Djkoma komentáře u knih

Oči otevírající kniha. Nejde o to, zda má autor ve většině pravdu nebo jen fabuluje a skvěle píše. Jde o to, že dost informací dává do souvislostí, které si ze školy neodneseme a to za a) protože je učitelé neznají, b) kvůli směru slepé výuky bez otázek a pochopení. I když kniha v pár pasážích mohla být stručnější, jde z mého pohledu o zásadní text formující rozhled čtenáře. Takhle by se měla zábavnou formou vysvětlovat historie a vývoj lidstva, bez biflování a nulového pochopení.

12 14.12.2020

Město stojí za přečtení. Nejde o tradiční scifi, ale spíše o zpětně čtenou kroniku světa, v kterém lidé udělají pár rozhodnutí vedoucích k dalšímu vývoji světa, ne zrovna typického pro scifi a velkolepou oslavu člověka. Postupný vývoj vytváří z prvních povídek méně zajímavé, ale později jejich význam roste. Díky rozdělení na povídky (jde v podstatě o povídkovou sbírku, která je však provázaná a navíc obsahuje ve výsledku vtipné úvody) si umím i představit, že se ke knize občas vrátím. Simak si mě získal svým poklidným vyprávěním s emocemi a empatií, bez zbytečné agrese a přímočarosti. Takhle nějak si představuji, když kvalitní spisovatel přijde s pocitem, že chce vidět lepší svět.

10 26.07.2020

Mé první setkání s Asimovem a ihned naprostá spokojenost. Isaacova chladná logika, která prostupuje každý příběh je neodolatelná. Stejně tak jeho přístup k látce, kdy robotický svět nenásilně přibližuje pomocí komplexních a jemně navazujících příběhu tzv. z praxe (robot a holčička, práce mimo Zemi, politik). Občas některé příběhy působily lehce zdlouhavě, ale každý má výbornou pointu a dále obsahují detaily, které Asimov zdárně využívá v dalších povídkách (viz. provázanost některých příběhů a letmé prořeknutí při interview s doktorkou Calvinovou). Pro milovníky robotů povinnost, pro ostatní silné doporučení, protože tady se psala historie sci-fi. PS: Jako milovníka filmů mě taky zaujalo, jak je z knihy "vytrženo" několik silných témat a nápadů, které jsou přetvořeny v nosné téma filmu Já, robot s Willem Smithem.

9 02.10.2011

Působivá kniha. Návrat (pokud jsem z nich vyrostl) do dětských let, virtuální realita spojená s popkulturními odkazy na hry, platformy, knihy, světy a všechno, co si pamatuji z Té doby. Navíc má láska k filmům a hrám (z velké části z 80. let) se tu projevuje znalostí prostředí, odkazů, narážek mimo hlavní děj... je to radost sledovat knihu, která kromě výše popsané zábavy nabízí příjemný závěr se vším, k čemu mladí dorostou a starší už to dávno vědí (jen na to zapomínají). Ready player one doporučuji s hudebním soundtrackem z dobových automatů, číst ho v tričku se Space invaders nebo PacManem a vzpomínat u něj na dobu, která byla (vždyť hlavní postava hraje virtuální realitu, má k tomu konzoli, vizor, později i oblek, který způsobuje projevy virtuálního světa na kůži... já tohle nikdy neměl a stejně si do teď pamatuji, jak jsem některé hry i filmy prožíval až na téhle fyzické úrovni, to vtělení do děje, v podstatě jsem četl o sobě, jak jsem tuto dobu prožíval a i když jsem nikdy nehrál hry, abych měl "dokonalé skóre" nebo tisickrát opakoval, abych nalezl všechny tajné úkryty, do teď jsem schopný odrecitovat velkou část některých základních děl...). Díky za tuhle knihu, byla radost jí číst.

8 25.05.2016

Jediné, co mě na vydání Akiry trápí je to, že potrvá mnoho let, než bude finální kolekce všech dílů vedle sebe v mé knihovně a nebudou v tom úchvatném deluxe boxu jako v případě anglického vydání. I tak, díky Crew, za legendu, která si své místo zaslouží. Stejně jako film mě manga pohltila a já ji propadl a chci víc. Oproti GitS se nekonalo mírné probuzení z iluze, kterou mi dal film. O to víc, jsem si užil nejen barvy, kresbu, ale i fyzický pocit ze "sešitu". Mít v ruce kus historie je prostě cítit. Za mě jednoznačné doporučení všem.

7 24.01.2022

Atlas mraků byl výjimečným čtením. David Mitchell na jeho stránkách postupně skrze "média" (deník, kniha, film, sony, ...) rozehrává hru plnou jazykově rozmanitě stylizovaných textů, časových období a podtextem, který stojí za zamyšlení a prozkoumání do nejniternějšího detailu. Příběhové linie se obohacují, i když v mnoha ohledech se také překrývají, ale celá koncepce je velmi zábavná, hlavně, když na sebe volně a přirozené příběhy navazují a postupně gradují do vrcholu (střed románu), kde všechno dostane jasný rámec/směr a čtenář se už pak do konce nechává ukolebát dokončováním jednotlivých linií. Ty jsou totiž většinou velmi atraktivní, ale u mě jednoznačně zvítězila jídlonoška Sonmi-451 (stupňů Fahrenheita, náhoda?;-)) a její vize extrémně pojaté konzumní společnosti na sklonku své největší slávy. Jejich vyprávění díky "ukládání na médium" v první osobě odkazuje nejen na Draculu BS, ale také maximálně zvyšuje vtažení čtenáře do děje a vnímání jednotlivých zvratů a příběhů očima dané postavy (největší důraz v části o Frobisherovi). Ani tu nebudu vyjmenovávat různé symboly a podtext, který prochází celým dílem, každý příběh má své pro a proti, ale mám v podstatě dvě věci, kvůli kterým nedávám 5*. První je rozvleklost, která je propojena s pocitem "akademického psaní", kdy si autor maximálně uvědomuje své schopnosti a až opulentním způsobem prezentuje (hlavně v druhé půlce knihy). Druhý nedostatek vidím ve stavbě příběhu, který je jako hora, graduje do svého vrcholu uprostřed a pak zase rozvláčně postupně linie ukončuje. Pěkně vymyšlené, ale ve svém důsledku po vrcholu ztrácí na čtivosti i díky své opravdu slušné délce. Závěr knihy tak trochu vyšumí do prázdna, protože v něm už není ta síla. Ta se rozplývá během uzavírání jednotlivých příběhů a postupně zmizí, jako větrem odvátý mrak... Přesto všechno je Atlas mraků v podstatě kronika příběhu, který věří, že "historie se opakuje" a člověk je odsouzen k důsledkům své vlastní povahy a existence.

7 16.08.2012

Komiks byl pro mě donedávna zapovězenou zemí, ale rozhodl jsem se do ní proniknout odvážně a rovnou zvolil Incal. Volba to byla jednoduchá (vazba na Dunu-doporučuji interview videa na youtube s AJ a Moebiusem) a rozhodně podařená. Incal je agregátem stovky nápadů, ať ze světa Duny nebo z jiných světů i náboženství, a přesto funguje na výbornou. Pesimistická vize prohnilého světa budoucnosti, který se potýká nejen s vlastní velikostí (planety, vůdčí entity), ale také s tradičním konfliktem dobra a zla. Fantastické nápady, které přidávají každému okamžiku čtení náboj jedinečnosti jsou (doslova) podkresleny fantastickou malbou. Ta možná nevypadá moderně, nemá ostré barvy (jako nově colorovaná verze), ale svou velkolepostí a detaily perfektně zaujme. Někdo může vyčítat Incalu způsob, jakým využívá mnoha zdrojů nápadů, ale proč? Je důležitější nápad samotný nebo jeho provázanost s komplexním světem, který nepostrádá humor nebo ani morbiditu? Snad jediné, co bych vytkl, je menší ztráta tahu na bránu v posledním sešitě... Přesto je pro mě Incal velkolepou poctou (nebrat doslova) space-opeře a epickým příběhům s mytologií a přesahem bez špetky kompromisu.

7 03.12.2011

Fantastická kresba, kdy jsem se zase po delší době u komiksu zastavoval nad výjevy, které dvojice Mills a Ledroit vytváří. Stylizace ani příběh rozhodně nemusí sednout každému, spíše to vnímám jako extrém, tažený fantazií a snahou zbořit všechny hranice. A to se pro mě daří. Příběh má vrstvy, vývoj a přečteno na jeden zátah.

5 09.01.2020

Působivá kronika, obsahující vše důležité o sci-fi. Povinnost pro fanoušky, velice atraktivní pro každého dalšího. Kniha v sobě spojuje všechny různá média, snaží se brát na zřetel nejen mainstreamové autory a "universa", ale také méně známé tvůrce a zapomenuté světy, které mají přesah do současnosti (Priest,Elis). Veké plus je za snahu o chronologii, vizuální pojetí časových linek a celkově vizuální pojetí knihy, které je přehledné a velice dobře napomáhá. Osobně velice vítám, když se daný článek spíše zběžně dotkne přímého obsahu díla/autora a především se věnuje jeho dopadům, vnímáním v kontextu doby nebo následujících děl, někdy se dotýká přímo filozofických principů, které se v dílech opakují. Za mě bych se těmto prvkům klidně věnoval více a zevrubněji, ale rozumím problému s čtivostí pro normálního čtenáře (přesto bych takovou knihu o scifi uvítal).
Pokud mají existovat nějaké výtky, tak to pro mě je různorodost (obsahová i kvalitativní) příspěvků k daným tvůrcům/dílům. Kniha je sepsána 27 lidmi a editor Guy Haley toho na čtení měl mnoho. Texty se někdy až přímočaře snaží opakovat děj díla (což je někdy až příliš plné spoilerů), někteří autoři naopak nedokáží dodat textům "přínos". Přesto to nevadí, protože na většinou 1 stránce textu stejně nepojmete všechno a je důležité vybrané přiblížit a detailnější informace si čtenář najde. Další věc je pro mě chybovost údajů. Někdy nekoresponduje hodnota např. tržeb v článku s tržbami na stránce (což někdy může plynout z principu tržby v době uvedení vs přičtení inflace, ale někdy jde o násobná čísla). Tato chybovost se týká i obsahu, na každých cca 5 stranách jsem 2-3x chyby našel. Pro většinu čtenářů to bude nezpozorovatelné, ale někdy to zamrzí. Z mého pohledu mohla být o něco lepší práce editora, který by mezi sebou články více vybalancoval. To, že kronika je vlastně ve chvíli svého vydání neaktuální asi nemusím mluvit, naštěstí to zásadní (vše ve scifi před 20 lety a dříve) už se příliš nezmění, jen třeba ty články o Hvězdných válkách nebo Avatarovi prostě zestárnou.
Ať vidím jakékoliv drobnosti, Kronika scifi je vedle knih "Všechno je jinak" a "Encyklopedie literatury science fiction" další zásadní počin, který je pro fanoušky povinnost vlastnit.

5 22.01.2017

Ve skrze perfektní biografie. James Cameron je se správnou mírou nadhledu představen jako autor, vizionář, inženýr, průzkumník a diktátor. Jeho osobnost je natolik různorodá a zajímavá, až je pro mě překvapením výsledná délka knihy. Autorka se dotýká všech zásadních míst Cameronova života a dává do souvislostí jeho sebevědomí, postoje vůči studiím i fantastickou vizi, kterou u svých děl má. I jeho deseti letá pauza dává díky knize větší smysl a nezůstává bokem ani náznak "rodinných pout". Škoda je pouze to, že kniha končí ve fázi příprav vypuštění Avatara do kin. Následný úspěch a příprava dalších dílů (která trvá již roky), jak to je dále s Battle Angel nebo dalšími projekty, už se bohužel nedozvíme. Na revizi po pár letech se však těším. Velice pěkné.

5 30.06.2016

Pokračování této série navazuje ve všem na první díl a tlačí ho stále dopředu. To mě na každé straně fascinuje. Ve světe vzkříšení objevujeme další zvláštnosti, země, jejich vůdce a politikaření v temnotě nejtemnější. Kresba je opět naprosto úchvatná a v mých očích se dostává Olivier Ledroit vedle mého dosavadního favorita Alexe Rosse (ano, naprosto něco jiného!).

4 09.01.2020

Pro srovnání Bondovek knižních a filmových jsem si vybral tedy pěkný začátek, to musím říct. Filmy jsou jako u většiny adaptací spíše inspirované a svět tajného agenta a velkého milovníka je v knize výrazně odlišný. Ovšem o nic méně zajímavý! Navíc je mnohem reálnější a Flemingův styl je velice civilní a především čtivý. Překvapila mě ta přímočarost, délka knihy, tempo a Flemingův zápal v popisu drobností (spíše tedy gentlemanských standardů své doby, kterým se dokáže věnovat i na více stranách). Opravdu fascinující pro mě byl úsek knihy o jedné sekretářce, kterou Bond v knize má, velice upřímná analýzy ženy oddané své práci.

4 28.09.2017

Červený drak je výjimečně čtivá, výborně napsaná a logicky vygradovaná kniha přibližující kriminální práci při hledání sériového vraha. Přes znalost všech filmů (a seriálu) jsem knihu přečetl jedním dechem. Harris totiž dokáže bravúrně dávkovat napětí a střídat kapitoly ze strany vyšetřovatelů a pachatele. Navíc tato kniha opravdu není o slavném Hannibalovi, ale o Willu Grahamovi, vyšetřovateli, a padouchovi, který prochází metamorfózou v draka ze slavné malby W. Blakea. Čtenáři je nabídnuto mnoho detailů a popisů myšlenkových procesů zabijáka i vyšetřovatele, kteří se ho snaží odhalit a čtanář po každém slově cítí, jak je blíže a blíže tomu drakovi, který na minulé stránce vzpomínal na svá "nejlepší" léta s babičkou a díval se u toho na film s povražděnou rodinou... Velmi silné.

4 24.08.2014

Pro mě jednoznačně za očekáváním svého (pop)kulturního statutu. Dlouho jsem nečetl tak krátkou knížku, u které jsem chtěl, aby byla ještě kratší. Oproti Zpěvu drozda je pro mě na jiné úrovni.

3 17.09.2022

Za mě skvělá biografie. Velice oceňují dvojí pohled - jednu kapitolu popisuje autorky knihy faktickými informacemi a rozhovory s dalšími lidmi okolo Davida Lynche a v další kapitole David Lynch reaguje svým pohledem. Dává to mnohem lepší pohled do jeho duše a způsobu uvažování (např. v jedné kapitole se poměrně dlouho řeší, co se jak stalo před 30 lety a David Lynch jen suše řekne, že už si to nepamatuje a není to důležité). David Lynch je pro mě ztělesněním výrazného uměleckého rukopisu a jeho filmy měli na mě velký vliv ve správnou dobu. Takže velká spokojenost. Osobně bych samozřejmě rád více informací o TP, MD a dalších filmech, případně konkrétních situacích, ale nemůžu mít vše v jedné knize :-).

3 24.11.2021

Výrazně slabší než Ready Player One. Tu skoro jednoznačnou kopii filmu Last Starfighter bych odpustil i její výrazně nalajnovaný příběh od začátku. Co neodpustím je, jakým způsobem změnil autor svůj přístup k odkazům, v RP1 šlo o naprosto zásadní složku, popkultura byla duše knihy a procházela tématy a nedala se odstranit. V Armadě jsou popkulturní odkazy na všecko strašně vnucené a málo uvěřitelné. Ano, některé děti se hádají o tom, zda je Darth Vader lepší než Picard, ale tady je to na každé straně 2-3x. ztrácí se lehkost implementace popkultury do díla, dílo vzniká, aby obsahovalo popkulturu. Tím je i výrazně horší na čtení (hodně zbytečností) a ztrácí hlubší obsah a překvapení. Hodně slabé 3* (skoro až 2).

3 08.05.2020

Alfred Bester a podruhé 5* a proč? Přímočarý styl, výborně se čte a děj má perfektní spád. Už po prologu, kde je Vám objasněno jauntování Vám dojde, že tahle kniha si s Vámi bude hrát a vy se budete bavit. V jaké jiné knize je teleportování takto stručně ve třech stranách vysvětleno, popsáno, zasmějete se a vše pochopíte? Žádnou jinou neznám. Tady jsem spolknul navyják a z pusy ho nedostal. Baví mě i samotný Tygr, protože jeho postava roste s každou stranou, z původního jednoduchého občana se stává zajímavou variací na plochého padoucha, který udělá vše, pro dosažení své pomsty. Přečteno velice rychle a s chutí. Úsměv z některých scén se mi dlouho nevytrácel. Mimochodem jde o knihu, kvůli které už navždy budu číst předmluvy až po knize samotné.

3 27.04.2020

Přetažené dálkou, podivuhodně nepřímočaré a celkově za mým očekáváním. Je to 400 stran dlouhý román, který působí jako velkolepá cesta do neznáma s objevováním světa, ale reálně jde o těžkopádné scifi, které se samo v sobě ztrácí. Po prvních cca 100 stranách jsem měl velký problém knihu dočíst...

3 27.04.2020

Úchvatná kresba, přímočarý příběh s mnoha krvavými i erotickými scénami, v některých místech podobný Hře o trůny, na kterou také odkazuje. V Jodorowskeho tvorbě spíše "mainstreamové" pojetí bez výraznější mystiky a zásadních boření hranic příběhu.

3 26.12.2019

Slušná porce informací v obrazově bohatém podání. Kniha je rozdělena na několik kapitol, které dávají smysl (herci JB, padouchové, Bondgirls, dopravní prostředky, zbraně/hračky, filmy). Kniha dává ucelený pohled s několika zajímavostmi na vývoj JB napříč časem. Osobně mi malinko chyběl větší detail např. u jednotlivých filmů a dále jsem měl pocit, že čím je film novější, tím je informací více (ale ne nutně jsou nějak zásadní). Občas mě překvapila i chyba typu Aston Martin DB5 se mění v textu na BD5.

3 06.08.2018