Chesterton komentáře u knih

Po Haně, která očekávaně zklamala a téměř vůbec nechytla za srdce, jsem neměla žádná očekávání....
Od prvních řádků jsem žasla nad barvitostí fantazie autorky ohledně spletitosti životních osudů, které mnoha svým postavám nachystala....
Občas to bylo jemně za hranou či příliš účelové, ale zároveň je to vše co mohu tentokrát vytknout.

AM mě vždy nakonec přitáhne a udrží u příběhu vnímavostí pro intimní lidské vztahy a sociální souvislosti, bravurní znalostí lidských povah a dokonalým vykreslením toho jak každý malý skutek či myšlenka může mít velký dopad na životní styl budoucích dnů jednoho každého až celé společnosti.

Nejvíc si asi cením toho, kolik je zde nadšených komentářů, protože v dnešní zpovykané, rozmazlené a pohodlné době - nahlíženo minulostí o které Mornštajnová píše - je moc potřeba alespoň číst o tom, že nic z toho není samozřejmostí a během pár let naší sociální a politické nepozornosti se vše může změnit jakoby ve vteřině či lusknutím prstů. Bohužel.
Tento dojem ve mně příběh nejvíc zanechal a toho si moc cením.

Navíc mi vyhovuje i odtažitý styl psaní, který se nesnaží ze čtenářů ždímat emoce a slzy. To je asi druhý důvod proč nakonec její knihu přece jen otevřu. Tuto jsem poslouchala a Veronika Gajerová je nad míru zdařilou interpretkou!
Dokázala svým hlasem, který chvilkami až tahá za uši, vykreslit spletitosti příběhu v každém záhybu a nuanci. Hodně dobrá práce.

Ve Slepé mapě si mě získala a byla blízká, střízlivá, racionálně přizpůsobivá, nesentimentální a obětavá povaha Alžběty.
Zároveň mi nezbývalo než soucítit s Anežkou, jako svým způsobem obětí obou totalit jež se prohnaly Evropou.
Trochu holčičí, ale na to už jsem si malinko zvykla :o)

41 22.07.2020

[audiokniha]
Luxusně popsaná problematika stařecké demence zevnitř i zvenčí a její velmi citlivé zapojení do příběhu mě u knihy udržela a je hlavním důvodem hvězdy navíc.
Jasně, že i syrovost a atmosféra ostrova i tamních povah, skotská historie a autorova řemeslná zručnost.
Detektivka jako obvykle nebyla podstatná ani drama závěru nutné. Jiří Dvořák je velký bonus jako vždy.

40 30.01.2021

Vrátila jsem se po dvou letech v naprosto dokonalé audiopodobě od skvostné Marcely Šikové.
Díky jedinému hlasu čtenáře, se ještě trochu víc než v papíru stírají rozdíly mezi postavami, ale snad ještě plastičtěji vystupuje atmosféra, kterou podle mě chtěla autorka navodit.

Ano. Je zde až krutě odvrácená strana (jen vesnického ??) života.
Jaruna. Maruna. Heluna.
Prolínání charakterů.
Pohledy na stejnou věc z více úhlů, povah a generací.

Dokonale vykreslená prostá živočišnost řezníka, v pozadí ukrytý zájem o rodinu a vztah k synovi i vlastnímu otci.....
Podobný motiv jsem našla i v Chirurgovi . . .

Úvahy nejen Maruny jsou nadčasové.
"To, co se dá závidět to si lidi pamatujou pořád...
Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život, to musíte každej den znova, jinak byste tady nemohli žit."

Dědina je nastavené zrcadlo každému jednomu z nás, ve kterém lze pohlédnout nepříjemné pravdě do očí.
Proto je tam asi pozitivního tak málo, aby nás nerušilo.
Díky Petro za šanci ke změně :o)

40 09.07.2020

Styl vyprávění, zdařilou četbou na Čro, povýšený na šestou hvězdu. Toto mi přes zásadní odpor k tématu, sedlo. Nejasné, rozmazané obrysy, zprvu i postavy, pomalu vystupující z příběhu a skládající se v jasnou zprávu o lidské malosti, hlouposti, vyprázdněnosti, krutosti, nekonečném koloběhu zla, strašidelně dlouhých stínech co vrhají staré hříchy a jako protiváha vzdor, odvaha mluvit pravdu, pomáhat až na hranici sebezničení, vzepřít se opakovaně a znovu hledat pravdu a právo. Práce s češtinou na nejvyšší úrovni. Forma s obsahem dobře ladí. Autorka ani hlavní postava nesedne každému, ale z mého pohledu dokázala maximum. Chápu některé výhrady v komentářích, ale pro mě je Radka Denemarková daleko stravitelnější než Alena Mornštajnová.
Snad jen detail, který jsem si mohla špatně vysvětlit - až přemíra neodpustění v jednu chvíli...... ale bylo to v afektu a léčivá moc odpuštění by tady asi působila jako laciné moralizování ...
5/4

40 13.05.2020

První schůzka s uznávanou vypravěčkou Alenou dopadla nad očekávání.
Úvodní prvorepublikově maloměstská atmosféra vzbudila mou nelibost od prvních stránek, což beru jako známku kvality. Smrt, která se úvodem proplétá, na mě působila jako groteska. Chvíli jsem byla v rozpacích, co si o příběhu myslet a kam vše směřuje.

Po pár kapitolách se přidal nevtíravý humor, trocha vztahového napětí a dějinných událostí a byla jsem lapena.
Naprosto mě dostala detektivní zápletka. Tato část je dokonalá!
Potkala jsem lidskost i lidičkovství. Snad až příliš přizpůsobivosti a málo ideálů?? Moudrost umně skrytá . . .?
Vědomí, že lidské generace provází stále stejné touhy i slabosti. . . .

Z maloměstské frašky se příběh zdatně přerodil v komunistickou burlesku. Přízemní a snaživí lidičkové z doby poválečné se i díky svému lechtivému podnikání stanou ubohými figurkami, na kterých také stojí zločinný komunismus.
Fascinující realistický obrázek lidské malosti a ubohosti aneb kterak je cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly.

40 24.02.2019

První moje kniha autorky. Jsem nadšená stylem psaní. Méně tématem - stokrát ohraným, omletým ?
Poslouchala jsem i rozhovor s Jakubou Katalpou, která sama knihu zkrátila pro rozhlas. Domnívám se, že zdařile.
Mám čerstvou zkušenost s knihou Probudím se na Šibuji, které rozhlasová úprava prospěla . . . u této knihy nevím, ale pokud ji potkám v papíru, ráda zkusím i přečíst.

Prvá část příběhu ve zdařilé interpretaci Andrei Elsnerové, přináší meziválečnou historii a laskavé líčení Zuzanina dětství v Holašovicích poblíž cukrovaru jejího otce, vznik dětských přátelství a mnohé, co má k dětství patřit, aby člověk ustál dospělost. I méně krutou.

"V mysli jí zůstaly zálivy něžných vzpomínek!"
"Být Žid je jako být Indián, prostě patříš k nějakému kmeni."

A druhá část? Kvůli té jsem do poslechu nešla, ale byla jsem příjemně překvapená.

"Zbytečná krutost je ztráta času."

Závěr mě překvapil i potěšil. Bylo hodně trýznivé číst o vztahu dvou zraněných lidí, kteří se na sebe upnou z nedostatku lásky. Čekala jsem dramatické finále, ale toto ne. Nevím zda je to uvěřitelné, ale Hanušovi určitě po zásluze.
5/5

39 15.02.2021

A tak mi to nakonec pěkně časově zapadlo do toho současného koronaviru.
JEN RÁNY DÁVAJÍ TVAR VĚCEM. I ŽIVOTU

NĚMÁ BOLEST, NEKONEČNÁ PLÁŇ.
Asi jsem bylo malé děcko, když jsem se prvně potkala s Michelangelovou Pietou . . .
Zároveň se mi mnohokrát a mnoha způsoby v životě oplatilo vydržet číst i když chvíli nevím o čem. Kdybych si tuto dovednost neosvojila, asi bych Kámen a bolest odložila stejně jako Vestička.
Barvitost a úroveň jazyka stonásobně převyšuje cokoli na co si vzpomenu. Ano - báseň v próze. Znalosti autora a až malířský či filmový způsob jakým uchopil svou historickou fresku o duchu nejen italské renesance, taktéž hraničí s dokonalostí.
Co mohu svou historickou neznalostí posoudit i vystižení rolí jednotlivých postav je čtivé a poučné.

Přesto jsem zápasila s květnatostí až za hranicí smysluplnosti a přesně jako TipsyChipsy jsem se stále těšila na "teď to přijde" a povede se mi i uvnitř sebe uchopit hloubku tohoto díla. A to až tolik nepřišlo. Příliš často jsem se utápěla v exaltovanosti. Utrpení, které však graduje zvolna a často není po zásluze odměněno. Přijde mi, že autor se až příliš rozmáchl na velké plátno a svou košatostí trochu rozmlžuje a zastírá sdělení.
Před talentem a zejména vzdělaností Karla Schulze se hluboce skláním, zejména před jeho jazykem, ale nemyslím si, že kdo se nezačte, nedočte nebo knihu neocení je nezralý. Je to četba často velmi klopotná.

Až kapitola O, quam tristis et afflicta . . . . přinesla trochu světla a odměny za výdrž. Vyprávění o vzniku Piety. Rozhovor Michelangela a Leonarda da Vinci je ochutnávkou hloubky myšlenek a lidského zápasu o Umění mezi pýchou a pokorou.

"Jsi dlužen horám? Pak jsi dlužen i propastem. Toužíš po vrcholcích? Pak nezapomínej na hlubiny! A v obojím nalezneš samotu, je samota propastí i hor. Obojí je v člověku."

A o tom je tato nezapomenutelná kniha asi nejvíc.
8/10

Pestrobarevná, svěží fantazie naplněného dětství i trochu dospělejší humor . . . . . . . přeměny mezi dobrem a zlem dokonale ladí s životní realitou . . . a všemu vévodí logika a promyšlenost.
Přes zralý věk jsem potkala napětí i atmosféru strachu a to už se mi vážně dlouho nestalo :o)
Mou favoritkou už z předchozího dílu je paní Weasleyová ❤️zápletka s Prašivkou excelentní a Křivonožka boží . . .

V úvodu mě malinko zamrzelo lehké zapletení středověkých čarodějnických procesů do děje, to neměla Rowlingová zapotřebí, říkala jsem si. A ona měla. Opravdu přituhuje a dost momentů drží krok s realitou. Budu zvědavá jak ze svého propletence v dalších dílech vybruslí :o)

38 18.06.2020

[audiokniha]
Veronika Khek Kubařová je jedním plusem tohoto útlého pokusu o pokračování povedeného prvního dílu.
Druhým jsou umně ukryté rysy české povahy do vtipných stránek o nejen české aristokracii.
Pan kastelán má pozorovací talent a zároveň docela fajn nekorektní způsob popisný, co za mě neuráží, jen lehce ironizuje a nastavuje zrcátka.
Ať žije psycho s ořechovkou !
Na dovolené u Atlantiku velice osvěživé :o)
4/4

37 05.07.2023

Na prvý pohled fajn jednoduchý příběh, kde do sebe všechno pěkně zapadá s přidanou hodnotou vypravěčského řemesla autorky.
Na druhý poslech neupovídaný a promyšlený děj, co má pro soustředěného čtenáře svou hloubku . . . tedy asi spíš náctiletého :o)
Nevím proč jsme se dosud s paní Daphne nesetkaly. Četba na ČRo to napravila a atmosféra byla dvojnásob vtahující. Ani lehký feminismus mi o ouško nedrnkal a romantika snesitelná :o)
Přesně jak píše Sidonka3
6/4

37 22.08.2021

Bála jsem se, že to nedám. Zbytečně. Dokonalý jazyk a vyjadřovací styl autora (a překladatelky) mě vtáhly na první dobrou.
Jemné popisy krajiny, vnitřní svět osamělého majordoma z něhož postupně plasticky vystoupí souzvuk japonského a britského ostrovního pokrytectví a strachu o "ztrátu tváře".
Bublá to ve vás nesympatií, ale i díky mnohým životním zkušenostem s rudým pokrytectvím a pokřivenostmi různymi lidskými 'systémy' naleznete snad i soucit s mužem, co se tolik snaží ze svojí škrobenosti a až falešné poslušnosti nevystoupit?
Ale, kde je hranice mezi loajalitou a přisluhování zlu?
Skvěle vystavěný děj. Nastavené zrcadlo.
6/6

36 04.05.2023

Obálka a skvostné ilustrace dokonale vystihují korejskou atmosféru rozhovorů. Maximální prázdnota a beznaděj ve státě strachu, bídy, všemožného týrání, donášení. Znám autorku z mnoha rozhovorů a zrůdné detaily pro mě nebyly nové. O to víc mě motivovala k úvahám nad obrovskou dotažeností padesátých let v Československu. Propracovaností všech detailů nadvlády jedné kasty nad celou společností, jejímž pro mě nejhlubším propadem (pominu-li až děsivé fyzické utrpení a tresty smrti) je svědectví
řidiče:
"Protože jsem se na tom celém podílel a každodenně psal protokoly, přestal jsem ostatním důvěřovat. Nevěřil jsem ani své ženě, ani svému synovi. Chápete to? Nevěřil jsem čtyřletému klukovi, který ještě vůbec netušil v jakém státě žije."

Nedůvěra je totalita, která dlouho doznívá stejně jako potřeba ovládat druhé skrz silného vůdce, jak to stále vidíme kolem sebe.
5/5

36 06.03.2021

Taky mě to okamžitě a skoro na jeden nádech vcuclo a nepustilo. Střídání povah a kultur je ve prospěch čtivosti. Úspornost stylu je taky pro mě ku prospěchu.
Přemýšlela jsem celou dobu nakolik je to feministické? Nemyslím.
Spoilery?
Smitá byla pro mě hodně silná káva, ale věřím, že to tak v Indii vzhledem k náboženství chodí.
Sarah je opačným pólem, přesto z mého pohledu je na tom lidsky dost podobně jako Smitá. Jen z vlastního rozhodnutí.
Uprostřed Giulia, která je nejvíc "v normě" a nakonec všechny svým rozhodnutím propojí?!
Za mě je to skoro dokonalý obraz na jedné straně kontrastů a lidské ubohosti a na druhé možnosti volit a usilovat o nějaké východisko. To jak se osudy všech tří propojí v naději na lepší budoucnost mi přišlo geniální! Znázornění mužů nemužů, mě kupodivu nijak nerušilo, ale v reálném životě bych se nad tím asi dost pozastavila. Ale i takoví jsou. Bohužel. A není snadné se jim obloukem vyhnout :o)

36 04.02.2020

Našla jsem o prázdninách u své tety na půdě :o)
Myslím, že jsem neměla problém pochopit, byť nedělní škola mi byla trochu vzdálená . . . .
Mám k ní asi podobný vztah jako damato, přesto, že jsem nikdy nechtěla být klukem. Stačilo mi být holčičkou s klučičím srdcem. Myslím, že mi to vydrželo dodnes!
Také jsme měli vor ba i necky na rybníku a Tom Sawyer byl jedním z prvních mužů mého srdce :o)
Film Páni kluci jsem viděla, ale s našimi dětskými sny má pramálo společného.
Marku Twaine díky, že jste pomohl rozvinout do šíře můj dětský svět!

36 20.08.2018

[audiokniha]
Socialistické žůžo dobrodrůžo, říznuté erotikou až romantikou, ze kterého se vyklube láska jak trám na vysoké úrovni emoční inteligence. Petr jako absolvent filozofické fakulty - Otčenáškovo alter ego? - a sympatická úča Lu Kadlecka jako vypravěčka jsou dvojka k pohledání.
Ke zvýšení dramatu se mihne i dcera vysídlených sudetských Němců na podporu tvrzení, že ve mlýně straší. . .

Taky jsem četla po letech, taky ušima. I na můj vkus Táňa trochu přehrává, ale na druhou stranu ji přitom snadno uvidíte na filmovém plátně. A chlapský figury zvládá s bravurou zkušené herečky.
Fajn zážitek po letech, trochu prototyp pozitivní a osvěžující literatury nehloupé!
6/6

"Na víru se nemůžeme obrátit, k víře se můžeme jen vrátit.
Víra totiž není žádná funkce duše, nýbrž duše sama v posledním svém odhalení."

"K tomu, aby se dostaly na svět, si velké myšlenky vybírají dosti často hodně malé duchy."

"Ne bohatství, ale chudoba je útočištěm realismu!"

Jak do slov obléknout víru? Kterak střízlivými tahy vykreslit zázrak?
Myslela jsem, že dopadnu stejně jako s Quo Vadis Henryka Sienkiewicze, čteným po letech. Velký omyl. Werfel (co se s Tolkienem a Grahamem Greenem pere o pomyslné prvé místo mých nejoblíbenějších spisovatelů) je zcela jiná liga. A naprosto jiná než Remarque, kterého jsem původně zvolila do Výzvy. . .

Vrátila jsem se ve vzpomínkách k prvnímu čtení, co mi mamina šoupla někdy ve třinácti, asi jako náboženskou výuku :o) Nejvíc si pamatuju na velké nadšení z Bernadetty a její sympatické vzpurnosti přes prostotu a nevzdělanost. Kdosi dole jí srovnává s Janou d'Arc, asi opravněně! O moc víc si z dětské četby nepamatuju. . .

"Dáma je stejně jako Bernadette příliš málo herecká, aby se dala strhnout nadšením davu."

Bubka píše dole, že Dáma mohla být i "Gaia, matka země, bohyně Hera", myslím, že nečetla příliš pozorně, když Dáma o sobě mluví jako o "neposkvrněném početí" Navíc Dáma musí souviset i s francouzským Notre-Dame :o)
Jinak jsou tu vesměs vstřícné komentáře - včetně bubky - asi nejvíce SteveP1, které dosvědčují, že Werfel je skutečným Mistrem pera.
Snad jen "pěkně využitá schizofrenie" je lehce mimo mísu, ale Werfel přesto dostává plný počet :o)
"Nepatřím mezi vás kdož věříte v nebe na nebi, ale nepatřím ani mezi vás hlupáky co věří v nebe na zemi."
[audiokniha]
10/10

[audiokniha]
V papírové knize jsem objevila jakési školní zápisky, které svědčí o mém čtení v osmé třídě :o)
Tehdy i dnes stojí na prvém místě do nejmenších detailů přiblížená a barvitě vykreslená atmosféra antického Říma v kontrastu s novým pojetím, kdy:
"Tito lidé svého Boha nejen uctívají, ale i milují."

Poprvé mi napětí vztahu Lygie a Vinicia asi zabránilo vnímat lehkou rozvláčnost, která mi s občasným lehkým patosem nepatrně překážela tentokrát a už jsem logicky nebyla stejně oslněná. Souhlasím, že někdo může vnímat ódy na křesťanství i přes míru, jak pěkně vystihl elcapitano.
O to víc jsem vnímala jemnější spodní proudy ( třeba pokus Petronia skrze hudbu popsat minimum dobra v Neronovi) a nadčasovost díla, co má hlavu a patu, tón a řád, jak pěkně píše Atuin :o)
Hodně jsem si užila postavu Chilóna a v závěru soucit s autorem Satirikonu, Petroniem.
Top komentář esma.

"To vše je tedy už vlastně přeleželé obilí, které žerou už jen myši, ale lidé je nechtějí protože stářím už zatuchlo....a kromě hněvu pocítil i jakoby zklamání, očekával totiž, že se tu před ním odhalí jakási neznámá kouzelná tajemství, a přinejmenším, že uslyší nějakého podivuhodně vymluvného rétora. Zatím však slyšel jen velmi prostá slova bez jakýchkoli ozdob. Překvapovalo ho jen to ticho a soustředění s jakým dav naslouchal."
5/5

35 03.03.2021

Největší předností knihy je vykreslení atmosféry. Ať už drsně chudého pražského Smíchova, kde v začátcích dvacátého století tříletá Manka s angínou pozoruje mouchu, vztahových peripetií Devětsilu, uliček a bulvárů Paříže, obou válek . . . . . nebo závěrečný popis "zlatých šedesátek" ve Francii.
Vše propojené s komplikovanými uměleckými osobnostmi, nejen z učebnic literatury, (mihne se tam třeba i Meda Mládková-Sokolová) to vlastně víc než dobře funguje.
Místy jednoduché až naivní vyprávěnky dokreslují hru světel a stínů. Trochu jsem pochopila nejen náznak osobnosti snící rebelky, jejíž obrazy mě nedávno příjemně překvapily, ale hlavně atmosféru kolem vzniku surrealismu, (vzdor proti socrealismu?) který mi nikdy k srdci nepřirostl.
Místy jsem tápala mezi tou z Batignolles a tou druhou, mezi realitou a fikcí, ale když na to přistoupíme, můžeme si odnést náznak pochopení.
Z druhé strany, žádný literární zázrak to asi není, (kritikám výše hodně rozumím!) proto tři jako dobré :o) byť za nápad, styl zpracování a nadšení ze čtení je to bezesporu víc než plný počet! Hodně mě to bavilo.
6/3

34 05.11.2021

[audiokniha]
[četba ČRo Dvojka]
Za mě klíčová kniha pro pochopení samé podstaty zrůdnosti komunistické mentality. Dokonalý popis historie mrzačení čínských duší, které je (jak sami dobře víme) daleko zhoubnější než týrání fyzická.
Jsou tam i chvilky, kdy dokážete určitý příklon ke komunismu pochopit. Geniální.
Zaplať Bůh, že mi doma Pionýra zakázali a švagr mi dodnes říká "paní kněžna sestoupila mezi prostý lid" :o)

"Na údiv v mém věku nemám čas a byla by to zpozdilost."
Řekla o tématu jedna z nejvíc noblesních dam českého herectví, nedávno zesnulá, Hana Maciuchová, která načetla zkrácenou verzi knihy.
Velmi doporučuji!
8/10

34 02.11.2021

Po lehce nevýrazném rozjezdu v prvním knize mě plynule vcucnula druhá.
Na rozdíl od Gweny jsem příběhem nedotčena a jen nepatrně znám skvělou atmosféru filmů.
Vyhovuje mi dětský jazyk i styl tohoto dílu. Zdá se, že jsem úplně nezapomněla dětské vnímání.
Ocenila jsem popis atmosféry školy a Harryho tápání, nejistotu, vztahové jemnosti i vykreslení Lockharta. Brrrr :o)
Plno podstatných lidských věcí je tam krásně mimochodem a to je fajn. Finále odhaluje pravdivé tajemství zahrávání si se zlem, pýchou či Zlým? Vše dovedně vpleteno do napětí, přátelství, dobrodružství a pestré, osvěžující fantazie.

34 20.05.2020