Miluj bližního svého / Liebe deinen Nächsten
Autor: Erich Maria Remarque

Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let minulého století, jako obžaloba nacistického totalitního režimu. utor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí něm...(celý text)
Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let minulého století, jako obžaloba nacistického totalitního režimu. utor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války. (méně textu)
Žánr: Literatura světová - Romány válečné
Rok vydání: 1983, počet stran: 319 ...více
Nakladatelství: Melantrich
Překlad: Věra Houbová
Rok vydání originálu: 1939
Ilustrace/foto: Miroslav Váša
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-249-1349-0
Komentáře
Komentáře knihy Miluj bližního svého:
Kniha mně naprosto strhla svým dějem.Osudy uprchlíku,jejich příběhy plné bolestí a emocí.Dala bych víc jak 5 hvězdiček.(18.06.2013)

Pět hvězd je pro tuhle knížku málo! Zasloužila by jich klidně i deset. Když jsem četla anotaci, že je to příběh emigrantů, kteří byli nuceni ještě před druhou světovou válkou opustit z nejrůznějších důvodů Německo a potloukali se ze země do země půlkou Evropy, říkala jsem si, jestli mě to bude bavit. A Remarque mě z této mojí hloupé myšlenky vyvedl už při první kapitole. Jeho postavy byly neuvěřitelně lidské (ať už šlo o to, že se jejich lidskost projevovala v tom, že byli ochotni pomoct druhým, byť sami neměli skoro nic, nebo na druhou stranu spočívala právě v typicky lidských a často i negativních vlastnostech jako je podvod, trestání naivity, udělování životních lekcí atp.). Skoro každá postava, která se příběhem třebas jen mihla a její životní příběh se vešel na dvě strany a pro hlavní hrdiny to byl třebas jen náhodný známý, byla přesto neuvěřitelně silně popsaná a zanechala ve čtenáři dojem. Poselství této knihy není jedno, dá se jich vyčíst hned několik, síla přátelství (tu pro mě představuje hlavně Steiner), to, že ti, co nemají skoro nic, neváhají pomoci jiným v nouzi, aniž by za to něco čekali nazpět a je to vlastně pro ně něco absolutně přirozené (většina postav, co Kernovi a Ruth nějakým byť nepatrným způsobem pomohla), nespravedlnost a nesmyslnost lidského počínání (to, proč postavy musely emigrovat, neustálé bizarní peripetie při přechodech hranic, nesmyslnost předpisů, které postrádaly logiku a přesto řídily život mnoha osob ve vyhnanství). Mojí nejoblíbenější postavou byl Steiner, jeho přístup k životu byl místy obdivuhodný, a byť mu život uštědřil nejednu ránu, nebál se to životu a lidem v něm oplatit. U některých scén s ním jsem se musela smát, naopak na řadě míst v knize a nejen těch, co se Steinera týkaly nešlo neuronit slzu. Jeho hraní karet s celníky bylo kouzelné…
„Steinerovi chodil velmi dobrý list. Rakouská celnice hrála proti němu se zoufalou statečností. Bojovali, avšak hráli fair. V jednu hodinu v noci už si říkali křestními jmény. Ve tři si tykali. Ve čtyři byli zcela familiární, označení „prase“, „dobytku“ a „sračko“ se nepovažovaly za urážku, nýbrž za spontánní výraz údivu, obdivu a sympatie. V pět hodin vešel celník, konající službu. „Děti, je nejvyšší čas, abyste dovedli Josefa přes hranice.“ Rozhostilo se všeobecné mlčení. Oči všech se zahleděly na peníze, které ležely před Steinerem...“
Kniha je plná krásných a prostých a přitom zároveň i složitých myšlenek o životě. Zaujala mě např. scéna, kdy se sedlák ve Švýcarsku podivoval nad nesmyslností důvodu, proč musel Kern opustit rodnou zemi a proč je, byť nic neprovedl, pronásledován jako zločinec, jeho hláška, že člověk se selským rozumem to nepochopí, mi přišla víc než trefná. Dojala mě např. scéna, kdy Ruth trávila čas u nemocné ženy jiného emigranta, jež byla vážně nemocná a stejně tak i Steinerův vztah k vlastní ženě, kterou musel nechat v Německu a řada dalších. Ale těch drobných příběhů jež vyčarují zničehonic úsměv, dojmou (někdy až k slzám) nebo donutí zamyslet je v knížce tolik, že snad není ani kapitola, u které bych mohla říct, že byla slabá, pro mě osobně byla celá knížka na plný počet a Remarque „pan vypravěč“…(08.06.2013)


"...člověk má žít tak, jako kdyby se už neměl nikdy vrátit domů."
Krátka veta, ktorá presne vystihuje život emigrantov pred druhou svetovou vojnou. Je to smutný príbeh o putovaní ľudí, ktorí chcú žiť, milovať a niekam patriť a predsa im to nie je umožnené. Papier na "legálny" život nemajú šancu získať a tak im neostáva nič iné, len ísť odnikiaľ nikam, so strachom o budúcnosť a s malou nádejou na zázrak, v ktorý aj tak nikto z nich neverí.
Aj napriek týmto nepriaznivým podmienkam sa zrodí láska medzi Ruth a Ludvíkom, ktorá im dáva chuť žiť a ktorá je zároveň aj zmyslom ich bytia v zemi nikoho. Remarqueovi sa podarilo veľmi pekne vykresliť vzťah týchto dvoch mladých ľudí a ich láska je vlastne svetlom a nádejou v dobe plnej melanchólie a neistoty.
"Ruth se o něho opřela. Na tváři ucítil její vlasy. "Ruth", řekl, "vím, že to není nic jiného, než troška sounáležitosti v té spoustě útěku a prázdnoty, ale pro nás je to určitě víc, než mnohé, co má velké jména"..."
Ďalším faktom, ktorý mi kniha ukázala je ten, že v akejkoľvek dobe, v akejkoľvek situácii sa nájdu ľudia, ktorí sú ochotný pomáhať aj za cenu riskovania vlastných životov. A samozrejme nesmie chýbať ani protiklad dobra, čím sú v tomto prípade ľudia, ktorí robia všetko len vo vlastný prospech a nikdy nebudú nezištne pomáhať druhým.
Nejde nespomenúť postavu Steinera, ktorý je symbolom dobroty a vďaka ktorému bol život niektorých ľudí lepší.
Miluj blížneho svojho je pre mňa knihou o dobre a zle, o zúfalstve a nádeji, o láske a nenávisti a hlavne o zmysle života. A preto si dovolím na záver použiť Remarqueove slová: "Připijme na všechno, co je na světě krásné - to je nezničitelné!"(08.06.2013)


Ve svém románu Remarque představuje hlavního hrdinu nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho milenku mladičkou studentku Ruth. Tito dva lidé se setkávají a rozcházejí ne ze své vůle, ale z vůle úřadů.Setkává se zde také s postavou starého poslance Steinera, který prochází spolu s Kernem různá vězení a vazby. Steiner nemůže být viděn se svou ženou Marií. jeho žena však vážně onemocní a Steiner přejde hranice. Navštíví ji v nemocnici, ihned je poznán a zatčen. Román končí odjezdem Kerena a Ruth do Mexika, kde dostávají povolení k pobytu i k práci. Je to perla Remarquových knih a je velmi čtivá.(08.06.2013)


Kniha mě nadchla - můj první Remarque. Čte se sama a člověk hrdinovi prostě celou dobu drží pěsti....(14.11.2012)


Se zaujetím jsem se ponořila do života těch, kteří se ničím neprovinili, a přesto byli stíháni a neustále se museli ukrývat. Stále se mi zdálo, že jsem knihu už četla, některé pasáže mi přišly velmi povědomé. Silný příběh, kvalitní kniha.(10.11.2012)


Tenhle příběh opravdu přinutí se člověka zamyslet nad obecnými hodnotami materiálního světa. Je těžké si představit, že nejen že nemáte naprosto nic, ale navíc nesmíte nikde legálně existovat, natož pracovat. Tuto atmosféru se povedlo autorovi převést na stránky románu naprosto bravurně. U hlavní postavy je vývoj, způsobený zkušenostmi z ulice, skvěle vykreslený a také nejvíce patrný.
Pro zajímavost dodám, že v době četby jsem byl stejně starý jako Ludvík Kern a opravdu nevím, jak bych si na jeho místě vedl sám.(11.06.2012)

jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla...je to již dávno, ale stále si pamatuji, jak dlouho ve mně doznívala...nebyla jsem v té době schopná číst něco jiného...musela jsem to nechat dojít...
Mám ráda autora a všechny jeho knihy mne dostaly, ale tato asi nejvíc...(26.03.2012)


Je dobré si vpomenout, že uprchlíkem se může stát každý. Pak i jediná noc strávená v teple, jediný kontakt na známého někde v dálce, může být jistota k nezaplacení. Osudy lidí, kteří nejsou v mocenském uvažování elit bráni v potaz ukazuje kniha jako boj o důstojné přežití.(08.01.2012)


Remarque je jednoznačně báječný autor, ovšem pokaždé, když od něj čtu nějakou knihu mám strach o všechny postavy, protože je "vrahem" svých postav, proto byla celkem příjemná změna, že mnoho postav tohoto příběhu přežilo a dá se říci, že příběh vlastně skončil dobře :)(23.11.2011)


Remarqua jsem nečetl už dlouho a málem jsem zapoměl, jak krásné je číst Remarqua.(07.10.2011)


Dojemný příběh obyčejné dvojice mladých lidí, malá část se odehrává v Praze. Narozdíl od mnoha jiných Ramarquových knih optimisticky končí. Doporučuji.(29.09.2011)


Kniha rozšiřuje obzor a dokáže dojmout. Moje naprosto nejoblíbenější všech dob. Četla jsem třikrát, dvakrát brečela. Doporučuji.(02.09.2011)

Příběh války..avšak ne z pohledu vojáka, ale emigranta. Příběh o křehké lásce dvou lidí na útěku. Zajímavě působivé, nerve city, a přesto zalézá po kůži.(04.07.2011)


Skutečně velmi emocionální kniha. Dokáže utvořit obrázek o stísněnosti předválečné doby a trochu změní pohled na historii - například jsem do té doby netušil, jak bídně se chovaly státy okolo Německa k politickým migrantům a uprchlíkům.

Erich Maria Remarque
(1898 - 1970, Německo)
- Na západní frontě klid (1967)
- Tři kamarádi (1962)
- Nebe nezná vyvolených (2005)
- Jiskra života (1969)
- Čas žít, čas umírat (2006)
- Černý obelisk (1975)
- Vítězný oblouk (1987)
- Na západní frontě klid / Cesta zpátky (1988)
- Miluj bližního svého (1983)
- Cesta zpátky (2005)






