deniha
komentáře u knih
Knoflíková válka
Louis Pergaud
Můj názor na tuto knihu svádí stejný souboj jako mají mezi sebou Lovraňáci a Velraňáci. Z jedné strany, mě kniha bavila a nepřeberné druhy nadávek typu "ty krávo nepodojená" a jiné nevšední slovní spojení mě několikrát rozesmály. Ovšem na druhou stranu, jsem čekala od příběhu a jeho zápletky něco víc, a ne jen to co už jsem si přečetla v anotaci. Za mě zklamání.
Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
Někdy je potřeba si přečíst o smutku a hněvu někoho jiného aby porozuměl tomu svému. Přesto, že je kniha zařazená v YA žánru, tak se v ní nachází tolik pravd a otevírá tolik důležitých témat, že se i jako "dospělák" nebojím říct, že jsem jí zhltla za jeden den. Obě hlavní postavy a zejména jejich vnitřní svět je výborně vykreslen, a člověk hned chápe tíhu jenž nesou na svých bedrech. Ačkoliv je děj předpokládaný, i tak mě zahřálo u srdce, že v sobě mladí hrdinové našli své pilíře.
Dámský gambit
Walter Tevis
Po shlédnutí seriálové verze, jsem si dala dostatek času než jsem se pustila do knižní předlohy, jenž předčila moje očekávání. Když pominu části týkající se šachových partií, jedná se o nádherné zobrazení vnitřního světa hlavní hrdinky. Líbilo se mi zobrazení jak okolí může vnímat jednotlivce, kdy jeden tah šachovou figurkou skrývá milión myšlenek či pocitů, které jsou skryté okolnímu světu. Zkrátka výborné čtivo o boji s vlastními démony nejen pro introverty.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
K přečtení téhle knížky jsem se nechala zlákat seriálovým zpracováním a k mému překvapení je kniha velmi čtivá a dřív než jsem se nadála, jsem byla na konci. Země Ravka a svět Griš mě velmi zaujal a doufám, že pokračování přinese očekávaný odboj plný akce podobný Odkazu Dračích jezdců. Věřím, že tento příběh a její postavy mají potenciál se rozvinout a mnohé nabídnout, a že se misky tohoto fantasy žánru nepřehoupnou na stranu obyčejného milostného trojúhelníku. No uvidím co druhý díl přinese.
Sedm let v Tibetu
Heinrich Harrer
Kniha mi svým stylem velmi připomínala Bílou velrybu od Hermana Melvilla, neboť přes přemíru informací o Tibetské kultuře a jejich způsobu života, se na pozadí odehrává příběh o muži jenž při útěku za svobodou poznává nejen krásu nádherných Himalájí ale i srdečnost místních obyvatel a nalézá nečekaná přátelství, nejen to s dalajlámou, jenž jej poznamenají na celý život. Ovšem věřím, že Heinrich nám touto knihou nechtěl jen předat své znalosti a poznatky ze svého dobytu v Tibetu, ale chtěl nám předat i poselství, že bez ohledu na to kde jste se narodili, svůj 'domov' a 'účel' můžete klidně najít i v zemi vzdálené 6 tisíc kilometrů.
PS: Miluju tě
Cecelia Ahern
Až díky čtenářské výzvě, jsem se rozhodla přečíst si tuto knihu, a přesto, že jsem se na ni těšila, tak se mi četla velmi těžko a hodně dlouho. Víc jak polovinu knihy jsem se vůbec nedokázala ponořit do příběhu a životního postoje/stylu hlavních postav a celkově mi to přišlo až extrémně emočně přeždímané. Naštěstí druhá polovina knihy se spolu s proměnou hlavní postavy konečně dala číst a sem tam mi i vyhnala slzy do očí. Přesto mám raději knihy, které smutek hlavní postavy dokáží vyjádřit v činech jenž ve čtenáři vyvolají požadované emoce, než i to, co nemusí být vyřčené je neustále hlavní postavou omíláno dokola ve skoro každém dialogu. Škoda!
Hvězdný prach
Neil Gaiman
Bohužel filmovou verzi mám tak zarytou pod kůží, že jsem se jí nemohla během čtení zbavit. Hlavní postavy mi vůbec nepřišly sympatické a samotný konec nebyl vůbec tak poetický jako ve filmu. Asi je to poprvé, kdy můžu aspoň za sebe říct, že film překonal knižní předlohu.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Je těžké říct o knížce, že se mi líbila, když od samého počátku ve mě vyvolávala negativní pocity, které ve mě zůstaly dlouho po dočtení. Ani jedna postava se mi charakterově nelíbili, nemohla jsem se ztotožnit s příkořím, jenž bylo beztrestně pácháno a hlavně samotný "šťastný" konec mě pobouřil nejvíce. Ale o tom asi dobrá kniha je, aby zanechala ve vás stopu, takže klobouček dolů Emily Brontë!
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Hotýlek je moje třetí kniha od paní Mornštajnové a teprve díky této knize jsem zjistila co je tak poutavého na jejích knihách. Opravdovost! Paní Mornštajnová umí perfektně vylíčit a popsat charakter jednotlivých postav, které si velmi rychle oblíbíte nebo nenávidíte, kterým celou knížku fandíte, že dojdou do šťastného konce či naopak dostanou za vyučenou, a pak....pak udeří realita. A proto jsou její knihy skvělé, neb zachycují děj takový jaký je doopravdy, bez příkras či přehánění.
Maska
Edgar Wallace
Velmi příjemně čtivá knížka, příběh mě bavil, bohužel ke konci přišlo velké zklamání. Neboť ponechat jediné vodítko k Masce bez osobního dozoru bylo velmi nelogické a zbrklé chování.
Cit slečny Smilly pre sneh
Peter Høeg
Na rozdíl od Smilly, která má cit pro sníh, můj cit pro tuto knížku se bohužel neprojevil....
Pokání
Ian McEwan
Musím přiznat, že se mi příběh dostal pod kůži, ačkoliv je to možná proto, že mi ze značné části připomínal romány Jane Austenové. Už když jsem před deseti lety viděla film, věděla jsem, že to je jeden z těch filmů, který stačí vidět jednou a zůstanou v paměti dlouho. Proto jsem čekala tak dlouho až se mi vzpomínky skoro vytratily a já si tak konečně mohla vychutnat knižní verzi. Srdcervoucí příběh, jenž poukazuje na to, že rub má svůj líc a ne vše co si myslíme, že víme, je pravdou.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Doufala jsem v něco víc...O této knize jsem slyšela jen chválu, jaká je to nádherná ideologická povídka o mladé lásce dvou mladých lidí v ohavném světě obklopeném válkou. I to byl jeden z důvodů proč jsem jí měla na seznamu tak dlouho a odkládala její přečtení,neb se domnívám, že na tento žánr musí mít čtenář rozpoložení. Možná i to byla má chyba. Neboť být o 15 let mladší vnímala bych jí jinak než dnes. Rolland do knihy vložil své srdce plné ideálů, ale tak jako láska mezi Petrem a Lucií vzplála rychle, tak stejně rychle jsem jí přečetla a nic z ní ve mě nezůstalo. Pouze jedna jediná myšlenka, a to, že času je málo, tak kam spěchat.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Zaklínače jsem si chtěla přečíst již několik let, ale pořád jsem to odkládala ze strachu, že to nebude tak dobré jak jsem doufala. Mile mě překvapilo zjištění, že mé obavy byly zcela zbytečné a jako milovník fantasy literatury se s chutí pustím do přečtení celé série.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Hemingway je opravdu mistr slova a málokdy se mi stává, že u čtení mám pocit jako bych ten příběh spíš viděla než četla. Zároveň na mě přenesl i smutek celého příběhu, neboť zatímco jiní vidí že stařec nad rybou zvítězil a doplul zpátky do přístavu, já vidím touhu a úsilí hnát se za svým cílem, který je ve většině případech zničen okolními vlivy nebo naopak vlastním zjištěním, že cíl, jehož jsme dosáhli nebyl přesně to co jsme chtěli. Depresivní.
Zmatek nad zmatek
Jules Verne
Ze začátku čtení jsem v tom taky měla zmatek, než jsem se v tom vědeckofantastickém světě zorientovala, pak jsem si jen říkala: "Co to ti kluci dělostřelecký mají za lubem!" a nakonec jsem se dozvěděla, že stejně za všechno může žena. Verneovi ovšem musím uznat, že už tenkrát viděl to, co je dneska tak aktuální a do očí bijící, a to snahu člověka měnit a ohýbat daný řád přírody, bez ohledu na to, jaké katastrofální účinky to bude mít pro celou planetu.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
K téhle knížce jsem přišla jen díky filmu Muž jménem Ove, který mě natolik zaujal, že jsem toužila zjistit kdo je autorem, a to mě přivedlo k Fredriku Backmanu. Jelikož jsem samozřejmě nechtěla hned číst ten stejný příběh jenž jsem již viděla (nechávám si to na později), volba padla na Babička pozdravuje a omlouvá se a byla to trefa do černého. Ani nevím odkud začít s chvalozpěvy, neboť od začátku do konce je tato knížka pro mě dokonalá. Líbila se mi hlavně propletenost osudů jednotlivých postav jejich návaznost k babičce a k jejímu vyprávění pohádek, ale hlavně prostořekost vnučky Elsy. Pojďme si to uznat, že ta holčička je prostě miláček na zabití.
Tlustá tak akorát
Michala Jendruchová
Tato knížka je tlustá tak akorát aby se dala přečíst během pár dní před spaním, mile se nad ní usmívat a blahopřát hlavním postavám, že si dokázaly uspořádat život, žít svůj sen a živit se s tím co je baví, přiznejme si, kdo by to tak nechtěl, ale tím to asi tak končí. Tak akorát ji zase vrátit do poličky a nechat jí pokrýt prachem.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Moje první kniha od Agathy Christie a jakožto úplný začátečník v detektivním žánru musím říct, že mě kniha velmi bavila. Ačkoliv úvodní básnička naznačuje jakým směrem se asi budou ubírat osudy hlavních postav, i přesto je děj velmi napínavý a až do poslední chvíle nevíte kdo je vrahem. Zvláště musím vyzdvihnout podstatu celého příběhu, a to deset lidí na opuštěném ostrově a jeden z nich je vrah a vy musíte uhodnout kdo to je a jaký má motiv. Brilantní.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Z této knížky mám celkem rozporuplné pocity. Na jedné straně se mi příběh Nombeko líbil a bavil, ale na druhou stranu některé pasáže byly na můj vkus moc zdlouhavé a nic neříkající. A asi moje největší výtka patří absolutní nepropracovanosti charakteru a vývoje postav. Takže když to shrnu, knížka stojí za přečtení, ale rozhodně ne k zapamatování.