Janadvorackova
komentáře u knih
Tamtamy času: Nová Guinea – svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje
Jiří Hanzelka
Nadčasové Tamtamy času :).
Tahle kniha je tak brutálně obrazově a textově geniální, bohatá a jednoduše nádherná...
Při výrobě prvního vydání jsem chodila na brigádu do tiskárny, kde se dělala. A skládali jsme to ručně. Pamatuji, že jsme se tehdy rozhodli zůstat tam, dokud vydržíme. Byla to jediná jedenadvacetihodinová směna, kterou jsem kdy kde dělala. V nevyspané mysli bohaté obrázky působily jako energetické nápoje :). Jsem ráda i za audio podobu.
Dědina
Petra Dvořáková
Líbil se mi jazyk knihy. A v první půlce jsem se dokázala orientovat v postavách a vztazích mezi nimi. Druhá už byla v tomhle směru horší, ale celkově jsem ráda, že jsem si o takové vsi, ze které pocházejí i někteří mí předci, přečetla.
Vnučka
Bernhard Schlink
Bavila mě Kašparova trpělivost.
Jak má totiž vaše nevlastní čtrnáctiletá vnučka za vzor "bestii z Osvětimi," je třeba historii dávkovat po kapkách. Pravičácké smýšlení Sigrun bylo místy i vtipné, ale příběh se citlivě dotýká nejen pohledu mladých Němců na stigma národa, ale prostřednictvím náhodných znamení, nedopsaných románů a dobrých lidí... zachraňuje každou duši.
Bylo to prostě okouzlující a poklidné. Nudit se nemáte kdy.
Vrány
Petra Dvořáková
Další masakr.
Bára, budoucí výtvarnice, která má komplikovaný vztah s rodinou. Ale otázka je, kdo ty komplikace způsobuje, vytváří, zveličuje, řeší, nebo řešit neumí, nechce.
Dokonale vytvořený vztah jí a její matky mě místy strašlivě vytáčel. Postavy, jako kdyby žily za mou zdí... napsané skvěle, skutečné až hrůza.
Bára má klasické pubertální problémy. Určitě bych si vybavila podobná nedorozumění, která jsem sama zažívala. Ty bláho a to prostě dospělým nevysvětlíte...
Když jste malí a chce s vámi řešit něco nějaký dospělák, nesvěříte se mu. A když jste dospělí a vidíte, že by nějaký mrňous potřeboval pomoc a zeptáte se ho, on vám ochotu pomoci neuvěří.
Jako na houpačce, pořád dokola. Generační prokletí, sakra práce.
Vrány, které pozorují "dívku za oknem" také nejsou úplně blbé, takže poznají i její proměnu...
Chirurg
Petra Dvořáková
Zdá se to jako běžný nemocniční příběh. Doktor má z minulosti průser a v přítomnosti si ho vyžírá. Do toho běžné rodinné trable.
Akorát že autorka i z normální události dokáže spáchat hrozný nářez.
Vyzvědačka
Paulo Coelho
Vlastně spíš takové shrnutí již známého. Přemýšlela jsem, proč bylo potřeba napsat o ní další knihu.
Síla srdce
Mariane Pearl
Vyšetřování únosu a vraždy z pohledu jeho ženy.
Jde o docela podrobný popis událostí, dojmů.
Vybavila jsem si období, kdy jsem o tom slyšela v médiích.
Konec knihy obsahuje i citace z dopisů lidí z celého světa, kteří ženě vyjádřili účast, soustrast, poslali jí peníze, nebo jen slova podpory. Dopisy byly dojemné.
Jeden z nich byl i vtipný. Psal jí totiž i Putin. A psal o tom, jak je terorismus strašný a jak proti němu musí v "jeho vlasti" lidé bojovat. Přesto si myslím, že šlo o přetvářku, on nemohl být normální nikdy.
Pět Číňanů oběšených v Idahu
Jenny Tinghui Zhang
Místy trochu předvídatelný příběh mladé Číňanky, která je prodána do otroctví. Místy mě děj překvapoval.
A když si vezmu, že se to mohlo klidně stát, je mi smutno.
Pohádky z celého světa
Martina Drijverová
Některé náměty docela drsné. Ponaučení stylem "poslouchej maminku, nebo zdechneš," pobavilo a souhlasím.
Ano, tak to má být. Děsit od kolébky, ono to pak třeba nebude zlobit :).
Líp už bylo
Jiří Sivok
Ale fuj, to bylo dobré :). Chvílemi jsem si připadala jako na "Cestě" Cormaca McCarthyho. Popis podoby lesa mi ji připomněl. A také existence různých band...
Některé knížky, když je čtete v noci, vám dovolí jít spát.
Tahle ne.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Verča se toho nebála. Rozhodla se zemřít, ale naštěstí se jí to nepovedlo.
V blázinci, kam ji poté odvezli, se jí otevřely úplně nové životní cesty :).
Nevěra
Paulo Coelho
Nepřišla jsem příběhu na chuť. Linda je pinda. Má všechno v fňuká. A tak hledá rozptýlení.
Její vnitřní život je někdy dobře popsán a místy jsem její pohnutky kapku i chápala, (když třeba hledala vysvětlení svého stavu).
V příběhu vlastně není žádná silná postava. Linda je hrozně negativní a sobecká, její milenec... nijaký. Manžel vypadá, že se někde zapomněl, děti skoro nejsou vidět... ostatní postavy se mihnou.
Proč autora tohle téma trápilo, že o něm musel napsat, netuším. Je ale vidět, že dokáže obsáhnout škálu námětů, což je vždy fajn.
Richardovy živé hračky
Kristina Haidingerová
Knihu jsem četla kdysi ještě před vydáním a teďka poslouchala. A musím říct, že jde o první knihu, ve které jsem objevila pro mě neznámý výraz pro umělý penis... hmmm :).
Když přistoupíte na Richardovu hru a přijmete fakt, že nepůjde o akci a nečekaná rozuzlení, strávíte v Berlíně pár hodin a ani se nezapotíte. Ne jako některé ženy a Michael poté, co poznali pana Steinberga.
Na konci pochopíte, o co mu šlo, a že to vlastně svým způsobem dává smysl. Vždyť... jsme jenom lidi.
Kořist
Darcy Coates
Je to chlupaté, vysoké, hnědé, drápy to má, zelené oči. Číhá to ve tmě, škrabká to o stromy a dělá divné zvuky. Žije to v lese a lákají ho osamělí turisté. Co to je?
Příšera, kterou autorka vytvořila, aby vyzkoušela odolnost několika lidí a popohnala k práci pár policistů :).
Příběh obsahuje hnijící mrtvolu, čvachtající věci a kusy lidských těl.
Doporučuji poslouchat v lese.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Nevadí mi duchařiny, divné domy, strašidelná minulost, krev na stěnách a hnusné věci plazící se po zahradě, nepřirozeně se chovající zrcadla a obrazy, škrabavé zvuky a chřestění kostí, vrzání V NOCI, zhasínající elektřina, škrábance na dřevěných podlahách, různé vzkazy vyryté, napsané, nastříkané po domě, staré fotky a zatuchlé sklepy, úzká schodiště a čmoudící krby, nepochopitelné chování příbuzných, hlavně tedy těch mrtvých :) a různé jiné drobnosti... Ale tvl, autorka se natolik snažila z tohohle umíchat dobrotu, až mě půlka děje nudila a chování hlavní hrdinky bylo k smíchu, což prostě přerušilo touhu se bát.
A za to, Darcy, shoř v pekle!
Mučitelův stín
Gene Wolfe
Ach! Moje srdce se telelí blahem, skotačí a nepravidelně se zastavuje a zase rozbíhá, když čtu příběh, který je jako by spíš fantasy, ale jehož základy, svět, společnost, stojí na zárodcích techničtější civilizace.
Představuji si nás - naše potomky, kteří se frajersky vydají ke hvězdám, jiným planetám a tam... se cosi po... kazí, za což společnost zaplatí ztrátou vědomostí. No a to nevyhnutelně vede kam?
Jo, přesně tam.
Příběh takové náznaky předestřel a mě vždy spíš baví taková ta (nevím, jestli mě pochopíte), šedivá realita, než černé a bílé dějiny, charaktery, osudy.
Příběh je psán trochu archaicky, ale to dodává na zajímavosti.
Bílý pramen
Klára Teršová
Příběh je bezesporu jedním z těch, na které by se nemělo zapomínat. Ale bylo jich tolik... Dá se říct, že některé z nich byly třeba... méně tragické? V jádru obyčejné? Všední?
Nevím.
Ale styl autora, který už chce tyhle věci vyprávět, mnohdy takový bývá, což pak vede k vnímání jeho tvorby "trochu jinak." Pro skutečné aktéry pak výsledek vyzní trochu nespravedlivě. Možná ale stále lepší, než kdyby nezazněl vůbec.
Jako stín
Helen Fields
Padouchem je pošuk unášející lidi, aby si splnil takový svůj dávný sen. Postupem času odhalíte, kam sahají kořeny jeho posedlosti, jak pomýlený je, co si sám o sobě myslí. Jak vnímá lidi, které vězní. Jak "hezké" jejich vězení je. A jak dokáže zamotat hlavy racionálně uvažujícím vyšetřovatelům.
Konec je "pěkný :), čvachtavý a deštivý."
Jeden život
Guy de Maupassant
Začátek nezaujal a chtěla jsem s tím seknout. Naštěstí se nestalo.
Hlavní hrdinka byla typickou pipkou té doby. Hrozně mě štvala, ale vlastně za to nemohla. Výchova té doby byla, jaká byla. A autor to popsal výborně, uvěřitelně a emotivně.
Příběh zasahuje roky, léta letoucí jejího života. Pohledy na vlastní místo ve světě, který se mění.