilo to více pohledů, které tu byly velice vítané. Na druhou stranu už jsem se pak občas v těch vztazích a v tom, kdo je kdo, trošku ztrácela. Což ale taky sedí - asi jako poslouchat, když se na rodinných oslavách nebo setkáních mluví o všech, kdo se zrovna nenachází v nejbližším okruhu.
Původně jsem to cítila spíš na tři hvězdičky, každopádně jsem právě samu sebe přesvědčila, že tohle si zaslouží víc. Bavilo mě to, hrdinové mě štvali, vcítila jsem se do toho. Bavilo mě i nářečí, které tomu dodalo tu správnou atmosféru. A jo, tohle byl fakt zážitek.

3 15.08.2018

Tohle byl čtenářský zážitek. Počkala jsem si na tu pravou chvíli - na dobu, kdy budu mít dost volna na to, abych měla dostatek času si tohle vychutnat. A ano, těch více jak 600 stran mi chvíli trvalo, ale stálo to za to.
Čte se to tak krásně, jazyk knihy je pohlazení po duši. Příběh samotný je ale bolestivý, hodně. A já si ráda u čtení nechávám ubližovat, tím pádem tohle mi padlo přesně do noty. Prožívala jsem to s hrdiny, plakala jsem, cítila se zoufale, že nemůžu Judeovi nijak pomoci a snažila se ho zároveň pochopit, i když to jde velmi, velmi těžko.
A také se mi opět potvrdilo, jak jsou doslovy u Odeonu skvělé - tentokrát mi to pomohlo si názor na knihu ucelit.
Není to pro každého. Ale pro mě to rozhodně bylo.

11 10.08.2018

S touhle knížkou jsem to neměla jednoduché. Začátek byl krušný, začíst jsem se prvních pár desítek stran nějak nemohla a už jsem zvažovala, že bych to odložila. Nedalo mi to však, četla jsem na knihu spíše pozitivní ohlasy a chtěla jsem vědět, co za tím stojí.
A ještě, že jsem se nenechala tím začátkem odradit. Autorčin styl psaní je osobitý a trochu odlišný a bylo třeba si na něj zvyknout. Ale pak už to šlo skoro samo. Postavy byly detailně vykreslené a i když jsem si často říkala, proč se autorka tolik zabývala některými postavami, celkem brzy se to vysvětlilo - hrála v příběhu mnohem větší roli, než se na první pohled zdálo.
Přestože se čtenáři díky těmto detailním popisům podaří postavy dobře pochopit, bylo pro mě chvílemi náročné se v tom orientovat. Toť také důvod toho, proč knize nemůžu dát 5*. Osobně se snadno ztrácím v příbězích, kde je takové množství postav, které každá s sebou ještě nese svůj rozsáhlý příběh. Je to sice zajímavé, ale častěji jsem musela listovat zpátky a rozpomínat se, kdo co udělal a koho co v životě potkalo. Je to sice velmi zajímavě a takové lidské osudy mě hodně baví, jen na mě byly možná až moc rozvětvené.
Jinak mě však kniha opravdu chytla za srdce a ano, také místy bolela. Hodně bolela. A takové já mám nejraději.

3 28.06.2018

Asi jsem měla větší očekávání. Nebylo to vyloženě utrpení, četlo se to vlastně docela příjemně, ale...nic se tam nedělo. Chaotické vyprávění vzpomínek mě úplně neoslovilo. Nesedlo mi ani přeskakování na časové linii. Jednoduše nemám pocit, že by mi kniha něco dala. Ano, někde mezi řádky se dá pocítit těžkost vyrůstání v takové rodině stejně jako chvílemi vyrůstání v té době. Nicméně jsem toho čekala více.

11.06.2018

Povídkové knihy asi ani po tomhle kousku nebudu vyhledávat nijak častěji. Přesto jsem ale ráda, že jsem si k tomuhle cestu našla. A už během čtení jsem zvažovala, komu tohle doporučím dál, aby to třeba někomu mohlo otevřít oči.
Všechny tři osudy mě dost zasáhly. První určitě nejsilněji, prožívala jsem to neskutečně. Druhý mě šíleně vytáčel, s náboženstvím mám své vnitřní boje a tohle tomu vůbec nepomohlo, právě naopak. Každopádně s těmito dvěma hrdinkami jsem dokázala nějak soucítit, fandit jim, doufat, že se z toho vyhrabou. Cítila jsem se bezmocně, chtěla jsem do příběhu vstoupit a nějak jim pomoci. V případě třetího příběhu...jo, to se toho mísilo víc. Hrdinku jsem opravdu nesnesla a neměla jsem pro ni ani špetku pochopení. Snažila jsem se tam najít tu "hodnou holku", jak samu sebe popisovala, ale nikde jsem nenašla ani zbytek téhle její mladší verze. Nedokážu pochopit, jak touha po takových povrchnostech může dovést člověka do takové situace.
Kniha každopádně ukrývá nejedno důležité sdělení a každý čtenář si z toho může vytáhnout to, co je nejdůležitější pro něj. A takové knihy velmi cením.
Českou tvorbu mám každopádně čím dál raději!

3 08.06.2018

Tohle bylo tak bezva!
Hrozně dlouho jsem váhala, zda sáhnout po knížkách Ladislava Zibury. Cestopisy mě nikdy nelákaly, bála jsem se, že budu postrádat nějaký děj, že to na mě bude moc nuda. Ale pak jsem se odhodlala a jsem za to ráda a už teď vím, že po dalších jeho knížkách sáhnu určitě znovu. Bylo to vtipné, netáhlo se to, četlo se to více než příjemně. Jo, tohle se mi moc líbilo!

2 07.06.2018

Ach, Eleanor. Na začátku mě tak příšerně štvala a měla jsem chuť do té knihy vstoupit, abych jí mohla dát pár facek. Byla mi tak protivná, že jsem knížku skoro odložila a nedočetla. Ještě, že jsem to neudělala! Nakonec mě totiž silně zasáhla a donutila mě zamyslet se nad problémem samoty. Eleanořin příběh je složitý, spousta věci není ani vyřčeno a víme, že si s sebou tahle mladá žena nese obrovské břímě traumatu, který všichni donedávna přecházeli a pomoci se jí dostalo až s hodně velkým časovým odstupem.
Jednu věc, kterou mi to znovu připomnělo je to, že se k cizím lidem vždycky chovejme tak, abychom jim nemohli nijak ublížit. Nikdy totiž nevíme, kde se v životě zrovna nacházejí, co mají za sebou, co si s sebou nesou a jestli zrovna to, jak se k nim my zachováme, nemůže být poslední osudová kapka.
Tahle kniha je hodnotná. A jako bonus - je napsána hezky čtivě.

5 04.06.2018

Věděla jsem, že sahám po něčem, co nebude úplně jednoduché. Už jen anotace mi naháněla husí kůži. Ale ono to ještě předčilo má očekávání.
Už hned začátek byl hodně drsný. Malý chlapec, který se musí vyrovnat se ztrátou a navíc ještě i s pocitem viny. Vhled do dětských duší mě vždy velmi zasáhne, tady tomu nebylo výjimkou.
Ale ani zbytek knihy mě nenechal chladnou. Sledovala jsem plynoucí život dospívajícího mladíka, prožila jsem s ním několik let na osamělém ostrově. Chlapec, který žije vlastně dost izolovaně od ostatního světa a kterému chybí otcovská autorita, chlap v životě. Zřejmě je tu snaha nahradit si to u souseda Karla, správná volba to ale úplně není a sám to musí cítit. Ale ani ta ženská postava není úplně v pořádku, máma se se ztrátou manžela nikdy nevyrovnala a nenaučila se s tím bojovat. Chová se jednoduše vyšinutě, k tomu mě nenapadá jiných slov.
A konec, který je prostě jen děsivý.
Jestli jsem někdy zvažovala, že by bylo docela fajn se odstěhovat na opuštěný ostrov...Tak po téhle knize už po tom asi ani netoužím.
Děj je zvláštní, tak nějak ponurý, temný a celé dohromady je to neskutečná síla. Kniha mi určitě v hlavě bude ještě chvíli strašit. Což je vlastně to, co od dobré knihy čekám.

3 01.04.2018

Já nevím.
Jakože, jo. Ale taky ne.
Četlo se mi to dobře, někdy jsem měla pocit, že naráz přečtu neobvykle hodně, na druhou stranu jsem to četla taky dost dlouho, což mi nějak nejde dohromady. Prostě mi to utíkalo a zároveň se to natahovalo. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že hodně z obsahu tam vůbec nemuselo být, případně to mohlo být zkráceno. Místy už mi to přišlo zdlouhavé.
Pozitivní ale je, že hrdinka mi byla fakt hodně sympatická. Také to mělo takový ten správný svižný styl, proto se mi to tak dobře četlo. Místy humorné, ale ne nevkusně. A příběh sám o sobě je hodně zajímavý a jelikož jsem četla bez nějakých očekávání a nevěděla jsem o knížce téměř nic, tak mě začátek fakt překvapil.
Takže jakože jo, ale jsou tam i nějaká ne. Bylo to dobré počtení, to určitě. Ale mělo to své mouchy.

4 22.03.2018

Nevím vlastně ani, co k tomu říct. Celeste Ng to opět dokázala. Dostala mě. Naprosto. Vžila jsem se do postav, prožívala jsem to všechno s nimi a teď mi v mém životě něco chybí, nějak mi schází ti knižní hrdinové. Co teď se životem?
Autorka vykresluje postavy do detailů, ale v žádném případě nesklouzává k nudným popisům, což velmi cením a obdivuji. Dozvídám se vše důležité, abychom mohli komplikovaný příběh pochopit. Nahlížíme postavám přímo do duše a čtenář si sám může udělat obrázek, názor, může se postavit na stranu kohokoliv a příběh mu to ani nevyvrátí. Každý dělá chyby, každý si s sebou něco nese, což román krásně podává. Zároveň znovu ukazuje důležitost komunikace, která bývá tak zanedbaná.
Ano, Celeste Ng umí. Zvládla napsat skvělý román popisující složitou psychiku lidi a složitou síť vztahů - už zase. A i přes mnou neoblíbené popisy jsem se ani trochu nenudila. Stránky jsem otáčela tak rychle, jak už dlouho ne. Jen je mi teď líto, že už to skončilo.
A ještě jedna pochvala Odeonu - hrozně mě baví jejich doslovy, vždy mi to tak krásně zakončí ten zážitek z četby.

12 15.03.2018

Kouzelná kniha. Teprve druhé autorovo dílo, do kterého jsem se pustila a musím přiznat, že jsem se přes některé pasáže prokousávala dost těžko a už jsem přemýšlela o tom, že to vzdám, něco mi unikalo...Ale jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože na konci mi to všechno dávalo naráz smysl.
Stálo to opravdu za to. Silný příběh, po jazykové stránce opravdu skvostné a radost číst. Přesto tu jednu hvězdičku odebírám - právě kvůli tomu, že v některých částech jsem měla problém se orientovat.
Jsem nadšená a pro ty, kdo by už váhali zda knihu dočíst - buďte trpěliví, vydržte to, vyplatí se to!

2 10.03.2018

Hodně silná káva.
Anotace mě původně trochu odrazovala popiskem "...vtipně vyprávěný příběh...", se kterým asi ani nemůžu moc souhlasit. Ano, pár vtipných pasáží se tam najde, avšak jinak se jedná o dost smutný, depresivní, místy až tragický příběh. Ač se to nezdá a chvílemi už jsem v průběhu pochybovala o pointě a o tom, jak se celá kniha uzavře, tak závěr mi víceméně vyrazil dech. Aneb jak je důležitá komunikace, hlavně v rodině. Protože jinak se lidé navzájem ani pochopit nemůžou.
Plusem je určitě ohromná čtivost, nemohla jsem se odtrhnout a nebýt povinností, tak to možná přečtu i rychleji.
Ve finále to bylo mnohem, mnohem silnější, než jsem čekala. Ale skvělé. Takové silné příběhy já totiž opravdu můžu, i když mě to často rozcupuje na tisíc kousků. Ale ulpí to, a tenhle příběh mi v hlavě, myslím si, zůstane ještě pěkně dlouho.

5 06.03.2018

V mém okolí jsem postřehla spíše nepříliš nadšené ohlasy na tuhle knihu. Já jsem přesto byla zvědavá, ocenění by mělo o něčem svědčit, že ano.
A musím uznat, že tentokrát se moje názory od názorů mého okolí liší. Jak stylem psaní, tak i tématem se autorka trefila do mého vkusu. Lidské osudy a jejich vzájemné proplétání, minulost propojená s přítomností...Ano, to já můžu.
Chvílemi jsem se však, hlavně zpočátku, ztrácela v množství postav. Ke konci se však vysvětlilo, proč tam všechny ty postavy byly, měly svůj smysl. Co mi tam ale malinko nesedělo byla linie se zadluženým Ludvíkem...
Ale vcelku vzato jsou mé dojmy pozitivní a jsem jen ráda, že jsem se negativními reakcemi nenechala odradit.

4 14.02.2018

Vzhledem k velkému všeobecnému nadšení z téhle knihy jsem měla přirozeně velká očekávání. Ta se však tak úplně nenaplnila.
Téma knihy samo o sobě je dost silné a zasáhne snad každého. Ale jsem asi náročnější čtenář, než aby mi stačilo jen silné téma a já se z knihy posadila na zadek.
V prvé řadě mě štval zbytečně zdlouhavý začátek. Dějová linie Sage mohla být zkrácená o několik zbytečných informací a taky přesládlých scén. Nebavila mě, nesedla mi tam. Stejně tak ani Leo nebyl úplně to pravé ořechové. Ani jednu postavu bych nezrušila, ale zkrouhla. A střídání vypravěče mi taky chvílemi dělalo víc zmatku než užitku.
Taky jsem čekala více přiblížení se Josefovi. Zrušila bych několik vyprávění o pečivu a rádoby romantických scén a místo toho více rozvedla Josefův pohled. Na druhou stranu, vzhledem k závěru knihy se asi dá pochopit, proč tak autorka neučinila.
Shrnula bych to tak, že pohledy z přítomnosti mi připadaly občas přebytečné, nedůležité a vyumělkované, jen aby přitáhly čtenářskou pozornost.
Chtěla jsem se pustit do více knih od autorky, avšak po první zkušenosti si nejsem zcela jistá, zda mi její styl vyhovuje. A k bestsellerům zůstávám stále tak skeptická, jako jsem byla doteď.

5 29.12.2017

Knihu jsem sledovala na sociálních sítích už hodně dlouho. Byl kolem ní velký boom a odolávala jsem. Hlavním důvodem bylo také to, že ohlasy ze stran, na které spoléhám, nebyly až tak nadšené. A já jsem je asi pochopila.
Díky, že mám knihu z knihovny a neutratila jsem za ni peníze. Rozhodně to není nic, co bych nutně potřebovala v mých regálech. Na to, jak je knížka útlá, jsem se nemohla první polovinu skoro hnout z místa. Nemohla jsem se začíst. Nezáživné popisy, při kterých jsem dokonce přestávala vnímat, co čtu, a musela jsem se vracet. Postupně se sem tam objevily pasáže, u kterých už jsem tajila dech - ale nastalo to tak třikrát a na malou chvilku. Téma je lákavé, téma je aktuální. Ale když už je to tak útlounká knížka, mohl nám hrdiny autor trochu více přiblížit. Připadali mi cizí, hrozně vzdálení, což taky umocnil ještě fakt, že jeden z nich dokonce neměl jméno. Od knížky s takovým tématem bych čekala, že se bude "nám Evropanům" snažit přiblížit příběhy uprchlíků - touhle formou to ale nešlo. Nebyli mi sice úplně jedno, ale nedokázala jsem se jim nijak víc přiblížit.
A některé pasáže byly šíleně chaotické. Nevadí mi v knihách "tajemné" části, ale do téhle mi tolik nepasovaly.
Mohlo v tom být mnohem víc. Mělo v tom být mnohem víc.
Závěrem: Průměrná kniha.

23.08.2017

Jedna z těch knih, které jsem nedokázala odložit. A zase jeden z těch životních příběhů, které ukazují, jak důležité je, nebát se otevřít pusu a svěřit se s tím, co člověka trápí. Ukazuje, jak bychom spolu měli mluvit, komunikovat, protože ten druhý neumí přečíst naše myšlenky (i když s některými se to tak občas zdá).
Dva lidé, kteří mezi sebou měli unikátní pouto. Dva lidé, kteří mrhali svým štěstím, protože měli pocit, že si ho nezaslouží. Dva lidé, kteří nebyli schopni si říct o pomoc, přestože si dokonce fyzicky ubližovali. Kdyby jen byli schopni alespoň spolu otevřeně mluvit, mohli být šťastnější. Ale oni nebyli. Nechtěli. Zahnali každou šanci na štěstí, i když ji měli přímo před nosem.
Krásná kniha. Taková, která vás nutí se nad tím vším zamyslet a která může, pokud to člověk dovolí, něčemu naučit. A takové mne baví asi nejvíc.

4 19.08.2017

Asi jsem čekala víc.
Autor měl totiž dobrý nápad. Zpracoval příběh, který je sám o sobě dost zajímavý na to, aby měla kniha úspěch. Ale nebylo to ono. Román mohl být o polovinu kratší nebýt těch zbytečných zdlouhavých popisů naprosto nedůležitých detailů. Ze začátku mi to bylo jedno, ale postupem jich bylo už tolik, že jsem se pokaždé pozastavila nad tím, čemu tím autor prospěl. Ne, nejsem fanoušek popisů věcí, které nenesou v příběhu žádný význam.
Další věc, která mi vadila je ta, že když už si manželku Gretu autor tedy víceméně vymyslel a přibarvil, mohl více objasnit její myšlenkové pochody ke konci knihy. Ano, mohu si je domyslet sama, ale stejně mi její jednání už pak nedávalo moc smysl a nedokázala jsem se s tím vůbec ztotožnit.
Začetla jsem se, svým způsobem mě to bavilo, ale mělo to své mouchy. V mých očích spíš průměrný počin.

1 17.08.2017

Jsem z té knihy hrozně zmatená. Příběh devítiletého chlapce, který ještě nechápe svět a hlavně to, co se děje s tou spoustou lidí za plotem s ostnatým drátem. Celou dobu byla ta knížka tak nějak poklidná, až na pár výjimek, ale konec mě dostal takovým způsobem, že jsem jen zůstala několik minut tupě zírat.
Když se však pokusím hodnotit alespoň krapet objektivněji, jsem bohužel trošku zklamaná. Všichni na tohle dílko pěli ódy a já tím pádem měla velká očekávání, která se však nenaplnila. Dramatický mi víceméně připadalo pouze posledních pár stránek. Není to špatná knížka, pořád ještě si zaslouží podle mě ty čtyři hvězdičky. Ale srovnávám to s knihou V šedých tónech od Ruty Sepetys, která mně pohltila mnohem více a podle mě člověka donutila více zamyslet se nad tím zlem, které se dělo. Tím pádem to zklamání - čekala jsem podobně náročné čtivo, což nenastalo.

1 08.07.2017