haha_ja komentáře u knih

Tajemná postava Hany, která skrývala utrpení, kterým si musela prožít. Příběh jak z jednoho zákusku se změní osud jednoho dítěte a jeho okolí. Oceňuji postupné odkrývání minulosti. Co vše zmůže mladičká nerozvážnost a dopis, který nikdy nedošel. Žijeme v zemi bez války, kdy máme co jíst a jsme jací jsme, ale jací bychom byli, kdyby jsme žili v té samé době? Raději nevědět, protože dokud to člověk nezažije, nedokáže na tu otázku odpovědět.

14 16.07.2019

Autorovi tleskám. Pro mě, jedním slovem - "brilantní". Opravdu skvěle napsaná detektivka. Z počátku jsem měla obavy ze střídání dějových linií, ale autor si s nimi velice dobře pohrál a to tak, že jsem se neztrácela a doslova jsem hltala každou větu, odstavec, stránku... Hledala jsem každičkou chvilku volného času, abych se mohla ponořit do děje. Tak strašně jsem byla zvědavá a těšila jsem se na závěr knihy (celého případu) až mi bylo nakonec líto, že je po všem a celý příběh končí. Konec mě šokoval. Vše bylo psané opravdu realisticky, krutě, jak jinak, když šlo o zločinecké téma. I přesto všechno jsem se občas také zasmála nad autorovým humorem a ironií. Vážně zvažuji, že si od tohoto autora přečtu i něco dalšího. Určitě doporučuji ke čtení.

11 09.04.2019

Velice si vážím svého života v zemi, kde pořád platí demokratické jednání a existují zákony, které neupřednostňují práva žen nebo mužů. Možná proto mnoho dívek naletí na kouzlo orientálních mužů. Tyto ženy žijí v zemi (kultuře) kde jsou jasně daná pravidla a chrání se zájmy dětí. Zákony v Egyptě jsou diametrálně odlišné od našeho zákonného systému. Práva žen v Egyptě v podstatě neexistují. Myslím si, že kdo v tom nevyrůstá, je pro něj tamní život spíše šokem. Příběhy, které autorka dala dohromady jsou ačkoliv jiné, tak pointu mají jak přes kopírák. Nejvíce mě dostal příběh Renátky, protože jsem nepochopila, že i přes to všechno se rozhodla vstoupit do stejné vody podruhé. Stejně pak příběh Mony byl hodně krutý. Člověk když už má vlastní děti, tak tyto příběhy prožívá mnohem více. Neumím si ani v tom nejhorším snu představit, že by se to týkalo mých dětí. Ta bezmoc musí být trýznivá. Myslím si, že je správné, že se o takových věcech píše. Pěkná kniha k přečtení za jeden den.

9 23.06.2019

Kniha se cetla sama. Dej byl zajimavy, neuveritelny i smutny. Nejvice mi prirostla k srdci postava kone jmenem Boxer. Bylo mi ho lito. Cely zivot veril ve svou pravdu nebo snad v lez? Smutne a otresne, ale takovy je totalitni rezim, ktery ma stale bohuzel ve svete urcite misto. Nezila jsem nastesti v totalite, proto mi prijdou nektere veci neuveritelne a desive, a proto je to pro me jeste vetsi ponauceni. Doporucuji vsem si utlou knizku precist.

8 10.02.2020

Když jsem poprvé vzala knihu do ruky a přečetla si pár prvních kapitol, chtělo se mi knihu odložit. Ne proto, že by byla psána špatně, nezajímavě apod., ale proto, že byla psána životem ženy, která musela zažít tolik bolesti, strachu a zklamání. Nakonec jsem se další den ke knize vrátila a přečetla jsem ji nakonec jedním dechem. Snad proto, abych i já tu hrůzu měla za sebou. Abych se dozvěděla, že nakonec hlavní postavu Oxanu čeká i světlá budoucnost v jejím dosavadním temném životě. Je opravdu až neskutečné, jak může být život (nejen život, ale i lidé) krutý. Ačkoliv byla kniha čtivá, myslím si, že stačí si ji přečíst jen jednou. Já se k ní už vracet nebudu. Opravdu silný příběh napsaný tak jak šel život Oxany, tedy bez zbytečných odboček a složitých úvah.

8 19.03.2019

Když se mi zcela nečekaně dostala do rukou tato kniha, očekávala jsem podle diskuzí silný příběh. Obálka knihy na mě působila depresivně a samotný příběh? .... Už od začátku jsem se nemohla odtrhnout a knihu jsem měla za půl dne přečtenou. Chtěla jsem tolik vědět, jak příběh dopadne, že jsem četla a četla s pusou otevřenou v úžasu, jak je toto všechno možné a myslí vtaženou do příběhu.
Když jsem došla k pasáži, kdy matka dívky prohlásila, že by "to chtěla mít doma prostě krásný (uklizené)", zarazila jsem se, protože sama mám ráda ve věcech pořádek a sama potřebuji vědět, kde co najdu a co bude následovat, protože svým způsobem je pro mě život o to jednodušší. Snažím se však, aby tato moje potřeba neovlivnila moje děti, protože někdo naopak tento řád ve světě nevyhledává. Doufám, že své děti vychovávám správně. Výchova je složitý cyklus, kdy musí vše do sebe zapadat a být v rovnováze, aby byla spokojenost tzv. na všech frontách.
V příběhu je patrné, že problémy jsou především vztahové. Neklape to snad na žádné straně, rodina je dysfunkční a samotná hrdinka ač se snaží sebevíc, tak není přijímána, není ji dána láska a porozumění, prosté objetí. Jak dlouho dokáže takový člověk bojovat, než se vzepře nebo odevzdá svému osudu?
Oceňuji rovněž pohled z obou stran. Protože každý vnímáme situaci jinak. Ve vztahu je důležitá komunikace a umět si vše vyříkat. Zde partneři nebyli za jedno a neprojevovali ani empatii jeden k druhému. Těchto rodin je mezi námi hodně, kde není dítě milováno či je dokonce týráno. Bohužel, jakmile si všimneme prvních signálů, je jasné, že už je to špička ledovce ve smyslu, že násilí často vzniká pozvolna a mívá stupňující se tendenci. Proto je důležité si všímat okolí. Zde byl klíčovou osobou učitel Frodo, člověk empatický a člověk na správném místě.
Určitě doporučuji k přečtení.

7 14.07.2020

Kniha mě zaujala obálkou, námětem i vysokým hodnocením ostatních čtenářů. Je to velice silný příběh o pravdě a lži, o utrpení nenávisti i lásce a hlavně o odpuštění. Kniha se čte velice dobře a má tzv. spád. Od polivičky knihy už jsem se nemohla doslova odtrhnout a hltala jsem každou větu a chtěla znát osud jednotlivých postav. Dějové zvraty mi nedaly spát. Po dočtení knihy v pozdních nočních či brzkých ranních hodinách jsem ještě dlouho přemýšlela, kolik utrpení bylo postavám naloženo. Jako každé ráno jsem objala své děti, ale to ráno po dočtení knihy jsem se přistihla, že stisk objetí byl silnější, jako bych si uvědomovala prchavost života. Příběh mě velice citově zasáhl. Doporučuji ke čtení. Já měla na konci slzy v očích.

7 16.07.2019

Velice dojemný příběh o muži, který měl až neuvěřitelné štěstí v neštěstí. Prožili si opravdové peklo na zemi a ikdyž se jim podařilo dostat ze spárů nacistické krutosti, jejich "nové začátky" za branami koncetráku nebyly z počátku zrovna lehké, jak by se dalo očekávat. Od prvních stran jsem se lehce začetla a děj plynul bez zbytečných odboček. Je to opravdová zpověď nejen hrůz ale i skutečné lásky, která může vzniknout za jakýchkoliv podmínek. Knihu určitě doporučuji.

7 16.05.2019

V rámci výzvy jsem si vybrala Slezské písně od Petra Bezruče. Pocházím z oblasti, o které autor píše, takže jsou mi prostředím blízké a dokážu si je vybavit ve své paměti. K poezii nemám jako čtenář blízko a když už se k nějakým básním dostanu, preferuji spíše epičnost než lyrismus. I v Bezručových básních jsem si našla úryvky či celé básně, které mi byly bližší, ale většinou mi básně nic neříkaly nebo jsem spíše nabyla dojmu, že jde stále o jeden a ten samý námět, který se donekonečna opakoval. Z výčtu básní, které mě zaujaly jsou: Papírový Mojšl, Ondráš, Návrat, 70.000, Maryčka Magdónova, Bernard Žár, Ostrava, Hrabyň, Labutinka, Sedm Havranů, Kovkop, Dvě mohyly, Pětvald II.
Nejvíce asi na celé sbírce oceňuji text na konci, kde je popsán život Petra Bezruče jako poštovního úředníka a vysvětlení, co autora vedlo k napsání těchto básní. Myslím si, že mnoho básní zůstane dnešní a budoucí generaci nepochopeno, jelikož jsou zasazeny do doby, kterou když jsme nezažili, není nám tolik blízká jako generaci, která tuto dobu prožila. Myslím si, že kdyby vyšly tyto a nejen tyto sbírky básní s rozborem a povídáním, co kterou básní chtěl autor říct,četly by se více nebo alespoň s větším porozuměním. Pro mě většina básní zůstane nepochopeno. Bohužel, protože si myslím, že Petr Bezruč je významným člověkem v našem literárním světě. Ačkoliv jeho básně jsou laděny do depresivna a každá je psaná jiným způsobem. Působilo to na mě, že neměl svůj daný styl a psal tak jak to v dané chvíli cítil, ale to je jen můj dojem.

6 13.04.2019

Knihu jsem si půjčila z knihovny z oddělení naučné literatury z poličky "životopisy lidí". Vybrala jsem si ji, protože sama jsem měla možnost se setkávat s dětmi mající autismus a s jejich rodiči, kteří procházeli různými fázemi a ne každý došel až do fáze smíření. Tuto knihu by si měli přečíst všichni - nejen ti, co nemají žádné nebo skoro žádné informace o autismu, ale určitě i ti, kteří se v této sféře pohybují dennodenně. Kniha je psaná velice jednoduše a čtivě. Zaujal mě úvod, kterým vám dá autor možnost, prostřednictvím textu, "ochutnat" svět a vnímání těchto lidí. Ohromující na celé knížce byl poslední příběh, který mě rozesmutnil, ale zároveň mě něčím obohatil. Je třeba si uvědomit, že dnešní společnost se snaží, aby za každou cenu byli všichni normální nebo co nejvíce přibližující se normě. Ale co je to být normální? Kdo o tom rozhoduje? Kniha mě zaujala jednou pasáží, kde chlapec popisuje, že nemá rád obrázkový režim dne. V naší zemi se tento model výchovy a vzdělávání pomocí obrázkového (piktogramového) režimu dne objevuje v zařízeních velice často. Máme tendenci používat "osvědčené" a odborníky "zaručené" postupy, ale je jasné, že ne každému to bude vyhovovat. Je třeba každého brát jako samostatnou bytost, která má své vlastní potřeby a touhy. Je nutné hleda cesty a nejen ty hlavní, ale i vedlejší cestičky, které těmto lidem alespoň trochu usnadní každodenní život. Bylo to obohacující čtení.
"Děkuji, chlapče, za možnost nakouknout do tvého světa".

6 05.04.2019

Knihu jsem si vybrala díky výzvě a celkem vysokému kladnému hodnocení. Příběh plyne pomalu a je psán jemně bez velkých zvratů a šoků. Postavy se snaží vymyslet nejrůznější teorie jejich vlastních životů a děje kolem nich. Asi jsem čekala více boje za vlastní život než pouhé smíření. Ani po odhalené pravdě se v hlavních postavách neobjevila touha dělat něco víc. Což mě trochu zklamalo. Kniha je psaná pěkně, ačkoliv z počátku jsem měla trochu potíž se začíst. Nejméně mě zaujala část v Chaloupkách a nejvíce jsem doslova hltala konec knihy, kde na poslední chvíli došlo k vysvětlení všech "záhad", které hlavní postavy celý jejich krátký život provázely.

6 04.04.2019

Střípek ke střípku a máme jeden silný příběh... Mám ráda knihy, kde se jednotlivé postavy prolínají a až po dočtení čtenáři docvakne smysl psaného. Nejvíce mě zaujala a rozesmutnila dějová linka a osud postavy Josefa a dále pak postava Pavla. Zpočátku jsem se musela neustále vracet a ujišťovat se kdo je kdo. Postav je zpočátku až moc a navíc se děj odehrává v minulosti i v současnosti dané postavy. Je lepší knihu moc nekouskovat, ale přečíst ji najednou. Druhou část knihy jsem přečetla tedy za jeden dlouhý večer, dokud jsem měla souvislosti s předešlých stran v živé paměti. Některé pasáže mi možná přišly trochu nadbytečné nebo jsem je možná jen nepochopila správně a ještě teď nad nimi přemýšlím. Kniha je to ovšem pěkná a slova plynou samy.

5 07.01.2023

Krásné ilustrace, pomálu textu (přesto výstižného). Pro starší děti přiblížení doby, která do historie naší země silně zasáhla. Oceňuji vzpomínky z deníku :-)

5 05.06.2019

Kniha mě zaujala názvem, tematikou i relativně dobrým doporučením. Z počátku jsem měla potíž se začíst, proto dávám o jednu hvězdičku méně. Jde o historický román (historie, která je nám všem známá), kde se objevují dvě milostné dvojice, dva příběhy, které se v jeden okamžik na čas propojí, aby se na konci knihy zase rozešly. Autor projevil velkou znalost české historie a českého lidu. Líbily se mi i různé vsuvky o osobnostech apod. (např. F.Kafka, J.Hašek...). Konec je otevřený a je na každém, jak si ho sám domyslí. V souvislosti se Samem a Lenkou mi to přijde líto, protože by mě zajímalo, jak se věci dále vyvíjely...

5 25.04.2019

Kniha dle pravdivého příběhu očima malého chlapce, který dospíval ve velice zlé době a že musel vzhledem k okolnostem dospět velice brzy. Jen stěží si dokážeme představit utrpení, které museli tito lidé prožívat. Je až neuvěřitelné, že měl chlapec tolik štěstí v tomto pekle a že se dokázali jako rodina stále držet pospolu, ačkoliv dva bratři takovéto štěstí bohužel neměli. Je to velice emotivní příběh a jsem ráda také za úvodní a závěrečné slovo. Zaujalo mě, že po přesídlení se do USA byl tento mladý muž naverbován do armády a celých 16 měsíců trávil v japonské Okinawě. Přiložené fotografie přidaly na realitičnosti. Více jsem si dokázala představit jednotlivé představitele. Kniha se čte velice dobře, určitě doporučuji k přečtení.

Tento odstavec mluví snad za vše:
......Omráčilo mě, když řidič zastavil a šel ke mně. "Tady nemůžete sedět," prohlásil. "Zadní sedadla jsou pro negry. Musíte si přesednout dopředu." Ta slova pro mě byla jako pořádna facka. Najednou jsem si vzpomněl na Krakov, kde nám nacisté nařídili sedět v zadu v autobusu......Proč v Americe existuje něco tak odporného? Naivně jsem věřil, že tento typ diskriminace se týkal jen Židů pod nadvládou nacistů. Teď jsem zjistil, že existuje nerovnost a předsudky dokonce i v této nové zemi, kterou jsem již začínal milovat.....

5 12.04.2019

Kniha, která vás donutí přemýšlet nad smyslem života. Je plná zajímavých úvah. Četla jsem ji poprvé před 8 lety v době, která pro mě nebyla příliš lehká. Tato kniha mi pomohla si uvědomit spoustu věcí. Nyní ačkoliv jsem znala dějovou linku, více jsem se soustředila na myšlenky ostatních postav. Nepopírám, že někdy byl skok k jiné postavě zcela nečekaný a zmatený a musela jsem se odprostit od hlavní dějové linie. Přesto jsem si ráda přečetla příběhy jiných lidí. Často slýcháváme o stereotypu v našich životech, stejně jako to cítila hlavní postava Veronika. Nesmíme zapomínat, že ačkoliv některé věci jsou nám dané, tak stále je hodně věcí, které můžeme ovlivnit. Co se týče vsuvky samotného autora, tak mě to nepřišlo nepatřičné. Šlo o krátkou zmínku a odkaz z čeho autor vycházel. Nerušilo mě to, ba naopak mě donutilo si vyhledat více informací o této autorově etapě života. Knížku doporučuji ke čtení.

5 13.03.2019

Nikdy jsem se nehrnula moc do čtení literatury faktu a o geografii a politický vliv v zemích jsem se zajímala jen okrajově. Jsem ráda, že mi čtenářská výzva ukázala tento druh literatury. Dozvěděla jsem se spoustu souvislostí, které mi doteď unikaly a staly se pro mě hnacím motorem zjišťovat si další a další informace. Je škoda, že některé oblasti byly v knize opomíjeny, protože by si zasloužily také pár stránek ne-li celou kapitolu. Myslím si, že bychom se měli zajímat o dění nejen za hranicemi našeho státu, ale i za hranicemi našeho světadílu. Knihu určitě doporučuji. Některé pasáže byly na čtení složitější a musela jsem se párkrát vracet, ale jiné se četly naopak čtivě.

4 19.02.2023

Kniha z dob těsně po revoluci, která je psána deníkovým stylem. Příběh mě šokoval svou přímostí, agresivitou, lhostejností okolí... Konec jsem čekala jiný. Nechtěla jsem tomu uvěřit. Nechtěla jsem, aby to takto dopadlo, ale nesmíme zavírat oči. To, že násilí nevidíme, neznamená, že neexistuje. Líbil se mi pohled ostatních postav ve druhé části knihy. Ve skrytu duše doufám, že dnešní systém pomoci je nastavený mnohem lépe.

Když jsem knihu brala do ruky, říkala jsem si, zda vzhledem k počtu stran nebude děj příliš roztahaný. Bylo tomu právě naopak. Kniha se mi velice dobře četla. Autorka sepsala příběh z pohledu afroameričanky, otce skinheada a z pohledu veřejné obhájkyně. Je zajímavé sledovat, jak se tito lidé v průběhu děje mění. Ono nic není totiž neměnné. Kolikrát jsem se zamyslela nad předsudky, které každý z nás nějaké má. Konec byl velice překvapivý a poslední strany jsem hltala ve velkém. Oceňuji autorčinu snahu nastudovat vše, co se této problematiky týče. Je třeba si uvědomit, že takové věci (obvinění na základě rasy) se bohužel v dnešním světě dějí. Do budoucna zkusím přečíst i něco dalšího od této autorky.

4 07.05.2019

Knížku jsem vytáhla z regálu v knihovně jen díky výzvě a nelituji. Přečetla jsem ji se svými dětmi (3 a 5 let) a každý jsme si z toho příběhu něco odnesli. Dcerka ocenila krásné a jemné ilustrace a dokázala o nich dlouho vykládat. Synovi byla sympatická prošedivělá babička a bylo mu líto, že je smutná. A mě nadchla jemnost příběhu a květnatost jazyka. Krásný a dojemný příběh na deštivé ráno, když se vám nechce z peřin ven. Ještě máme v záloze "Můj medvěd Flóra" a jsem na tento příběh rovněž zvědavá.