Janadvorackova
komentáře u knih
Zlatý věk lidstva
Burchard Brentjes
Archeologický maraton vývojem kultur a společenství.
Množství dohadů na základě nálezů je zajímavé.
Vzpomínky na budoucnost
Erich von Däniken
Kdysi jsem ji měla v knihovně, teď jsem objevila audio a řekla si, že "to dám znovu." Málem ne. V devadesátkách bylo téma UFO a různých důkazů o návštěvnících strašně cool. Žrala jsem doslova vše, co se tématu týče, ale s knihami autora jsem měla problém.
Mám totiž dojem, že to je jeden velký eintopf :), polévka pejska a kočičky. Předkládá nám nějaké známé i méně známé objevy (malby, Nazcu, různé podoby soch, či vyobrazení v náboženských stavbách)... a za všechno můžou mimozemšťani.
Já bych hrozně ráda věřila, že máme nějaký takový zajímavý extra terest tento původ... ale nedokážu ho vidět ve všem, co on popisuje.
A kdyby jen popisoval. To, co se mi na knize nelíbí, je taková autorova jediná pravda, my všichni jsme blbí, protože ji nechápeme, tak on musí napsat x knih, v nichž nás obrátí na víru.
A ne jako, to neberu.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Ove je takový nerudný stařík, s nímž je ale fajn strávit den. Časem se totiž poodhalí důvod, proč takový je.
Rozdíly mezi knihou a filmem jsou malé, ale film se mi tady líbil o něco víc. Kdybych knihu četla dřív než jsem viděla film, asi by mě moc nebavila, takhle jsem měla při čtení před očima podobu jednotlivých aktérů a situací :).
Osudné svědectví
Robert Bryndza
Příběhy s Erikou si vždy ráda přečtu, respektive poslechnu. Líbí se mi prolínání řešení trestných činů a osobní problémy zúčastněných.
Také oceňuji, že i když vraha tipuji, jsem často dlouho nejistá, takže vlastně za mě dobrý.
Gutta z Bubnu
Anna Beatrix Bártová (p)
Příběh je postaven na skutečných reáliích, skutečných lidech. Na druhou stranu je tam pár vymyšlených postav, poupravený král a zajímavý děj. Hezky to do sebe zapadlo.
Evan byl zprvu takový prasák, chlípník, ale pak se změnil :). Dámy jsou vzrušené a povolné, většinou. Pánové zase hezky stavěni a v loži šikovní :). No... dá se to.
Billy Summers
Stephen King
Začátek mě nebavil. Než se to rozjelo a zapadlo do správných škatulí. Než se nájemný zabiják usadil a zabydlel :). Pak nastalo několik zdánlivých maličkostí, které příběh posunuly trochu zajímavějším směrem. Konec se dá trochu předpovědět, ale no... zase až tolik to nevadí.
Vypravěč
Anna Bolavá (p)
Knihy autorky mají zvláštní atmosféru. Jako kdyby v dospělosti pořád ještě rozuměla podstatě dětské představivosti.
Jako když si jako malí představujete, že ve sklepě u babičky něco žije, že na půdě je tma živá a v hromadách kompostu žijí divné bytosti, kterým chutná lidské maso.
vím, že jsem kdysi takhle uvažovala. Dneska už se k tomu asi neumím vrátit.
Jako bych četla paralelně dva příběhy a ty se mi prolínají.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Svižná a dobrá práce.
Příběhově trochu mystérie, mírně kingovský nádech (parta dětí, která zažije něco divného), v dospělosti k tomu návrat a dohra příběhu.
České reálie, bavilo mě to.
Pískový vrch
Joanna Bator
Generační většinou tragédie. Ale tak to chodí.
Podobně hutné příběhy nejdou přečíst na jeden zátah a některé scény se i po přečtení nepříjemně vracejí.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Ono je to čtivé, i příběh zajímavý. Přítomnost hospodyně na zabití... přišlo mi, že tam má snad každý nějakou duševní poruchu :).
Holčina přes dvacet dělá společnici starší protivné ženské. Na dovče potká šlechtice o dvacet let staršího a je jim spolu dobře. To je samá vyjížďka a techtle... a tak se vezmou.
Holka se do společnosti, ve které bude žít, nenarodila, spoustu věcí nezná, nebo se jim blbě přizpůsobuje. Přišlo mi, že on tomu, aby si zvykla, moc nepomáhá, takže děvče courá po panství a objevuje záhady, dělá si závěry, aniž by si ověřovalo fakta. A pak na to doplácí nepochopením.
Klasika.
Hrozně mě štvala, ale měla zajímavý vnitřní život - postřehy ohledně života a přístupu k lidem mě bavily.
0 TU. Svazek I
Jakub Hussar
Můj úplně první dojem ze začátku byl "tyjo, autor požil pytlík hhc medvídků a přečetl Nonstop." Pořadím jsem si nebyla jista, ale bylo mi to jedno. Když jsem se prokousala názvoslovím a zvykla si, příběh se mi líbil. Asi to fakt chce trpělivost pro seznámení se s novým pořádkem.
Samozřejmě mi nešlo si tak úplně představit rozlehlost lodi, třeba když jde hrdinka "navštívit" chudinskou část, ale z jejího pohledu na generační lodi mi těžko vysvětlí nějakou tu perspektivu. Líbila se mi terminologie pojmenování známých věcí "trochu jinak," ale způsobem, který vám dojde... většinou :). Zajímavé bylo i třeba obyčejné šíření zpráv a drbů mezi lidmi, kteří si utvářeli názor na vedoucí rodinu, nebo fyzické reakce na změnu prostředí a různé kulinářské experimenty :).
Jestli je tohle prvotina, těším se na takovou třetí, pátou knihu :).
Má americká krása
Veronika Bednářová
Náhodný výběr mě zavedl za velkou louži. Nebyla jsem tam, asi bych se výletu nebránila, ale pravděpodobně ne do centra New Yorku.
Autorka zajímavě popsala svoje zážitky, nějaké ty perličky a americké libůstky... spoustu jiných věcí, které by mě samostatně nezajímaly, nebo bych tyhle informace vůbec nehledala. Komplet působí pěkně.
Ale paní Hrzánová si asi při čtení dala trávu.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Krátce po čtyřicítce se přestěhoval do Číny, aby tam žil a pracoval. Přitom ze začátku vůbec netušil, do čeho jde. Poznal hromadu věcí, které jsou se zemí špatně a miliony lidí, kteří na ně doplácejí když ne životem, tak zdravím určitě.
Čína je země kontrastů. Zatímco pozlátka se ukazují západu a papalášům, ve sračkách, a to doslova, žije podstatná část obyvatel, jejichž práce v podstatě drží zemi v chodu.
Spousta věcí mě nepřekvapila, protože jsem je třeba už dávno věděla, ale takhle hutný, ucelený pohled (i na vztahy Číny a Tibetu), cesty po nepředstavitelné rozloze zemí, toky peněz a schopnost lidí porvat se s následky zemětřesení, zákulisí pořádání olympiády a alergie komoušů na práci novinářů, lidskou lhostejnost v kontrastu s pohostiností... ty kráso... to jsem neviděla ještě nikde. Dík.
Tohle by si měli přečíst všechny ty duté lebky, které ještě dnes hlásají, jak bylo za komoušů dobře a jak jsme se měli úžasně...
Rozhodni se být zdráv
Jan Vojáček
Mám s těmito knihami jistý problém. Připadají mi "donucovací." Chovejte se takhle, musíte tohle přijmout a tamto odmítnout... Autor by asi řekl, že si za to můžu sama :), ale na druhou stranu v knize několikrát píše, že vlastně všechno záleží na vašem přístupu...
Přiznává, že vzdělávání lékařů jde špatnou cestou, protože dnešní medicína spočívá v tom, že ideálně dostanete pytel léků a pak chodíte na krevní testy, po nichž vám lékař vynadá, "že určitě prášky neberete a proč to děláte." Přitom nehledá příčinu nemoci. Jo, s tím bych souhlasila, neboť autor zmiňuje různá autoimunitní onemocnění, jejichž původ je v podstatě nejasný.
Tak proč to nesvést na duševní nerovnováhu pacienta, kterou je třeba řešit ale dávno předtím, než tyhle nemoci vzniknou... Aha, a kde je teď ta rada?
Ezoterickou rovinu knihy asi raději nebudu řešit, i když oproti jiným je tady zastoupena méně.
Takže v podstatě jde o to uvědomit si, po čem je vám blbě a vyvarovat se toho. Musíte být hodní i na členy rodiny, kteří se chovají jako pitomci, protože ti se pak změní, respektive jejich přístup.
Ne, tak tomu nevěřím.
Změna bude spočívat leda v tom, že ve vás budou hledat snadnou kořist pro podporu svých špatných návyků, kvůli kterým jste se odcizili. A ne, od toho pryč.
Pomoc druhým za cenu vlastní sebedestrukce už jsem zkusila. Bez efektu, dál nezájem.
Asi důvod, proč si občas takové knihy poslechnu, je možná potřeba hledat nějaké nové přístupy a aplikovat je na vlastní existenci. Ale spíš si nepamatuji, že bych z knih inspiraci získala. Náměty se opakují a případné rady se nedají aplikovat plošně.
Strážce brány
Stanislav Motl
Česká Akta X devadesátých let. Vzhledem k tomu, že se blížím věku vyzobané slunečnice, si na to podzemí dobře pamatuji.
Audio načetl pan Motl svým klasicky novinářsky-udýchaným způsobem. Kdo si vybaví jeho projev, pochopí. Při poslechu audia je to kapku otravné, v reprtech to mělo svůj styl...
Události z podzemí se prolínají s jinými, nejen jeho zážitky. Celek doprovází takový trialog jeho a dvou hodnotících hlasů, které se snaží pochopit mystično a vysvětlit nevysvětlitelné.
Síť
Håkan Nesser
Kladné hodnocení bohužel nepřidám.
Zajímavý námět, ale to zpracování bez emocí... podobně napsanou knihu jsem snad nečetla. Jako recept na buchtu - přidejte tohle a tamto, vraha a vězení a hups... je to? Ne, takhle to fakt nefunguje.
Mám tu ještě jednu knihu od autora, uvidíme.
Tylda
Richard Pachman
Vlastně je divné napsat "další příběh z války," protože by ho to mohlo nějak ponižovat. Ale tak to vůbec nemyslím.
Podobných příběhů mohlo být vyprávěno šest milionů, ale většinu z nich po válce prostě neměl kdo vyprávět. A u těch, které ano, se čekalo mnohdy desítky let, než na vzpomínky trochu padne prach.