Janadvorackova komentáře u knih

U čarodějnic se v průběhu procesu hledala i "ďáblova znamení," jimiž byla znaménka a různé kožní nesrovnalosti. Hledat to na mně, nemuseli by mě ani svlékat. Různých pih by se našlo, no jéje :)!

Člověk lapený v pasti tohoto druhu lidské blbosti byl vážně v háji a zbytek společnosti se bál podobného nařčení, věřil v nesmysly, nebo je to prostě nezajímalo, tak nezasahoval.
Knihu jsem poslouchala v práci, kde mimochodem blbost v podobném duchu kvete taky. Konkrétně jsem si užila konfrontaci s jednou takovou, které by hranice neskutečně slušela.
Pak jsem došla k závěru, že lidská zloba a hloupost (i v rámci relativně vzdělané společnosti), se bere z neznalosti a neschopnosti porazit své vlastní, existující démony.
Krom toho, že to byla výborná kniha, doporučuji ji i jako jistý druh duševní rehabilitace. Ať si blbost kvete, nakonec to se zastavit nedá. Ale ať si uvědomíme, kdy je čas nechat hlupáky na pokoji a kdy se vyplatí ozvat se proti nespravedlnosti jakéhokoli druhu.

30 05.05.2017

Tak tohle se nepovedlo. Film se mi nelíbil a bohužel jsem jej viděla dřív, než jsem slyšela knihu. A kniha mě bavila tak do půlky. Nic ve zlém, všechna ta strategie a způsob výuky, to beru. Mně nevadil svět, spíš lidé v něm - divné charaktery. Ender mě v jisté chvíli začal příšerně vytáčet - génius, co všechno zmákne. Smrad jeden. Spíš se mi zamlouvaly pasáže s jeho sourozenci.

4 01.05.2017

Dobře napsaná, sugestivně načtená a dějově smutně-hnusná kniha. Smutná dobou, v níž se příběh odehrává, hnusná prostředím a událostmi. Sprostá slova dokreslila celek, protože život je svině a někdy stojí dost za hovno, i když si přejete a snažíte se o opak. A o tom to bylo.

7 23.04.2017

Četla jsem to už hrozně dávno, ale pamatuji, jak mě bavilo budování atmosféry příběhu a odkrývání jednotlivých malých tajemství/katastrof, než přišla ta opravdu největší.
Popis zániku Země a chvíle krátce předtím, které hrdinové prožívali různě a na různých místech, mě bavily. Celkově velmi čtivý příběh.

2 20.04.2017

Nález těla zavražděného muže odstartuje dvě příběhové linky, které se na konci úplně suprově spojí. Pátrání po identitě mrtvého totiž odhalí i některá tajemství lidí stále živých.
Prostředí severního Skotska s haldou deštivých dnů přidalo celku tajemně ponurou atmosféru.
Knihu jsem slyšela, načetl ji Jiří Dvořák. A načetl ji sakra dobře.
Kapitoly dobarvuje melancholický hudební doprovod a i ten tedy působí dost silně.

17 20.04.2017

Načtené pěkně, což o to, ale příběh měl předvídatelný konec. U takových knih polevuje ostražitost a děj už jenom plyne.
Hlavní hrdina měl někdy prima hlody. Průběh vyšetřování té události hezky kontrastoval s koncem příběhu. Vlastně trochu ironicky, protože... neřeknu :).

3 18.04.2017

Doteď nevím, jestli se mi líbí film. Viděla jsem ho kdysi jako malá, pak jako větší a teď v poslední době taky jednou. No a fakt nevím. Film mi přišel, že hodně cílí na atmosféru, která jediná se tam projeví jen díky Vangelisově hudbě. A kdyby ji dělal někdo jiný, tak to nebude mít ten účinek. Děj filmu mi připadal vzdálenější od reality, než jeho námět.

Naopak v knize je spousta zajímavých detailů a živých postav a jejich nicotné denní maličkosti, které mi ten příběh konečně oživily. Část s umělou kočkou byla odhadnutelná, ale fakt mě pobavila. Ocenila jsem i možnost jednotlivé postavy konečně od sebe oddělit - ne jako ve filmu, kde se vše dělo "jako v mlze, jíž všichni propluli a pak byl konec."
Není to nej., co jsem kdy četla, ale vzhledem k době vzniku a tématu, fakt smekám.

13 12.04.2017

Jsem spokojená. Žádná klasická zombie honička ve stylu: "tady je tlupa, tak ji pobijem a pak se schováme, protože děláme kravál a přižene se sem další." Tohle mi nevadí v jednom konkrétním zombie seriálu, u něhož se dají ještě k tomu provádět třebas i nějaké ty domácí práce, ale v knize na tohle téma by mě to štvalo.

Příběh jsem slyšela a zapůsobil tím snad ještě lépe, než kdybych četla. Každá z důležitých postav "má svůj hlas," a některé až nebezpečně moc přemýšlejí. Hlavně zvláštní nemrtvá Melánie, původně odchycena k výzkumu prováděném na vojenské základně.

Poměrně rychle se v příběhu dostaneme od pobytu v cele a popisů běžného dne a vyučování - ano, i nemrtvé děti chodí do školy, k toulání krajinou, návštěvě města (postrachu uprchlíků před zombíky) a i na nějaké ty honičky a hledání potravy všeho druhu dojde.
Jak už to tak ale bývá, věci se zkomplikují a časem je většinou nutné se přesunout jinam. Jenomže v okolí číhají hladovci, cíl je daleko a Melanie se občas musí nakrmit.

Mimochodem, ta pasáž s kočičkou... to bylo hnusný :).

10 11.04.2017

Rup: Debbie Notkin je editorka, je to tam napsané :). S autorstvím nemá společného nic, ale ty sbírky podle všeho sestavila.

Povídky kopírují jedny z těch lepších příběhů novodobějších Krajních mezí. Ještě dnes si pár dílů sem tam pustím a spíš u toho relaxuji, než abych se bála. Směs nejrůznějších, většinou temných a nepříjemných scénářů, které mohou buď zdevastovat jednotlivce, nebo zlikvidovat celé lidstvo (ty mám hodně ráda), je stále tématicky aktuální a zaslouží si pozornost.

2 09.04.2017

V poslední době knihy dost poslouchám, i když knihy pana Clarka jsem všechny - některé minimálně jednou - i četla. To už je dávno a teď jsem se dostala k některým z nich ve zvukové podobě (z legálního zdroje, aby bylo jasno).
Příběh čte pan Jiří Zavřel a čte jej tak perfektně (ssmozřejmě mluvím za sebe), že jsem se od toho nemohla odtrhnout. Podobně sugestivní zážitek jsem měla v jeho podání z audia "Nonstopu" Briana W. Aldisse.
Příběh v měsíčním moři ztraceném lunárním výletním kluzáku, mě nikdy nepřestane bavit. Dá se k němu s odstupem let vracet jako k dobrému filmu. Líbila se mi atmosféra uzavřené společnosti a řešení konfliktů vyplývajících ze svévolí neřešitelné situace.

Zajímavost nesouvisející s příběhem: byla jsem tak zažraná do poslechu (začala jsem velmi brzy ráno), že jsem úplně zanedbala životně nutné potřeby příprav složitějších pokrmů a uchýlila se v tento předvelikonoční čas k vraždě beránka a k jeho postupnému a dokonalému snědení, aniž bych se o něj s někým dělila :).
Víte, ti chudáci na Selene - výletní lodi z příběhu, neměli skoro co jíst. A jak hrdinům knížek někdo nastolí příděly, měl by to čtenář nějak kompenzovat :).

12 08.04.2017

Bavilo mě to celé. Hrdinové sympatičtí, akce tak akorát. Vtipné byly některé zmínky o známých autorech české fantastiky. Objevila jsem tam minimálně dvě známé autorky, o panu Rulhánkovi nemluvě :). No a samozřejmě jedno místo, které se tváří jako knihkupectví a kavárna a ono je tam toho víc :). Též jsem tam chodívala.
Knihy jsem nečetla, ale slyšela. V poslední době ujíždím na audiu. Hlavně mi se sluchátky utíká čas v práci, což je důležité, protože co jiného by měl čas v práci jako dělat, že? K tomu se výborně hodí něco takového do ouška. Navíc kolegové vědí, jakou literaturu poslouchám, tak moc neprudí, protože se bojí (lidé se bojí toho, co nechápou - známá pravda) :).

7 01.04.2017

Pro mě to nemá chybu. Všechny ty kličky, náznaky a zdánlivě nespojitelné souvislosti :). A konečně také skupiny akčnějších hrdinů (ve smyslu celkového projevu a působení v příběhu), i když akce tam je také dost.

5 25.03.2017

Barvitější, než první díl. Opět jsem poslouchala audio a tentokrát se dostalo i na jednotlivé postavy a jejich místo v krátkém úseku Seldonova plánu, který se mi líbí čím dál víc :). Hlavně fakt, že se také našly věci, s nimiž nepočítal, což do celku určitě vnese spoustu nečekaných překvapení.

6 11.03.2017

Jak už název napovídá, půjde o postapokalypticky laděnou sbírku. Jelikož mám tenhle žánr ráda, knihu jsem si užívala. V každé povídce totiž zažijete jeden možný, nebo i na první pohled nemožný konec světa. Vlivem jaderné války, biologického zamoření, špatných rozhodnutí, nebo fikaného způsobu, jak zlikvidovat lidstvo během pár let, který představila autorka "Racoona Sheldon." Její povídka se mi líbila nejvíc.

3 07.03.2017

Bavilo mě to tak do poloviny. Hezky to odsýpalo, hlášky mi sedly, představivost pracovala a celé to navozovalo spíš pocit odpočinku.
Vlastně docela divný postřeh, když tolik lidí umřelo -:))).

3 06.03.2017

O sérii vím už mnoho let, ale dostala jsem se k ní až po třicítce. Navíc jsem se dostala k audioverzi, která značně prohloubila vnímání příběhu. Námět je hodný zamyšlení i v kontextu naší doby. Opravdu by mě zajímal názor nějakého současníka na vývoj života na Zemi a osud lidí tisíce let dopředu, na základě nějakého relevantního výzkumu.
Jak už tu někdo psal, postavy moc nevynikly. Asi bych měla problém příběh vnímat, kdybych jej četla. Jenomže z poslechu vzniká takový trochu jiný druh zážitku a za ten jsem vděčná. Dnes ráno jsem "nakousla" díl druhý :).

9 05.03.2017

Takhle nějak by mohl vypadat druhý díl „Zprávy o Europě“ (Europa report), na jejíž dabovanou verzi jsem v průběhu čtení narazila. Ani jsem ji nehledala, nejspíš zvířecí instinkt :). O ty jde v knize hodně – o instinkty :). Pár stránek po začtení mi bylo zhruba jasné, jak by mohl příběh pokračovat. A ačkoli se předpoklad více méně vyplnil, vůbec mě nezklamal. Naopak. Když se posádka na základně pod ledem rozkouká, začne to odsýpat. A sype se to slušně. Chvílemi jsem nevěděla, který ze známých hororů, pardon sci-fi hororů, to vlastně sleduji, ale bylo to dobré. Bylo to moc dobré. Hrdiny jsem si oblíbila, hrdiny jsem nemusela. Pár prima charakterů se našlo, na druhou stranu i skupinka lidí, jejichž osud byl jasný :). Místy se mi na rukou vytvořila husina tak poctivá, že bych na ní mohla nastrouhat okurku :). Představy opravdu znepokojivých kontaktů v uzavřeném prostředí, fuj :). Ale přesně takové příběhy mám ráda.

8 23.02.2017

Má to boží atmosféru, určitě jedna z knih, které si přečtu znovu, prostě ještě párkrát.

Ústřední příběh se odehrává na Marsu v době, kdy to se Zemí nevypadá moc pěkně. Ostatní příběhy jsou dílem vyprávění hrdinů martské linky a jsou tak odlišné, až celek vytvoří perfektně držící slepenec vzpomínek na místa, která... a neřeknu :).

3 12.02.2017

Asi nejstarší kniha, kterou mám. Zrovna jsem ji našla při úklidu knihovny. Před asi dvaceti lety, kdy jsem ji koupila od kamarádky, která neměla na cigára a prodávala knihy svého otce - a mě to bylo jedno, protože to bylo sci-fi - jsem ji četla s nadšením. Teď nevím, budu muset vyzkoušet :). Pamatuji, že působila "trochu divně," ale to ruští autoři asi působí většinou, tedy aniž bych tím myslela něco špatného :).

Všechny čtyři jsem četla kdysi a nemělo to chybu. Teď jsem se dala do poslechu audia, abych si příběhy opět připomněla. Bohužel tento díl trpí v namluvené verzi takovými nedostatky, že doposlouchávám už jenom z povinosti. Dobře, jde o starý záznam, ale tady nejde o kvalitu zvuku, spíš o přednes. Ten trpí problematikou výslovnosti anglických výrazů, jmen a názvů, jakož i častými přeřeky ve slovech ryze českých. Navíc předčitatel někdy napolyká mnoho vzduchu a pak si do záznamu lehce ukrkne - a to už je moc. Normálně slyšíte škrundání a únik vzduchu. K tomu čte strašně pomalu, hrozně. Všechno tohle příšerně kazí zážitek z příběhu, který byl vlastně v mých "nácti" letech u zrodu zájmu o sci-fi.
Tuto knihu tedy raději číst.
Předchozí díly ve zvukové podobně docela jdou, i když malé, zde zmíněné nedostatky, mají také.

4 12.02.2017