Jeanie komentáře u knih
Kdysi dávno jsem viděla film a v tu dobu jsem netušila, že je podle knižní předlohy. Téma je citlivé, týká se doslova života a smrti. Kdo má právo rozhodovat o našem životě nebo, v horším případě, o naší smrti? O tom vypovídá příběh Anny a její rodiny. Člověku z něj běhá mráz po zádech jen při představě, kdyby se mu to opravdu stalo. Většinou si v knihách najdeme oblíbené postavy a ty méně oblíbené, ale v tomto případě to pro mě samotnou bylo těžké. Každá postava si prožívala své soukromé peklo a podle toho se i chovala a jednala. V takové situaci těžko někoho soudit a platí "nesuď člověka dokud se neprojdeš v jeho botách".
Klasika a evergreen v dětské literatuře. Ta nikdy neomrzí, děti budou příběhy pejska a kočičky milovat stále.
Přestože je kniha fiktivní, tak na člověka dýchne tíživá atmosféra, kterou si musí dětští hrdinové projít. Silný příběh čtyř sourozenců, kteří stále věří v lepší dny poté, co jim zemře otec a matka jim slibuje lepší budoucnost. Postupně poznávají pravdu o svých rodičích a prarodičích a nakonec není nic tak růžové, jak jim matka naslibuje.
Seriál je moje srdcovka snad odjakživa. Knižní předloha se v mnoha detailech sice liší, nicméně je to milé počtení, přestože se příběh odehrává v období 2.světové války.
Tohle je klasika, Grossmann, Šimek a spol nikdy nezklamou :-)
U téhle knížky jsem brečela smíchy od začátku do konce. Sice jsem jí četla asi před 100 lety jako dítě, ale nastopro by mě pobavila i teď, jako dospěláka :-) Vřele doporučuju.
Tuhle knížku jsem hltala v dětství, četla jsem jí asi milionkrát a příběh dětí se Stodůlek se mi nikdy neomrzel :-)
Moje srdcovka, hned po filmu. V příběhu se snoubí obrovská bolest ze stráty milované osoby, touha po pomstě a flashbacky do starých dobrých časů, kdy bylo vše krásné. Autor si nebere servítky s brutálními akcemi, krev stříká proudem a záporňáci dostanou co proto. Osobně oceňuji nakombinované verše (Rimbaud, Poe, Milton) a u filmu soundtrack, ten nemá chybu.
Těžké čtení, kniha je plná faktů, událostí a neuvěřitelné krutosti, které na sobě lidé dokáží páchat. Je až k neuvěření, čeho všeho je člověk/lid schopný nejen k sobě samému a ostatním lidem, ale třeba k přírodě.
Jako znalec těch nejzákladnějších faktů o americké historii a Ku-klux-klanu vůbec mě kniha bavila jen sporadicky. Chápu, že se jedná o 'reportérskou' literaturu, ale vše mi přišlo tak nějak nepřehledné a často jsem se v osekaných historických faktech ztrácela. Radši jsem si další a pro mě osobně zajímavější informace ke klanu dohledávala na internetu, což mi asi dalo víc než samotná kniha.
Celé uspořádání knihy mi přišlo nešťastně seskládané. Určitě bych raději uvítala předně seznámení s historií vzniku klanu a jeho čiností, popis současného klanu a rozhovory bych dala na konec.
Krásná knížka. Přečetla jsem jí jedním dechem a Josie jsem celou dobu moc fandila.
Další knížka, kterou jsem v dětství hltala jako divá :-) Strašně jsem těm dětem záviděla, že mají psa, kočku a další zvířata a taky jsem je moc chtěla.
Knížka je často přirovnávaná k 50 odstínům, ale podle mě je rozhodně lepší. Postavy jsou lépe propracované. Je tam hodně erotických scén, ale nic se pořád neopakuje jako v 50 odstínech :-)
Kniha se čte velice dobře. Na můj vkus je tam sexuálních scén příliš, ale je to účel této knihy - šokovat. Mladá a nezkušená Anastasia potkává neodolatelného manipulativního Christiana. Kdyby se některé sexuální scény vyškrtly a postavy naopak více propracovaly, tak by to mohl být pěkný psychologický román. Takhle je to jen jednoduchý pornografický románek.
Knížku jsem přečetla v originále ještě před českým vydáním, jelikož jsem byla zvědavá, jak to s Christiane bylo dál.....a vlastně nic moc se neudálo. Christiane v tom s pauzami vesele lítá dál, takže pořád stejná historie, jen už to nikoho nevzrušuje. Fandila jsem jí, aby se zvedla z pomyslného dna a ve svém životě něco dokázala, ale bohužel....jí už pomoci není a nikdy nebude :-(
Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně. V té době akorát zahynuli čeští vojáci při atentátu v Afgánistánu. Bohužel, jeden z nich pocházel ze stejného města jako já, takže jsme měli spoustu společných kamarádů a známých :-( Do té doby mě armáda a jakékoliv zahraniční mise vojáků nijak nezajímaly....spíš jsem si o nich myslela, že jsou to blázni a v několika případech z mého okolí, že si jen hrajou na vojáčky, aby byli zajímaví.
Syrový styl vyprávění nesedne každému, ale mě až tak nevadil, naopak, k tomuto tématu se spíš hodil. Nahlédnutí pod pokličku české armády, následně (životu nebezpečné ) zahraniční mise v Afgánistánu a bojem s těžkou nemocí konče. Není to zábavné čtení, mě osobně tahle kniha otevřela oči.
Veronika je neuvěřitelně pozitivní člověk, takže jí odpouštím její chaotický styl psaní (a gramatické chyby). Obdivuju její sílu prokousat se těžkým dětstvím a problémy, které se navalily v dospělosti. Verčo, drž se a do budoucna přeju už jen samé úspěchy :-)
Jako kafař jsem si knížku užívala :-) Je to oddechové čtení, přečetla jsem jí za pár hodin.
Depresivní doják s minimem psaného slova, přesto na člověka dýchne ponurá atmosféra.