Kif
přečtené 164
Samotář
2018,
Teddy Wayne
Já mám z téhle knihy tak strašně rozpolcené pocity. Zaprvé, i přestože jsem byla varována, byla jsem šokována. Příběh se odvíjel dost extrémněji, než jsem z anotace čekala. Zadruhé, vypravěč mi byl tak odporný, že mi bylo chvílemi snad i fyzicky špatně. Takže před autorem klobouk dolů! Povedlo se mu tohoto psychicky narušeného jedince vykreslit opravdu bravurně, náhled do jeho hlavy mi byl nepříjemný tak, že jsem na jednu stranu tu knihu téměř nadobro odložila, na druhou stranu jsem ji nechtěla odložit. S touhle postavou jsem nedokázala najít ani trošku soucitu, jak to u mě často bývá. Závěr knihy...jo, ten byl opravdu třešničkou na dortu. Jsem z toho dost rozpolcená a po tomhle slovním zhodnocení své původní tři hvězdičky měním na čtyři. Kontroverzní, šokující, nechutné - ale rozhodně k zamyšlení, především závěrem knihy.... celý text
Příběh ztracené holčičky
2018,
Elena Ferrante
A je to. Konec. Po prvním dílu Geniální přítelkyně jsem sahala skepticky, půjčovala jsem si všechny čtyři díly z knihovny. Stále jsem si totiž nebyla jistá, jestli to je něco, co je nutné mít v domácí knihovničce. Knihám, které se stanou na sociálních sítích tak populární totiž zpravidla nedůvěřuju. Ale ten styl psaní je něco neskutečně úchvatného. Příběh pohltí a tentokrát tomu dokážu odpustit i velké množství postav, které mi často dělá problém. Sledovala jsem ten životní příběh dvou přítelkyň, nemohla jsem se často rozhodnout, která mě svým jednáním štve víc, názory na obě ženy se měnily. A přestože jsem měla chvíle, kdy jsem chtěla vstoupit do děje a dát facku úplně všem tam, přesto jsem nemohla přestat číst. Zároveň však ani jeden z těch dílů nebyl žádná jednohubka na odpoledne. Všem jsem věnovala více času, jako bych si ten příběh potřebovala více vychutnat. Bylo to úchvatné. A když jsem došla na konec, mrzelo mě, že to skončilo. Skoro jako by skončil reálný příběh, reálný život. Některé otázky k závěru knihy mi však budou vrtat hlavou ještě dlouho. Na to, že se jedná o závěrečný díl, tak se příběh neuzavřel tak definitivně, jak jsem čekala. Každopádně tyhle knížky zřejmě poputují i do mé domácí sbírky.... celý text
Dědina
2018,
Petra Dvořáková
Česká tvorba mě baví! Sice nepocházím z takové malé dědiny, jako je v knize popsána, ale mám v takové ještě velkou část rodiny (plus přistěhovalci do města si tu vesnici v sobě stejně pořád ještě nesou), tudíž mi to místo v knize popsané nepřipadalo až tak vzdálené, jak jsem očekávala a jak jsem se obávala. Naopak, úplně jsem viděla to prostředí, ty ženské, jak řeší všechny kolem sebe, viděla jsem ten obchůdek...Byl to skvělý, ale vlastně TAK nervydrásající vhled! Ti lidé mě tak rozčilovali svým chováním, že mi to připomnělo, proč vlastně na dědině žít nechci a netoužím po tom. A ač povídkovou formu většinou moc nepreferuji, tady se to hodilo. Umožnilo to více pohledů, které tu byly velice vítané. Na druhou stranu už jsem se pak občas v těch vztazích a v tom, kdo je kdo, trošku ztrácela. Což ale taky sedí - asi jako poslouchat, když se na rodinných oslavách nebo setkáních mluví o všech, kdo se zrovna nenachází v nejbližším okruhu. Původně jsem to cítila spíš na tři hvězdičky, každopádně jsem právě samu sebe přesvědčila, že tohle si zaslouží víc. Bavilo mě to, hrdinové mě štvali, vcítila jsem se do toho. Bavilo mě i nářečí, které tomu dodalo tu správnou atmosféru. A jo, tohle byl fakt zážitek.... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Tohle byl čtenářský zážitek. Počkala jsem si na tu pravou chvíli - na dobu, kdy budu mít dost volna na to, abych měla dostatek času si tohle vychutnat. A ano, těch více jak 600 stran mi chvíli trvalo, ale stálo to za to. Čte se to tak krásně, jazyk knihy je pohlazení po duši. Příběh samotný je ale bolestivý, hodně. A já si ráda u čtení nechávám ubližovat, tím pádem tohle mi padlo přesně do noty. Prožívala jsem to s hrdiny, plakala jsem, cítila se zoufale, že nemůžu Judeovi nijak pomoci a snažila se ho zároveň pochopit, i když to jde velmi, velmi těžko. A také se mi opět potvrdilo, jak jsou doslovy u Odeonu skvělé - tentokrát mi to pomohlo si názor na knihu ucelit. Není to pro každého. Ale pro mě to rozhodně bylo.... celý text
Pískový vrch
2015,
Joanna Bator
S touhle knížkou jsem to neměla jednoduché. Začátek byl krušný, začíst jsem se prvních pár desítek stran nějak nemohla a už jsem zvažovala, že bych to odložila. Nedalo mi to však, četla jsem na knihu spíše pozitivní ohlasy a chtěla jsem vědět, co za tím stojí. A ještě, že jsem se nenechala tím začátkem odradit. Autorčin styl psaní je osobitý a trochu odlišný a bylo třeba si na něj zvyknout. Ale pak už to šlo skoro samo. Postavy byly detailně vykreslené a i když jsem si často říkala, proč se autorka tolik zabývala některými postavami, celkem brzy se to vysvětlilo - hrála v příběhu mnohem větší roli, než se na první pohled zdálo. Přestože se čtenáři díky těmto detailním popisům podaří postavy dobře pochopit, bylo pro mě chvílemi náročné se v tom orientovat. Toť také důvod toho, proč knize nemůžu dát 5*. Osobně se snadno ztrácím v příbězích, kde je takové množství postav, které každá s sebou ještě nese svůj rozsáhlý příběh. Je to sice zajímavé, ale častěji jsem musela listovat zpátky a rozpomínat se, kdo co udělal a koho co v životě potkalo. Je to sice velmi zajímavě a takové lidské osudy mě hodně baví, jen na mě byly možná až moc rozvětvené. Jinak mě však kniha opravdu chytla za srdce a ano, také místy bolela. Hodně bolela. A takové já mám nejraději.... celý text
