Ema22 komentáře u knih

Po velmi zdlouhavém úvodu, jenž mě mírně odrazoval, mě chytila část o harcování po Malajsii. Jak jsme zvyklí na teplou vodu, pravidelnou stravu a pohodlí našich domovů. Nedokážu si představit, jak putuju se svými malými dětmi s batohem na zádech a nikdo mě nikde nechce...
Cesta do Austrálie a další peripetie mě neoslovily, a tak jsem knihu nedočetla. Musela bych se do ní nutit, což mi je proti srsti.

2 28.03.2018

Přiznám se, knihu čtu na etapy. Na jeden zátah by to bylo hodně velké sousto. Obdivuji Tomáše G. Masaryka pro nesmírný přehled ve všemožných oblastech a Čapkův dar společné rozhovory přenést na papír tak, aby byly čtivé pro běžného čtenáře.

3 28.03.2018

Knihu bych asi o polovinu zkrátila, ač mi byl Holden celkem sympatický, jeho deprimovanost a nechuť úplně ke všemu okolo po sté stránce deprimovala mě. Mátly mě tvary některých slov (dooblík). Kdybych byla o 20, 25? let mladší, možná bych se v některých jeho názorech našla, v současné době mi je na hony vzdálený.

1 28.03.2018

Velmi čtivá novelka o prvních sexuálních zkušenostech Miloše Hrmy stojí za to. Mám moc ráda Hrabalův styl, to jak mísí tragické s erotickým, vážné s odlehčeným. Trpící zvířata ve vagónech jsem měla sklon přeskočit, ale pak by můj čtenářský zážitek nebyl kompletní. Prdeláči a ceckounci? To si musím zapamatovat:)

5 08.02.2018

Nic nikdy není jenom sen...
Chvílemi jsem se nemohla odtrhnout, jindy nemohla najít přetrženou nit a udržet pozornost. Myslím si, že autor nevyužil potenciál začátku příběhu, poslední třetina je dost zmatená, nevíte, co se opravdu děje, co jsou halucinace a fantazie.
Na druhou stranu mě oslovil překlad do češtiny, spousta zajímavých přirovnání a metafor: Seděl v temné předsíni s nožem v ruce a civěl na kukátko, které se chvílemi změnilo na zářivý bod, když se na chodbě rozsvítilo. Bylo to jako velice zpomalená morseovka, jejíž zpráva nikoho nezajímala natolik, aby ji dešifroval. Na hranici spánku se kukátko změnilo ve světlo majáku. Rozsvěcelo se a zhasínalo, jak Anton plul ve člunu bez plachet v jakýchsi neznámých vodách (s. 234).

4 04.02.2018

Jednoduchý příběh o smyslu našich životů. Pro mě moc průhledný. Čte se snadno, ale ničím nepřekvapí. Nadpřirozené prvky byly nadbytečné. Jednou a dost.

1 21.01.2018

Kniha mě potěšila, ale ničím nepřekvapila. Začátek byl velmi pomalý a Jonathanův život bez smyslu podán zbytečné polopaticky. Několik příběhů vedle sebe, které se protly jen částečně. Třeba Austina bych vynechala úplně. Zato Gary mě dojal.
Zajímavé myšlenky autor násilně zasadil třeba do prohlídky muzea. Ne vždy byla omáčka okolo nutná. To asi drhlo mně. Ano, chci se naučit odlišit řešitelné problémy od těch mnou neovlivnitelných a tento stav přijmout. Protože nemusím vždy všemu rozumět, někdy to stačí přijmout.

2 09.10.2017

Napínavá a překvapivá četba, místy jsem se nemohla odtrhnout. Ač jsem knihu musela asi v polovině vrátit do knihovny a dost se načekala, příběh se mi rychle vybavil. Chválím svěží dialogy a propracovanost motivů. Servaz mi je velmi sympatický, už nyní se těším na Zkurvenej příběh.

3 02.10.2017

Řekla bych, že lepší než 1. a 2. kniha, více napětí, více úhlů pohledu a tolik očekávaného propojení jednotlivých osudů. Místy jsem se od knihy nemohla odtrhnout, některé části naopak nezaujaly mou pozornost. Ušikawa mi začal být sympatický, jeho kapitoly však hodnotím jako nejméně čtivé.
Jako hrášek v lusku:) V tomto případě jsem ochotná odpustit silnou předvídatelnost.

5 24.09.2017

Naturalisticky podaný příběh malého chlapce, kterého nikdo nechce. Kašle, zmítá se v horečkách. Jen aby už bylo po něm. Smrdí? Šoupneme ho na chodbu. Zoufalství a bezmoc. Příběh, který pokaždé přečtu jedním dechem. Mám ale obavu, že podobných Nechtěňátek je i dnes spousta.

4 11.09.2017

První čtení mě šokovalo. Jak může někdo pracovat v 50stupňových mrazech v košili a kabátku? Jak se dá přežít na několika gramech chleba a vodové polévce? Další tituly s obdobnou tematikou jen dokreslily mou představu. Jak málo stačí vězni k relativní spokojenosti.
Velmi čtivý text, ke kterému se vracím poměrně často.

4 10.09.2017

Sice jsem sáhla také po tištěné knize, ale nakonec vyhrála audiokniha. Silný příběh z pracovního tábora, mozaika osobností a osůbek, které se snaží v pro mě nepředstavitelném prostředí žít a přežít.

10.09.2017

Jako velký nadšenec knih Franze Kafky tleskám. Informace jsou naservírovány přehledně, stručně a poutavě, nechybí spousta citací z deníků, další tvorby. Nejznámější povídky také obrazem. Velmi mě potěšily krásné ilustrace Renáty Fučíkové. Tuhle knihu prostě musím mít.
"Místo, které v práci zastávám, je pro mne nesnesitelné, protože odporuje mé jediné touze a mému jedinému zaměstnání, jímž je literatura."

6 10.09.2017

Bratři Mrštíkové podali tragický příběh mladé Maryši srozumitelně, ačkoliv scénických poznámek je na můj vkus přespříliš. Ohledně děje nejdou do detailů, bití i trápení je několikrát zmíněno, přímo i nepřímo, ale čtenář má dost prostoru zapojit svou fantazii. Kolik bylo Vávrovým dětem? Hrál Filip v závěru svou náklonnost, nebo chtěl vše urovnat?
Jako četba k maturitě? Proč ne. Ale pozor, krátké drama skrývá promyšlenou kompozici, spoustu vedlejších postav a po jazykové stránce může být oříškem.

7 10.09.2017

Příjemný výbor lyrických básní se spoustou krásných metafor a novotvarů.
*stahují z nebe horké seno hvězd, voda má popelem posypané vlasy, Přichází tma a po stříbrném mostě kráčí luna, A prosil ale neuprosil a bál se ale neubál, Jako by hříva byly kořeny a tělo koně vyrůstalo z hlavy, Potmě je tolikrát líto...*
Ilustrace mě nějak zvlášť neoslovily, jako by k textům ani nepatřily. A pro mě dva nejhezčí texty? Co zbylo z anděla a Chvíle.
Začíst se do Skácela je jako přejít do jiné dimenze.

1 25.08.2017

Mám za sebou zatím 1. část a jsem nadšena. Máme právo vzít spravedlnost do svých rukou? Oba paralelní příběhy se propojují stále silněji. Baví mě dávka magie, spousta aluzí, postupné odhalování dávno zapomenutého. Napětí a pozměněná realita. Naopak mě ruší podivný přepis promluv Fukaeri, časté překlepy, novotvary (vposledku) a tvaroslovné chyby.

"Možná že životem v dnešním pohodlném světě opravdu ztrácíme svůj díl podobné citlivosti. Možná že opravdu vidíme něco jiného, přestože sám měsíc na nebi zůstává tentýž. Možná že jsme před čtyřmi sty let byli skutečně duševně bohatší a blíž přírodě."

Tak dočteno, naštěstí jsem si předem půjčila Knihu 3 a nebyla tak napnutá, jak se bude příběh vyvíjet dál. Příběh Kukel ze vzduchu jsem četla jedním dechem, zvažuji jednu hvězdu navíc.
Murakami je typický motivy, které najdete téměř ve všech knihách (kočky, krásné uši, jazzová hudba, samota aj.), a paralelní kompozicí, kdy postupně odhaluje souvislost mezi postavami a vše pomalu zapadá, možná i proto mě chytil a dlouho nepustí. Atmosféru situace vylíčí dokonale, hraje si s detaily, dozvíte se tak o postavách (ale pozor, pečlivě vybírá o kterých) téměř vše.

3 12.08.2017

Myslím, že některé čtenáře Skácel odradí na první pohled neprůhlednou metaforikou některých svých básní. Jedna interpretace? Proč? V tom je podle mě kouzlo lyriky, některé texty mě osloví, jiné ne, některé mě provází po celý život.
Smlouva
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh.
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, které je mi třeba.

Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest
opravdu bolela a slza byla slza.

9 03.08.2017

I když podle doslovu Murakami kompozici tohoto souboru povídek promyslel, mně připadne nevyvážená. Třeba u titulní a zároveň poslední povídky jsem tápala po smyslu, otočila jsem stránku a tam četla:" Sám dost dobře nechápu, co jsem tu vlastně chtěl říct." Dost se mi líbila Šeherezáda a Zamilovaný Samsa. Baví mě zamlženost mnohých motivů, hrdinové třeba nemůžou vycházet z domu nebo venku jezdí tanky, ale proč se nedozvíte.
Otevřená sexualita není obscénní, postavy obyčejné, ale zároveň něčím výjimečné. Jsem potěšena, ale ne nadšena, Murakamiho romány mě oslovily víc.

4 31.07.2017

Jsem příjemně překvapena, sice jsem knihu četla na své poměry poměrně dlouho, v mezičase si pustila film, nakonec jsem byla dojata. Oveho si nemůžete neoblíbit, je to bručoun, ale má "velké srdce". Je věrný, a to doslova, věří hodnotám, které jsou v dnešním světě považovány mnohdy za směšné. Všudypřítomné téma smrti autor nepředkládá jako tragédii, ale součást našich životů, se kterou se každý vyrovnává po svém. O jednu hvězdu méně, protože podobně jako v Britt-Marii nemiluji fotbal, nesdílím Oveho zájem o auta a nikdy by mě nenapadlo podle nich posuzovat lidi, své přátele a rodinu.
"Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé."

4 17.07.2017

Je velmi příjemné vědět, že v tom nejsme sami. Pozitivní postoj dokáže změnit mnohé aneb Víra tvá tě uzdraví. Po Zákonu rezonance další kniha od P. Franckha, která rezonuje s mým přesvědčením, že svůj život máme ve svých rukou, a potvrzuje, co si myslím už dávno. Pozor na to, co si přejeme, přání se mohou splnit. Takže si přejme správně, netlačme na pilu, nehledejme za každou cenu a některým věcem dejme volný průběh.

4 06.07.2017