Jeronym komentáře u knih

"Než se začal psát rok 2014, znala většina lidí, včetně Jihokorejců, Severní Koreu jen z hloupého vyhrožování jadernou válkou a podle jejích podivných, strach nahánějících vůdců se špatnými účesy."
Jo, a ten rok vyšel taky film Interview a od té doby se sem tam na netu objeví nějaké to Kimovo propagandistické video, které nám ve volnomyšlenkářském světě připadá divný, směšný a minimálně podezřelý. Proto jsem tentokrát sáhl po této knize, abych si rozšířil své kulturní obzory.

A je to opravdu silné čtení, dozvěděl jsem se více, než bych si býval dokázal představit. Už v úvodu jsem si říkal, jak jsou Korejci zvláštní národ. Pořád nevím, jestli to, co se tam děje, je občanská válka, střet mocností, jedno velké nedorozumění anebo prostě nějaká národnostní anomálie. Rozhodně je to jedna ze smutných kapitol lidských dějin.
Knížka taky zodpověděla moje otázky na to, jaké to asi může být pro člověka, když je pod vlivem silné propagandy už od narození. Téma obchodu s bílým masem je zde taková třešnička na dortu. Jak moc musí být situace špatná, když to některé ženy přiměje nechat se kolikrát i dobrovolně zotročit v cizí zemi pro kus jídla?

Hodně mi hlavou vrtalo, do jaké míry je ten příběh reálný. Ale čím více jsem ho četl, tím více jsem do něj propadal. I když to zní až neuvěřitelně, je to vyprávěno uvěřitelně. Mně styl vyprávění pohltil. Navíc Yeonmi Park opravdu existuje, jsou s ní rozhovory, asi právě teď někde bojuje za lidská práva.

Je to příběh, který ve mně zůstane, ve kterém je autorka zároveň hrdinkou. Jestli je pravda, co se v knize píše, je autorka-hrdinka ještě poměrně mladá, a pokud bude mít i nadále dostatek štěstí, ještě může ve světe něco změnit.

Já se Severní Koreou nic nezmůžu. Ale donutilo mě to se zas zamyslet nad tím, co bych tak ještě mohl světu dát, dokud mám tu možnost. A jak si moc vážím svobody (slova) a toho, že nestrádám. Popravdě, měl jsem u tý knížky pořád nějakej hlad.

16.03.2024

Sny mám tuze rád a nejspíš právě proto jsem tuto knihu dostal jako dárek (díky!).

Myslím, že proč se nám sny zdají, může mít mnoho důvodů. Od autopilota při odpočinku těla (vždycky si představím spořič obrazovky na PC), přes osobní psychoterapie, náhled do podvědomí, až po něco vyššího - výletů do astrální sféry, minulých životů nebo dokonce jakéhosi společného "zdroje" nás všech. Může to být jen jedno z toho nebo naopak všechno. Myslím, že má autorka podobný názor a jsem za to rád.
Ať je to tak či onak, sny ovlivňují to, čím jsme. Sám to na sobě cítím. Proto je na místě umět si sny vyložit. Přijde mi nejlepší, když si výklad udělá člověk, kterému se sen zdá. Sám totiž nejlépe ví, jak se po probuzení cítil, co by to tak asi mohlo znamenat...
Ale pokud někdo není zvyklý hloubat ve svém nitru, rozhodně mu přijde vhod pár tipů, jak k výkladům přistupovat. I mně osobně kniha dala dalších pár nových vhledů.

Méně mě bavily příklady snů cizích lidí. Jo, občas se hodily jako názorná ukázka výkladu, ale na mě jich tam bylo příliš. Zároveň však uznávám, že uchopit sny jako téma není snadný úkol a paní autorka se ho zhostila poměrně zdařile.
Na prvotinu skvělá práce, jen tak dál.

Za mě přínosnější čtení, než perverzní Freud nebo úsměvný snář.

11.03.2024

Knihu jsem si vyhlédl, protože mně anotací připomněla Orwellovo 1984 - a v tomto ohledu vůbec nezklamala. Takový mladší bráška, též geniálně nadčasový a velmi aktuální v dnešní době.
Nemám sociální sítě, ani Netflix, HBO, Disney, Amazon, ani nic podobného a občas mi lidé připadají jaksi odtrženi od reality, stejně jako uživatelé telestěn a mušliček. Což běžně nezmiňuji, pravděpodobně bych se setkal s nepochopením stejně jako Montag při čtení básní paničkám.
Dovolím si však menší kritiku ke stylu psaní - občas jsem se ztrácel v popisech, nebo mi to nedávalo smysl. Stejně tak přirovnání bylo někdy až moc přehnané, že jsem nevěděl, jestli je to nadsázka nebo součást děje. Dejme tomu, že je to způsobené překladem. Anebo je to schválně, psané z pohledu člověka, který žije ve světe, kde jsou knihy zapovězené.
Vůbec to ale nemá vliv na důležitost a celkovou krásu díla. Svižný děj s překvapivými zvraty, hlubokou myšlenkou a narůstající napětí, které vyústí v něco, co mi připomnělo film Volný pád.

...Máme vlastně všechno, tak proč nejsme šťastní?...

Budiž tato kniha odstrašujícím příkladem, stejně jako 1984. Hlavní myšlenky mají hloubku a váhu. Chvílemi jsem si říkal, jestli na tom snad nejsme ještě hůř. S klesajícím zájmem o knihy ani nepotřebujeme požárníky.

Tohle je přesně typ čtiva, které rád vstřebávám. A stejně jako Montag v závěru chci život hltat plnými doušky. A měl bych víc číst.

5 08.03.2024

Četl jsem v jakémsi osobnějším podání... (díky Tereze :))
Přiznám se, že v lecčem už na mě byla tato kniha lehce za hranou. Na druhou stranu, mám rád otevřenost v mnoha směrech a v případě spirituálního četby to platí dvojnásob. Přesně takovýto druh četby v sobě skrývá mnoho moudrosti a tedy i příležitostí k posunu.
Třeba mně vždycky vrtalo hlavou, kde že se jako bere ten strach z mimozemšťanů. Nemohl by to být přeci jen sofistikovaný myšlenkový zámek kamsi k vědění? Jestli oni ti mimozemšťani nejsou spíše hodné a mírumilovné bytosti...
...Zpátky k moudrosti. Mohou přijít nepříjemné časy. Až zarážející a skoro jasnovidecká (k současnému dění) je kapitola o využívání masových médiích k šíření strachu napříč společnosti hrstkou lidí u moci, kteří se pořád drží starého nastavení. Cha! To tak! To vážně budu radši za podivína, co čte takovýhle knížky. Doba se zrychluje a vyhrocuje a už není čas jít střední neutrální cestou.
Přišel jsem si sem prožít své. A jsem připraven na různé. A pokud by tedy měly (čirou náhodou) přijít horší časy, budu ten klidný s úsměvem na tváři. To se knize musí nechat, lepší plán ani nemám.
Po přečtení se zas o něco více vyhnu šíření negací, a to i v myšlenkách. To radši těmi pozitivními myšlenkami nakrmím "kouli" možností. Aneb další dílek do skládanky o tom, že realitu si tvoří lidé sami. Takže světlo a lásku, ano prosím? :)
A karma? Tu kniha pojímá poměrně prazvláštně. Že prý je to přežitek.
Kdo ví, jak je to nakonec s tou Novou zemí či nějakým Rájem. Pro všechny případy budu pravidelně chodit na návštěvy už teď. Uvidíme se tam. ;)

5 17.01.2022

Do poloviny knihy jsem si říkal, že si tohle dílo více jak 3 hvězdy nezaslouží. Nudné a táhlé povídání o otylé a nevzhledné Štěpce, které se chlapi vyhýbají obloukem. Ó, pro pána, a ty autorovi průpovídky o nebohých občanech Jilemnice! Nechtělo se mi věřit, že je kniha tak známá a má tak vysoké hodnocení. Ledaže by šlo o matení čtenáře stylem "pěkně se tím prokousej a pořádně se vžij do příběhu"... A taky že jo. Někdy v půlce vstupuje na scénu zadlužený hejtman Pavel Malina, s cílem ukořistit nevěstu i s jejím věnem. Příjemné oživení. Příběh mě pomalu a nenápadně lapil. Z fádnosti podobné Babičky od Němcové se vyklubaly myšlenky, za které by se nemusel stydět snad ani Stephen King.

A okolo konce příběhu mi došlo (s gradující intenzitou čtení), že tohle je jedna z těch knih, které mi kladně poupravily pohled na svět. Toho si cením opravdu hodně!

Děj se navíc odehrává na přelomu 19. a 20. století a tak velice dobře splňuje jeden z hlavních účelů románů - ukázat nám, jak se tehdy žilo.

Na knihu z roku 1935 (1944?) úctyhodný výkon.

Chtěl jsem se dozvědět něco o tom, co ty čakry vlastně jsou. Nedokážu si představit lepší zdroj informací. Ucelené, obsáhlé a stručné zároveň. Četlo se to samo. Nemám autorům co vyčíst. Místy zvláštní čtení, ale co byste jiného čekali od "ezoteriky".

Hodí se přečíst. Nemusíte být mystik nebo spirituální věřící. Ve spoustě věcí lze využít i prostých vizualizací či asociací. Příklad: kápnete do aromalampy trochu cedru, jehož vůni si spojíte s pocitem bezpečí naší matky Země. Není vám pak hned o něco lépe?

O existenci či neexistenci čaker se můžeme jen přít. Ale pokud mám mluvit za sebe, po dočtení této knihy je mi zas o něco lépe. Náhoda?

P.S. Trochu lituji, že jsem si tento titul pořídil v elektronické podobě. Je to zrovna ten typ knihy, ve kterém se hodí čas od času zalistovat (a ušetřil bych rukám od psaní poznámek).

Žádné zbytečné řeči o Bohu, ani o čakrách, nebo vesmírných lidech. Spíše rozumný návod, jak milovat život (ale nelpět na něm). Parádní!

Po téhle knížce jsem hňápl do "zděděné" knihovny, protože byla příjemně malá a trocha čtení o všeobecné lásce rozhodně neuškodí. Knížka na večer, říkal jsem si. Opak je pravdou. Je v ní moudrosti jako v žádné jiné! A proto jsem si četbu musel šetřit, abych vše dokázal patřičně vstřebat. Všiml jsem si totiž jedné zajímavosti. Byť mi krátká kapitola třeba jen zrekapitulovala moudro, které dávno znám, pár hodin po přečtení jsem obtížně v paměti lovil, o čem že to byla poslední kapitola. Zvláštní, jako bych měl v hlavě nějaké obranné mechanismy. Proto jsem zvolil pomalejší tempo čtení.

S většinou obsahu silně souhlasím. Například ve dnech, kdy mi bylo naprosto skvěle, jsem se i přistihl, jak si říkám: "no však jo, vidím to stejně, proto je mi tak moc fajn". A pak jsem se ještě více nechal unášet na téhle vlně.

Když to shrnu - vřele doporučuji! Chystám minimalizovat počet knih v knihovně a tahle tam rozhodně musí zůstat. Vhodná pro občasné zalistování. Moje první velice oblíbená knížka malého formátu.

A rád si přečtu něco dalšího od Anthonyho de Mello. Byl to opravdu uvědomělý člověk, až mě to udivilo.

Je třeba brát v potaz, že tuhle malou knížku vydalo -karmelitánské- nakladatelství.

Nalákal mě název, formát a pěkný obal, jenže s Kelty to má společný snad jen úvod. Knížku bych shrnul asi nějak takto: "Kelti byli duchovně založení, obohatili křesťanské náboženství a tak si teď přečtěte pár katolických básniček".

Snad to není rouhání, ale takhle si moudrost Keltů nepředstavuji.

5 hvězd, jak jinak.
Bohužel jsem si dal při čtení asi roční pauzu. To zrovna u Hry o trůny není dobrý nápad, vzhledem k množství postav a členitému ději.
Ale dostal jsem se do příběhu velice rychle. A na případné otázky vždy v okolí najdete nějakého fanouška...
Došlo mi, jak mám tuhle sérii rád a jak skvěle se čte. Napínavý děj, osobité postavy, atmosféra, moudrost.
Jde se dál. Ideální čtení na pozdní podzim. Winter Is Coming.

1 08.12.2020

Sháněl jsem kvalitní knihu o józe a po zkoumání různých kousků jsem se rozhodl zrovna pro tuhle. Zaujaly mě detailní ilustrace s popisy, celkové grafické provedení, a že kniha neřeší jen samotné cvičení, ale i třeba filozofii jógy, meditaci, karmu a velice mile mě překvapila kapitola o stravování. Ukuchtil jsem si svůj vlastní velice chutný kari základ.
Uznávám, že mé tělo je celé ztuhlé a zkrácené, ale některé i základní pozice pro začátečníky mi dělají problémy. Uvítal bych tedy například tipy ve smyslu "co dělat, pokud nedám dlaně na zem" (už v základním Pozdravu slunci). Ale to je asi tak jediné, co bych knize vytknul. A chápu, že je těžké se takového úkolu zhostit... Vždy bude lepší si fyzicky zajít na lekci jógy či nějaké skupinové jógové cvičení.
Pomocník do knihovny je to určitě přínosný. Sem tam si v pohodlí domova zameditovat, protáhnout se, prokřupat - na to je tahle knížka víc než dostačující.

1 08.12.2020

Světový věhlas této knihy mě přiměl k přečtení. Ale spíš mě zklamala. Takové povídání o dětech na opuštěném ostrově - ve stylu Robinsona Crusoea. Chování (a celková psychologie) dětí mi jaksi nesedla a chyběly mi postavy něžného pohlaví. Popis prostředí se mi nelíbil, je takový krkolomný (což tedy může být chyba překladu). Čekal jsem, že nezodpovězené otázky okolo "ztroskotání" jsou záměrné, či nepodstatné. Příběh nepůsobí reálným dojmem. Tedy jsem byl připraven na nějakou hlubší myšlenku. A ono úplně ne. Ano, poukázání na fakt, jak se dokáže šířit strach a co všechno dokáže, to je přínosné. I vyjádření toho, že ve světě bez civilizace v lidské podstatě stejně vede násilí. Ale v konečném součtu jsem se do knížky spíš nutil. To pro mě není znak dobré knihy.

3 06.12.2020

Asi jako k většině čtenářů, tahle kniha se ke mně dostala skrze "mnicha" na ulici. Neváhal jsem si jí přečíst. Zajímalo mě, o co lidem v hnutí Hare Krišna jde a sám pátrám po duchovnu.
Uf, ale že mi dala zabrat... Rozhodně se nedá přečíst na jeden zátah. A hlubší kritiky též nejsem schopný, když jde o podobnou tématiku. S jejich pohledem poměrně souhlasím. Přesto se i po přečtení nemohu zbavit dojmu jisté radikálnosti vyznavačů tohoto hnutí. Ale zároveň je to důvod, proč si jich tak cením. Například nesouhlasí s materialismem, který se i mně zdá být už pomalu neúnosný. Neskutečným zápalem a nenucenou formou poukazují na fakt, že existuje i duchovní cesta. Toho si opravdu cením.
S něčím zas tak úplně nesouhlasím. K tomu abych si oblékl roucho a zbavil se veškerého majetku mě opravdu různá libozvučná přirovnání nepřemluví.
Nicméně je to knížka, která mě zas bezesporu posunula o kousek dál na své vlastní cestě. A ač dávám jen tři hvězdy, rozhodně by lidstvu neuškodilo, kdyby tuhle knížku přelouskali všichni. Prohlédli by máju a Kali Yuga by byla snesitelnější.

1 01.12.2020

Knížka, jejíž dobu přečtení můžete počítat v řádech minut. Možná sekund...
Krátké, stručné. U vydání Vyšehrad 2009 oceňuji celkové provedení a líbivé ilustrace.
Je tam rozhodně hlubší myšlenka. Ale takových je... Takže mám pocit jak kdyby mi unikla pointa.
Vzhledem k celkovému hodnocení mě to svádí k sebemrskačství, protože mě prostě tak moc nezaujala.
Nakonec kdo ví - třeba mi ten příběh ještě utkví v hlavě. Právě pro jeho jednoduchost.

5 29.11.2020

Více se mnou "rezonoval" druhý díl. A mám potřebu zde i doporučit přečtení druhého dílu před prvním.
Kdo ví, jak to všechno je. První díl Kryona jsem posledních pár týdnů hledal všude možně po bytě. A když jsem ho našel na podivném místě, kde bych ho vůbec nehledal, věděl jsem, že přišel správný čas na četbu. Při čtení a i teď po dočtení, procházím zvláštním životním obdobím. Cítím změnu. Ale zda za to může tato kniha, to si nejsem jist.
I na mě je tahle četba až moc esoterická.
Na druhou stranu... vždy si i v takových knížkách "vyzobu" co se mi hodí.
Např. si cením toho, že někdo hodil na papír nepříliš upjatý pohled na Ježíše. Snad to není rouhání, víru rozhodně nevyvracím, ale vidím to podobně.
Za chvíli to budou tři desetiletí co můj současný stav bytí vnímá tento svět, ale i já sám mám pocit, že jsem v jakémsi koleni bodu zlomu událostí. Rozvoj vědomí, informační věk, vývoj technologií... Rád si přečtu něco, co se podobnými myšlenkami zabývá z duchovního hlediska. Ne vše jde totiž změřit, nakreslit, vyjádřit slovy. A i když jsme vyspělá civilizace, z hlediska niterního rozvoje jsme na tom snad nejhůř za x stovek let.
Sám jsem spíše realista a pragmatik, ale připadá mi pošetilé zavrhovat něco, na co si "nemohu sáhnout".
A pokud bych si měl odnést i nějakou pragmatickou myšlenku z knížky, tak asi tuhle:
"Den za dnem se musíte soustředit na to, abyste nereagovali na -tlačítka-, která jste po všechny ty roky nechávali v mysli zapínat. Někdo vás urazil nebo zranil? Něco je zdánlivě špatně? Zklamal vás někdo? Den po dni nad tím přebírejte kontrolu. Můžete to téměř úplně anulovat. Jakmile se vám to podaří, poznáte to. Věřte mi, budete se cítit jinak".

29.11.2020

Jasných pět. Jméno paní Mornštajnové si musím zapamatovat (ač mi to pořád nějak nejde).
Přiznám se, že mě nejdříve odrazoval název knihy a i obálka. Jen mně pořád vrtalo hlavou, proč je kniha bestseller, tak jsem jí teda prubnul.
A uctivá poklona. Pokud není v knize nějakým záhadným způsobem použita hypnóza, autorka umí opravdu moc dobře psát a vyprávět. Některé knihy se mi moc líbí a čtu je měsíc i víc. Tuhle jsem zhltnul za dva dny.
Ze začátku mi styl vyprávění připomněl Kunderu. Živé popisy dávných dob z naší domoviny. Mezilidské vztahy. Ale tady to šlo ještě dál...
Miluji retrospektivu. A tady? Po válce, před válkou, a když jsem se silně vtažen do děje dostal k části Já, Hana, věděl jsem, že to bude zlé.
Kniha zas dává další vhled na tuhle zvrácenou dobu lidstva. Útočí na city, dojímá.
Jsem nějaký rozhozený. Není to nejlepší knížka co jsem kdy četl. Není to ani nejlepší knížka o holocaustu. Přiznám se, že ani pořádně nevím, proč se mi tak moc líbila. A pak mě tedy štve, že nedokážu vyjádřit, jak moc bych tuhle knihu doporučil. Snad vás jako mě přesvědčí to vysoké hodnocení.
Často si říkám, že už by v dnešní době válka být nemohla. Co si asi tak říkali lidé před rokem 39? Ještě si moc dobře pamatovali, jak na prd byla ta válka před tím a nikomu se přeci už válčit nechtělo...
Dvě hlavní myšlenky, které jsem si z knihy vzal? Především to, co pravděpodobně chtěla vyjádřit i autorka - že lidé nějak snadno zapomínají.
A už si nejspíš nebudu dělat srandu z židovských vtipů.

30 29.11.2020

(Jm. spis. Asimova) _ _ _ _ _
Pokusy o luštění křížovek ještě z dob, kdy jsem ani pořádně nečetl. A kdo je to ten Asimov? Spisovatel sci-fi?
Teď, jelikož mám rád klasiku a zároveň sci-fi, dostala se mi do rukou právě Nadace. Zajímavé dílo.
Vypravěčský styl osobitý, trošku mdlý, ale pro popis událostí stačí. Postav více, zapamatovat si vymyšlená jména skoro nemožné. O to však přeci nejde. Pochopil jsem to jako průřez významných událostí z historie Nadace a všechny české krále vám taky nevyjmenuji.
Lišáctví hlavních postav se mi moc líbilo. V hlavě mi zůstala myšlenka, že "z atomového blasteru se dá přeci střílet na obě strany" (nebo tak nějak). Pěkně to nastiňuje, jak asi fungují mocenské hry v pozadí... a i to, že dnešní "říše" je možná také v úpadku. A že vědomosti lidstva jsou moc důležité.
Není to nejlepší kniha, co jsem kdy četl, ale vzhledem k tomu, že je napsaná v 50. letech, oceňuji, že je nadčasová a stále aktuální. Bohužel, to že je to starší dílo Nadaci neomlouvá a plné hodnocení si schovám pro jiné knihy.
Život je krátký na celou sérii, ale pokud se ke mně dostane druhý díl, rád si ho přečtu.
Ve zkratce: pěkné, zaujalo. :)

6 29.11.2020

Úžasná kniha, k níž mě přivedla věta: "doporuč mně knihu, kterou máš nejraději". A jsem za to moc rád (díky!). Zařadil bych jí do mých top 10, které se však nebezpečně nafukuje.
Croup a Vandemar jsou ti správní záporáci, Richard kliďas - sympaťák a Dvířka líbezná divoženka s nadpřirozenými schopnostmi. A samozřejmě i další postavy jsou osobité.
Děj plný nápadů, překvapení, s pachem londýnských stok.
Že prej vám každá kniha něco dá. No, od teď budu stát na zastávce metra raději u zdi. Občas se zamyslím nad tím, jak nepříjemné může být, když vás někdo vymaže z existence a jaké bytosti a entity mohou existovat ve světě, který nedokážeme vidět.
I když byla kniha naprosto originální, nemohl jsem se zbavit příchutě Douglase Adamse, ale malinko třeba i Rowlingové. Je to kniha od podobné múzy, takže pokud jsou vám zmínění autoři blízcí, měli byste si Nikdykde rozhodně přečíst.
Kéž by byl druhý díl...

12 05.11.2020

Uvědomělé.
Jsem skeptik (ostatně jako býval Carroll sám). Nemohu říct, že věřím na 100% všemu uvedenému v knize (někdy jsou slova volená dost nekonkrétně a zmíněné události těžko dohledatelné i v dnešní době internetu), ale přesto mě její čtení způsobovalo příjemné pohlazení po duši a pozitivní pohled na svět. Dualitou by se ledacos vysvětlovalo - myslím, že člověk svádí boj se zvířečími touhami na jedné straně a osvícenými myšlenkami na straně druhé. Současný život jedince i celé společnosti má najednou větší smysl. Učíme se, ovlivňujeme okolí, šlapeme po cestě (a tedy i překonáváme strach). Pochopením, dáváním si dohromady spojitostí, život pak nabývá více na lehkosti. Je dobré dívat se na věci více ze široka. Lidstvo se snad přeci jen vyvíjí správným směrem.
Zmíněná podobenství jsou velmi silná a moudrá.
Takže i kdyby Kryon nebyl channelovaná "vyšší bytost", ale "pouze" podosobnost Lee Carrolla, oslovil mě, rezonuje se mnou a na něco jako intuice a "společné vědomí" bych i věřit mohl.
Svým osobitým stylem je kniha originální a čtivá. Myslím, že zaujme spirituální osoby i filozofické typy.

1 15.09.2019

Zaujal mě název, obálka a hned po té zjištění, že dal knihu do kupy písničkář tramp Miki Ryvola. Ale čekal jsem něco trochu jiného.
Občas jsem se mírně pobavil, místy se dozvěděl i něco nového chytrého (a záhy to zapomněl). Tahounem (kromě tedy vzdání holdu autorovi) byly pěkné tématické ilustrace. Celkově jsem se k četbě spíše nutil, když už docházely síly zachránil to finální SMÍCH SLAVNÝCH.
Dýchla na mě doba dopisů a uctivého chování.

2 02.09.2019

Začala se probouzet magie a mně došlo, že nečtu fiktivní historický román, ale fantasy.
Nejednou jsem se musel vrátit o pár stran zpět, jestli jsem četl dobře, ale zas jsem se jen nechal nachytat autorovo matením a tedy i překvapující napínavostí. S magií je tu totiž mnohem více možností.
Počáteční zmatek se o něco objasnil a boje vítaně zjednodušili (to bohužel i proto, že se záhadně mlčí o Robbově tažení).
Děj je čím dál víc ponurý a Tyrion čím dál obludnější. Už jsem malinkatou chvíli zvažoval, že bych se do dalšího dílu nepouštěl, jenže kvalita příběhu klesla jen nepatrně a v hlavě mám nějaké nezodpovězené otázky. Za Zimohrad!

2 07.08.2019