Ctv komentáře u knih

(SPOILER) Nemohu si na úvod odpustit údiv nad tím, jak někdo může v této knize nenajít emoce. Z tohoto díla ve skutečnosti prýští emoce na každé stránce. Už dlouho se mi nestalo, že bych musela při čtení zamačkávat slzy a tady se mi to stalo několikrát.
Na začátku mi chvíli trvalo, než jsem se do osudů jednotlivých postav ponořila. Čteme jednotlivé kapitoly pohledem různých hrdinů - Pavla, Anežky, Tomáše. Přeskakujeme mezi hrdiny a v čase od třicátých let až do let devadesátých. Je to styl, který mi u některých knih vadí, ovšem tady tomu tak vůbec nebylo. Autor ten děj dokázal tak hezky propojit a osudy provázat, že přeskakování nebylo vůbec na překážku. Naopak stupňovalo napětí a mou touhu dozvědět se víc.
Hrdinové příběhu prožívají neuvěřitelné osudy v průběhu druhé světové války, převzetí moci komunisty, kriminál, emigraci, sametovou revoluci. Všechno je opravdu čtivě a svižně podané.
Popis průběhu největší krádeže v dějinách naší země, které se říkalo znárodnění, mi vehnal slzy do očí. Vždy v takových chvílích přemýšlím nad tím, jak se ti lidé museli cítit, co prožívali, kolik takových životů bylo a mě tady dožene k pláči jeden. V našem příběhu lidem brali velké majetky, jinde lidem brali jedinou kravku co je živila ... pro mě jsou to hrozně silné emoce.
Úděl Anežčiny dcery byl pro mě dalším hluboce prožívaným tématem. Už jsem něco přečetla o politických vězeňkyních v komunistických kriminálech, o osudech jejich dětí ... opět hrozně silné téma.
A co já osobně hodnotím jako velké plus celé knihy je konec. Fakt, že vše nakonec dobře dopadne, lidé co se mají setkat se setkají. Všechno to zlo nakonec vede k malé kompenzaci ve formě setkání, radosti a štěstí. Jestli to bylo patetické? Tak ať. Na historii nic nezměníme, tak proč alespoň román popisující takové hrůzy nezakončit happy endem.
Za mě plný počet hvězdiček a mít možnost, dám víc.
Jako bonus pro mě spousta zajímavých informací o Zlíně, Baťovi a jeho podnikání a velký impuls k tomu, abych si na toto téma nastudovala víc.

77 28.10.2023

Někdo tady v komentářích píše, že už přečetl mnoho knih o holocaustu a tato mu přišla průměrná. No, nepochopil nebo nepochopila. Tato kniha nebyla prvoplánově o holocaustu, tato kniha byla o osudech lidí, konkrétních lidí. O příběhu, jemuž podobných se odehrály statisíce. Byla o citech, lásce, dobrých a špatných rozhodnutích, o tom jak je těžké udělat dobré rozhodnutí. Byla o pocitech viny, které nikdy nezmizí. Byla o pocitu marnosti a o tom, že člověk snese mnoho a že se často najde nějaké světlo na konci tunelu. A často ne. I když si jenom vzdáleně a hodně naředěně můžu představit pocity, které prožívali Židé během války, tak i přes to mi v některých částech knihy bylo téměř fyzicky špatně z toho, co za zvěrstva dokáží páchat lidé a jaké svině dokážou být. A teď je na mě ještě naštvaný můj pes, protože jsem s ním dnes nešla na procházku - tuhle knížku jsem prostě musela dočíst.

47 01.01.2018

Další kniha u které mi není jasné jak je možné, že nemá 100%. Další (a jedna z mála) knih, u kterých kdybych mohla, tak dám bonusové hvězdy.

Obsah - ten je prostě neuvěřitelně silný. Není to kniha, kterou si člověk vezme na pláž a zvládne ji prožít za řevu dětí mezi lehátky. Je třeba číst v klidu, uvědomovat si důsledky, představovat si popisované. Nemůžete přestat kroutit hlavou když čtete o kreaturách typu Sattlera, o popisované cestě komanda smrti mezi jednotlivými domy, o střílení nevinných lidí. Cítíte závan toho zoufalství, které musely prožívat manželky a děti když viděly, jak jejich otce ženou k lesu a pak se ozvou výstřely. Paní Lednická zvolila zvláštní formu, kdy je jen menší část textu psaná beletristicky a větší jako literatura faktu. A to považuji za naprosto geniální, protože faktické části vás seznámí s reáliemi a beletristické vám pomohou je prožít. Prostě skvělé. Doplnění o fotografie účastníků Životické tragédie je další skvělá věc, prožití příběhu vám posune na další úroveň.

Vzhled - pokud se letos bude volit nejhezčí kniha, tak budu hlasovat pro Životice. Opravdu nádherně udělaná kniha - krásně zpracovaná obálka, název knihy prolisovaný, nádherný design, prostě další skvělá záležitost na této knize. Barevné hrany listů ... všechno dohromady to dělá z knihy vizuálně opravdu jedinečný kousek.

Skláním velmi hlubokou poklonu paní Lednické za to, co dělá. Za tu neuvěřitelné množství mravenčí práce a energie, které vkládá do sběru informací a vzpomínek pamětníků. Myslím, že řada lidí si ani neuvědomuje, co udělala pro oživení paměti na historické události jedné části naší země. Jak moc záslužná práce to je. Podle mého by za Šikmý kostel a Životice měla dostat nějakou cenu, metál.

36 08.07.2022

Ke knize mne dovedla čtenářská výzva, kde byla v žebříčku mezi knihami od začínajícího autora. Vzhledem k roku vydání 2018 už nepovažuji pana Čapku za začínajícího autora, ale knihu jsem si ráda přečetla.
Není to dílo, které vás ohromí svou velikostí nebo popisem významných dějinných událostí, žádné extra dějové zvraty, žádný kriminální čin. Přesto se jedná o příjemné čtení. Především mi vyhovovalo, že děj se odehrává v nedávné minulosti (devadesátá léta) a tak se člověk do života hlavního hrdiny Martina hladce vžije. Styl psaní pana Čapky je spíš strohý, ale přesto velmi výstižný a čtivý. Když popisoval začátky Martinovy pracovní kariéry, tak jsem měla pocit, jako bych s ním v té kanceláři byla. Žádná vzletná slova či kroucená souvětí a přesto dokonale víte, jak se Martin cítí.
Jeho cesta k té pravé je z mého pohledu trošku kostrbatá. Nějak mi nesedí, že by mladýmuž kolem pětadvacátého roku věku měl autorem popisovaný přístup k ženám. Tak chápající, trpělivý, ženský ...
Příběh to byl moc hezký, linka kolem Ivety se mi líbila. Myslím, že pan Čapka by mohl být super autor psychologických románů. Má schopnost velmi dobře popsat pocity a myšlení postav. Už se těším až otevřu Neviditelné kořeny.

31 26.07.2023

(SPOILER) Drsné, syrové, krásně a čtivě napsané, emotivní, opravdu silné vyprávění o (ne)životě v koncentračním táboře.

"Jeden z dvanácti veteránů zešílel a představoval si, že je vlčák. Neměl uši; urvali mu je psi, které na něm cvičili esesáci. Nejmladší se jmenoval Karel a byl to chlapec z Československa. Jeho rodiče byli mrtví; pobožný sedlák ve vesnici Westlage jimi pohnojil brambořiště. V krematoriu se totiž popel spálených sypal do pytlů a prodával jako umělé hnojivo. Obsahoval hodně fosforu a vápna."

Když nad vězni poprvé přeletělo spojenecké letadlo a zamávalo jim křídly, tak mi slza ukápla. Remarque umí vtáhnout do děje. Moc jsem si přála, aby to 509 přežil.

27 21.05.2021

Skvělá kniha, krásně napsaná. Není to "jen" beletrie, je to především skvěle zvládnutý záměr dovzdělat lidi v historii části naší země. Prožívat osudy konkrétních lidí v kontextu historických událostí je skvělý způsob jak se postarat o to, aby si příběh tohoto kraje lidé zapamatovali.
Nemá cenu se rozepisovat o tom, jak úžasný kus práce je za knihou schovaný. Jak hezky je to napsané, jak hezky se to čte. Mně osobně se moc líbila propojení okamžiků v textu - například naprosto stejné věty ve chvíli, kdy otec chystá v prvním díle Ludwika na jeho první pracovní den v jámě a naprosto stejné věty v díle druhém, kdy chystá Ludwik svého syna na první den v jámě. Když to čtete, okamžitě vám to naskočí, všechno je krásně propojené, všechno ladí. Prožíváte stejné chvíle pohledy různých lidí. Potom je lépe chápete, rozumíte jejich jednání. Vůbec mi není jasné, jak všechny tyhle provázanosti autorka zvládla udržet v hlavě a čtivě hodit na papír. A ještě do toho zapracovat ty historické souvislosti .... opravdu má můj velký obdiv.

26 31.03.2021

Další z knih u kterých mě mrzí, že nemohu dát víc hvězdiček nebo nějakou výjimečnou, zlatou hvězdu.
Téma to není jednoduché. Paní Šimková popisuje léta strávená v komunistických kriminálech. Neuvěřitelných 14 let. Čtrnáct let! Ať si každý vzpomene co všechno v životě prožil za uplynulých 14 let a zkusí si představit, že by ty roky nebyly. A že byli lidé, kteří po kriminálech strávili let mnohem více.
Každodenní zážitky z žaláře Dagmar Šimková popisuje velmi čtivě, srozumitelně, přehledně. Věcně popisuje zkušenosti, u kterých člověku tuhne krev v žilách a mozek v hlavě - mučení vězeňkyň sadistickými dozorci a dozorkyněmi, násilí páchané mezi vězeňkyněmi, brutální vraždy přikryté prohlášením o srdeční zástavě.
Líbí se mi její přístup ke vzpomínkám a přiznání, že nic nebylo jen černé nebo bílé. Vězeňkyně sice "šustily hedvábím", ale zároveň to byly lasice a megery. Musely být, aby přežily. Fascinující je popis metod, které si vězeňkyně vybudovaly, aby přežily. Nejen těch, které ochrání tělo ("Jak můžeš spát v těch špinavých hadrech?" dotírám. "Jestli tohle všechno přežiješ, stačí ti jedna vana horké vody smýt všechny smrady a špínu. Ale revmatismu se nezbavíš nikdy."), ale i těch na ochranu duše. Záchodová universita, učení se cizím jazykům, přednášky o umění a historii, vnitřní zákony a pravidla.
Ještě větší hloubky knize dodává popis příběhů některých ostatních vězenkyň. Popisy jejich případů (nepolitických), které je přivedly za katr a Dagmar s nimi musela sdílet prostor. Trápení s cikánkami a lesbičankami. Hlad, zima, strach.
Jedna z mála knih, u jejichž čtení jsem si nemohla dát kávu a zákusek. Prostě mi to z úcty k osudu popisovaných žen nešlo.
To, že by tuto knihu povinně měli přečíst všichni středoškoláci, netřeba rozvádět. Myslím, že pro utváření jejich světonázoru by jim tato kniha dala víc, než všichni Jiráskové světa.

25 20.12.2019

Kateřina Tučková se stala spisovatelkou, jejíž knihy nebudou nikdy chybět v mé knihovně. Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, kterou jsem četla jedním dechem. A když jsem ji zrovna nečetla, tak jsem nad tím příběhem přemýšlela. Nad tím, jak šílené a těžko snesitelné se nám zdají osudy lidí popsané v této a podobných knihách a nad tím, jak se hlavní postavy těchto příběhů - a že jich byly statisíce - cítily. Jaké asi byly příběhy žen, jejichž mrtvoly Gerta viděla v příkopech podél cesty během pochodu. Příběhy, které nikdo nenapsal a nenapíše. Knížka, kterou si určitě přečtu někdy v budoucnu ještě jednou.

22 28.12.2017

Nejde dát místo pěti třeba šest hvězdiček? Tahle knížka je mou oblíbenou ... taková ta kniha, kterou si sebou rozhodně zabalím, pokud budu muset jít ležet do nemocnice. Obdivuji um překladatele. On v podstatě napsal sám další knihu, protože taková spousta vtipných jazykových zkomolenin - to musel vymyslet, to nešlo přeložit. Mňam. Samosébně a šišbardon používám i ve svém životě a ta slovíčka miluju :-)

21 26.12.2018

Pro mě za poslední dobu nejsilnější čtenářský zážitek.
Je zřejmé, že v knize nemusí vraždit masový vrah nebo kráčet dějiny, že se tam nemusí stát vlastně skoro nic, ale nevadí to vůbec ničemu pokud je skvěle napsaná. A Chirurg je dle mého skvěle napsaná kniha. Tak bombasticky vykreslená postava, jako je Hynek Grábl, to už jsem dlouho neviděla. Spousta věcí vás na něm štve, další spoustu věcí na něm obdivujete. On si žije ten svůj život jak se dá a vy ho chvíli žijete s ním.
Parádní, parádní počtení.

20 19.09.2022

(SPOILER) Nějak mi nejde napsat přívlastky jako příjemná, pohodová. U této knihy ne. Tak bych ráda našla způsob jak vyjádřit, že se mi kniha líbila a dobře četla, ale téma bylo těžké. Démoni vás vždycky dostihnou. I když před nimi zavřete oči.
Postupně odkrýváte příběh Sisy (Sáry), mladé holky, která se živí sběrem hub. I když živí se je asi nadnesený výraz vzhledem k tomu, že během zimy jí pravidelně dochází peníze a ona se živí nikoliv houbami, ale léta starými marmeládami. Houby nemá ráda. S houbami ji spojuje osoba jejího tatínka. Tatínek může nejen za její excelentní vědomosti o houbách, ale také za její psychické problémy. A co nezničil tatínek, to dodělala maminka. Moc byste Sisi chtěli pomoci, ale nevíte jak. Do zamčených dveří můžete bušit jak chcete, ale neotevřou se. Dočítala jsem knihu s nepříjemným pocitem, že bych chtěla něco udělat, cokoliv, ale nemůžu. Když na vás kniha takhle fyzicky zapůsobí, tak je to asi důkaz o kvalitně napsaném příběhu.
I přes náročnost obsahu je to hezky napsaná kniha. Konec naštěstí dává tušit, že Sára má ještě šanci, že není všechno ztraceno.

20 31.01.2021

Geniální kniha od geniální autorky, u které mne opravdu hodně mrzí, že kvůli nemoci odešla příliš brzo. Mohla napsat ještě další knihy. Spolu s Co život dal a vzal to jsou stálice a poklady v mojí knihovně. Jasně, není to Čapek nebo Dostojevský, ale proboha, jak tady někdo může dát méně, než plný počet, to mi hlava nebere :-). Krásně napsané, čtivé, vtipné, ze života. Betty berete jako kamarádku, nebo jako sebe samu. Uznávám, že tyhle knihy nadchnou spíš ženské čtenářky. Pokaždé, když jsem šla ke slepicím pro vejce, vzpomněla jsem si na vejcoražku kuřomoří a musela se smát.

20 26.12.2018

Kateřinu Tučkovou mám jako autorku velice ráda a ohromně si jí cením za úsilí, které vynakládá k nastudování historických reálií a pramenů, které pak obaluje svým příběhem. Fabrika je oproti jejím ostatním knihám trochu jiná. Popisuje osudy textilních podnikatelů v Brně v průběhu 19 a začátku 20 století a byla vydána u příležitosti výstavy na stejné téma. Jak je u autorky zvykem, tak fakta obaluje příběhem, ale v této knize se prolínají příběhy brněnských textilních velkopodnikatelů s dneškem a s tím, jaké starosti měla Kateřina a její kolegové při obstarávání podkladů pro výstavu. A to bylo to jediné, co mi na knize vadilo - že přechody z historie do současnosti nebyly nijak vizuálně oddělené - kapitolou apod.
Jinak ale báječná, úžasná kniha, kterou by si měl přečíst každý brněnský patriot. A nejen ti, ve vsuvkách je tam popsána řada zajímavostí - kupříkladu jak se žilo textilním dělníkům, kdy až (překvapivě) byla zákonem zakázána dětská práce, jak se rozvíjel textilní průmysl v jeho tehdejší baště na Moravě, jak vznikalo umělecko-průmyslové muzeum v Brně a mnoho a mnoho dalších. Já z Brna nejsem, netuším co nebo kde je Cejl, ale i tak mne kniha velice zaujala. Mimo jiné oceňuji velké množství dobových fotografií.
Za touto knihou musí být neuvěřitelné množství práce a bádání a prohlížení dokumentů a ve výsledku je to znát. Vynikající práce od Kateřiny Tučkové. Překvapilo mě hodnocení 76%, které snad může být dané jedině tím, že lidé od knihy očekávali podobný román jako předchozí práce autorky a řádně si nepřečetli o čem kniha je, k jaké příležitosti byla vydána a nebo do ní nenahlédli, než si ji koupili.

19 11.11.2019

Za tohle miluji čtenářskou výzvu zde na Databázi. Nebýt jí, nikdy bych si knihu sloužící jako námět k filmu, který jsem viděla už několikrát, nepřečetla. Nedělám to totiž nikdy, protože mi znalost tváří a scén z filmu bere možnost zapojit při čtení knihy svou vlastní představivost. Často se totiž značně liší od filmového zpracování.
Ovšem tady mi Elizabeth tak dokonale ladí s Keirou Knightley, že už to ani víc nejde.
Krásný klasický příběh, ke kterému není moc co dodat a od Jane Austenové toho určitě otevřu víc.

17 07.08.2023

(SPOILER) Jak se mi Houbařka líbila, tak z této knihy jsem byla lehce zklamaná.
Z anotace jsem měla pocit, že budu číst o téměř detektivním pátrání po příčinách vraždy a sebevraždy. Ještě v polovině knihy jsem s napětím čekala co mi autorka odkryje za tajemství, co Eliška objeví, jaké okolnosti vyjdou najevo. A pak nic. Najednou se z polodetektivního pátrání po záhadě stal vztahový rozbor. Zřejmě mě jako čtenářku měl jako katarze příběhu dojmout fakt, že vzory chování se opakují, že jablko nepadá daleko od stromu, že jaká matka taká Katka ... ale to se nekonalo. K tomu jsem znala příběh Eliščiny matky jen povrchně a i do Elišky se mi nepodařilo moc proniknout. Na to, abych to ocenila jako vztahový román, jsme moc klouzali po povrchu povah a osobností.
Nemohu ale odepřít autorce fakt, že píše hezky a čtivě. Jen to rozuzlení mě prostě zklamalo.

17 15.08.2022

Krásná kniha o těžkých osudech emigrantů. V popise těžkostí, kterými tito lidé musí procházet, autor nezachází do detailů. Stačí ale jediná zmínka o tvářích propadlých z hladu a na vás ten těžký osud Ludvíka a Ruth dolehne. Jsem ráda za nadějeplný konec a o Steinerovi a jeho osudu se mi asi dnes bude i zdát.

17 14.05.2021

(SPOILER) Příjemná česká detektivka. Na první pohled mě sice odrazoval přebal - kdybych nešla po autorce, tak na základě přebalu bych si knihu určitě nevybrala.
To, co někteří v komentářích vidí jako negativum - tedy několik linek, které vás od začátku matou, hledáte v nich příčiny a motivy vraždy, ale které nakonec vyjdou téměř naprázdno - to já vidím jako velké plus. Právě takováto zamotanost, díky které si od začátku myslíte, že tušíte, abyste pak na konci zjistili, že jste byli úplně mimo, je to, co dává detektivce šmrnc. Nevím proč bych měla s napětím číst příběh u kterého od začátku tuším, jak dopadne. V tomto případě nám ta francouzská linka vysvětlovala některé postoje a chování jedné z hrdinek. Tohle je tedy podle mého super.
Také se mi líbila promotanost osudů a příběhů jednotlivých sousedů a dalších postav.
Nevyhovovalo mi vykreslení některých postav, přišly mi nereálné. Režisér jako prototyp seladona, sousedka alkoholička jako prototyp zpovykané paničky žijící ve zlaté kleci ... nikdo myslím není v reálném životě tak jednoznačný. V podstatě byl každý v knize tak trochu a svým způsobem magor. Chyběl mi tam někdo normální :-). I když .... to byl vlastně Josef Bergman, že?
Takže nic :-), kritika se nekoná ... prostě super detektivka. No tedy možná, možná by hrdinky mohly méně trhat rameny :-). U takových popisů gest si vždy představuji jak to asi vypadá a trhání ramenem mi moc nešlo. A že hrdinky se něco natrhaly.

16 18.10.2023

Kniha plná zklamaných nadějí, nesplněných přání a lítosti. Na jejím konci sice lehce prosvítá malé světýlko, ale je na čtenáři, jestli tam nějaký šťastný konec vidí nebo ne. Vzhledem k náladě celé knihy by to bylo záhodno, ale ne moc pravděpodobné.
Štěpka je žena, která je silná a svá. Nemá v životě to klasické štěstí, o kterém si všichni myslí, že je tím pravým štěstím. Nenajde lásku, nestane se matkou. Vzhledem k tomu, že ona sama po lásce i dítěti tolik touží, je její příběh smutný. Nicméně je to příběh krásně napsaný a chápete v něm souvislosti. Je vám jasné, že vzhledem k dětství, které Štěpka prožila, to s jejím charakterem dopadlo ještě poměrně dobře. Je to fajn holka, která se narodila ve špatné době a není to žádná krasavice. Je obdivuhodná v tom, jak si v každé, i té sebeblbější situaci, dovede poradit. Máte ji rádi protože víte, že vy byste toho tyrana nechali zemřít promrzlého na kopci, ale ona ne. Velmi zranitelná a zároveň velmi silná žena. Je to její příběh, proto ani nemá smysl psát o jejím muži. Snad jen tolik, že popsat člověka tak, že se vám zhnusí i obrázek představitele jeho filmové role na obálce knihy, to je majstrštyk.
Je to úžasná kniha a doporučuji přečíst. Pokud máte štěstí jako já a neviděli jste film, tak se na něj ani nedívejte. Po přečtení knihy jsem si ho šla pustit a po chvíli jsem to vypnula. Povrchní hrůza, která vám nedá ani v nejmenším nahlédnout do tajů Štěpčiny duše. Krom toho když víte z knihy, jak má Štěpka vypadat, tak v Ivě Janžurové ji prostě nemůžete, nemůžete najít.

16 21.11.2020

Knihu určitě doporučuji k přečtení raději, než film, jehož recenze nejsou moc příznivé. Čte se dobře a vtáhne vás do děje, prostě chcete vědět co dalšího osud (autor) postavám chystá. Ponechme stranou některé těžko uvěřitelné náhody, které svedly osudy lidí dohromady. Líbí se mi zasazení děje do vily Tugendhat a to, že zvídavého čtenáře kniha donutí dohledat si nějaké informace o skutečných obyvatelích vily a o domu samotném. Líbí se mi, že zahraniční autor udělal hezkou propagaci vile a tím i Brnu. Možná na mě bylo trochu moc prostoru věnováno vztahům či erotice. Také mě mrzelo, že jsme se nedozvěděli nic o osudu Katy, ačkoliv nás její existence provázela velkou část knihy. Ale jinak pěkné beletristické čtení.

16 15.02.2020

(SPOILER) Ne, že by se mi kniha nečetla dobře, ale celkově jsem z ní měla dojem, že se autorka snaží využít zájmu o dramatické příběhy určitých míst a oblastí, který rozvířily knihy od Kateřiny Tučkové a hlavně Karin Lednické. Ovšem tady naťukneme historicko-společenský problém (přesídlení Rumunských Slováků do pohraničí, ze kterého byli nuceně odsunuti Němci) jen opravdu zlehka. To, co Karin ve svých knihách zpracovává detailně, pečlivě a se vší vážností je tady jen takový barevný sladký obal na lentilce. Pro příběh samotný to vlastně vůbec není důležité, charaktery postav to určuje minimálně. Celý ten příběh mi přišel jako nedochucená polévka. Není špatná, ale něco tomu chybí. Pro mě tam bylo málo uvěřitelnosti. Linda, typická měšťačka, se najednou sebere a najednou pocítí touhu poznávat své předky a během jednoho týdne se zvládne seznámit se svéráznými obyvateli vesnice tak, že jí sypou životní příběhy z rukávu a ještě ani týden neuteče a už má odpovědi na všechny své otázky.
O tom, o čem se s ní matka a babička odmítaly celý život bavit najednou ochotně zajedou debatovat přímo na místo. Do vesnice, kam se neměly zájem už nikdy podívat.
Něco tomu prostě chybí ....

15 15.08.2022