Fififjonka komentáře u knih

(SPOILER) Po předchozí knize, která mě velmi zklamala, je to starý dobrý Carter. Zde trochu ubral na brutalitě (ono taky nemá už moc kam stoupat), velmi se mi líbil zvolený "background," záporáka, stejně tak Angela (ačkoliv teda si mohli odpustit SPOILER, že je tak blbá a volá Hunterovi, ačkoliv předtím je strachy úplně vyřízená a ví, že po ní jde brutální zabiják, teda já bych seděla na gauči a ani se nehnula, už vůbec bych nevolala, když vím, že mě přes telefon může vysledovat KONEC SPOILERU). Konec dobře vygradovaný, s tím záporákem má člověk místy i trochu pochopení. Celou knihou je prostoupený motiv sebevraždy - z pochopitelných důvodů - a má jako by něco osobnějšího a "navíc," než ty předchozí. Jsem zvědavá, s čím Carter přijde příště.

2 21.09.2021

Pro mne nejslabší Chris Carter ever. Zřejmě mi nevyhovuje změna struktury děje, kdy pachatel je známý od začátku, celé je to děsně osobní a vůbec, ale největší problém jsem měla s neustálým a přehnaným démonizováním hlavního záporáka, které vyznívá hodně lacině a samoúčelně. Takové to "vedle toho je Jack Rozparovač jenom rozlobenný chlapeček," nebo jak je Lucius opravdu ten nejhorší, ale opravdu ten úplně nejhorší na světě, navíc opakované snad v každé větě. Zvláštní, ale mělo to na mě úplně opačný efekt, tenhle Lucius Folter mi přišel přehaný, absolutně nezajímavý a vlastně i jeho konání nezdůvodněné. Mnohem lépe většinou mluví činy, v jejichž vymýšlení a popisování je Chris mistr, a netřeba neustále omílat, jak je tenhle chlap fakt teda strašná a nejhorší bestie. Každý předchozí Carterův vrah měl nějaký motiv, trauma či událost, která ho ovlivnila, a na tohle vysvětlení jsem se většinou hodně těšila. Tato kniha - a to Chrise naprosto zbožňuju a jeho knihy čtu většinou pod 24 hodin - mě ale tak absolutně nechytla, že jsem nebyla schopna ji ani dočíst. Tak strašně mě to nezajímalo, že jsem skončila v půlce, a to dělám opravdu jenom málokdy. Přišlo mi ale, že číst něco, co mě tak nezajímá, je opravdu ztráta času. Ovšem Chris Carter má už na pažbě tak silné zářezy, že mě to nijak nerozladilo a těším se na jeho příští knihu.

4 21.09.2021

87% mě asi trochu moc navnadilo. Přečtla jsem milion detektivních románů na téma sériový zabiják. Na tomhle jsem nenašla nic, co by ho nějak výjimečně odlišovalo od ostatních - i styl psaní mi přišel generický a obyčejný, hlavně to ale pro mě bylo děsně předvídatelný. Ani jednou jsem si neřekla něco jako "hm, nečekaný." Prostě žádný moment překvapení. Shrnuto - čte se to rychle, postavy jsou některý celkem sympatický (ale žádná velká sláva, snad až na patologa mě nikdo zvlášť nebral včetně hlavní hrdinky "s traumatem,") a na letní čtení to stačí. Další knížky v sérii ale asi číst nepotřebuju, maximálně bych si přečetla Dívku v ledu, protože by mě zajímalo, co z toho dělá takový bestseller.

3 17.08.2020

Moje 4* u Cartera se rovnají 5* u jiného spisovatele, ale Carter je tak dobrý, že musím trochu ubrat, aby se dala vyzdvihnout ta opravdu dokonalá díla :-D Caller je tradičně výborný. Neuvěřitelně napínavé, neuvěřitelně rychle-čtivé, šokující, nechutné... (ačkoliv tentokrát zase na brutalitě malinko ubral...). Zvykla jsem si, že Carterův přístup k odhalování vraha není zrovna čtenář-friendly - což znamená, že čtenář nedostane dost indicií, aby mohl taky pátrat, ale to nevadí. Na to stejně není čas, poněvadž čtenář musí hlavně číst jako o závod :-D Snažila jsem se knihu si šetřit, což znamená, že jsem jí přečetla za 3 dny a ne za 1, jako je u Cartera zvykem. Takže další výborná kniha. Cartere, nepřestávej, prosím!!! A teď SPOILER Velice se mi líbil pan J. Doufám, že ho Carter hodlá zase zařadit do nějaké další knihy - to, jak se jeho postavě věnoval, by tomu nasvědčovalo. Bohužel ze zkušenosti musím říct, že tak se snad ještě nestalo. Žádná z vedlejších postav jedné knihy se nedostala do další. Ale tak, třeba... KONEC SPOILERU. Většina z vás už má předchozí knihy Cartera za sebou, takže šup do další! Skvělý zážitek, ale víte jak - dlouho trvat nebude. Dávám vám taky ty 3 dny, maximálně :-D

4 28.07.2017

Děs běs. Každý má právo na názor, jasně, ale vysoké hodnocení téhle knihy mě skutečně zaráží. Ale tak asi je problém ve mě nebo co. Předně - otřesný styl psaní. První osoba přítomný čas, to vždycky zavání. Pak neskutečně ubíjející emoční průjmy hlavní hrdinky. Místo aby děj odsýpal, tak za každou rádoby napínavou větou následuje půl stránky zbytečně zdramatizovaných myšlenkových pochodů hlavní hrdinky. Dám příklad: Po větě "Teď se rozluč se životem," následuje místo akce tuna keců jako "Drak ve mě zařval, temný vlak násilí už v dálce troubí, dívám se do očí démona a slyším vytí a nářky z pekla." Jako beze srandy, v tomhle fakt nepřeháním. Další podstatnou část knihy zabírají sentimentální a patosácké scénky jako například něco ve stylu, že Elaina vyzařovala ze svojí osoby tolik naprosto úžasné a silné a bezkonkurenční lásky nebo co, že traumatizované němé dítě, co jí vidělo poprvé, se jí vrhlo do náručí a společně si vyměňovaly dlouhé emoční řetězce, zatímco ostatní se na to láskyplně dívali. No naprosto příšerný! Snad horší, než Twilight! Hlavní hrdinka je taková kráva, že jsem s ní nesoucítila ani jednou! A k tomu to jméno - Smoky. Podezírám Codyho McFadyena, že si zřejmě neudělal internetový test "Je moje hrdinka Mary Sue?" což je škoda, vyšla by mu plná palba. Co se týče zápletky - klasika, nic nového, nějaký to násilí no, toť vše. Vraha jsem odhalila (beze srandy) hned při jeho představení v knize. To ovšem nemluví za můj nebetyčný intelekt, spíš to ukazuje, že kdo má z tohoto žánru aspoň trochu načteno, taky dlouho tápat nebude. Zaujala mě jedna jediná věc - postava Jamese. Té je v celé knize věnováno asi tak půl stránky, zbytek zabírají neskutečně trapné kecy. Kdyby se z knížky vypustily tyhle duševní bláboly, měla by tak deset stran. A to by teprve odsýpalo! Ne, ne a ne!

1 14.07.2017

Myslela jsem si, že mám dost silný žaludek, abych to z recese přečetla. Omyl. Já veškerý děj v té knize doslova NENÁVIDĚLA! Nenáviděla jsem všechny ty trotlovské postavy, idioty, kterými je kniha zaplněná a ty šílené hysterické žvásty hlavní hrdinky, NENÁVIDĚLA vám povídám. Nemá to děj, nemá to nic, sex stojí za hovno. Všichni v knize jsou naprosto odporní svou debilitou. Nejhorší na tom všem je, jak to vydělává, z toho až mrazí. A další dva díly? Ty jsou ještě stokrát horší! Á, to se mi ulevilo. Na chvíli...

12 14.03.2017

Zloba vůbec není špatná, ale mě prostě nezaujal hlavní záporák. Byl to takový neslaný nemastný odvar všech možných psychopatů, nenašla jsem na něm nic originálního ani fascinujícího. Hodně mi to připomínalo Mlčení jehňátek, ale tomu se asi s takovouhle zápletkou nedá vyhnout. Psychouš dokonce použije "Quid pro quo" hlášku. Je to dobré, ale Carter má lepší.

2 23.02.2017

Nedovedu si představit, s jakou knihou hodlá Chris Carter na "Já jsem smrt" navázat. Podle mě dosáhl hranice snesitelnosti, a pokud by brutalitu ještě posouval, už by se to nedalo číst. O tom, jak čtivá kniha je, svědčí fakt, že jsem jí začala číst po obědě a dočetla před půlnocí, mezi čímž jsem nedělala vůbec nic jiného. Kdo zná Cartera, ví, jak píše, že člověk hltá stránku za stránkou. Strhující, nechutné, děsivé, vyvolávající obrovskou lítost nad Červem - taková je kniha shrnutá. Ačkoliv jí řadím k těm nejlepším, co Carter napsal, měla bych přece jen pár drobných výhrad. Předně to staré známé "Já už viděl/a hodně, ale tohle je to nejhorší..." což používá doslova v každé knížce. Obešla bych se příště bez toho. Druhou výhradu mám ke konci, takže SPOILER: Z toho, jak je to prezentováno, jsem čekala minimálně, že vrahem je Garcia, a ne nějaký neznámý polda, takže takový šok to nebyl a navíc se dalo z jistých narážek snadno odhadnout, že to bude postava, se kterou se Hunter v knize několikrát již setkal. Větší šok by to byl, kdyby se jednalo o postavu, která se vyskytovala i v předchozích Carterových knihách. To, že vrah je vlastně odrostlý Červ, mě napadlo - i to, že z jeho pohledu sledujeme děj v minulosti - ale je to velmi chytrý tah a pomáhá nahlédnout do mysli vraha. KONEC SPOILERU. Výborná kniha, která by se - ač mi to rve srdce - dobře vyjímala jako poslední nebo předposlední v sérii. Opravdu jsem zvědavá, s čím příště přijde a doufám, že to nebude jenom další posun k ještě větším nechutnostem a hnusu. 95% PS: Tak nová kniha, která zatím ani není v prodeji "The Caller" bude mít zápletku okolo telefonního hovoru, který není radno ukončit, pokud chcete žít...

5 23.02.2017

O dost jiné, než Žena v kleci. Šok z pachatele není očividně Adler-Olsenovou devizou, protože pachatele známe od prvních stránek a je to opravdu bezcitná banda. To mi ale tentokrát vůbec nevadilo. Kimmie je natolik zajímavě vykreslená postava, že s přehledem knihu táhla. Dvojice Carl a Asad s další knihou jen zraje a Rose je vhodně doplňuje. Konec je celkem dost emotivní, hlavně ze strany Carla, který do té doby jenom trousil ironické poznámky a až ve druhé knížce na jejím konci ukázal nějaké city, to mě potěšilo. Jen pro zajímavost - film si knihu dost upravil, změnil trochu zápletku a nabídl úplně jiný konec a těžko říct, co se mi líbilo víc, obě verze měly něco do sebe. Jsem zvědavá, kam Carla posune další díl.

2 22.02.2017

Nejvíc oceňuji v této knize humor. U skandinávské detektivky vskutku nečekaná a příjemná změna. Právě černý humor a ironie hlavní postavy je mi ale velmi blízká a k tomu volba jeho parťáka - super. Jsem tak ráda, že Carl s Asadem od začátku nenadělal vědu (obvyklé klišé nového "parťáka" či asistenta) ale prostě ho bral a nedělal zbytečné a nudné problémy před sblížením. Zápletka mi přišla docela originální, Merete jsem fandila. Film byl sice také super a nabídl mého oblíbeného herce N.L.Kaase v hlavní roli, vytratil se z něj ale právě ten humor a fakt, že tahle detektivka není až zase taková strašná depresivní temná záležitost, jako jiné. Konec napínavý až k zbláznění. Takže tohle mě odsoudilo k přečtení další série, hurá :)) Vřele doporučuji!

3 17.02.2017

Tenhle prequel Hannibalovi moc neprospěl. Zde osvětlenému důvodu jeho "hobby" jsem nijak moc nevěřila. Odtažitý způsob psaní, který mi nevadil v Mlčení jehňátek nebo v Červeném drakovi, mě tady dost iritoval. A celou touhle knihou Hannibal hodně ztratil na tajemnosti a svém šarmu. Těžko věřit, že trauma zde popsané by způsobilo, že by z Hannibala vyrostl takový kruťák, obzvlášť pokud i v této knize nikomu nevinnému neublíží, ale vyřizuje si účty jen s partou naprosto bezcitných grázlů. To snad i ten film se mi zdál lepší, než kniha, a to je sakra co říct. Thomas Harris to buď měl vymyslet zajímavěji a lépe, nebo si to měl odpustit úplně.

2 14.02.2017

Nemůžu pochopit, že mě to bavilo víc, než Mlčení jehňátek, ale je to tak. A ačkoliv za nejlepší postavu samozřejmě považuji doktora Lectera, tak tady opravdu vůbec nemusel být a nemá v ději téměř žádný smysl. Will Graham je dobrý protagonista a líbilo se mi, že v ději se nic moc zbytečně neokecává, ale je to napínavé a rychle odsýpající (a to jsem viděla film, který je s knihou téměř totožný). Také mi nechyběly některé na mě až příliš hloubavé pasáže, jako byly v Mlčení jehňátek a celkově není vyprávění tak chladné a neosobní, jako v Jehňátkách. Líbilo, líbilo...

1 01.02.2017

Miluju Herriota. Jeho knížky čtu pořád dokola a dokola a nikdy se mi neomrzí. Píše neuvěřitelně zábavně, s úžasnou sebeironií, střídá vtipné situace a dojímavé a nádherně vykresluje Anglickou vysočinu, z jeho knih přímo sálá jeho láska k přírodě (i proto ty knihy tak miluju, úplně se v něm vidím). A pak samozřejmě dvojice Siegfried a Tristan. Těžko uvěřit, že vážně existovali, ale není snad možné, aby je člověk nezbožňoval. Tolikrát jsem u čtení umírala smíchy! Obzvlášť když Tristan dělal ducha na opatství nebo když oznamoval Siegfriedovi, že mu naboural auto. A skutečný záchvat smíchu jsem měla u příběhu s gumovým oblekem, do kterého Herriota navlékl jakýsi zapšklý kolega... Podstrčila jsem ty knihy sestře a vzaly jí úplně stejně jako mě. A to nemluvím o geniálním stylu psaní a zároveň skvostnému českému překladu! Perly jako "odvznášel jsem se k autu" nebo "nadšení zřejmě aktivizovalo Cedrikovi slabost" jinde nenajdete. Herriot patří k mým nejoblíbenějším autorům a jeho knihy dokážu citovat. Doporučuji všem!

První kniha od Kinga, díky které jsem ho začala naprosto hltat. 1000 stránkový epos, který se čte sám a stránky jen létají. Ukazuje obrovský rozsah Kingova talentu. Po dočtení máte pocit, jako byste v Derry vážně žili a všechno to viděli na vlastní oči. King to dokáže tak dokonale zprostředkovat, až to bere dech. Milovala jsem Smolaře, každá postava je neuvěřitelně popsaná, fandíte jim, prožíváte všechno, co se jim děje. I vedlejší postavy jako např. Henry jsou tak skvěle vykreslené, že se do nich dokážete přesně vcítit a dokonale porozumět všemu, co dělají.
King má totiž ten obrovský dar jakýmsi záhadným způsobem člověka úplně vtáhnout do děje. Díky němu Derry prostě existujte, vy ho znáte, jste v něm, přesně vidíte, jak vypadá, cítíte tu atmosféru, vidíte v něm lidi... I několik měsíců po dočtení se mi stále stejně živě vybavují určité pasáže a dám tomu ještě chvíli, než se vrhnu na opětovné přečtení. Film je ve srovnáním s tímhle opravdu ubohým chudým bratříčkem.
Nedokážu přijít na jedinou výtku. Tohle se rozhodně řadí k těm nejlepším knihám, které jsem v životě četla. Bravo!

9 30.11.2016

Nejlepší na této knize je komentář uživatele Skeeve. Jedinkrát jsem se v souvislosti s touto knihou zasmála jiným, než zoufalým smíchem. Dodala bych snad jedině to (teď nevím, ve které knize to bylo, popravdě všechny mi splývají v jedno), jak mě pobavil výjev z cudného randění dvou věřících teenagerů, kterak spolu v autě cukrují nad pasážemi v "ohmataném osobním výtisku Bible" hrdinčina přítele. Ano, miliony zamilovaných v tuto chvíli na zadním sedadle svého auta provádějí to samé.

Haha, kolega Skeeve to vystihnul velmi pěkně. Četla jsem všechny knihy zakázané zóny, jelikož jsou mojí guilty pleasure - podobně jako smažené brambůrky a krvákové horory. Nicméně, když ponechám stranou otázku víry, tak se dá s jistotou tvrdit jedno - kdyby neexistovaly fenomény jako jsou duchové, reinkarnace, upíři, věštění z karet, horoskopy... neměl by Bill Meyers absolutně o čem psát. Dost by mě zajímalo, jak by obstál, kdyby si vymyslel něco vlastního, něco skutečně originálního. Podle mě by úplně pohořel, jeho styl psaní je nudný, zaměnitelný a o ničem. Navíc dělá v každé knížce lautr to samé. Vezme jednu věc, která je protiboží - ať už je to voodoo nebo příliš kořeněná jídla - chvíli s tou věcí pokouší hlavní hrdiny, pak je namočí do průšvihu, pak si hrdinové vzpomenou na Bibli, řeknou jednu dvě modlitby a vše se v dobré obrátí, kniha končí. Ach jo. Ukazuje to, že ač jsou hrdinové přímo ukázkově věřící, jsou taky značně dementní. Ani při třicátém osmém střetu s něčím protibiblickým si neřeknou radši hned zkraje "Počkat, Ježíš je proti, na to prdíme, zdar." Vždycky znovu zabřednou, aby se mohli na konci kát a prosit o odpuštění a s hořícím mečem zažehnat zlo. Je to velmi reálné, ani trochu naivní, přímo extrémně originální a plné skvělého humoru. Tak asi tak, no...

Riskuju zřejmě hněv zarytých fandů, ale při četbě této "knihy" jsem se opakovaně ptala - jak to mohl někdo vydat??? Kristaboha! Jedná se o zcela smyšlený svět, který se Zemí nemá nic společného. Přesto hlavní hrdinové používají výrazy jako "ježkovy oči" případně "Ježiši Kriste," kůň se jmenuje Herkules, královna Kassandra? Jak tohle mohlo projít revizí? Vždyť je to absolutní nesmysl! Ale pořád lepší, než tvůrčí invence v podobě "originálních" jmen jako je Nelil (čekala jsem, kdy se objeví bratr Zalil a jeho dvojče Vylil) nebo Maxarel - to by například byl skvělý název čistidla odpadů nebo dochucovadla pokrmů. Ve fantasy, která si asi nejvíc hraje na styl Pána prstenů, ovšem s otravnou mluvící kočkou, je pak k popukání užití slov jako "zmutovat", protivlkodlačí sérum nebo přenášecí přívěšek (Harry Potter anyone?), který je sice super, ale zase se musí rychle a složitě vysvětlit, proč ho tedy nepoužili už dávno. Všechny postavy do jedné jsou k nesnesení! Většina jsou jenom autorčiny klony jiných postav - Arwen, Galadriel, Brumbál, Oslík ze Shreka nebo archetypy jako "zlý bratr," a "stupidní záporák." Záporák je opravdu hodně debilní, ani Voldemort se nesmál "krutým smíchem" tak často jako Valgar, hrůzný goth z podzemí s černě nalakovanými nehty a nedivila bych se, kdyby v jeho jeskyni neustále zněly tóny Cradle of Filth. No prostě a jasně - viděla jsem lepší story na obalu křupek. Zase je to ale povzbuzení všem začínajícím spisovatelům - s takovouhle může vydávat knihy opravdu téměř každý.

2 25.11.2016

Četlo se to dobře, ale já asi nejsem úplně fanda knih bez sympatických postav. Jediná sympatická postava tady je ten kocour. Jinak Nick je ťulpas - přesně jak se o něm tvrdí a jak to tvrdí i sám o sobě, a Amy je... no, to si musíte přečíst, ale skutečně nikdo mi tam nepřirostl k srdci. Zápletka byla dobrá, navíc je to pěkně odstrašující pohled na manželství a uvítala bych lepší konec, z filmu jsem paradoxně měla lepší zážitek.

16.11.2016

Zrovna na zadek jsem si z toho nesedla. Hlavní hrdinka mě chvílemi neskutečně iritovala, chvílemi mě bavila její bezprostřednost, ale opět - takhle "praštěných" hlavních hrdinek už tady bylo... Kostra příběhu je neobjevná, ale to by mi nevadilo, kdyby se na to nabalil nějaký originálnější nápad, než že chce Louisa ukázat jednomu kvadruplegikovi, proč stojí za to žít a přitom se do sebe zamilují, protože jsou oba mladí a přitažliví. Tím ale neříkám, že knížka je to špatná. Dokáže vtáhnout do děje, dokáže přiblížit postavy, že s nimi člověk soucítí a dojímá se, kladně hodnotím i konec (nedovedu si popravdě představit vhodnější zakončení). Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale pravděpodobně už se k ní znovu nevrátím.

1 03.11.2016

Nechci urazit nadšené fandy tohoto bestselleru, ale nechápu, co tak průlomového na příběhu bylo. Napsané to nebylo špatně, zápletka je napínavá, ale postavy jsou (zřejmě záměrně) dost nesympatické - přinejlepším - přinejhorším jako v případě hlavní hrdinky rovnou alkoholické trosky. Nikomu jsem nefandila a bylo mi vlastně jedno, kdo umřel, kdo koho zabil, kdo to přežije a kdo to vlastně udělal. Že by myšlenka měla nějaký přesah, to bych také netvrdila - pohledů na manipulační nebo vyhaslé vztahy už v knížkách bylo hodně, tohle nepřichází s ničím novým. Beru to jako celkem napínavý drama thriller, co se rychle čte a nic moc v člověku nezanechá...

3 03.11.2016