jana14 komentáře u knih

Pro mě vynikající povídky. Tři nejoblíbenější byly i zfilmovány. U filmů už nejsem tak nadšená. Spíše takové televizní filmy pro nudné, deštivé odpoledne. Kromě povídky 19.. mě nejvíce zasáhla povídka Dobré manželství. Jsem v podobné životní situaci jako hrdinka. Tak se bojím zajít do garáže...: ).

37 18.05.2020

Lásku a smetí od dlouho zakázaného spisovatele jsem četla už kdysi dávno. Vzhledem k mému mládí mě zajímal hlavně ten manželský trojúhelník. A tady pro mne nastal problém: viděla jsem v TV rozhovory s panem Klímou a mé mládí si tehdy krutě řeklo: "Na toho ani hráběmi". Jenomže já ho potom v milostných scénách pořád viděla....Myslím si ale, že si tuto knihu budu muset s odstupem dlouhých let přečíst znovu a z pohledu zralosti objevit nový rozměr....

24 12.05.2020

Další vynikající historický román z antického Říma, který jsem s chutí četla před lety a přečtu si jej ráda i znovu. Líbí se mi, že paní spisovatelka, ač žena, neupadá do stereotypů dnešních autorů a necpe nám tam šťastnou lásku a happyend. Nejen ve starém Ŕímě to tak bohužel nebývá...Naštěstí se mám k čemu vracet, protože dnešní nabídka "historických" románů je přehlídka "fantasy, červené knihovny, laciné erotiky....atd.

31 11.05.2020

Bůh či ďábel - to je otázka...Tento román pro mne nebyl tak jednoznačně čtivý a příjemný, jako další historická díla paní Loukotkové. Vyhledala jsem si i další historické zdroje a tak nevím, co si mám myslet, čemu mám věřit. Celý ten případ Gillese de Rais (maršála de Retz) mi trochu připomíná případ u nás známější. Případ Alžběty Báthoryové tzv. Čachtické paní. Do jaké míry byli tito lidé opravdu nemocní sadisté a do jaké míry se stali oběťmi mocenských bojů a touhy po jejich obrovském majetku? V každém případě i tento román Jarmily Loukotkové hodnotím kladně.

29 11.05.2020

Medúza - snad jediná "nehistorická" kniha od mé oblíbené Jarmily Loukotkové. Když jsem tu knihu četla poprvé, byla jsem o mnoho mladší a nezkušenější než hlavní hrdinka. Takže jsem občas jenom "zírala". Na dobu normalizace to byla odvážná kniha s nevšední hrdinkou. Zcela otevřeně popisovala materiální nedostatky, se kterými jsem se v pozdějších letech střetávala i já. Snad dodnes si vybavuji (a nekamenujte mne, pokud se mýlím), že hrdinka někde smutně konstatuje - parafrázuji: " Je smutné mít výstavní nohy a nemoci je ukázat ve výstavních botách". Ale v románu šlo jistě o víc. Hrdinka potkává mimořádného muže, který ji probudí a pomůže dozrát. Že se jednalo o ženatého muže, který hrdince citově i materiálně pomáhal na úkor své rodiny, což vnímám s odstupem času dnes, je věc jiná. Hodnotila bych jako stále svěží a aktuální román o zrání a láskách mladé ženy, pro mladší generaci ozvláštněný dobovým koloritem.

30 11.05.2020

I tomuto druhému dílu Spartaka od paní Jarmily Loukotkové nemohu dát méně než pět hvězd. Nejen za tu vzpomínku...

27 11.05.2020

Spartakus, další skvělý román od mé oblíbené Jarmily Loukotkové, která s dalšími několika spisovateli byla pro mne "klíčem k historii".

33 11.05.2020

Pod maskou smích - další historický román od Jarmily Loukotková, který se stal součástí mého dospívání a pomáhal budovat můj zájem o historii a antiku. Strhující příběh římského dramatika Publiuse Terentiuse Afera dnes musíme brát s rezervou, protože o této historické postavě je příliš málo doložitelných informací. Ovšem příběh, který Loukotková vyfabulovala, je nádherný. Přesto ho však zasadila do historicky solidních a ověřených dobových mantinelů. Na rozdíl od skutečného původu, životních peripetií a lásek Publiuse Afera je líčení politických poměrů v Římě a rostoucí nenávisti ke Kartágu vč. mnohých historických postav ověřenou skutečností. Přečteno znovu po letech a i když ubylo mladistvé nadšení, spokojenost trvá.
Cato: "Cartago delenda est"

30 11.05.2020

"Není římského lidu"....jeden z prvních skutečných historických románů, který mi "padl" do rukou v rané pubertě. Jarmila Loukotková respektovala, na rozdíl od mnohých současných autorů, základní historická fakta a reálie. A přesto dokázala vykouzlit velmi barvitý svět starověkého Ŕíma...A jak by mohla nezaujmout mladičkou holku taková nádherná Popea Sabina, elegantní Petronius a nakonec i zvrhlý císař Nero, manipulovaný svou matkou. Jedna z knih, díky kterým jsem se začala hlouběji zajímat o historii. Paní Loukotkové děkuji.

63 11.05.2020

U paní Loukotkové jsem začala antikou - Není římského lidu. Ale časem jsem došla i k této nádherné knize a k pro mě neznámému básníkovi F. Villonovi. Upozorňuji, že je to už dávno..Díky tomuto historickému románu jsem si pak přečetla i básně F. Villona. Tehdy z pohledu "kvetoucího mládí", dnes už je to jinak..."Balada sličné zbrojmistrové..."

47 11.05.2020

Sokrates: další skvělá kniha od vynikajícího spisovatele Josefa Tomana. Byl překládán i do cizích jazyků. Škoda, že dnešní "historické" romány tak pokulhávají za jeho úrovní.

25 11.05.2020

Knihu jsem nikdy nečetla, ale filmová podoba patřila k mým oblíbeným filmům pro pamětníky..Kdo by se nechtěl vrátit...

20 11.05.2020

Musím tuto knihu vzpomenout. Viděna očima mládí, měla něco do sebe...

17 11.05.2020

Souhlasím s Nelly. Jako - náctiletou mne kniha oslovila a v něčem i pomohla. Dnes je už jistě poněkud zastaralá, ale pro mě i v mnohém nadčasová.

20 11.05.2020

Po objevení románu "Po nás potopa" jsem dál "šmejdila" v rozsáhlé knihovně mé babičky a hle...vytáhla další knihu J. Tomana: Don Juan. Nemyslím, že v tom raně pubertálním věku jsem mohla knihu plně pochopit, ale ta vášeň, láska...ten démonický a přitom tak trpící Don Juan.... Proč vlastně my ženy často cítíme, a to i ve věku "nevinnosti", takovou slabost pro záporné, ale okouzlující a trpící "hrdiny"?
Četla jsem i po letech a Tomanův Don Juan je v románu skutečná historická postava, šlechtic ze 17. století, poněkud zdeformovaný na duši příliš bigotní katolickou výchovou. Bouří se proti předsudkům své doby, proti Inkvizici. Z principu nechce ubližovat, ale přesto ubližuje při hledání té jediné skutečné lásky....

27 11.05.2020

Kniha mého raného dospívání. Náhodně vybraná z velké knihovny v bytě babičky. Tam mi bylo dovoleno kdykoliv přijít, sníst něco dobrého "na zub" a pak si sednout do pohodlného křesla u okna a libovolně číst..." Žádné dotazy na školu atd." Po nás potopa" je jednou z knih, která vzbudila můj zájem o antické dějiny a o četbu historických románů vůbec. Spolu s díly J. Loukotkové. Jsem docela ráda (a to bez chvály oněch starých časů), že v těch dobách nebyly běžně k dispozici ty hromady "pseudohistorických" líbivých románů, které se dnes nabízejí na každém kroku. Mladičká, romantiku a erotiku hledající, duše by určitě podlehla.....A tak jsem si díky J. Tomanovi vyhledala třeba "Životopis dvanácti císařů" a další literaturu o antice. Pak přišel Graves, Renault, Waltari, M. Aurelius, Ovidius, L. Feuchtwanger, T. Wilder, F. Novotný atd. Moc děkuji, pane Tomane. Ať na Vás nezapomenou a mnoho, mnoho hvězd!

37 11.05.2020

Nemohu než se přidat ke kladným recenzím mnoho slibující prvotiny "Šikmý kostel" Karin Lednické. U tak mladé autorky obdivuji schopnost seznámit se podrobně s dobovými reáliemi a věrohodně je popsat. Poznáme nejen nesmírně těžký život lidí v té době, v tom kraji, ale i poněkud , možná záměrně, pozapomenuté historické střety mezi státy, které vznikaly po konci 1.světové války.

74 04.05.2020

Kniha, ke které jsem zpočátku přistupovala značně rezervovaně. Autorka je totiž novinářka, velmi odvážná válečná zpravodajka. Proto jsem očekávala jakousi zajímavou reportážní knihu. Ale objevila jsem mimořádný román, který rozhodně není červenou knihovnou, ale vypráví o skutečné lásce, která opravdu vytrvá i za těch nejtěžších podmínek. Vypráví o životě lidí v Afganistánu, přibližuje nám , zcela nesentimentálně, místní rodinné poměry a zejména život žen.

33 04.05.2020

Kniha, jejíž děj, jak doufám, brzy zapomenu, abych si jí mohla s chutí přečíst znovu. Miluji kvalitní rodinné ságy a zde se jedná o příběh původně bohaté rodiny, zasazený do opravdu dramatických a tragických dějin Sovětského Svazu , konkrétně hlavně do tehdy privilegované Gruzie. Kniha je velmi jemně okořeněná magickým realismem, tak dobře známým ze "Sto roků samoty" nebo z knihy "Dům duchů". Snad nejvíce mě Márqueze připomíná určitá osudovost, které se hlavní postavy rodinné ságy jakoby nemohou vyhnout...Román nás, kromě poněkud chaotického úvodu, provádí postupně osudy hlavních postav v průběhu téměř celého dramatického a nešťastného 20. století. Podaří se Brilce, dívce z osmé generace "prokleté" rodiny, kouzlo zlomit? Určitě doporučuji - čtěte!

32 04.05.2020

Další zajímavá psychologická knížka s kriminální zápletkou. Tentokrát se odehrává v Londýně. Křehká Mary se rozhodne setkat s mladým mužem, kterému darovala kostní dřeň. Netuší, co vše jí to přinese...R. Rendell opět mistrně popisuje psychologii postav a jejich podivuhodně propletené osudy . Setkáme se s lidmi z "vyšší" společnosti, s důchodcem, který jim venčí psy, s bezdomovcem, který čte Dostojevského a v neposlední řadě s nemilosrdným narkomanem.
Tentokrát mě v knize trochu unavovalo příliš podrobné líčení Londýna, jeho parků, počasí, života bezdomovců a narkomanů. Možná proto, že to pro mne nebylo ničím nové ( x Pán vřesoviště). Ale postavy, zápletka a závěr se mi líbily. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla.

22 17.03.2020