Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2465/ostre-sledovane-vlaky-2465.jpg
3
3862
407
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Přidat komentář
Tak jsem splnila jeden z bodů letošní ČV a vůbec netuším, jak toto dílko zhodnotit. Jenom jsem se opět utvrdila v názoru, že tento typ literatury fakt není pro mně. Nemohu knížce sice upřít svébytnou a místy hodně krutou poetiku, ale jinak mě vůbec neoslovila. Ale co mi vadilo asi nejvíc - hlavní hrdina a vypravěč Miloš Hrma má být dvaadvacetiletý mladý muž. Jenže jeho myšlenkové pochody vylíčené v knize podle mého názoru odpovídají tak sotva šestnáctiletému puberťákovi, tudíž mi jeho postava přišla značně nevěrohodná (na rozdíl od Pavla v Otčenáškově Romeo, Julie a tma).
Opravdu nemohu pochopit, jak podle této knihy mohl vzniknout tak mimořádný film. Spíš jen s ohledem na filmové zpracování jsem se nakonec přiklonila k aspoň průměrnému hodnocení.
Vybráno do povinné četby a nevím nevím. Poprvé jsem ji otevřela a na straně 5 netušila, co se dělo na straně 1. Vrátila jsem se k ní až po divadelním představení, které mě lehce nalákalo. Jako pěkný příběh, snad jen jednou mnou příběh zásadněji rezonoval, ve výsledku i styl psaní mi nakonec přišel fajn, ale znova už bych do ní nešla.
(SPOILER)
Od této knihy jsem nic neočekávala. I přesto, že filmová adaptace je velmi oceňovaná, věděla jsem, že kniha tak dobře hodnocená není.
Hrabalův styl jsem znala, ale tohle bylo mé první dílo, které jsem od něj četla. Jeho pábení se mi líbilo, díky tomu se kniha četla rychle a příjemně - bylo to takové opravdové, nepřikrášlené, lidské - což dokazuje, že Hrabal nechtěl psát o věcech "tak, jak by měly být, ale tak, jak jsou."
Za celou dobu čtení jsem se ale nějak nedokázala ztotožnit s postavami a obecně s příběhem. Je to krátké dílo, ale přišlo mi to občas takové nemastné neslané. Ani emočně to na mě tolik nezapůsobilo. Pouze dvakrát za celou dobu čtení to ve mně trochu zacloumalo, a to bylo někde v 3/4 knihy a potom samozřejmě na konci. I když mi hlavní postava Miloše nijak zvlášť k srdci nepřirostla, stejně jsem si na něj tak nějak zvykla, tím, jak to celé vyprávěl. Na konci mi ho bylo vážně líto. A obecně celé té situace. Z jeho příběhu vyzařovala taková lidskost, křehkost.
Díky tomu, že autor pracoval i na železnici, tak zde použil hodně železničního slangu, kterému jsem často nerozuměla. O to se to četlo trochu hůř, ale to bylo snad jediné, co je na jazyku tohoto díla náročné. Tenhle fakt tomu ale dodával ještě větší opravdovost.
Je to moc hezký a dojemný příběh - Hrabalovsky podáné téma války, dospívání, lásky, odvahy, ze kterého vyzařuje obrovská autentičnost, lidskost, přirozenost, ... V tomto zpracování mě to ale bohužel nějak nenutilo číst dál a příběh mě nepohltil. Což mě mrzí. Ale i tak si Hrabalova díla velmi vážím a těším se, až si od něj přečtu i něco dalšího. A taky jsem samozřejmě zvědavá na filmové zpracování.
„Měli jste sedět doma, na prdeli...“
/povinná četba/ - tak tohle byla jediná kniha se kterou jsem se u povinné četby plácala. Absolutně mě to nezaujalo, styl psaní mi neseděl.
Mnohokrát probíraná klasika, takže není moc co dodávat, co by už nezaznělo. Je krátká a lehko se čte. Sice nejsem úplně milovníkem toho žánru, ale celkem se mi i líbila.
No vida!
Překvapivě působivé a emočně vydatné setkání s dílem mistra Hrabala, to bych po předchozích zkušenostech ani nečekal. Nejspíš to bylo tím, že se tentokrát pan pábitel vzdal svojí obvyklé vyprávěcí opulentnosti (ne zcela, ale dokázal toho pokaždé nechat dřív, než mě začal štvát) a soustředil se na Milošovo zrání a na pouze několik vztahů a zápletek. Bylo to čtivé a nepateticky prostě poetické.
Novela určitě není realistická, je to spíš podobenství, zdálo se mi. Pro mě bylo klíčové téma bezmoci, vrženosti člověka do podmínek, které si nevybral a ve kterých je jen velmi relativně, zdánlivě svobodný. Vnější podobnost umučených zvířat a umučených lidí ukazuje bezbrannost člověk vůči velkým dějinám. Nemohoucnost mladého muže v intimní sféře ukazuje, jak málo jsme pány sami nad sebou, v roztomile legračním kontrastu s Hubičkou, který je stejně málo schopen své předurčení změnit. Jejich situace je tak odlišná, ale přitom tak podobná!
A závěr příběhu? V něm je mimořádně zdařile popsáno, že i tady je Miloš jaksi podřízen něčemu vyššímu, tentokrát hlasu lidství a smyslu pro povinnost. Bez velkých gest a dlouhých řečí dělá to, co je třeba udělat, co vlastně udělat musí. Co nemůže neudělat.
pamätám si, ako som knihu našiel počas akademického týždňa, keď som namiesto učenia brázdil ulice rodného mesta a prvýkrát si ho uvedomoval naplno. poučený prednáškou profesora češtiny, ktorého nám došikovali z Prahy a ktorý hádam s Hrabalom aj posedel U Pinkasů, poučený filmom som neodolal a knihu si kúpil. v tých časoch bol Hrabal podpultovka a ja som chcel tiež aspoň jedného mať (ale, táram, mal som predsa Postřižiny, dokonca 1. vydanie). spolu s Vlakmi som si kúpil aj krásnu zbierku Písně lásky a hněvu od Heineho. a obe som čítal na preskáčku, boli krásne a veľmi ma oslovovali. a sú ozdobou mojej knižnice dodnes.
(SPOILER) Moc dobře se to čte, Hrabalův styl má spád, jak nepíše moc tečky, ale hodně čárky a začíná věty na "A...", plus sympatická délka příběhu, člověk to slupne jak malinu. 90 % děje zní velice věrohodně, je vidět, že Hrabal skutečně pracoval na vlakové stanici. Ale to, jak za ním na konci přijede jakási Němka a ihned s ním má sex už byla na mě moc chlapská fantazie, to jsem mu nežral. Závěr smutný, jak to tak bývá u českých knih, stejně jako ta oplzlost ale i vtipnost. Klasická kombinace.
Pamatuji si, že i přes krátký počet stránek jsem se v době mé maturity (11 let zpět) této knize úspěšně vyhýbala. Teď s odstupem času jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Je to krásná novela, čte se velmi dobře. Trochu se stydím, že jsem neviděla ani filmové zpracování, ale určitě se to pokusím co nejdříve napravit.
Knihu jsem četla kvůli maturitní četbě, takže bych se k ní normálně nedostala. Je to krátká novela, která se dobře čte. Jako maturitní četba dobrá
V rámci čtenářské výzvy konečně přečteno. V tomhle jsem barbar. Ani film jsem neviděla. Ten určitě shlédnu. Kniha mě nijak extra nenaschla. Příběh mladého muže a jeho myšlenkové pochody. Nejspíš nejsem cílová skupina
Díky Výzvě přečteno podruhé. Vzhledem k tomu, že poprvé jako povinná četba před maturitou, nyní to byl úplně jiný šálek kávy. Úžasné přiblížení myšlenkových pochodů dospívajícího, laskavé uchopení problémů mladého muže, lidsky přesměrování nacistických zrůdností pomocí dobytka...
klobouk dolů. Doporučuji!!!
Tato krátká kniha vypráví o krátkém úseku života "obyčejného" člověka, řešícího během 2. světové války vážné i méně vážné problémy. Chvílemi je úsměvná, chvílemi zas nutí k zamyšlení. Celou dobu je však doprovázena svým způsobem depresivní, melancholickou atmosférou. Jsem rád, že jsem se k ní díky Čtenářské výzvě dostal. Doporučil bych každému.
Vůbec nevím co si o knize myslet. Asi jen to, že já cílovka nebudu. Prostě jsem to nepochopila....
Hrabalova poetika je pojem. Místy kniha nabírá obrovské deprese a frustrace, je však psaná naprosto povznášejícím způsobem. Ve své podstatě se jedná o 50stránkový syžet Menzelova filmu. Co ovšem nechápu - místní hodnocení pod 70 %. Divné.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Kniha Ostře sledované vlaky je v
| Právě čtených | 45x |
| Přečtených | 6 954x |
| Čtenářské výzvě | 572x |
| Doporučených | 127x |
| Knihotéce | 629x |
| Chystám se číst | 456x |
| Chci si koupit | 63x |
| dalších seznamech | 39x |
Znovu jsem se dávno po své maturitě ke knížce dostala. Příjemně mě překvapilo, že jsem na dílo nahlížela zase trochu jinak. K literárnímu kánonu Hrabal rozhodně dle mého názoru patří, jedná se o další střípek válečné doby, kterou si je potřeba připomínat.