JaAnička komentáře u knih

Tak tady bych, prosím pěkně, pomalu zatáhla za ruční brzdu a zamyslela se nad pointou celé série, protože co si budeme - a já opravdu nechci být hnusná - tady je sice (a to oproti předchozím dvou knihám) mnohem více akce, bojů, krve, politických tahů, a vlastně i toho celkem dobře napsaného napětí, atd., ale bohužel to začíná trpět telenovelsko-cimrmanovskou "já nejsem tvůj otec, jsem tvá matka" zápletkou + marvelovským přesílením hlavní hrdinky, jejíž moc je napříč knihou dost nevyrovnaná - v jednu chvíli je schopna na dálku několika metrů lámat vazy a vzápětí tupě stojí, nechá se chytit nebo zmateně kouká na šípy nebo na zraněné přátele. Ale naneštěstí si svou otravnost zachovala i v této knize.

Někdy je lepší držet se zásady "všeho moc škodí" a tady se to pomalu začíná vyplňovat. Ačkoli máme stále jednu - max. dvě dějové linky - jsou tak strašně zamotané, překombinované a zbytečně složité, že se v tom už nemůže nikdo vyznat, stejně jako množství nových nebo povýšených hlavních postav, které se každým dílem neúměrně zvyšuje, a množství intrik, plotwsitů, více zvraceného sexu (který už není ani zajímavý, je prostě jen trapně nechutný a jeden z nich je opravdu příšerně ale příšerně napsaný - jak kdyby autorka sama nevěděla, jestli chce do něčeho takového zabrušovat, a tak to je nakousla, přičemž výsledný produkt je akorát divný) apod. se objevuje tak často, že kniha pak ztrácí své kouzlo a stává se pomalu ale jistě tak nudnou, až nakonec zničí sama sebe a pohřbí dobře rozjedou sérii.

RADA na závěr: Opravdu si před čtením tohoto čtvrtého dílu přečtěte vedlejší příběh Ve stínu popela, pomůže to.

26.05.2023

Tady nemám co vytknout. Je to upřímná zpověď zraněné, přesto bojující, milující a nadějeplné ženy, která se potýká s něčím, co by nikdo - a to opakuji - nikdo nikdy neměl zažít (ale stejně se to děje častěji, než by bylo zdrávo).
Jak je u Colleen zvykem, kniha je plná bolesti, strachu, časově neomezené lásky, bohatství, ale i chudoby, naděje, rozpadajících se rodinných vztahů, nefungujícího státního systému a citové horské dráhy, která vás donutí pobrečet si, smát se, melancholicky bloumat nad svým - zdánlivě dokonalým - životem, nebo naopak přemýšlet nad chybami a radovat se z maličkostí.
Když jsem tu knihu poprvé vzala do rukou, bála jsem se, že to bude jenom hloupý milostný trojúhelník mezi první láskou - rozpolcenou dívkou - a současnou láskou a naštěstí...nemohla jsem se více mýlit.
Kniha je nádherná, velmi oceňuji retrospektivní dopisy adresované Ellen, které tam nejsou jenom, aby nám objasnily minulost, ale mají své opodstatnění i do budoucnosti, stejně jako další věci, které nedělají svět plochým. Zkrátka...kniha končí v bodě, kdy chcete číst dál, a proto je moc dobře, že se Colleen i po tolika letech rozhodla pokračovat a nadělit čtenářům to, co chtějí a potřebují slyšet.

8 24.05.2023

Po solidní jedničce, skvostné dvojce, tu máme propadající se - nudnou - trojku. Děj je sice nabitý hnusnými a násilnými vraždami, množstvím vyrovnaných podezřelých a zajímavým prostředím výletní lodě, ale původní postavy (snad kromě Lízy) tu úplně ztratily svoji identitu a to, co jsme na nich milovali v prvních dvou dílech...stejně jako až neuvěžitelná laxnost ostatních pasažerů první třídy, kterí by, vzhledem k tomu, co s tam děje, nevylezli z kajut a dožadovali by se neodkladného vyřešení šlamastiky...je najednou převážena až trapným Twilightovským milostným trojúhelníkem, který je absolutně plochý a bez jakéhokoli nápadu a je tam snad jen proto, abychom začali pochybovat o Thomasově mentální kompetenci, Audrinině rozhodnosti a strýčkově vlastně co? (byl v té knize vůbec? a pokud ano...tak vlastně k čemu?)
Proč prostě uměle ničit vztah, který funguje (ono by prostě stačilo, kdyby se třeba pohádali kvůli svatbě...a hotovo...napětí mezi ústřední dvojicí by bylo splněno a nemuseli by dělat měnit charakter postav), a nahradit jej větami jako "rozhodněte se podle svého srdce", "máte volnost," "och, já nevím co si počít...", "och, cítím něco k oběma mužům"...

2 14.05.2023

Špatný to není, má to spoustu vtipných momentů (někdy je to možná až trochu na sílu - nebo to naopak vtipné není vůbec), pár nosných myšlenek - otec, možnost zranění, vztahy mezi sourozenci, peníze, práce, financování, láska ke sportu... (bohužel ale ještě víc jenom naznačených, nedořešených nebo úplně vypuštěných linek, které by mohly knihu natáhnout minimálně o dalších 100 stran, což by v konečném důsledku knize moc neuškodilo - např. Paul, další partneři, Karina, čtveritý odhazovaný salchow, autonehoda, zranění, syndrom vyhoření, fotky, alkoholová historka, konečný úspěch...)
Je tu spousta hezkých momentů (scény s otcem jsou dobré, ale svým způsobem "zbržďují" hlavní dějovou linku, která by měla být o krasobruslení. Konec je až strašně moc rychlý, jakože extrémně - nemluvně o celém tom "zranění", které působilo jako cringe - omlouvám se -, sem tam je i to napětí, které je ale opět hrozně rychle vyřešeno nebo přeskočeno.
Dovětek je prostě ...mech...pravděpodobně vznikl, aby tak nějak shrnul dalších kolik 8 let jejich života, ale prostě...za mě nepůsobil úplně přesvědčivě. Nejen, že v sobě nesl víc těžkých i hezkých momentů, o kterých bych si chtěla přečíst, ale zároveň ustřihl podstatný kus jejich příběhu, a celé to pak vyznívá, že jsou prostě o mnoho lepší, protože jsou zamilovaní, a to je vlastně celé poselství knihy.
Co se týče postav...Ivan je prostě takový ...no ...sexy hromotluk, který moc nemluví, pořád se mračí a ušklíbá, ale když něco řekne, je to tak strašně krásné, dojemné a romantické, hm...na rozdíl od Jasmine, které se chová tak max. na 18/19 a až teprve na konci se konečně nějak mentálně posune.

2 11.05.2023

Bylo mi ctí tuto knihu číst. Je to přesně takové, jako od Hooverové čekáte. Je to smutné, jakože extrémně (poslední třetina je snad nejsmutnější knihou, kterou jsem kdy četla). Člověku, co Collen normálně nečte, by se to mohlo zdát zdlouhavé, nezajímavé, možná i hloupé, ale není tomu tak. Kniha je sofistikovaná, chytrá a celou dobu dává malé nápovědy, že ne všechno je tak, jak se zdá. A ohalení je poté osvobozující.
Postavy jsou skvostné, opět melancholické a tiché a plné té nejhlubší a neupřímější bolesti.
Collen je schopna podávat různé příběhy z různých úhlů, o různých věcích, s různými trabli a v různých etapách života.
Co kniha, to bolest zaznamenaná na papíře.

3 10.05.2023

Celá tato série by se dala definovat jednou větou a to: "Přestaň už sakra žvatlat o svých pocitech a raději mi vysvětli, co se tam sakra děje?!" protože (jak je napsáno v komentáři níž) tato kniha je definice emocional damage po všech stránkách, u kterého vůbec ale vůbec nechápete, která bije, co se tam děje a už vůbec netušíte, co se bude dít dál, protože vás ta kniha, co pět stran kopne něčím novým/divným/nepříjemným až snad i nemožným s čím si ani hrdinka neví rady, i když se tváří, jakože přesně ví, co má dělat a chvílemi je tak otravná, že protáčíte oči a říkáte si ...už ne, ne další scénu o tom, jak jsi nemocná láskou a rozbitá...prosím, už opravdu ne. Navíc jsou ty její monogoly někdy tak dlouhé, že je prostě musíte přestočit nebo zkrátit (SPOILER: jen tak jsem otevřela třetí díl a Tobiáš je úplně stejně ukecaný jako ona...ach jo).

Jestli jste (trochu jako já) doufali, že vám Exodus dá odpověti, které jste si pokládali po Hejnu havranů, zklamu vás.

4 03.05.2023

"Ta světla, chaos, zločinnost, sexualita, vzrušení. To všechno patří do Desovy osobnosti."

Opět skvostné. Opět krásně napsané a výborně přeložené - opravdu...hovorovost, jazykové hříčky, slovní obraty, luxusní přirovnání, poznámky...prostě skvělé. Je moc vidět, že vidět, že si knihu pod svá křídla vzalo artovější nakladatelství, což je kvalitou rozhodně plus, bohužel kniha pak nemá taková takový Abatrosovský nebo Dobrosovský dosah...a to je sakra škoda.
V příběhu navazujeme prakticky hned tam, kde jsme skončili a tentokrát už tolik nekopíruje sérii Dvorů, ale jede si vlastní - a musím říct že velmi dobrý a zajímavý - příběh, který je něco mezi kriminálkou, hororem, prostým výplňkem pro poslední díl a standardní romanťárnou.
První půlka knihy je vcelku dost, ale tak zvláštně slowburn romantická, ale takovým tím příjemným způsobem, není tu tolik explicitní erotiky, jak by se podle popisu ("pro fanoušky Maasové" - nebo Armentroutové -) mohlo zdát. A pokud ano, je pěkně napsaná. Také se ale více seznamuje s fungováním světa, který je taktéž pěkně prokreslený, a další postavy mají co nabídnout (chceme více Temper!).
Konec je bohužel trochu moc uspěchaný, a dá se říct, že i částečně předvídatelný, ale ono to zase tolik nevadí, protože poslední stránky čtenář hltá jak dobré jídlo.
taktéž postavy jsou fajn, Callypso je opět příjemně sarkastická dívka, která si prošla peklem, ale skládá se dohromady. A Des je skvěle napsaný, opět je tím záhadným mužem se spletitou minulostí, jehož vrstvy postupně odkrýváme a pořád - stejně jako Callypso - nevíme, co si o něm máme pořádně myslet.

5 03.05.2023

"Byla příliš krásná na to, abych se jí já se svou ošklivou minulostí mohl vůbec dotknout, a přesto mě něco nutilo pokračovat."

Druhý díl mainstreamem oblíbené série twisted, tentokrát z královského prostředí a evropské imaginární země-nezemě. Děj se částečně prolíná s prvním, na což jsme také náležitě upozorněni, a tudíž se opět alespoň na chvíli setkáváme s hrdiny minulého dílu. Od romantické knihy takového rázu nemůžeme okečávat, že se budou charaktery či sexuální scény nějak moc odlišovat. Ale přece jen - Rhys není až takový sociopat jako Alex, a jsem ráda, že na to upozornili i v knize - sice je takový trochu násilnický a majetnický, ale to nám v knihách přece nevadí ne? + opět tu máme temnou minulost, proč mám pocit, že pokud hrdina nemá temnou minulost, tak je vykreslen hrozně ploše?...Briget je asi bezproblémová hlavní hrdinka, jejíž nejdominantnější charakterový rys je, že to má ráda tvrdě a že se opět sžívá s královským prostředím po abdikaci Nikolaje.
Jinak bych řekla, že asi takový průměr. Čte se to hezky, ale pro mě to není ničím zapamatovatelné.

3 14.04.2023

Takové, že nenadchne ani neurazí. Kniha je to příjemná, odpočinková, čtivá... Stella píše hezky, je tam sice pár bot, ale málokterá kniha je dnes bez jediné gramatické chyby, postavy jsou takové průměrné, svým způsobem zvráceně roztomilé ale hodně naivní, předvídatelné a hloupé, o tom žádná. A Ivy je teda strašně nešikovná...možná bych si to měla přečíst znovu a spočítat kolikrát spadla, zakopla, něco vylila nebo rozbila. Příběh se asi dobrý? Zápletka relativně taky, i když je chvílemi hrozně se vlečící a chvílemi zase až moc rychlá a doost předvídatelná - na druhou stranu, každá romantická kniha je vcelku předvídatelná, takže asi oukej.
Taková slowburn romantika pro teenegery, které to asi může bavit? Pro dospělé je to přece jen trochu nudné a něco tomu chybí, jenom nedokážu říct co přesně.

1 08.04.2023

Taková Amo Jones na steroidech se stejně otravnou nejvyspělou hrdinkou, která je akorát víc vnitřně ukecaná...no ne, vážně...její monology jsou opravdu otravné a
Většinou vcelku úplně zbytečné a nesmyslné.
Kluci jsou prostě klasika...od podobně laděného románu bych ani nic jiného nečekala....příběh je možná zajímavý, ale prakticky jsme nic nedozvěděli a věta "měla jsem si vygooglit něco o havranech, hned bych toho věděla víc," mi tu moc nepomohla.
Konec byl zbytečně zrychlený a tak moc divný, že si člověk prostě musí přečíst druhý díl.

1 01.04.2023

A éra sexy motorkářů definitivně končí....přesunuli jsme se do fáze sexy policistů nebo herců...ovšem sexy rozruch, lehké strniště, líbatelné rty, skvělé vlasy, svalnatá hruď, vyrýsované svaly a sexy "véčko" nám tu zůstávají...stejně jako tak nějak zvláštně táhnoucí se děj plný tajemství, psychických traumat z dětství a podobně.
Za mě je tento díl asi nejslabší, postavy se chvilemi chovají vcelku iracionálně a divně. Jestli jsem říkala, že předchozí díly byly jako pohádka pro dospělé...toto je její přímou definicí...definicí popelky, která nevyrůstá v prostředí zlých sester, ale motorkářského klubu.

30.03.2023

Zibura má skvělý smysl pro humor...o tom jsme se přesvědčili už několikrát. Jeho knihy i rozhovory oplývají typickým českých suchým humorem, extra trapnými situacemi, z nichž se vám chce brečet, ale zároveň chcete nastoupit na první vlak, letadlo, autobus a vydat se na podobnou pouť zažít jakékoli dobrodružství.
Ten kluk prostě ví, ví, jak má dávkovat napětí i příběh, ví, kdy je potřeba změnit tempo, ví, kdy má vysvětlit cizí pojmy, kdy má přidat vtipně úsečnou poznámku pod čarou, ale také ví, že svět je krásné místo, plné zajímavých míst a rozdílné, přesto přitažlivé kultury, že alkohol a úsměv lámou jazykovou bariéru a že předsudky je potřeba zničit.

5 19.03.2023

Asi chápu, proč to má takový hype. Je to čtivé, je to vtipné a relativně i uvěřitelné (myslím ta vysokoškolská část je asi poprvé zmáknutá tak, že v ní částečně poznávám naše školství - hrozní a zlí učitelé, konference, publikace článků, laboratoře, závist, neustálé otázky jestli na to má, jestli je schopná něčeho dosáhnout, zklamání z neúspěchu, otázky ženy ve vědě...).
Líbi se mi ty vtipné-trapné fake-date situace a celou dobu jsem čekala, že to všechno bude ta kamarádka vědět a na konci bude prozření, že si z ní vlastně dělala legraci. Líbí se mi postavy, všechny, líbí se mi zápletka.
Kniha má všechno, co romantická komedie 21. století má mít: příjemné prostředí, gay a feminističtí kamarádi, postupné poznávání se, alkohol a jen jeden pokoj, nedorozumění, hloupá a zbytečná hádka a roztomilý happy end.

Bylo mi potěšením. Tato kniha je opravdu srdceryvná a plná neskutečného smutku, který drásá srdce. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou až teď, když jsem dospělá a mám také ledasco za sebou, protože ANO, kniha je i pro dospívající, ale skutečný účinek má až na dospělé. A ANO, jejich bolest je opodstatněná, vysvětlená a opravdu hmatatelná. Vyvolá slzy, opakovaně, rozbuší srdce, ale zároveň vám dodá naději na lepší zítřky, donutí se usmívat a milovat život. I když sami víte, že některá bolest nikdy nezmizí, naučíte se s ní žít a postupem času naleznete štěstí. Stačí jen, když tomu dát šanci. Miles zažil něco, co nikdo z nás zažít nechce. Nikdo si takový osud nezaslouží. Nikdo.
Je to opravdu moc krásná kniha a stojí za to si ji přečíst.

9 18.03.2023

Tohle byla jedna velká, hutná a nepříjemná deprese, která nám ani v samotném závěru moc slunce nepřinese. Chvílemi byla až tak moc černá, že ji čtenář nesnášel a chtěl ji zahodit, protože se mu dělalo fyzicky špatně. Je to takové hodně naturalistické, morbidní, obsesní, ale vlastně zcela a od srdce upřímné.
Je to vlastně taková cyklická pouť, která vás i přes nepřízeň osudu zavede domů.
Takže...co je vlastně ústřední téma této distopické fikce? beznaděj? strach? lidská zrůdnost? Nebo ta nepatrná jiskřička v pochutnat světě na dně temného jezera?

Ona i ta sama autorka je evidentně trochu Barthovsky laděná Nietzchem ovlivněná existencialistka: "Ale kdo jsem já, abych interpretovala konání svých hrdinů? Autor je přeci mrtev."

4 13.03.2023

A pokračujeme v krasojízdě. Nacházíme hrdiny přesně tam, kde jsme je v prvním díle opustili...plus mínus týden - nebo něco. Naše hrdičky se dohádaly a do svých sporů zatáhnuly i další nevinné přihlížející, o jejichž osudech jsme se ani v závěrečném stereotypním "o dva a půl roku později" moc nedozvěděli. Přesně v takový moment se nabízí dvě možnosti - buď teda dodat, co se s ostatními stalo...škola, vztahy... nebo o tom pomlčet, ale vzápětí vydat volné pokračování, na které bych byla opravdu natěšená, protože Apríl, Megan, Gavin, Connor, Cam i náš nováček Aaron jsou sympatičtí a to kolikrát víc než hlavní postavy. A taky protože jinak jsou jejich naznačené linky vlastně spláchnuté do záchodu (pokud nějaký další díl je, jenom není přeložený, pak se za svůj hysterický výstup omlouvám).
EDIT: volné pokračování bude - čekáme na překlad!
Trochu jsem doufala, že jejich vztah bude teď tak trochu "víc", bylo tam tolik příležitostí, které mohly být víc energické spádové a akční, ale suma sumárum...většinou bylo všechno odbyto buť mlčením, nebo větami "dlouho jsme si povídali", "a tak jsem mu všechno řekla" , "mlčeli jsme a dívali se na film". Hrdinka, přestože nám pořád opakuje, jak si prošla hroznou traumou - to ji neberu -, je tady najednou docela v pohodě a jediné, co ji trápí, je Alan. Jo jasně, rozumím, vývoj postavy tam prostě musel být.
Jinak z typologické stránky: poznámek pod čarou není tolik a nejsou tak moc cringe.

3 13.03.2023

Je to asi taková standardní romantická kniha pro dospívající čtenářky, která se založena jenom na to, že láska k pravé osobě dokáže vyléčit fyzické i psychické problémy. Tečka. Asi tak by se dala kniha shrnout. Je docela čtivá, to se tomu musí nechat + hrdinka své problémy řeší a nenechává tomu volný průběh. Přesto si ale minimálně u 50 stránek říkáte "to je koza a on kozel" a v konečném důsledku, je mi jejich vztah jedno (možná je to můj osobní problém, ale chyběl mi tam "ten" šmrnc). Ten konec ale cením, ačkoli kdybych to nečetla zároveň s 2. dílem, asi bych trochu zuřila.

A teď k tomu, co mě pravdu a vážne dost štvalo. Ty poznámky pod čarou....naštěstí jich tam není moc, ale wtf...kdo se rozhodl, že vysvětlí pojem ivy-legue jako "břečtanová liga" ...by si opravdu zasloužil metál. ...Navíc je to nekontistentní, polovina amerických seriálů vysvětlena je (plus "co je to anime") a na druhou půlku se zvysoka kašle...proč je nevysvětlí, co je GoT, Stranger things, Upíří deníky, ale vysvětlí se, co jsou to Gilmorova děvčata? Prostě, co poznámka, to úsměvný poklad.

3 13.03.2023

Bože, já tak hrozně miluji slowburn romantiku se spoustou slepých uliček, zaškobrtnutí a chyb. Nejlépe tak ještě v kombinaci s nějakou detektivní, dobrodružnou nebo fantasy zápletkou. A tady to všechno je. I když tu převažuje ta romantika a krimi část se tak říkajíc "točí v kruhu".
Všechno to pěkně navazuje na první díl (jenom bych teda vynechala - ač velmi krásné - epilogy z prvního dílu, které jsou možná až moc spoilerové?!) a rozvíjí, co bylo řečeno, naznačeno nebo nedovysvětleno. A konečně se také toho vysvětlení dočkáme. A co si budeme ....wau - konec překvapil.
Postavy si čtenář prostě musí zamilovat. Isaiah je skvěle napsaný, jeho chování je vždy opodstatněné a vysvětlené (i když si kolikrát trháte vlasy z hlavy a řvete do knihy, proč se chová jako pitomec). Ví je silná, není tak uměle silno-drze-nepříjemná jako Bryce ale má jiskru, díky které obdivujete, co všechno dokázala přežít a prostě ji milujete.
Zkrátka... je to psychologický román plný chyb, strachu, lásky, odpuštění, ale hlavně cesty zpátky k sobě samému.

6 08.03.2023

Hehe...he....já nechápu, jak může někdo tvrdit, že to děj nemá...má, je sice uplně debilní a nekonzistetntní, ale je tam :) . Každopádně... nebudu tu vypisovat složitou recenzi, protože stačí, když vypíchnu několik citací a myslím, že obrázek si uděláte sami: "začal přirážet v mučivé kakofonii záškubů", "kapala z ní voda jak z utopené krysy", "krev mu proudila do penisu rychlostí koní vyrážejících ze startovní čáry v Newmarketu" "měl mít takovou erekci, že by mu úd vyčníval z vody jako žraločí ploutev" "...v bezprostředním ohrožení Bastienův penis ztvrdl ještě víc," "sametová pulzující štěrbinka"...
Nedokážu se rozhodnout, jestli je to myšleno vážně (pak si to zaslouží tak 1* za snahu), nebo je to totální troll (pak rozhodně 5*).

"On, nebo mi.. Oni, nebo my. Musíš se rozhodnout. Nemůžeš mít obojí."

To bylo velkolepé....ta autorka má neskutečný talent na psaní, je to dojemné, je to vtipné, je to smutné, je to plné lásky, naděje, ale i ztráty, strachu a zoufalství...je to čtivé, ale hlavně je to plné kvalitních plotwistů, když už jsi myslíte, že víte a že facka přiletí zprava, přiletí zleva a hned na to zprava. A opět jste vyvedení z míry. Je to neskutečné, výborně buduje napětí, prohlubuje vztah mezi postavami a seznamuje nás s novými (Caldon je skvělý a jsem moc ráda za prostor, který tu dostal - i když se dá říct, že trochu vystrnadil Jarena). Jediné, co trochu stagnuje, je vztah ústřední dvojice (nebo bych měla říct trojice?) - alespoň v první polovině, druhá má i tu setsakramensky skvělou slowburn romantiku.
Za mě jasná 5*.

6 01.03.2023