Odkaz Heorotu
Larry Niven , Jerry Pournelle , Steven Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19520/bmid_odkaz-heorotu-TZ0-19520.jpg
4
20
7
Ve vzdálenosti mnoha světelných let od Země dříme neskutečná hrůza. Čas pomalu plyne, nové hvězdy se rodí a staré umírají, až v nevýznamném čase mezi jejich smrtí a životem přicházejí na velkou planetu Tau Ceti čtyři dvě stovky mužů a žen s cílem vybudovat zde soběstačnou kolonii. Součástí výsadku biologů, genetických inženýrů a ostatních je i muž, který nabádá k opatrnosti – plukovník Cadmann Weyland – osamělý válečním mezi cizinci. Bláhoví ve své nevědomosti ignorují všechna varování a odmítají navrhovaná opatření – dokud se hrůza neprobudí a s ohromující rychlostí a děsivou brutalitou nezaútočí. Teď je na Weylandovi, aby kolonisty vedl do smrtící, zoufalé bitvy. vzápětí se ukáže, že zvolená strategie byla osudným omylem a ta skutečná noční můra se teprve vynořuje…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2001 , BanshiesOriginální název:
The Legacy of Heorot , 1987
více info...
Přidat komentář
No, často se mi stává, že mě kniha nechytne a tak jí odložím. No, to je právě tento případ. Před pár dny jsem jí našel.. a zase, jo ... ono je to napínavý.. a ta ekologie je opravdu dobře promyšlená a ... čtu už třetí díl a dnes to dorazím. Uff, ale je to jízda, že...
Planeta Tau Ceti čtyři, pojmenovaná kolonisty jako Avalon, by mohla být rájem, kdyby zde nežili grendelové - žraví, smrtící, mimořádně pohybliví obojživelníci. Pro lidský výsadek už však není cesty zpátky, musejí bojovat a zvítězit. Pánové Larry Niven, Jerry Pournelle a Steven Barnes dali avalonskému dobrodružství to nejlepší, co mohli. Naládovali ho energií a napětím, vyhnuli se tuctovosti i šablonovitému zpracování. Jejich grendelové si sami říkají o srovnání s legendárním Vetřelcem, ale na rozdíl od něj se nemohou opřít o klaustrofobii uzavřených prostor vesmírné lodě. Děsivou atmosféru tak musejí budovat na daleko otevřenější platformě, a je bez debat, že se jim to skutečně daří. Alespoň do okamžiku, kdy je zabit „poslední“ dospělý grendel. Kdyby tady kniha skončila, dal bych ji bez váhání plný počet hvězd. Jenže vyprávění pokračuje dále. Následující masakr má atributy krvavého megalomanství, v němž už není žádný prostor pro drobné psychologické finesy ani cokoli jiného. Je to jen hrůza, strach, boj a smrt. Příběh ztrácí strukturu a mění se v beztvarou masu, která se valí ze svahu dolů a drtí všechno, co jí přijde do cesty. Finále díky tomu zůstalo malinko za očekáváním.
Knihu jsem zvolil, protože mám přečtených několik knih o vetřelcích a tahle kniha nabízela podobný příběh, který vybízel ke srovnání. Nakonec mě to moc nebavilo, sice grendelové jsou pozoruhodný druh predátora s unikátním vývojem, ale vetřelec je vetřelec. Zde boj probíhá většinou v otevřené krajině, tady dávám přednost také vetřelcům, kde se vše odehrává ve stísněných prostorách lodí či vesmírných stanic...
Kniha je součástí série, ale já už další díly číst nebudu.
Dvě stovky kolonizátorů vzdálené planety zjišťují, že jejich čerstvý domov není tak bezpečný, jak se zpočátku zdálo. Vysmívaná ostražitost plukovníka Cadmanna Weylanda se rázem stává nadějí pro budoucnost komunity.
Kromě postupného poznávání nepřítele, prvních úspěchů i proher, je hodně pozornosti věnováno také psychologii a vztahům několika ústředních postav. První polovinu knihy jsem přečetla rychle (na své nevalné poměry), ale potom příběh ztratil tah. Tempo se vlastně příliš nezměnilo, jen můj zájem ochladl: protivník už byl dostatečně znám, dynamika vztahů vázla, překvapivý zvrat nepřekvapil, k neduhům se dá připočítat technologická zaostalost (autoři v tomto ohledu neprojevili mnoho předvídavosti ani fantazie), překlad a redakční práce také nejsou bezchybné.
Kdybych „Odkaz Heorotu“ četla v době, kdy jsem trilogii koupila (před dvanácti - třinácti lety), byla bych pravděpodobně velmi spokojená, možná i nadšená. Současné rozmazlené a obtížně se soustředící já může knize udělit tak 70% (4* za napínavý první poločas, 3* za druhý akčnější, přesto jaksi vlažnější).
Jak už se mi potvrdilo u prstence, přesto že Nivena většina lidí řadí mezi sci-fi autory, spíš mu sedí fantasy, což v tomto díle dokonale zužitkoval ( ve spolupráci s ostatními autory ).
Kniha mě bavila od začátku do konce. Především ta část, když už vypadá všechno růžově, ale pořád zbývá třetina knížky a já si říkal, jak je to možné, no...bylo to luxusně vymyšlené, takže dávám 5*
Kolonizácia cudzích planét, to je proste moja srdcovka v oblasti žánru sci-fi a táto kniha ma ani trochu nesklamala. Zemi podobná planéta vzdialená 10 svetelných rokov od Slnka sa najskôr ku kolonistom správa priateľskejšie, ako vôbec dúfali, až do chvíle, kým nedajú o sebe vedieť smrteľne nebezbeční zástupcovia jej ináč pomerne chudobnej fauny. Začína boj o to, čo sa im tu doteraz podarilo vybudovať a nakoniec aj o holý život. Nechýba tu napätie, akcia, dej pekne odsýpa, pre mňa skvelá oddychovka. Nemôžem hodnotiť ináč, ako 5 hviezdami.
Kniha je postavená na jediném zajímavém nápadu, fyziologii gendelů. Zbytek díla výrazně pokulhává.
Postavy jsou nezáživné a je jich možná zbytečně moc, určitě se dalo víc vytřískat ze vztahů skupiny lidí, která má za úkol zalidnit novou planetu.
Prostředí je neoriginální. Ještěří agresivní samice a dva měsíce jsme už někde jistě potkali.
Nelogičnosti mrzí ještě víc než neoriginalita. Opravdu první výsadek kolonistů na cizí svět bude mít pouze jednoho vojáka? Opravdu je nenapadlo odejít dále od vody a přestat používat potok vedoucí skrz pevnost?
Pokud čekáte ohňostroj originálních nápadů a myšlenek, sáhněte po jiné knize. Pokud se chcete jen tak zabavit, je kniha OK.