IvcaK98 komentáře u knih

Pro mě osobně o dost lepší než první díl. K věcem, které se mi na Okřídlené duši líbily, jako třeba originalita a tajemnost, se přidaly i ostatní vlastnosti dobré knížky, které mi u jedničky chyběly. Ani nevím čím přesně, ale děj mě tak nějak víc vtáhl do sebe, stránky se snad otáčely samy a i na konec jsem byla mnohem víc nažhavenější, než předtím. Jsem opravdu ráda, že mi druhý díl vylepšil názor na celou sérii a na trojku se už opravdu začínám těšit :-)

2 06.04.2014

Budu se opakovat, Briggsové opravdu dochází dech a klesá jí forma, protože i když mě její knížky pořád baví, laťku nastavila u prvních dílů příliš vysoko. Děj byl propracovanější, napětí mezi Mercy a Adamem vystupňovanější a celkově byly její knihy záhadnější a na vyšší úrovni. Možná by si mohla autorka vzít na chvíli dovolenou, místo toho, aby sypala z rukávu jeden díl za druhým. Nemyslím to zle, ale klidně bych si počkala, kdyby se úroveň její tvorby vrátila na začátek ;-)

1 06.04.2014

Příjemná oddechovka žánru, který jsem si v poslední době opravdu oblíbila. Je super, že hlavní hrdinka neřeší jenom kamarádky, oblečení a kluky, ale má opravdové problémy, které si my (alespoň já teda určitě) nedovedeme ani představit. Dobře, Dean byl opravdu až moc dokonalý a to pravé drama začalo až ke konci, ale tak co už, autorčin styl je příjemný a když si chcete odpočinout nad nějakou romantikou, dá vám to rozhodně víc, než nějaký bezduchý románek o puberťačkách, které mají asi tak stejné IQ jako osoba, která to napsala :-)

1 06.04.2014

Musíte se prokousat nudnějším začátkem, kdy ještě nejsou jasné všechny časové souvislosti, ale výsledek stojí za to :-) Romantika jako taková mi nevadí, spíš nemám ráda styl, kterým autorky těhle knížek píšou, protože upřímně, občas se to vyrovná slohovým pracím dětěm ze základky. To rozhodně neplatí o Jojo Moyesové, protože ta prostě umí. Tím, že rozdělila příběh do dvou linií si mě knížka získala a i když ani jedna z hlavních hrdinek mi nebyla nijak zvlášť blízká, bez problému jsem se do nich vžila. Jejich problémy naštěstí řešit nemusím, ale bylo zajímavé vidět to ze dvou různých pohledů ( Ellie, která je zamilovaná do ženatého a Jenny, které naopak vlastní manželství braní na cestě k lásce ) a upravit si obrázek na osoby z mého života, které si podobnými záležitostmi prošli a stále procházejí. Není nutné srovnávat s Než jsem tě poznala, protože ano, je to slabší, ale Poslední dopis od tvé lásky je také starší, takže jde vidět, že se autorka posunula dál a já už teď čekám na její další počin :-)

5 06.04.2014

Nerada to přiznávám, ale na knize opravdu není nic víc než dokonalý kluk a spousta romantických scén, které pohladí na duši. Kdybych ten den neměla tak špatnou náladu, asi bych hodnotila jinak. Spíš oceňuji knihy, které mi dají víc, než jen triviální zápletku a ne zrovna originální námět, ale co je lepší, než zalézt si za špatného počasí do postele a celý den vzdychat, jak je ten Cameron boží...? :)

3 06.04.2014

Je zajímavé, do jaké míry ovlivní můj názor na knihu to, jak moc jsem od ní očekávala. Šla jsem do toho s tím, že je to další dystopický fantasy román, kterým zabiju dlouhou chvíli a která mi zpříjemní víkend. A na jednu stranu jo, příběh, zápletka ani prostředí nijak zvlášť originální nebylo, žádné závratné dějové zvraty se nekonaly a hned na prvních pár stránkách jsem měla chuť knihu odložit, jak špatně jsem se v ní orientovala. Tak proč mě tak nadchla? Protože to prostě nejde, nezamilovat si Arii, Perryho (hlavně Perryho ;-)), Uhlíka a ostatní postavy. Úžasně vykreslený vztah mezi hlavními postavami, žádný kýč ani přehnaná romantika. Pět hvězdiček nedávám jenom proto, že si je schovávám na nejlepší z nejlepších a 4* jsou taky fajn. Knížku jsem shltla na posezení a okamžitě jsem začala shánět druhý díl, tak co jiného to znamená, než že je prostě super? Doporučuji.

06.04.2014

Musím se přiznat, že z téhle knížky jsem krapet rozpačitá. Není špatná, bavila mě, ale podle komentářů a hodnocení jsem rozhodně čekala víc. K temnému hřbitovnímu prostředí to tak nějak patří, ale dost těžko se můžu vcítit do hlavní hrdinky, když ničím nevyčnívá, nedává mi ani jeden charakterní rys, kterého bych se mohla chytnout a vžít se do ní. Příběh mě taky nějak nenadchnul, napětí jsem cítila až ke konci a ani tam mi nepřišlo nějak závratné. Jestli ale můžu o knížce říct něco opravdu pozitivního, tak to, že jsem ještě nic podobného nečetla a už dlouho mi chyběla nějaký ryzí novinka :)

06.04.2014

Skvělá knížka napínavá od začátku až do konce se zajímavým příběhem a odehrávající se v prostředí, s kterým se běžně nesetkáme. Prostě samé kladné věci a důvody, proč po ní sáhnout :-) Nejvíc se mi na Prosté pravdě líbí, že mě nejenom bavila, napínala a nutila mě hledat různé teorie rozuzlení, ale dala mi i nějaký ten podnět k zamyšlení. Také oceňuji, že se autorka nedrží pouze jedné hlavní dějové linie, ale do záhadnému případu Katie zamíchala i Elliin příběh, který knížku krásně dokreslil. Rozhodně doporučuji a chystám se i na další Jodiiny díla :-) Souhlasím, že kratší podoba by neuškodila, ale nenudila jsem se ani na chvíli, takže si rozhodně nestěžuji.

3 06.04.2014

Jedna z nejoblíbenějších knížek mého dospívání :) Pamatuji se, že jsem se u ní upřímně nasmála a co víc si člověk může u oddechové četby přát :)

2 15.03.2014

Dost těžko můžu tvrdit, že je to pitomost, když se mi ještě před pár lety opravdu líbila :) Dneska už vidím jenom jedno klišé za druhým (jako ostatně u většiny knížek, které jsem měla kdysi ráda), přeplácanost a primitivnost děje. Někdy mě to mrzí, jak se můj vkus mění, ale moje třináctileté já vám tuhle volbu schvaluje a vřele doporučuje i ostatní díly :) Mimochodem filmem se nenechte odradit, na to se opravdu nedalo dívat.

15.03.2014

Tak tohle mě opravdu nemile překvapilo. Už na začátku jsem se divila, jak může mít fantasy knížka o čarodějnicích a upírech přes 500 stránek, ale přesto jsem se do toho pustila. Jak tohle mohlo bavit někoho psát, když jsem se málem uzívala u čtení? Konec už byl lepší, ale prokousat se prvními dvěma třetinami byl téměř nadlidský úkol :)

1 15.03.2014

Myslím, že ať už bych četla o Willovi a jeho přátelích sebevětší patlaninu, bavilo by mě to, protože je to prostě Will :) Stejně se ale musím přiznat, že to byl první díl série (a díky bohu očividně poslední), který jsem co pár kapitol odkládala a neshltla najednou, jako tomu bylo u předchozích. Naopak mě až štvala trivialita celé knížky, a ano, celá dvanáctka je vlastně taková kopie, která má u čtenářů vyvolat nostalgii, což se u mě sice povedlo, ale stejně tak přišla i jistá dávka zklamání, že to John nechal dojít takhle daleko a nesekl s tím už po desítce. Upřímně si myslím, že žádná Královská hraničářka a ani Ztracené příběhy nebyly nutné. Připadám si jako největší rouhač, že takhle kritizuji knížku jedné z mých nej sérií, ale je to tak, jak to je. To ale neznámená, že si prvních deset dílů nenašlo v mém srdci místo už napořád a já se k nim co chvíli zase nevracím, nemyslete si ;-)

1 15.03.2014

Upřímně? Není to špatné, ale ani dobré. Je to prostě nijaké. Autorčin styl je mírně řečeno jalový, přestože jsem u knížky tohoto žánru nečekala žádné velké rozepisování, občas mi přišlo, že čtu jenom nějaký scénář, bez jakéhokoliv delšího popisu nebo rozvinutého charakteru alespoň hlavní postavy, prostě nic. Tajemství Elly a Michaela ( které tedy bylo opravdu "tajemné" ) mi nic moc nepřineslo, ale zase ho neřadím mezi bůhvíjaké propadáky, takže tři hvězdičky jsou akorát :-)

2 15.03.2014

Jako odpočinková četba dobré, námět víc než zajímavý a sem tam nějaká ta hlubší myšlenka tomu taky přidala. Trošku mi tam chybělo nějaké to drama, akce, vyvrcholení,... Jsem zvědavá na autorovy další počiny, našlápnuto má dobře :)

2 10.03.2014

Na Hvězdy to nemá, to je jasné, přece jenom je to prvotina. Oblíbila jsem si autorův styl psaní, není to jen takové to bezduché plácání a přestože se jedná o knihu pro mládež, najdete v ní nejeden podnět k zamyšlení. Teď mě, prosím, neukamenujte, ale trošku mi přijde, že J. Green sází na dojemnou sílu smrti a bez ní by tato kniha byla úplně o ničem. Ráda bych si od něho přečetla něco, kde nikdo neumře, abych to mohla posoudit. Psát ale umí, o tom žádná.

1 10.02.2014

Knížku jsem si vybrala kvůli zajímavému prostředí, ve kterém se odehrává, nic podobného jsem ještě nečetla. Koně mi nijak zvlášť neimponují, avšak tyhle divoké, nespoutané a nebezpečné vodní bytosti mě bavily od začátku až do konce. Po autorčině sérii o vlkodlacích jsem váhala, ale tímhle si mě Maggie Stiefvater získala. Super.

3 10.02.2014

Knihu nehodnotím, protože i když na mě zapůsobila, otřásla mnou a znechutila mě - přesně jak bylo v plánu, nic na tom nemění fakt, že první polovinu jsem se pořád marně pokoušela začíst a druhou jsem se prokousala čistě proto, abych věděla, jak to dopadne. Jsem ráda, že kniha vyšla a že jsem si ji přečetla, takovýchto životních příběhů není nikdy dost a čím víc jich člověk zná, tím víc ho odrazují.

Na Riallinu hru jsem byla strašlivě zvědavá, chtěla jsem se podívat, co Patricia vydala dřív, než se pustila do vlkodlaků a nemůžu říct, že by mě kniha zklamala. I když autorka udělala od té doby ohromný skok, příběh byl napínavý a ze zajímavého prostředí, takže za mě rozhodně palec nahoru :)

09.02.2014

Knížku jsem si vybrala, protože jsem viděla film a opravdu mě vzal za srdce :) Celou dobu jsem si myslela, že vím, jak to skončí a ono ejhle, vůbec to tak není. Nedokážu říct, který konec mi přišel lepší, jestli ten původní, nebo ten ve filmové verzi, každopádně příběh je to víc než silný a hrozně se mi líbil autorčin styl. Určitě to není poslední dílo, které od ní čtu :)

3 09.02.2014

Jediné mínus bych viděla v lehce utahaném začátku, jinak nemůžu vytknout ani ň. Ke konci mě kniha úplně pohltila a po dočtení jsem měla chuť jít nakoupit hromadu konzerv a vybudovat si doma kryt. I když je to v podstatě scifi, ta hrozba je natolik reálná, že nahání husí kůži.

2 27.01.2014