Jonna komentáře u knih
Přestože mám sérii docela ráda, tak už jsem si oddychla, že (snad) skončila. Někdy už byl opravdu problém se probírat všemi těmi postavami, někdy už trochu moc nastavovanými a natahovanými příběhy. Ale svůj účel kniha splnila - tímhle žánrem prokládám těžší čtení, abych si trochu odpočinula.
Moje druhá kniha od autorky, a opět velice dobrá, takže už na mě v poličce čekají další. Je vidět, že autorka prostředí nemocnice aspoň trochu zná, vztahy na pracovišti v knize vylíčené jsou naprosto přesné, a v různých obměnách existují v každé nemocnici. Stejně jako v Dědině, autorka přesně popsala prostředí i vztahy zdravotnických pracovníků.
S autorkou jsme si kdysi vzájemně navštěvovaly blogy, protože i já jsem v té době také začínala život v jiné zemi, i když byla mnohem méně exotická, a nacházely jsme styčné body. Její zápisy na blogu byly hodně dlouhé, takže je mi jasné, že se hodně zkracovalo, mnohdy ke škodě věci. Krátké kapitoly jsou nespíš vyrobeny speciálně pro knihu, a kvůli tomu se pak spoustu věcí z textu ztratilo nebo bylo opomenuto. Škoda, takhle vznikla jen průměrná kniha, a místy to pak vypadá (i podle komentářů zde), že autorka je chronická stěžovatelka, a což tedy rozhodně není.
Kniha mne bavila, autorka píše velmi čtivě. Ale - přece jenom je to prvotina, a tak konec knihy už mi o "fousek" přišel horší, hlavně ten kvapně dovyprávěný konec. Kniha prostě na úplném konci úplně vypadne z rytmu celého vyprávění. I tak se mi ale kniha moc líbila, a určitě si přečtu další knihy autorky.
K Beckmanovi si cestu teprve hledám, některé jeho knihy se mi četly obtížně, ale tahle kniha mě oslovila hned. Má to spád, je tam humor i napětí.
Touto trilogií se Hájíček zařadil k mým oblíbeným autorům. Obdivuji, jak umí vykreslit atmosféru, vrátit mě do dětství a mládí, jak se pohybuje na hraně upadnutí do deprese. Už se nemůžu dočkat další knihy.
Přestože nehraji šachy, kniha mě moc bavila a přečetla jsem ji jedním dechem. Líbila se mi natolik, že se podívám i na seriál, a nejspíš vyzkouším i nějakou další knihu od Tevise. Doporučuji.
Kniha je jako obvykle dobrá, ale tahle, i když se krásně četla, klouzala tak nějak po povrchu, chybělo mi tam "to něco" kdy se začtu tak, že se úplně ztratím. Stále je to ale kniha, kterou bych doporučila přečíst.
Dala jsem si letos jen jedno předsevzetí- život je krátký a na světě je mnoho krásných knih, budu tedy dočítat jen knihy, které za to stojí. A tahle za to opravdu nestojí. Dala jsem jí šanci až do sté strany, a končím. Hlavní postava těžko uvěřitelná, zjevně i kvůli tomu, že je jí autorka věkově vzdálená, psáno stylem - "zkouším, co se mnou udělají návykové látky", divné, a opět těžko uvěřitelné, sexuální "příhody",... Knihu jsem dostala darem, poputuje dál, a já tímto nejspíš končím i s autorkou samotnou, protože mě příliš nenadchly ani Bábovky, a autorka se od nich k lepší knize neposunula.
Knihu jsem dostala, a trochu jsem se ji bála číst, po tom všem, co se po první knize vyrojilo za paskvily na toto téma. Ale byla jsem příjemně překvapená, kniha je opět vtipná, má švih a čte se sama.
Konečně jsem našla svoji knihu na pustý ostrov - jsem přesvědčená, že kolikrát ji budu číst, tolikrát v ní najdu něco nového, nebo jinak pochopeného. Jako první jsem od autora četla "Choleru", a byla jsem jí nadšená, ale "Samota" je ještě lepší. Pro mne i trochu překvapivě, protože normálně "magický realismus", neboli jak já říkám - "mluvící medvědy" v knihách bytostně nesnáším. Ale tady to fungovalo spíš jako otvírání dveří do dalšího časoprostoru, takové to, co nemůžeme plně pochopit, ale můžeme snad procítit...
Knihou jsme absolutně nadšená a určitě jsem ji nečetla naposledy.
Nějak mi trvalo se do knihy začíst, což se mi u předchozích sérií nestávalo, nevím, jestli je to knihou nebo mnou, protože jsem nedokázala zcela odhlédnout od některých autorových názorů, které v poslední době vyslovoval, a se kterými bytostně nesouhlasím. I tak mi připadá kniha taková neživá, jen rychlý přehled faktů. Spisovatel kdysi říkal, že Lucemburky nikdy nenapíše, možná mu ta látka nesedí, a opravdu to neměl dělat. Ještě nad sérií nelámu hůl, uvidíme, jak si povede další díl.
Kupodivu se mi to četlo lépe než první díl. Přesto mi stále něco na Backmanově stylu nesedí. Nechápu to, protože ve Švédsku žiju. Možná je to právě tím, že mi nějak podvědomě vadí, že se to psaní lehce rozchází s realitou. Nevím. Ještě mám od něho další knihu, tak to ještě zkusím.
Výborná kniha svého žánru. Možná se mi tahle trilogie líbila ještě trochu víc než Panský dům, jen v mi v poslední knize přišla zbytečná ta dějová linka o klášteru. Připadalo mi, že se tím kniha už jen nastavuje.
Po Sedmilhářkách další dobrá kniha od Moriarty. Dobře se čte, člověk začíná tušit a trochu se i děsit toho, že bude mít pravdu... Skvěle napsané, čtivé a výborně vykreslené charaktery. Super čtení na léto.
Oceňuji jasný a stručný styl knihy. Škoda, že takovou knihu nenapsal někdo dřív, můj život mohl být jednodušší.
Tak jsem tuhle knihu, asi po desáté, dočetla a pořád mi má co říct. Zajímavé je, že mám nejradši tu část ze sanatoria, která je zde, soudíc dle komentářů, nejméně oblíbená. Možná je to tím, že jsem se ve zdravotnictví nějakou dobu motala nebo je to tím, že tahle část není tak vtipná a už vůbec ne veselá. Trochu bych si rýpla do těch, co knihu pouze poslouchali a nelíbila se jim - knihu mám i v audioverzi a je krácená, možná proto je nenadchla. Navíc se do hodnocení audioknihy promítá i hlas předčitatele, jeho schopnost vypíchnout důležitá místa, zpomalit, zrychlit a kdoví co ještě. Rozhodně bych ale neodsuzovala knihu bez toho, abych ji četla, ale samozřejmě je možné, že by se jim nelíbila i tak. Já ji rozhodně doporučuji a myslím si, že jedno přečtení nestačí.
Rukověť milovníků Hercula Poirota. Konečně jsem se někde dozvěděla, jak jdou díly seriálu za sebou, kdy byly napsány a kdy zfilmovány. Moc zajímavé je i Suchetovo "stotero", neboli výpisky o Poirotově osobnosti.
Co mě, ale celou dobu rozčilovalo, byl tvrdošíjný překlad titulu Lady Agathy - dámy Agathy! Přičemž u jiné Lady tenhle titul ponechala překladatelka v "původním znění" a jiné tituly taky nepřekládala, takže se ptám, proč?! Proč si překladatelky zasedla zrovna na Lady Agathu? "Lady" je oficiální titul, který se běžně nepřekládá, to je asi jako bychom se mermomocí snažili překládat Mudr.
Sousloví - "knihy, detektivky,etc. dámy Agathy" mne tak "proiritovalo" celou knihou.
Nejdřív jsem si obtížně zvykala na způsob vyprávění, tedy, že vypravěčkou je Smrt, ale později se mi to začalo líbit, a také to v závěru dává víc smysl. Možná, že na začátku se autor v tom stylu teprve hledá a zkouší hranice. Upřímně, čím dál jsem byla v knize, tím lépe se četla, až na trochu, dle mého, protahovaný konec. Na knize se mi moc líbila poetika vyprávění, která mě úplně unesla, i když šlo o tak hroznou dobu. Jednou větou - nerada čtu knihy o válce, ale jsem moc ráda, že v tomto případě jsem udělala výjimku.
Román se mi moc líbil i proto, že to není taková jednoduchoučká prvoplánová romantická kniha, a čtenář už musí mít trochu načteno, aby knihu ocenil. Kniha je skvělá, vzbuzuje emoce a vtahuje do děje. Také jsem úplně cítila vůně každé scény, třeba chatek u jezera, oceánu, ... Rozhodně ukládám do poličky k dalšímu čtení.