Hanys_
komentáře u knih
Porno a já
Tarra White (p)
Kniha o Taře White psaná v první osobě, kterou ale nenapsala Tarra White. Je to takové trochu pubertální čtení, nic moc zajímavého ze zákulisí se tady člověk nedozví. O Taře ale kupodivu jo. Akorát ta její naivita i sebevědomí je někdy na protočení očí.
Alan Rickman: Deníky
Alan Rickman
Plno informací s kým byl na večeři, kam kdy letěl, co kdy viděl za film, jak nelibě nese neoceňování kvalitních filmů a herců na oscarech, jeho politické názory...čím byl starší, tak už deníky byly spíše nekrology jeho známých/přátel (a že jich bylo - ten člověk uměl žít)...čím víc se deníky blížily roku jeho smrti, tak na mě padl dost tísnivý pocit, že já vím, že umře a on to neví. Přišlo to rychle. Za mě, kdo chce o Rickmanovi něco zjistit, tohle není špatná volba. Ale ať nečeká nějaké pikantérie z natáčení atd. Toho se tu moc nedostává.
Sedm schodů k moci
Josef Klíma
Vzestup a pád mladé holky, která trochu dílem náhod, cílevědomostí a správnýma konexema chvíli patřila mezi ty, kteří rozhodují. Sice fikce, ale tak i těmi jmény je jasné, na kterou kauzu se tu míří (Vichr x Nečas, Dub x Topol). Trochu odbytý "narychlo" konec, jinak vlastně dost čtivé.
Pink Floyd
Nick Mason
Určitě zajímavý pohled dovnitř slavné skupiny. Co mě osobně tady chybělo hodně, byl popis toho, jak vznikaly ty největší Floydí pecky. Ale chápu, že přesně u toho Mason asi nebyl.
Bílý král a rudá královna: Studená válka na šachovnici
Daniel Johnson
Udělal jsem si přehled nejlepších hráčů historie, zjistil jsem, jak a proč byly šachy pro sověty tak důležité, kdo byl Bobby Fischer a kde se vzala ta nenávist ke komunistickému režimu u Gary Kasparova. Rozhodně zajímavá knížka, nečetlo se to sice úplně samo, ale zajímavých informací o 20. století je tady kupa.
Lolita
Vladimir Nabokov
Není to úplně to co jsem čekal, Humbert byl pro mě překvapivě až moc úchyl a Lolita až moc vypočítavá mrška, ale to bych bez přečtení nevěděl, takže jsem rozhodně rád, že jsem se do Lolity pustil.
Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow
Příběh je to zase silný a asi by vydal i na několik filmů. A to je možná problém, že je tu toho tolik, něco jen tak obecně a narychlo popsáno...prostě už to není tak čtivé, jak ten slavný první díl. Btw zajímalo by mě co se vlastně stalo s Detlefem. Tady o něm myslím zmínka nebyla.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Důležitá knížka, silný příběh mladé holky, která zčásti z nudy, z části ze snahy se zalíbit/odlišit spadne do drogové spirály. Naivně optimistický konec je pro ty, kteří četli i pokračování, docela hořký.
Silo
Hugh Howey
Já nevím. Ten uzavřený svět v silu byl zajímavý, ale vadí mi, když je v knížce až moc podezřelých náhod a tady to bylo fakt moc často. Na pokračování to nevidím.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Trošku mě štve ten název a obal, který evokuje nějakou tragédii na vodě, takže je jasné, co se vlastně na konci stane, ikdyž jsou první 2/3 knížky o něčem trošku jiném. Každopádně knížka jako taková hodně čtivá, střídání vypravěčů super a konec samozřejmě hodně silný.
Možnost ostrova
Michel Houellebecq
Je to asi pátá knížka, kterou jsem od Houellebecqa četl a až na ty vícečasové linie je to vlastně pořád to samé. Chlápek středního věku, ztracený a zamilovaný do mladé krásky, spousta sexu a otázek.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Člověk by si řekl, že Galén byl fakt naiva. A že Maršál byl až moc velký milovník válek, který by nikdy nemohl být skutečný. No ale o dva roky později nemohl být Čapek blíž pravdě. Tím, že tohle je přepis divadelní hry, odpadá popis krajiny a různých vlastně pro příběh ne tak důležitých věcí. Zůstávají jen dialogy. A v případě Bílé nemoci fakt silné dialogy.
Malevil
Robert Merle
Skvělé. Pár lidí přežije výbuch a budujou "svět" odznova. Zjišťujou, co je v životě důležité (jídlo, voda, vzduch), a že v nouzi poznáš nepřítele. Fakt je to čtivé, jedinou výtku bych měl asi k tomu, jak tady Merle zobrazil ženské. Jinak skoro bez výhrad.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Jako, na to že to je utopický román starý necelých 100 let, tak to klobouk dolů. Dost zajímavý svět Huxley stvořil (děti se vyrábějí, už od mala jsou kastovány do různých tříd - alfy, bety. divoši jsou lidi, kteří žijí postaru, atd) a ikdyž to nepůsobí tak depresivně jako o pár let později Orwellovo 1984, tak z toho taky chvilkama mrazí.
Sudetenland
Leoš Kyša
Vlastně na tom je nejlepší ten nápad. Zase ta alternativní historie "co by kdyby". Protože bez toho je to spíš jen průměrná detektivka, která na jeden zátah určitě zabaví a nebolí číst (na to je Kyša moc zručný), ale je spíš s podivem, z čeho všeho se tu pomalu dělá literární událost roku.
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Tuhle knížku jsem sháněl víc než dva roky. Mezitím vznikl seriál, kterému jsem se vyhnul (napřed knihu), přečetl jsem Evelyn Hugo, která to moje natěšení na Daisy Jones ještě zvýšila, a nakonec....jsem vlastně zklamaný, že mě to neodrovnalo a že Evelyn Hugo měla menší hype, ale je o tolik lepší.
Platforma
Michel Houellebecq
Sice bych se obešel bez té tuny porna, ale vlastně mě ten příběh o outsiderovi v depresích, který najde svůj spřízněný protějšek, bavil. Jo, tenhle Houellebecq mi sedl zrovna když jsem nad ním už lámal hůl (Serotonin, Bitevní pole).
Ostrov mrtvých
Bernard Cornwell
Zase hodně dobré, ikdyž mě přece jenom o trochu víc bavil první díl.
Divočina
Cheryl Strayed
Nevím, asi jsem čekal něco jiného. Že to bude víc filosofické, že si na té cestě bude pokládat životní otázky a fakt najde "něco". Tohle byl jen spíš popis dobrodružné cesty. Který mě zas tak úplně za srdce nechytl.
Krysí ostrov a jiné povídky
Jo Nesbø
Takhle. Četl jsem to někdy před vánoci a vlastně mě to docela bavilo. Jenže v únoru už si ani zbla nevybavím jednotlivé povídky. To asi taky o něčem svědčí.