Petra Dvořáková

česká, 1977

Nová kniha

Pláňata

Pláňata - Petra Dvořáková

Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak tr... detail knihy

Související novinky

Čtenářská výzva 2023 v číslech

Čtenářská výzva 2023 v číslech
Zdravíme Vás v novém roce. Čtenářská výzva 2024 nám včera odstartovala, a tak je čas se podívat na pár čísel z výzvy loňské. Budeme se těšit na Vaše koment... celý text

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u autorových knih

Zahrada Zahrada

Mé první setkání s autorkou Petrou Dvořákovou. Když jsem si knihu brala do rukou, nic jsem o ní nevěděla. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní, ale po pár stránkách jsem se do příběhu začetla a šlo to jako po másle. Zprvu se může zdát, že se jedná o prachobyčejný příběh.. nenechte se zmást. Krátký příběh Jaroslava je plný strastní, smutku, zoufalství a smůly. Ten chlap to neměl a nemá v životě jednoduché. Může si za to do jisté míry sám nebo má prostě fakt jen obrovskou smůlu? Asi v 1/3 knihy přišel moment, kdy jsem se u čtení začala nudit, tuhle chvilku jsem překonala a pak už se příběh četl zase hezky. Kniha mě ani nepřekvapila, ani nezklamala. Věřím, že autorka má na svědomí další knihy, které na mě čekají a které si užiju více.... celý text
nakavusterezou


Zahrada Zahrada

Silný šálek čaje, to vám tedy řeknu.
Janadvorackova


Pláňata Pláňata

V Pláňatech jde autorka zase na dřeň. Depresivní čtení, bolavé, plné lidského zklamání a selhání. Pláňata jsou etapou jedné vesnické rodiny počínající v roce 1985, končící 2020. Dvořáková umí vtáhnout do děje, skvěle vykreslí prostředí doby za socialismu i dnešní, věrohodně vypráví příběh ze tří úhlů pohledu, v tomto případě dcery, matky a otce. Jako i z jiných jejích knih i z této mě mrazilo. Přehlídka maloměšťáctví, přízemnosti, zbabělosti... velmi smutná kniha.... celý text
Květ



Dědina Dědina

Dědina za mě byla určitě výborná, sice jsem se u ní tolik nenasmála, jak mi slibovala kamarádka, ale spíš jsem si zavzpomínala, někdy s nostalgickým úsměvem, jindy pomalu se zděšením, čeho se i nás dopouštěli (pra)rodiče (tím narážím na první část a chování babičky k vnučce). Autorka dobře zachytila stereotypy, které snad nikomu nemůžou být cizí, a jazykem je jen podtrhla. Chybělo mi nějaké větší propojení příběhů, osobně jsem se dost ztrácela ve jménech.... celý text
Lenisk@


Dědina Dědina

Jak docela často píšu, v knížkách se sem tam objeví postava, která mě štve. Tady to bylo jinak. Tady mě štvali úplně všichni. Taková míra pokrytectví, vyčůranosti a sobeckosti, ježkovy voči. Sice jsem si myslela, že mě to chvílemi zabije, ale přesto jsem Dědinu přečetla s chutí a užívala jsem si každou stránku.... celý text
MarceD.