Lenisk@
komentáře u knih
Misery
Stephen King
King je král! Moje třetí setkání s tímto autorem a až zase jednou nebudu chtít spát, vím, po kterých knihách sáhnu. Misery jsem kdysi viděla v divadle (se skvělými Štěpánkem a Adamovskou) a už tehdy mě příběh pohltil, ale s knihou to bylo ještě lepší. Opravdu to byl mistrovský kousek.
Dědina
Petra Dvořáková
Dědina za mě byla určitě výborná, sice jsem se u ní tolik nenasmála, jak mi slibovala kamarádka, ale spíš jsem si zavzpomínala, někdy s nostalgickým úsměvem, jindy pomalu se zděšením, čeho se i nás dopouštěli (pra)rodiče (tím narážím na první část a chování babičky k vnučce). Autorka dobře zachytila stereotypy, které snad nikomu nemůžou být cizí, a jazykem je jen podtrhla. Chybělo mi nějaké větší propojení příběhů, osobně jsem se dost ztrácela ve jménech.
Dokud dýchám
Aleš Novotný
Obě knížky se skvěle četly, byly napínavé, nešlo od nich odejít. Určitě bych se vrhnula i na další díl, kdyby vyšel :).
Co mi ale nesedělo, tak byl autorův styl. Píše opravdu krásně, barvitě, ale mně to nesedělo do knihy pro náctileté. Adam popisuje okolí poeticky, vzápětí mu do řeči pronikají nadávky a vulgarismy. Možná by knize spíš prospěla er-forma, ve které by se autor mohl vyřádit v květnatých slovních spojeních?
A taky se musím přiznat, že jsem si nebyla schopná zapamatovat jména postav, bylo jich tam buď moc, nebo se jmenovaly podobně (Edita, Judita?).
Ač můj komentář vyznívá nejspíš trochu negativně, knihu budu jen doporučovat. Mládeži rozhodně neublíží, když si rozšíří svůj slovník a přečte si něco o stále aktuálních tématech (sebepoškozování, homosexualita a její vnímání).
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Markétiny knížky mám přečtené všechny a jsem věrným fanouškem jejích podcastů, proto jsem i po této knize musela sáhnout. Mně se kniha líbila hlavně kvůli tomu, že historické události vysvětluje co nejjednodušeji neodborným jazykem. Čtenář se dozví jakýsi základ a pokud se chce dějinami dál zabývat, sáhne po jiných zdrojích. Na získání přehledu to nejspíš stačí, nemyslím si, že by si autorka kladla za cíl udělat ze svých čtenářů odborníky na poválečné období v Československu.
Osobně mě nejvíce bavily "zajímavosti" každé doby - jak se žilo, jaký vliv měla politika na sport atd. A rozhodně bych ocenila mnohem delší rozhovory s pamětníky, bylo skvělé nahlédnout do soukromí "obyčejných" lidí.
Největší výtku bych měla k tomu, že si autorka neodpustila nám sdělit svůj negativní názor na M. Zemana. Vím, že jsem tu psala, že kniha není učebnicí, ale přeci jen se jako jakýsi vzdělávací materiál tváří, a do něj nepatří politické názory jednotlivce.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Kniha s výborným námětem - my, co jsme to nezažili, se dozvídáme o době, v níž se žilo, a také zjišťujeme, jak se žilo v hájovně uprostřed lesů a ve vězení. Ale to všechno bohužel jen hrozně povrchově. Nemáme čas se do postav vcítit, autorka nám nic nepopisuje do podrobností, třetí část úplně uspěchá. Je to veliká škoda, námět měl určitě potenciál.
Jeden den
David Nicholls
Film znám už spoustu let a vždycky se mi líbil, takže jsem se rozhodla, že je načase konečně přečíst předlohu a všimnout si detailů, které se do filmu určitě nemohly dostat. Popravdě Dex i Em mi v určitých okamžicích svého života lezli na nervy, jindy jsem je jen mohla obdivovat a fandit jim, aby se konečně jednou potkali ve správné době. Škoda jen, že to nebylo mnohem dřív.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Mě kniha nadchla. Doma jsem ji měla několik let, než jsem ji konečně otevřela. Po těch letech jsem si dokonce i celé Hunger Games pamatovala spíš letmo (filmy jsem viděla jednou, knihy jsem četla na začátku roku 2018). A bylo to velké plus, tak moc velké, že jsem četla příběh nějakého Snowa (ano, já si dokonce myslela, že to je nějaký předek Snowa z HG, neměla jsem souvislosti, kolik času zbývá do nám známého děje původních knih) a ani jsem netušila, jak to skončí. Teď se sobě směju, ale myslím, že právě díky své nevědomosti jsem si knihu užila. Asi to nebudu dál rozebírat, jen dodám, že okamžitě po dočtení jsem během týdne (podruhé) přečetla celou trilogii. A pořád je to dobrý!
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Musím říct, že mě nejvíc potěšilo setkání s Bárou i Terezou. Dopředu jsem si o autorčiných knihách nic nezjišťovala, proto pro mě bylo příjemným překvapením, že Losos, Panda i Vlaštovka jsou propojené. Autorka píše velmi čtivě, kratší kapitoly, změna perspektiv i časových rovin se mi rovněž líbí. Ale vážně bych ocenila, kdyby v knihách nebyly chyby nejspíš z nepozornosti. Každopádně to byla příjemná oddechovka a těším se na Majonézu (ale myslím, že Pandu nepřekoná).
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Mám přečtené téměř všechny autorčiny knihy a bohužel musím říci, že tahle byla velmi slabá. K hlavní postavě jsem si neutvořila žádný vztah, nijak se mě její životní osudy nedotknuly, nepřišlo mi, že by se jakkoli vyvinula. V ději se také žádné wow momenty neobjevily. Čekala jsem, jak je u autorky zvykem, že přijde NĚCO, ale nedočkala jsem se. Ani prostředí nebylo pořádně vykresleno. Bohužel zklamání.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
R. Sepetys se dostala do žebříčku mých oblíbených autorů, jsem přesvědčena o tom, že si od ní toho ještě hodně přečtu. Píše skvěle! Píše čtivě, krátké kapitoly jsou snad až příliš krátké, stejně tak jako celá kniha. Přála jsem si s Linou strávit mnohem víc času, dozvědět se o ní a její rodině mnohem víc. Nebo jsem to možná nechtěla? Autorka tak realisticky líčí hrůzy gulagů, až jsem z toho nemohla spát. Jsem zoufalá z toho, že tyhle věci se děly a že to není tak dávno. Sepetys píše sice o smyšlených hrdinech, ale promítá do nich skutečné osudy skutečných (často i) bezejmenných hrdinů. Nesmíme na ně zapomenout.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Naprosto skvělá kniha! Ještě dlouho po přečtení na ni myslím, myslím na to, jaký omezený pohled člověk má, kolik věcí vůbec neví, často možná nechce vidět. Líbí se mi, že autorka vykreslí smyšlený příběh na skutečném historickém pozadí, do kterého vpašuje tolik pravdivých drobností, až to bere dech. Autorku/knihu bych tu vychvalovala ještě hodně dlouho, dodám tedy jen, že rozhodně stojí za přečtení!
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Losos v kaluži byla příjemná odpočinková četba. Líbily se mi krátké kapitoly, kniha měla rychlý spád, vyzdvihla bych autorčin nápad, jak by to mohlo chodit v posmrtném životě. Co mi ale naopak opravdu vadilo, byly neskutečné chyby (z nepozornosti?) v časových rovinách.
Sucho
Neal Shusterman
"Jak dlouho na tu zprávu civěli, než si sbalili věci a evakuovali se? Můžu vám říct, jak dlouho to trvalo. Tři a půl hodiny."
Takhle myšlenka ve mně rezonuje. Sucho je skvělá knížka se spoustou hlubokých myšlenek a výborným popsáním lidských charakterů, pohltila mě a hlavně popsala něco, co se skutečně jednou může stát. Je to děsivé.
Stroncium
Jiří Kulhánek
Myslela jsem si, že tuto knihu budu hodnotit velmi negativně, četla jsem ji strašně dlouho, musela jsem od ní odcházet, abych ji nakonec přečetla za pár dní. Mě začátek bavil, to byl typický Kulhánek, krev jen stříkala. Potom mi to přišlo ale tak šíleně překombinované, že jsem myslela, že knihu ani nedočtu. Pak jsem si řekla, že zrovna Kulhánek si nezaslouží být nedočten, a najednou mě to chytlo. A tuším, že za to mohla hlavní postava. Pro mě je to navždy Tobiáš z Nočního klubu, který jsem četla jako první, ale to vůbec nevadí. Miluju ten jeho humor, poznámky "pod čarou", opravování sebe sama. K. navíc v tomto díle nenechává na ničem a nikom nit suchou (taková Britney mě fakt pobavila). Spousta detailů mi unikla, obávám se, že ze zápletky jsem se úplně nevymotala, ale nevadí mi to. Jednou se do toho pustím znovu.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
J. K. Rowling je mistryně slova. Knihu jsem četla jedním dechem a přistihla jsem se, že je to hlavně kvůli jejímu jazyku. Zápletka mě ale taky bavila, i když jsem měla podezření, kdo je vrah. Možná trochu paradoxně mě víc než hlavní postava zaujala Robin, ke Cormoranovi jsem si (zatím?) nenašla cestu. Myslím si, že je to ale jen tím, že jsem si kdysi zamilovala Harryho Holea.
Kde zpívají raci
Delia Owens
A já se tak bála, že to bude opět jen přechválený "objev roku". Naštěstí se moje obavy nepotvrdily a kniha mě naprosto pohltila už po pár stránkách. Mě samotnou překvapilo, jak moc jsem si zamilovala její poetičnost a děj odsunula do pozadí. Kya jako holčička i jako dospívající a dospělá žena mě bavila po všech stránkách, ale nejlepší skutečně bylo její spojení s bažinou. Nejvíc mě rozplakaly její pocity, kdy jí chyběl tolik známý domov. A ve finále jsem ani tu zápletku nerozluštila, možná jsem o ní skutečně ani nepřemýšlela, ale jsem za to ráda, nepřišla jsem o svůj wow moment.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Takový potenciál a tak nevyužitý. Líbila se mi tehdy převratná myšlenka o nemoci, která paralizuje svět, zaujalo mě ohýbání zákonů a uzákonění kanibalismu. Nicméně mi chyběl širší kontext. Klidně bych knihu měla o stovky stránek delší, byla opravdu čtivá, jen kdyby obsahovala víc detailů a vysvětlení. A styl psaní byl celkem otřesný.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Kateřina Tučková se pomalu ale jistě stala moji oblíbenou českou autorkou. Vyhnání Gerty Schnirch naprosto zbožňuji, Žítkovské bohyně mi nedaly řádku dní spát. A musím prozradit, že Bílou vodu už mám na poliččce a už teď se na ni těším.
Hypnotizér
Lars Kepler
Bohužel i přes nadšené doporučení musím Hypnotizéra hodnotit jako průměrnou detektivku. Osobně si myslím, že není chyba v knize, ale v tom, že jsem příliš velkým fanouškem Harryho Holea. Za mě tedy Nesbo všemi deseti, ale jsem si jistá, že duu dám v budoucnu ještě šanci.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Kniha, kterou snad musel číst každý, neustále jsem se kolem ní motala, až jsem se jí v knihovně dočkala a vypůjčila si ji. No, nebudu to dlouho rozebírat, bylo to pro mě velké zklamání. Asi jsem čekala něco jiného, něco víc. Děj se mi strašně vlekl, neuměla jsem se vžít do postav, k srdci mi příliš nepřirostly. A mě to mrzí, v mysli jsem se nacházela v náročné válečné době, měla jsem něco cítit.