gaidzin komentáře u knih

Díky slečno/paní Meixnerová!
Díky Vaší knize, podcastu a přednáškám už nejsou KHB, Mácha, Němcová a další pouhými jmény z maturitní přípravy, ale reální lidé s reálnými životy.
Dokázala jste to, co zástupy češtinářů před Vámi nedokázaly, dokázat nechtěly nebo dokázat neuměly.

Kniha je báječná, beru ji jako vstupní bránu do problematiky a už se nemohu dočkat, až si budu moci přečíst životopisy jednotlivých osobností, které jistě sepíšete.
Ještě jednou díky.

7 20.11.2022

Narodit se na území Těšínska v první polovině minulého století, máte o zábavu postaráno, a je jedno, zda jste Čech, Polák, Němec, Žid nebo Šlonzák. Je téměř neuvěřitelné, že těšínský problém vyvolal pouze jednu jedinou válku, tu sedmidenní, která navíc byla vlastně zbytečná.
Kniha popisuje proces dělení Těšínska od konce první světové války až po Stalinovo donucení obou stran k podpisu smlouvy o přátelství. Politická rozhodnutí jsou dobře popsána v kontextu tehdejší situace v Evropě, ať je to polsko-sovětská válka, Mnichov, druhá světová válka, poválečné mírové konference, nicméně nejzajímavější je sledovat, jak politická rozhodnutí a propaganda proti sobě staví lidi, kteří vedle se žili v míru po několik generací. Děsivé ..

5 20.08.2022

(SPOILER) Jsou to vlastně dvě různé knihy.
Říše popisuje alternativní historii, kdy Velkoněmecká říše vyhraje druhou světovou válku a ovládne celou Evropu. Mladý hoch vyrůstá v krajině s radiací a získává schopnosti, které .. a tady začíná příběh první části knihy.
Mnohem znepokojivější je druhá část knihy, nazvaná Zeď. Použitá ich-forma nás spojí s životem Martina, který žije v okupovaných Čechách a snaží se prožít svůj život v rámci možností. Jenže to nejde, Martin je nucen dělat ústupky, krok za krokem se blíží k hranici .. Kolik toho ještě vydrží? Kde je ta hranice, kdy už se vzbouří? Vzbouří se vůbec? .. A jak bych se vlastně zachoval já?

4 19.08.2022

Pokud chcete mít jasno, jak to vlastně bylo s těma válkama růží, toto je kniha pro vás. Mnoho ozdrojovaných informací, mnoho historických postav zasazených do kontextu. Autor začíná logicky u Edvarda III., vysvětlí vznik konfliktu York vs Lancaster, vznik rodu Beaufortů a Tudorovců.
Já byl překvapen počtem výrazných ženských osobností zapojených do konfliktu, přece jen to bylo 15. století, ale historie by byla asi úplně jiná bez Markéty z Anjou, Alžběty Woodvilleové nebo Margaret Beaufortové. Go girls!
Nejvíc mě vždy pobaví, jak tyto dlouholeté konflikty požírají své účastníky. Vítězem války růží se totiž nestali ani Yorkové, ani Lancasterové, ale Tudorovci. Jo, přesně takhle můžete flexit po přečtení této knihy.

3 18.08.2022

Kopřiva je určitě jeden z nejméně žánrově vyhraněných českých autorů. Akční fantastika, detektivka, sci-fi, komiks, žádné jeho dvě knihy nemůžete zaměnit. Co kus, to originál. Teď fantasy ve formě povídek.
Asi není podstatné, že mně to jako celek příliš nesedlo. Na dvě věci se ale u pana autora vždy těším, na "nesympatického" hlavního hrdinu, kterého si nakonec oblíbíte a hlavně na dialogy. Kopřivovy dialogy jsou přesné, vypointované a prozrazují o postavách mnohem víc než sáhodlouhé popisy. Kéž by pan Kopřiva zkusil napsat filmový scénář ..

"Tvoje matka je debil!"

3 17.08.2022

Z japonské historie miluji především turbulentní "období válčících států". Oněch 150 let od roku 1467 až po dobytí Osaky 1615 nabízí vše, co má správný příběh mít: velkolepé bitvy, příběhy zrady, pomsty, cti, loajality, špionáže, vraždy, přeběhnutí armády na druhou stranu během bitvy. Prostě jako v každé fantasy knize, ale bez draků.

Díky této knize už se orientuji i v ostatních dobách z japonské historie, konečně jsem pochopil mnoho historických souvislostí, od bojů rodů Minamoto vs Taira, epizodní snahy císařů o znovuzískání moci, objevil jsem životní příběhy Minamoto Jošicuneho nebo Kusunoki Masašigeho. Spoustu informací, spoustu zdrojů, vysvětlení souvislostí, tak jak to mám rád.

Pro milovníky historie a Japonska je to jasná volba.

2 15.08.2022

Upřímně, co víte o historických událostech mimo Evropu? Kromě objevení Ameriky se toho do českých učebnic dějepisu moc nedostalo. A je to škoda. Přitom opiové války jsou velmi poučným zdrojem informací o britském (evropském) obchodu a ziskuchtivosti, čínském pocitu nadřazenosti, korupci, falšování informací a zpráv, politice a významu technologií ve válce. Zkuste si přečíst dnešní noviny a narazíte na úplně stejná témata.

Autoři jsou zkušení historici a na knize je to vidět. Nedokážu si představit, jaké množství materiálu museli nastudovat, aby mohli sepsat tuto knihu. Ozdrojovaných informací je tu spoustu, ale neutopíte se v nich. Kniha vás provede od popisu situace před konfliktem, přes jednotlivé fáze vyjednávání a bojů až po nankingskou mírovou smlouvu. Paráda.

Pokud by autoři chtěli napsat knihu i o druhé opiové válce nebo třeba o Boxerském povstání, udělali by mi ohromnou radost.

4 08.08.2022

(SPOILER) Snad jediná Kotletova kniha, která není součástí žádné série. Petr "Starouš" Mlejnek má mnoho prvků jako ostatní kotletovští hlavní hrdinové, vylepšené tělo, profesionální policejní výcvik, ostrý jazyk a nezdolného ducha. Ale na rozdíl od ostatních kotletovců má lehce jinou motivaci. Slouží spravedlnosti, má pevné morální zásady, snaží se chytat padouchy a pomáhá nespravedlivě odsouzeným. Důvod, proč tomu tak je, se ukáže v druhé části knihy. Superhrdina! Dokonce banda superhrdinů!
Autor se sám v textu hlásí o prvenství v kategorii "první česká superhrdinská kniha". Nevím, jestli existuje nějaká definice superhrdinských příběhů, a je mi to jedno. Já jsem dostal, co jsem chtěl: čtivý, zábavný příběh, akce, hlášky, popkulturní odkazy, atraktivní prostředí (Radotín už pro mě nikdy nebude Radotín).
A pokud by někdy bylo pokračování, mohla by být hlavní postava Vrána? Prosím ..

6 06.08.2022

V Japonsku po bitvě u Sekigahary (roku 1600) se vlády ujímá Tokugawa Iejasu a pomalu končí období válčících států. Více jak sto let se v Japonsku bojovalo, země je plná válečníků, vojáků, róninů, samurajů.

Mladý samuraj Šinmen Takezó (později přijímá jméno Mijamoto Musaši) se rozhodne zasvětit svůj život 武者修行 (muša šugjó), "cestě k zdokonalení válečníka". Vydá se na dlouhou pouť Japonskem, vyhledává různé šermířské školy a styly, podstupuje souboje a snaží se dosáhnout dokonalosti. Musaši je historická postava, o které ale historici moc přesných informací nemají, takže pan autor začíná stavět mnohovrstevnatý příběh, ve kterém se několik postav neustále potkává během jejich cest Japonskem. Kniha byla vydávána časopisecky v letech 1935-1939, kdy Japonsko bylo ve válce a Musaši se stává ideálem japonského bojovníka/vojáka té doby.

Mnohem větší důraz než na zdokonalování techniky meče je z postavy Musaši cítit snaha o duševní vývoj bojovníka, smíření se světem a dosažení vnitřní rovnováhy. Čím je Musaši starší, tím častěji ho potkáme diskutovat s budhistickými mnichy, věnovat se kaligrafii, malovat obrazy nebo pomáhat vesničanům.

Ano, kniha není dokonalá, kupříkladu společenské postavení žen a jejich chování mě doslova iritovalo po celou knihu, vývoj některých postav nebyl postupný, ale během jedné stránky najednou otočili o 180 stupňů. Navíc kniha je opravdu .. rozsáhlá. Ale mě japonský přístup k životu fascinuje a Musaši je prostě japonská klasika.

1 05.08.2022

(SPOILER) Vojín De Klerk z Aktivního olova je ikonická postava. Tvrďák bez výčitek, bez svědomí, bez špetky empatie, bez přátel, bez práce. Autor nenechá De Klerka zastavit, mrtvoly protivníků i nevinných kolemjdoucích nestačí pořádně vychladnout. Zběsilé tempo akcí dává vyniknout těžkopádně byrokratickému jazyku, kterým De Klerk mluví. Díky tomu jazyku, se kterým si autor pěkně pohrál, jsou některé scény nezapomenutelné, třeba zmrzlinářská brigáda nebo večeře s "potenciálním tchánem a tchyní". Originalita a zábavnost stříkají z Aktivního olova plným proudem.
Aktivní rtuť je trochu jiná kniha. Má standardní příběhovou linii, hlavní hrdina dostává standardní motivaci ke svým akcím, po cestě se k němu standardně přidají parťáci, kteří standardně nevydrží až do konce. Vše zakončí grandiózní finále proti hlavnímu a nejobtížnějšímu protivníkovi.
Nic proti standardům, ale když mě autor v první části nalákal na originalitu a hyperbolickou nadsázku, je mi potom standard trochu málo. Ale i přesto se vojín De Klerk zařadil mezi nezapomenutelné postavy akční fantastiky.

3 30.07.2022

(SPOILER) Vliv císaře je už několik století pouze formální a vládnoucí dynastie ašikagských šogunů ztrácí sílu. K moci se dostávají silní daimjónové, vojenští správci jednotlivých provincií a začíná boj o to, kdo vydrží nejdéle a kdo dokáže sjednotit Japonsko. Sengoku džidai, období válčích států, kdo by tohle období nemiloval, že?

Kniha sleduje život Tojotomi Hidejošiho, jednoho ze tří slavných sjednotitelů Japonska. Sledujeme příběh syna chudého venkovského samuraje, jak si klestí cestu až na vrchol společenského a vojenského (v Japonsku té doby to byly spojené nádoby) žebříčku.

Knihu napsal pan Jošikawa v roce 1938. Nevím, jestli je to tím, že si Japonci svých slavných vůdců tak moc váží nebo tím, že v roce 1938 bylo Japonsko ve válce s Čínou a potřebovalo podpořit bojovného národního ducha. Hidejoši je v knize vylíčen jako člověk bez nejmenších chybiček, a nejen on. Stejně tak i jeho předchůdce Oda Nobunaga, v jehož službách Hidejoši udělal takovou kariéru. A že Nobunaga byl pěkné kvítko. Ale v knize nic takového nenajdeme, prostě Japonci si své miláčky pěkně postaví na piedestal a píšou oslavné básně. Přitom já bych se rád dozvěděl, jakým způsobem Nobunaga a Hidejoši svých úspěchů dosáhli. Kupříkladu Hidejoši byl proslaven svými diplomatickými schopnostmi. Ale jestli své protivníky podplácel, zastrašoval, sliboval, vyhrožoval nebo jenom ukecal, to se nedozvíte. Škoda. Navíc kniha nekončí Hidejošiho smrtí, ale končí ve chvíli, kdy budoucí šogun Iejasu Tokugawa uznává nadvládu Hidejošiho. A Hidejoši, na vrcholu moci, nechá zavraždit svého adoptivního syna Hidecugu a jeho rodinu, včetně dětí a žen (přes 30 lidí). Vtrhne do Koree (dvakrát), pokaždé neuspěšně. Ale to už v knize není, to už není ke chlubení.

Ale i tak se dozvíte mnoho. O Hidejošim, o Nobunagovi, o japonské společnosti, o japonské duši. A to za to stojí.

8 29.07.2022

Nemáme moře. Možná i proto vnímáme moře jen jako velký bazén, ve kterém se dá někdy koupat a dají se u něj pořizovat hezké fotky.
Autor mě vyvedl z omylu a popisuje, jak důležitou obchodní dálnicí, bojištěm nebo barikádou moře bylo, je a nejspíš i bude. Až během čtení knihy mi postupně docházelo, jak moc takové maličkosti, jako třeba konstrukce lodí nebo osazení lodí těžkými děly, ovlivnily historický vývoj celého světa. Pan Romancov nám umožňuje vytáhnout nohy z českého rybníčku a podívat se na moře úplně jinýma očima.

3 26.07.2022

Japonské dějiny mají příchuť exotiky, vzrušení, cti a krutosti. Na rozdíl od evropského prostoru, kde na vrcholu společenské pyramidy sedí monarchové a šlechtici, v Japonsku se před tisícovkou let k moci dostala společenská vrstva vojáků - samurajů. Kdo to byli samurajové, jak žili, jak přemýšleli, jak bojovali, čím bojovali a jak nakonec skončili - to vše se dozvíte. Takže pokud vás jen trochu láká Japonsko nebo neotřelá historie, knihu si přečtěte.

A navíc, ta kniha je opravdu nádherná.

4 26.07.2022

Kotletu nečteme kvůli propracované psychologii postav nebo dokonalé práci s jazykem při popisu přírodních scenérií. Čekáme akčního hrdinu, který s úsměvem na rtech likviduje cokoliv, jeho vysoké vojenské boty se brodí ve střevech umírajících nepřátel, každý dialog zakončí vtipnou hláškou a do postele mu samy padají ty nejvíc vostrý a sexy holky z celé knihy.
Poutník z Mohameda/Alláhův hněv jsou přepsané prvotiny, vydané ještě před pseudonymem Kotleta. A je to trochu znát. Daniel Kalandra je nejcivilnější z kotletovských hrdinů, Není upír, nemá sex s medúzoidní praslovanskou polobohyní, nemá vylepšené tělo (moc). Je takový skoro normální, dokonce má i výčitky svědomí při zabíjení nepřátelských vojáků. Méně vyhřezlých vnitřností, sex pouze v náznacích, méně hlášek, ale i tak knížka (2v1) baví.

10 25.07.2022

Napsala to 20letá holka roku 1818, která utekla od své rodiny.
Kniha je poplatná době svého vzniku, kdy v románu vládl romantismus. Romantické popisy přírody, niterně rozervaný hlavní hrdina bojující sám se sebou, "hrůzný" netvor. Žádná z postav nevzbudila moje sympatie, nejblíž k tomu možná měl právě (vý)tvor Victora Frankensteina. Takže nakonec největší přínos této knihy je, že pro moderní popkulturu vytvořila postavu "Frankensteina", člověkem stvořeného monstra. (Jaká škoda pro Golema, byl sice první, ale není jednička. Špatný marketing, nejspíš.)
Ale jak jsem psal, napsala to 20letá holka v roce 1818. Jen mu mohla dát alespoň nějaké jméno, ne?

Děkuji nakladatelství TakeTakeTake, vaše vydání je krásně udělaná kniha.

4 24.07.2022