...a muž ti vládnout bude
Milena Tomešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7896/a-muz-ti-vladnout-bude-7896.jpg
4
137
39
Gabriela - krásná, chytrá mladá žena, která měla celý život před sebou. A stačila jedna drobná "chyba", jedno mylné rozhodnutí: provdat se za člověka, který jí sliboval modré z nebe. Lístky do divadla, květiny, pozornosti, vášnivé vyznání lásky. Proč až příliš často právě tak začíná vztah, který vede do záhuby? Jak je možné odlišit pravou lásku od té zničující? Anebo se člověk může tolik změnit? Gabriela se propadá stále hlouběji - hněvivé výbuchy, zastrašování, urážky, nadávky a nakonec kopance a bití. Manžel se doma potácí opilý, ohrožuje ji i děti. Ale komu uvěří okolí spíš? Jí, ženě v domácnosti se třemi dětmi, o níž manžel mezi známými i sousedy roztrušuje nenápadné poznámky, že jeho žena má psychické problémy a tajně pije, nebo váženému soudci, jemuž jdou na ruku na úřadech i na policii? A tak se Gabrielin život mění v peklo. Není kam utéct, ani vlastní matka jí nevěří a dá spíš za pravdu úctyhodnému zeti než kdysi rebelantské, nyní zoufalé dceři. Gabriela však přesto bojuje, snaží se chránit děti, proto podá žádost o rozvod, avšak i naděje jednou umírá.... celý text
Přidat komentář
I když už je kniha starší a trochu jsme se posunuli ohledně organizací, které pomáhají lidem v tísni atd.. tak mě hodně mrazilo.. bohužel se stále tyhle věci dějí, protože zlo v lidech bylo a bude.. velká odvaha a síla zpracovat deníky k této knize
Velmi čtivá kniha o mladé ženě, která ve svém deníku popsala hrůzy a temná svědectví o domácím násilí, které na ní páchal její muž. Byl to člověk, který má povolání, u kterého si může zařídit pro sebe všechna plus, dokonce i nedostižitelnost trestu a odhalení takového jednání, jakého se dopouštěl na Gabriele. Byl povoláním soudce, na kterého nikdo nemohl.
Zvlášť velké zklamání jsem zažila v její vlastní rodině. Matka jí nechtěla věřit, že se to zlé u nich doma děje. Nedovolala se žádné pomoci, ani u sociálních služeb pro matky s dětmi, ani u policie, neboť tam všude sahaly prsty jejího muže trýznitele. Nepomohlo ani ublížení na těle, se kterým musela do nemocnice. Muž o ní všude tvrdil, že je alkoholička, a vše si způsobila vlastní neopatrností.
O tom, jak u nás funguje pomoc týraným ženám se raději nebudu rozepisovat. Oběti se jen těžko dovolaly pomoci. V dnešní době je to snad už o něco lepší, než bylo v devadesátých letech, kdy se odehrával její příběh.
Knížce dávám plný počet hvězdiček, i když tam byly popisy událostí, nebo jejího chování vůči tyranovi, které bych raději ani nečetla.
Otřesné svědectví týrané ženy, psané formou deníku. Na téma domácího násilí jsem četla už hodně knih, zvláště románů pro ženy. Toto však bylo svědectví přímé, kdy týraná žena Gabriela, matka tří dětí, prožívala s mužem, uznávaným soudcem, do kterého by to nikdo neřekl, úplné peklo.
Neměla zastání u nikoho, ani u své matky, ani u sestry, jen její přítelkyně jí byla oporou. Nikdo z její rodiny nevěřil, že by její muž byl schopen něčeho špatného.
Příběh Gabriely skončil tragicky. Její pocity a setrvávání v manželském svazku, přes všechno, co musela vytrpět, dovedu pochopit. Co mne ale stejně tak vytočilo, nebo snad ještě více než její smutný osud bylo, jak na situaci týraných žen a domácí násilí reagovaly sociální služby, policie, advokáti, soudy. Jak otřesný byrokratismus panoval, když si bezdětní manželé chtěli vzít dítě do pěstounské péče. Jak nechutné dotazníky museli vyplňovat, podrobovat se nesmyslným psychologickým testům, jak těžké, téměř až nemožné bylo osvojit si dítě z kojeneckého ústavu nebo z dětského domova.
Knihu jsem měla brzy přečtenou i se všemi dodatky. Měl by si ji přečíst každý, nejen ženy, kterých se to většinou týká, ale každý, aby věděl, jak pomoci v případě, kdyby se o domácím násilí u někoho dozvěděl.
Kniha byla pro mě nezajímavě psaná, Gabriela byla vystavena hroznému domácímu násilí, chápu, ale nebavilo mě to.
Knihu jsem si stáhla úplnou náhodou .. teda oprava .. teď po přečtení vím, že to náhoda rozhodně nebyla .. po dlouhé době kniha, která mě přinutila k zamyšlení o problematice domácího násilí .. po dlouhé době kniha , jejíž má smysl číst .. po dlouhé době kniha na kterou jen tak nezapomenu .. DÍK!
No teda...
Velmi silný příběh. Nemohla jsem přestat číst. Nechápu, jak tohle může muž dělat své ženě a dětem, krutý bezcitný skřet. A už vůbec nechápu matku hlavní hrdinky, já bych za svou dceru dala vlastní život. Ach jo, buďme vnímaví a pomozme, když bude třeba.
Dlouho jsem přemýšlela, jaký komentář k této knize napsat. Jsem smutná z toho, co se mnohdy za zavřenými dveřmi domovů děje. Zároveň mám radost, že se našlo několik odvážných žen, které zahodily strach a začaly bojovat za své já. Tím se celosvětový problém dostal do povědomí široké veřejnosti.
Velmi silný příběh opřený o skutečné události, doplněný o výpovědi několika přímých či nepřímých svědků.
Děsivá, krutá kniha dle skutečnosti, Kdo nezažije těžce chápe, co zažívají účastníci domácího násilí, většinou týrané ženy a hlavně, jak to vnímají děti. Položit si otázku, proč se žena neobrátí , aby jí někdo pomohl. Absolutně jsem nechápala a i odsoudila matku Gabriely, která se upínala pouze k rodině své druhé dcery, její rodiny a k Bohu. Gabriele nevěřila, nebyla jí oporou, ani pro její tři děti. A, když procitla, dcera už jí nevěřila. Kniha je psaná formou deníku , chvílemi jsem ji četla se slzami v očích. Je neskutečné, kolik násilí pořád je. Je sice dobře, že v roce 2004 a 2007 vstoupily v platnost zákony o týrání v rodině a ochrany před domácím násilím, ale přesto si myslím, že mnoho žen má pořád strach zvednout telefon a na nějakou linku obětí domácího násilí zavolat. Bojí se". Nikdo nevidí, co se děje za zavřenými dveřmi, ale, když slyšíme hluk a hlavně pláč dětí, nabídněme pomoc.
Kniha z dob těsně po revoluci, která je psána deníkovým stylem. Příběh mě šokoval svou přímostí, agresivitou, lhostejností okolí... Konec jsem čekala jiný. Nechtěla jsem tomu uvěřit. Nechtěla jsem, aby to takto dopadlo, ale nesmíme zavírat oči. To, že násilí nevidíme, neznamená, že neexistuje. Líbil se mi pohled ostatních postav ve druhé části knihy. Ve skrytu duše doufám, že dnešní systém pomoci je nastavený mnohem lépe.
Drsné a ne zrovna příjemné čtení, rozhodně se nejedná o oddychové čtení. Druhá polovina knihy, vyprávění z pohledu ostatních osob příběhu, mě bavilo a zaujalo více. Zamrazí, když si uvědomím, že příběh Gábiny je založený na skutečných událostech. Hvězdička navíc za doslov a kapitoly věnovaných tématu domácího násilí.
Moc smutný příběh, nečekala jsem takový konec. Moc nechápu maminku Gábiny, že jí nevěřila a nechala v tom samotnou
Hlavní hrdinka knihy je silně zmanipulována manželem a stává se obětí domácího násilí. Smutná, náročná, čtivá kniha.
Kniha se mi dostala do rukou zrovna ve chvíli, kdy jsme vedli debatu o tom, jak dopadla paní Monnyová a já zastávala názor, že přeci - pro všechno na světě, když vidím, že trpí moje vlastní děti tím, jak trpím já - není na co čekat , sebrat saky-paky a mazat, pokud nemám jistotu u příbuzných , tak do nejbližšího azylového dmu , který je cestou a ochránit děti a vlastně i sebe. Jak může průměrně inteligentní člověk ( ať žena nebo muž) dopustit domácí násilí na sobě a co už vůbec nechápu- na vlastních dětech. Není to i o tom, že nejen okolí, ale i státní zařízení ( myslím tím sociální odbory na příslušných odborech) trochu spí a dělají mrtvé brouky??? Děti by měly již ve škole vědět, jak bránit nejen sebe , ale třeba i mámu a sourozence, děti by přece měly vědět že existují nějaké organizace, které jim , třeba i o půlnoci, pomohou.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale občas bych dala hlavní postavě pár facek, aby se ji rozsvítilo... protože volání o pomoc je jedna věc, ale pokud by měly trpět mé děti - rozdávám sama rány pěstí ať to mé okolí bolí jakkoli...
Každopádně, příběh je strašně smutný, je smutné, jak někdo může týrat osobu, která ho miluje. Pro nás " normální" lidi trochu nepochopitelné. A o to horší je to, jak se tváří další státní organizace, kde postižení lidé hledají útočiště. Ať už naše policie, nebo soudy. Všude se sice najdou poctiví lidé - i na našich úřadech, ale je jich hodně málo. Vesměs jsou u nás ve státních organizacích zaměstnanci , kteří si odsedí svou pracovní dobu a po mně .... potopa.
Velice čtivě napsaný příběh na základě skutečné události. A to je na tom to nejhorší...šílené, co někteří dokážou převážně ženám dělat.
Doporučuji...jen ať se o tématu ví víc a víc!
Je to sice příběh z konce 20 století, ale nevěřím, že v dnešní době je na tom společnost o moc lépe.
Kniha vyšla roku 2007 a jedna informace z ní:
38% žen v ČR má zkušenost s domácím násilím.
Na policii se obrátí jenom desetina z nich a z toho pouze ve 3% je proti útočníkovi vzneseno obvinění.
Jak je toto možné?
Knihu jsem četla podruhé a strašně mě mrzí, jak hlavní hrdinka dopadla. Sama jsem byla svědkem domácího násilí, takže si dokážu představit, jak trpěly i děti. Jen mě mrzí, že konec se mnohdy ubírá jiným směrem a do knihy se pletou problémy i jiných osob - za to dávám dolů dvě hvězdičky.
Věřím, že přesně takhle se to děje v mnoha rodinách.
Zajímavý pohled na jednu věc z různých postav. Důkaz toho, že vše může být jinak.
Jako kazuistika k tématu domácí násilí dobré, jako beletrie mě kniha zklamala. I hlavní hrdinka mi nebyla zvlášť sympatická, hlavně s tím svým "dám si dvojku". Ale např. pro studenty s touhou se dozvědět něco o tématu, dobrý.
Štítky knihy
manželství alkoholismus domácí násilí
Autorovy další knížky
| 2007 |  ...a muž ti vládnout bude |
| 2009 |  Matky, upracovaní andělé |
| 2003 | Býti farářkou |
| 2005 |  Býti farářkou II. |
Kniha ...a muž ti vládnout bude je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 200x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 104x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 5x |
Jak zmínila níže Vivetkav - kniha popisuje realitu let devadesátých. Já pevně věřím, že dnes už jsme v řešení případů domácího násilí někde jinde. Věřím, doufám. Protože příběh Gabriely, Gáby, byl příšerný. Je děsivé pomyšlení, že něco podobného se některým ženám děje a že z toho pro ně není úniku. Téma dle mého velice silné a dobré. Což je umocněno faktem, že inspirací pro osud Gáby byly reálné příběhy skutečných žen.
Co se týče zpracování příběhu, kdy nám je osud hlavní hrdinky podáván formou zápisků z jejího deníku, jsem také spokojená. Kniha se mi četla dobře a slupla jsem ji za jeden den.
Na závěr autorka přidává popisy toho, jak daný příběh vnímaly další postavy příběhu - matka, syn, dcery, kamarádka. Jediné, co by možná knize dalo lepší drajv, by bylo, kdyby pohledy těchto postav na dané situace byly čtenáři dávkovány postupně v průběhu knihy. Ne až na konci.
Každopádně za mě velmi dobrá kniha a doporučuji k přečtení. Další díla autorky mě už názvem nelákají, ale tato byla skvělá. Věřím tedy, že pokud čtenáře zaujmou témata, budou se i další knihy líbit.