gaidzin komentáře u knih

Jsem nadšený posluchač podcastu.
Je těžké, možná téměř nemožné, oddělit knihu od podcastu.
Podcast je dialog dvou duchaplných mužů, kteří se vyznají ve svém oboru, vyberou si téma z moderních českých dějin a vrhnou se na něj. A právě jejich souhra, přesně uměřená ironie, bezprostřednost a schopnost okamžitě reagovat na kolegu, jsou důvody proč podcast válcuje knihu. Tohle kniha nikdy umět nebude.

Ale to vůbec neznamená, že kniha je špatná. Stejné myšlenky, které zazní v podcastu, jsou i v knize, jen jaksi učesanější, sterilnější, bez emocí, více "knižní". Prostě z dialogu se stává něco jako úvaha. Nebo dialog přepsaný do formy úvahy.
Ale i kniha má zbraně, které podcast nemá. Zaprvé, kapitoly jsou organizované do tematických celků, takže neskáčete z tématu na téma jako v podcastu. A navíc za každou kapitolou je doporučený seznam četby k diskutovanému tématu. A když mi pánové Stehlík a Groman něco doporučí, kdo jsem já, abych to zpochybňoval, že? Takže jsem prodloužil platnost průkazky do knihovny a opsal si mnoho titulů do seznamu knih, co se chystám se přečíst. Snad aspoň jednu z nich dám.

1 17.04.2024

Přehledný popis politické situace v těch nejzajímavějších regionech. Autor si vybere region a pokusí se vysvětlit historické vztahy v regionu a extra si všímá geografických prvků a vysvětluje, jak hory, pouště, řeky a další překážky nebo absence překážek ovlivňovaly mocenský a politický vývoj.
Kniha je zacílená na širokou veřejnost a autor dokáže v každém regionu vystihnout to podstatné, aniž by nás zahltil jmény, daty a jinými nudnými fakty. A ta fakta a data, která v knize zůstala, autor srozumitelně poskládá a pospojuje, že to vše začne dávat smysl. Samozřejmě, nic pro profesionální politology, ale pro širokou laickou veřejnost to může být velmi obohacující.
Jsou regiony, kterým jsem zatím nikdy nevěnoval pozornost, jako třeba Latinská Amerika, kde jsem dostal základní nalejvárnu a co nový odstavec, to nová informace. Nebo role Afghánistánu na pozadí vztahu Indie versus Pákistán, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel.
Ale jsou i oblasti, kde jsem si myslel, že se vyznám, ale i tam jsem našel nové informace a souvislosti. Třeba víte, odkud se vzali alavité na Blízkém východě? Já už ano.
Navíc kniha je napsaná lehce a svěže, což je v této oblasti docela výjimka. Pokud tedy nehledáte nějaký deep dive do jednoho konkrétního problému ale chcete všeobecný přehled, tak toto je kniha pro vás.

7 05.04.2024

Tohle jsou knihy, které mění pojem brak. Tohle je hrdý brak. A zábavný.
Na rozdíl od českých konkurentů tu chybí sex (no jo, Texasan), oblíbené popkulturní narážky a ani to hláškování není tak ostré a sarkastické, jak jsme zvyklí v české Kotlině a na Bruntálsku.
Naopak autor se umí rozmáchnout a smíchat vše od klasických literálních děl jako např Drakula, seriálových Supernatural, trošku se vysmát Tolkienovi (kdo by nemiloval orky, že), okořenil to snovým světem, bytostmi z jiných dimenzí, spoustou krve a useknutých hlav a dokonce trochou té romance. A ono to drží!

Když to takhle půjde dál, na co můžeme těšit? Poznáme svět za trhlinou? Budou draci? Nevím, ale věřím autorovi, že to určitě bude opět zábava.

4 03.04.2024

Zajímavý přístup k fantasy. Autor se rozhodl, že nebude marnit čas vytvářením nějakého komplikovaného světa, když ho vlastně nepotřebuje. Stačí mu jedno město.
Hrdinové našeho románu jsou poměrně sympatické postavy, byť klasicky černobílé. Hned víte, komu máte fandit. Mladí zlodějíčkové ve světě mafiánů, obchodníků a bohaté šlechty. Tím jsou tak trochu definovány mantinely příběhu.

Ale právě kombinace argotu spodiny, vyumělkovanosti jazyka vrchnosti, sarkasmu, nadhledu a vtipu je to, co knihu drží pohromadě. Hravý přístup k jazyku se projevuje především v dialozích, což je suverénně nejsilnější část knihy. Chvíli jsem váhal, zda to stačí na 5 hvězd. Ale rád oceňuji inovativní přístupy a doufám, že v druhém dílu pan autor minimálně udrží úroveň Lží a třeba ještě něco přihodí.
A nakonec pochvala překladateli Romanu Tilcerovi. Tohle musela být fuška, klobouk dolů.

3 30.03.2024

Buďme optimisté a řekněme, že Gwynne napsal tuto knihu (originál vydán 2012) jako poctu klasickým fantasy z konce minulého století.
V tomto ohledu kniha funguje výborně. Najdete tu klasický svět s mapkou, obry a jiné potvory, maskulinní společnost plnou bojovníků a chlapců toužících zemřít s mečem v ruce, souboje a bitvy, (ne)očekávané zvraty a spoustu hrdinství a cti.
Problém spíš je, co tu nenajdete. Nenajdete tu nic nového, všechno už tu mnohokrát bylo. Úplně nejvíc mi vadila absence nebo spíš ignorování ženských hrdinek, přitom taková Cygen nebo Brina si přímo říkají o svou vlastní dějovou linku.
Ač se řadím do kategorie čtenářů lačnících po nových a neotřelých přístupech, musím přiznat, že jsem si nakonec Moc docela užil. Gwynne určitě přečetl spoustu fantasy knih a ví, co funguje. Proč ne.
Jak říkám, pocta klasickým fantasy v tom nejlepším slova smyslu.

26.03.2024

Tak tohle mě baví.
Na dobrou fantasy potřebujete minimálně dvě ingredience, dobrý svět a dobré postavy. Erikson nabízí originální svět, kde potkáte malicherné Bohy, netradiční rasy, magii prýskající ze záhadných zdrojů, říše a jejich armády, promyšlenou historii, spoustu tajemna a nevyřčeného a vůbec vše, co je potřeba.
A postavy? Ano, je jich více než v podobných dílech, ale ani jedna nebyla ... jak to říct. Znáte to, ve většině knih je vždy minimálně jedna postava, která Vám vadí, nebo přímo pije krev. Opravdu jsem dlouho přemýšlel, ale na žádnou takovou jsem si po přečtení nevzpomněl.
Velký počet postav umožňuje Eriksonovi na dlouho udržet v knize fázi kolize, neustále zvyšuje napětí, přikládá pod kotel a oddaluje vyvrcholení. Život v tom napětí má své kouzlo. Kéž by další díly byly stejně dobré. Uvidíme.

7 23.03.2024

Nevím, jestli hodnotit už teď nebo si počkat až po druhém díle.
Šest "povídek" má za úkol postupně seznamovat čtenáře s prostředím a zároveň utkat šest příběhů, které se očividně v druhé knize pospojují.
Někdy během rozvláčného příběhu básníka jsem si říkal, že se s druhým dílem ani nebudu obtěžovat. Naštěstí díky dalším jsem názor změnil a doufám, že mi autor v druhém díle vyrazí dech.
OK, když všichni, tak já taky. Moje pořadí, od nejlepší: konzul, detektiv, voják, kněz, učenec, básník.

17.03.2024

Kniha je postavená na jediném zajímavém nápadu, fyziologii gendelů. Zbytek díla výrazně pokulhává.
Postavy jsou nezáživné a je jich možná zbytečně moc, určitě se dalo víc vytřískat ze vztahů skupiny lidí, která má za úkol zalidnit novou planetu.
Prostředí je neoriginální. Ještěří agresivní samice a dva měsíce jsme už někde jistě potkali.
Nelogičnosti mrzí ještě víc než neoriginalita. Opravdu první výsadek kolonistů na cizí svět bude mít pouze jednoho vojáka? Opravdu je nenapadlo odejít dále od vody a přestat používat potok vedoucí skrz pevnost?
Pokud čekáte ohňostroj originálních nápadů a myšlenek, sáhněte po jiné knize. Pokud se chcete jen tak zabavit, je kniha OK.

06.03.2024

Hlavní hrdinka žena? Jak osvěžující po všech těch testosteronových macho superhrdinech. Navíc prostředí románu je nepokrytě inspirováno japonskou středověkou společností, včetně kultury, tradic, morálky, rozdělení společnosti, šóguna, roninové a vůbec. Dokonce i jména mají znít trochu japonsky.
Takže japonská inspirace a hlavní postava žena? Neříkejte nic a noste mi další díly. Dobrá, ať jen nechválím, občas by se jí mohlo i něco nepovést, ne?

4 01.03.2024

Tolik vrstev, že člověk neví, na kterou se soustředit. A mnoho myšlenek nebo spíše témat k přemýšlení jsem vůbec nepobral.
Bavila myšlenka reverzního prvního kontaktu. Zkoumáme my něco a najednou to ono zkoumá nás. Potlačované sexuální touhy (kniha napsána v roce 1961, takže potlačované a popsané tak trochu na půl huby) pomohou vybrat a vytvořit objekty a najednou jsou z astronautů pokusné myšky.

Uspěje náš druh? Jsme hodni?

7 28.02.2024

Klasické oldskůlové sci-fi. Srážka vyspělejší kultury Yilané s lidskou je popisována na příběhu chlapce Kerricka a Yilané Vainté. Tady ale nejsilnější stránku knihy nehledejte. Postavy jsou ploché, nepropracované a veškeré případné vnitřní konflikty po nich sklouzávají jako voda po šupinách ještěra.
Co autor zanedbal na postavách, bohatě vynahrazuje na prostředí. Především kultura Yilané je velmi originální, od technologií, životního cyklu, stavitelství, rozdělení společnosti až po jazyk. Až jsem si říkal, že se docela těším, až si knížku přečte nějaký producent v Amazonu nebo Netflixu a udělá podle knihy špatný seriál.
Každopádně kniha za přečtení stojí, škoda, že druhý díl je momentálně nemožné koupit nebo půjčit. Snad to brzy někdo napraví.

4 25.02.2024

Po prvních dvouch dílech jsem si myslel, že vím, co očekávat od toho třetího. Nemohl jsem se mýlit víc. Zničí Trisolarané pozemskou civilizaci? Nebo naopak? Nebo se zničí navzájem? Nebo budou spolupracovat? Pan Cch'-sin opět posunul mantinely příběhu a z pohledu vesmíru je to totiž úplně jedno. A to jak podle vesmírného prostoru, tak i vesmírného času. Doslova.
Myšlenek je zde opět spousta, já si opět vybral jednu, která mi zarezonovala.

"Tahle posedlost domovem a půdou, ta nekonečná adolescence, když už nejste děti, ale pořád se bojíte odejít z domova ..."

Takže dámy a pánové, opusťte svá hnízda, rozleťte se a běžte zkusit žít ve městě za kopcem, ve městě za hranicemi, ve městě za mořem, ve městě na jiném kontinentu. Ať Vaši potomci nemají problém jít žít na jinou planetu, do jiné galaxie nebo dokonce do jiného Vesmíru.

9 08.02.2024

Partie je rozehrána z prvního dílu. Víme, co hrozí, ale co s tím, že?
Občas jsem měl pocit, že autor v té budoucnosti byl, vrátil se a popsal nám to. Defétismus, escapismus, kolaborace, nespolupráce, vše zní tak uvěřitelně.
Kniha je opět plná originálních myšlenek, mě osobně nejvíc zaujala úvaha "Temný les". Mnoho nocí jsem před spaním přemýšlel, kde v sérii úvah udělal autor chybu, abych si vnitřně tuhle myšlenku označil jako jen hypotetickou a nepravděpodobnou.
Našel jsem logické vyvrácení? No, nechám to na Vás, užijte si to.

8 02.02.2024

Nic podobného jsem ještě nečetl. Není snadné vystihnout knihu v několika větách. A nespoilerovat.
Autor rozehrává příběh na reáliích současného světa a popisuje přes životy několika postav zajímavý scénář budoucího vývoje našeho světa. Je to pouze první díl, takže partie se pouze rozehrává, ale i tak je to prošpikováno mnoha nápady, které by stačily na několik jiných knih. A to mě na knize (a i dalších dílech) bavilo úplně nejvíc. Originalita.
Prostě, jak jsem psal na začátku, něco podobného jste ještě nečetli. Alespoň já ne. Takže pokud vás nebaví číst stále dokola recyklované příběhy a myšlenky, sáhněte po této knize.

První díl byl plný zoufalství, odlidštění a zmaru. Druhý díl je přesný opak, je plný naděje. A Gabrysz je jejím ztělesněním. Starostlivý, spravedlivý, nesobecký, takový Mirek Dušín z budoucnosti. I prostředí je méně pesimistické, slovanské město stojí na uvolněnějších základech než německé. A při všech setkání různých skupin lidí na zemi si vždy téměř padnou do náruče. Na mě možná až moc optimismu. Když čtu postapo, chci svou dávku temnoty. Chci cítit beznaděj, prázdnotu a jen tu a tam jiskřičku naděje. A navíc, upřímně, Mirky Dušíny nikdo nemá rád.
Naštěstí jsou tu céčka a v druhé části knihy je nechá autorka trochu zařádit, takže aspoň tak. Ale nechápejte mě špatně, kniha je to stále dobrá, ba výborná. Ale prostě pro mě není tak dobrá (rozuměj "temná") jako jednička.

1 15.12.2023

Jste rodič? Nejste? Pak Vám kniha nabídne několik zajímavých filozoficko-etických témat. Vlastně v mnohém navazuje na Philipa K. Dicka a jeho téma, zda sní androidi o elektrických ovečkách. Ale Ishiguro používá ich-formu z pohledu robota, takže po pár stránkách budete fandit robotovi. Vlastně Kláře, protože Klára není jen tak nějaký robot, že?
Pokud jste rodič ... Ufff. Pár nocí jsem potom špatně usínal, přemýšlel jsem, jak bych se zachoval já. Asi mám jasno, ale stoprocentně jistý si nejsem. Je to znepokojující otázka, co?

9 13.12.2023

Díky této knize se nedívám na skutečný svět tak negativně. Protože by vše mohlo být mnohem horší, jako třeba v knize.
Popis postapokalyptického světa a prostředí není ani tak děsivý a ponurý, ale děsivé jsou postavy, lidé. Zoufalství, prázdnota, osamělost, omezenost, propaganda, strach, pouhé přežívání. Takhle skončíme. Mizerná budoucnost pro mizerné lidstvo.
A pokud se vám podaří od knihy zvednout oči, budete mít chuť jít a někoho obejmout. Jako že to s námi není ještě tak hrozný. Snad.

6 08.12.2023

Pomsta.
Kdo z nás se někdy nechtěl někomu pomstít. Edmond Dantes měl k pomstě dobrý důvod a spoustu času a prostředků na plánování.
Příběh je napsaný velmi trpělivým jazykem, a pokud jste zvědavy pouze na příběh, bude se vám to nejspíš zdát rozvláčné. Ale pokud plánujete si vzít knihu, zachuchňat se do deky, do příběhu i do atmosféry, oceníte tu trpělivost. Stejně jako Edmond trpělivě čekal, i vy stejně budete čekat na další posun v příběhu.
Když jsem knihy četl někdy v šestnácti, spoustu témat mi uniklo. Lesbický vztah Evžénie v knize napsané roku 1844? Výčitky Edmonda po dokonání pomsty? Vztah s Haydée? Ano, vyplatilo se to přečíst si to znova.

8 03.12.2023

Mám rád knihy, které jsou originální. Ještě nikdy jsem nečetl knihu, ve které vedle sebe najdete popis středověké Anglie raného středověku, židovského obchodnicko-kočovného života, perské muslimské společnosti a skotského venkova. To je materiálu na několik knih.
Je jasné, že za tak široký záběr se musí zaplatit. Nikde nepobudeme dlouho, nikde nejdeme příliš do hloubky, všude jen rychle proběhneme, žádná velká dobrodružství, jen takové epizodky.
Ale i tak je to kniha, která mi zábavnou formou rozšířila obzory. Takže 5/5

6 18.11.2023

Díky slečno/paní Meixnerová!
Díky Vaší knize, podcastu a přednáškám už nejsou KHB, Mácha, Němcová a další pouhými jmény z maturitní přípravy, ale reální lidé s reálnými životy.
Dokázala jste to, co zástupy češtinářů před Vámi nedokázaly, dokázat nechtěly nebo dokázat neuměly.

Kniha je báječná, beru ji jako vstupní bránu do problematiky a už se nemohu dočkat, až si budu moci přečíst životopisy jednotlivých osobností, které jistě sepíšete.
Ještě jednou díky.

7 20.11.2022