Chesterton komentáře u knih

Ponořila jsem se podruhé do nekončících hlubin válečných křivd, co jsou bohužel opět nedaleko nás každodenní realitou ...
Tentokrát oproti rozhlasové četbě do papírové knihy...

Na druhé čtení mě zaujala hluboko zakořeněná hrdost Gity na vlastního otce a celou rodinu. Na předválečnou minulost.
Hrdost a sounáležitost, která jí přes všechno zlo udržela nad vodou?
Možná my, později narození a naše děti vyrostlé v míru, vůbec nedokážeme pochopit nakolik dvě války pokřivili Evropu? Nakolik znovu doutnají křivdy na východ od nás a co probouzejí...

A druhý motiv, co se knihou prolíná, je urputná snaha viníků a spoluviníků nechat spát staré hříchy pod nánosy lží, ubohostí, zbabělosti a trapných snah zakrýt pravdu čímkoli. Třebas pomluvou nebo pytlíčkem s čočkou. Kolik z této ubohé mentality stále žije mezi námi?
10/10

A když už druhý komentář po letech, tak i s citátem, co mě tentokrát nadchnul :o)
"Po celé horkokrevné léto se Praha rozkošnicky protahuje a předklání, aby svůdněji zaplnila hluboký výstřih, aby vyboulila, co nabízí. Po těle jí putovaly rojnice turistů a ona se chtivě předváděla. S nocí uhlazovala boky, kurevnicky povytáhla krátkou sukni a odkopávala kalhotky.
Teď je Praha vlídnější.
Jako servírka, která si po namáhavé šichtě, kdy šiky turistů v lokále řídnou, může konečně v klidu noci odběhnout na opuštěný dvorek: zády se opřít o chladivou zeď, vydechnout a s klidnou potěchou vykouřit dlouho odkládanou cigaretu. Nervozita vyprchává s prvními hvězdami a modrými šlahouny dýmu."
Radka Denemarková je geniální slovní ekvilibristka.

Když jsem krátké (osmiminutové) inspirace jezuity a kardinála poslouchala (jako prodloužení Velikonoc, co prý dnes už lidem nic neříkají:) nejčastěji mě napadlo, že Tomáš Špidlík byl v nejlepším smyslu slova "stará škola".
Nejen v humorných úvodech a vsuvkách se odráží pestré vrstvy a hlubiny dnes už často tolik zasuté pravdy a moudrosti. K naší velké škodě jako lidské společnosti každoročně spíš vítězí "velikonoční vajíčko jako průmyslová dekadence".
Ostatně svědčí o tom i minimum hodnocení zde.

6 29.04.2024

[četba ČRo]
Je to sice docela předvídatelné i pro mě, co málokdy uhodne vraha - tady měl trochu zbytečnou nápovědu od chvíle, co vstoupil na scénu, ale opravdu se kvalita od prvního dílu zvyšuje! Výraznou předností Březinových detektivek je 'obyčejná lidskost' ve spojení se zajímavým tématem.
Poslech mi zpříjemnil cestu na nákup, přípravu chřestového rizota a povšechný úklid před odjezdem na Vysočinu - zdravím momo01 a řadím se k jejím kamarádkám :o)
Na další díl si určitě počkám na rozhlasové zpracování, herci Dejvického divadla byli výborní a velice často bývá rozhlas o třídu lepší než audioknihy!
5/4

Kupodivu jsme se s autorem zatím nepotkali na poli historické detektivky. O to větší nadšení a překvapení z jeho lehkého a humorně svižného pera jsem zažila zde. Nekriticky dávám plný počet, protože stránky ubíhaly stylem, který mám v tomhle žánru ráda. Jinak je to tak za tři.
Dabert je klasický literární sympaťák, co pluje nástrahami s lehkostí těmto pohádkám typu 007 vlastní.
Přívětivá odbočka z vážnějších žánrů :o)
4/3

10 26.04.2024

V první pomalé, na detaily bohaté, polovině tipujete kdo bude zavražděn a ve zbytku spíš netušíte, kdo vraždil...?
Jako bonus jsem ocenila třeba zralý postoj rusovlasé sestřičky k sebevraždě a propojení s hlavním dějem. Nebo přesný popis neobratného zneužití psychologie u dcery inspektora Battlea. To mě dost pobavilo.
V obyčejné lidskosti byla Aghata naprostá hvězda. Parádně propojené detaily dokonale zapadající do puzzle klasické detektivky.
A ano, je tam i atmosféra jako z Daphne du Maurier!
Agatha nikdy neomrzí.
5/5

14 24.04.2024

Dokonalé pro děcka, která to potřebují. Chtěla jsem jít vždy spíš západní cestou a naučit děti se modlit...a je fajn zjistit si něco i o křesťanské meditaci.
Ovšem bez náboženského přesahu pro děcka spíš s psychickými problémy je to dobrá kniha.
Pravda, introverti si k meditaci asi nebudou sedat do parku, ale i tak je obsah pro čtení rodiče s dítětem ideální! Leccos se dá přece dovysvětlit . . .
5/5

7 22.04.2024

Jako babička to beru jako inspiraci právě k 'pozitivní manipulaci' menšího dětského kolektivu (třeba jako je ten náš 5 * 3 * 16 měs :o) Nápady jsou inspirativní protože s malýma svéhlavičkama to často jinak než oklikou nejde. Je to o hravosti a intuici.
Za mě to není vychovná kniha, ale tipy na předcházení konfliktům, jak se píše v anotaci...
4/5

8 22.04.2024

Nebýt Výzvy a Veroniky Khek Kubařové (ale ani ta jednoduchý text moc nezachraňuje) asi bych to zhruba v polovině vzdala a dala si do uší něco jiného :o)
Ironie a sarkasmus ve velkém úpadku. Evžene Bočku, příliš tlačíte na pilu!
Jak píší i mnozí další - čím dál více stejné. Opakovaný vtip přestává být vtipem a nezachrání to ani polonahá rajda knížete. Snad ještě tetička chvilku vyvolala úsměv.
2/3

Výtvarný projev sester mě nikterak neoslovuje, ale nalákala mě zvědavost: "Do posledního dechu veselá" - z knihy skutečně čiší. :o)
To jsem hodně ocenila. Až nekritické nadšení zde se mi však sdílet nepodařilo. Trošku mě třeba rušil drsný slovník Jitky Válové, byť v reálu mi tolik nevadí, pokud je vulgarita na místě. A tady často asi byla. V psané formě je to trochu rušivé.
Velká škoda, že sestry nemohly žít svobodně, pestrými osobnostmi byly každopádně. Obraz doby je v knize dokonalý, to uznávám!
Moc pěkné fotografie, ty mě bavily nejvíc.
4/4

10 19.04.2024

"Včera jsem četl Eckharta, který říká: ,Bůh nejraději odpouští ty velké hříchy, protože nejraději dává velké dary.' A opravdu nikdy si nenechej sebrat status hříšníka, protože konec začne ve chvíli, kdy si řeknu: ,To vlastně není žádný hřích.' "

Bylo to otevřené, upřímné, chvílemi až lehce za hranou, ale na to už jsme u Orka zvyklí. Když přišla řeč na radost z kněžství, udílení svátostí, víry i ze života, bylo to až krystalicky čisté, hluboké a velice realistické. Tolik, že radostně.
Orko je maximalista a možná chvílemi příliš tlačí na pilu, ale v jádru je zdravě srovnaný chlap a lze se od něj hodně inspirovat!

V kapitole 'láska' jsem potkala trochu vztek na jeho jistou naivitu, co ovšem pramení z mizerného vedení ještě ze semináře. Ve chvíli, kdy s Renatou (která se chvílemi točí v kruhu) narazí na potřebnost supervize, se sám nachytá na švestkách. Je smutná realita katolické církve, že fajn 'kluky' hodí do vody bez nasměrování na hledání moudrého zpovědníka. Řeholníci to mají ve svých komunitách o něco snazší.
Renata Kalenská nezdá se být v otázkách tentokrát v optimální formě, trochu si nechala vzít odstup a možná mohli spolu vše během autorizace lehce učestat, ale co už. Takhle nám alespoň nesebrali živou atmosféru rozhovorů a mohli jsme pocitově opravdu sedět s nimi u stolu na faře a chodit na dlouhé procházky Podyjím :o)
Vznikla dobrá kniha.
5/5

11 18.04.2024

Drsný autor v nejlepším slova smyslu. Četla jsem v mládí na doporučení moudré knihovnice a dodnes ve mně doznívá. V současnosti nejsem úplně milovník silných psychologických románů, ale ráda bych autora ještě někdy zkusila :o)
Pamatuji si, že nejvíce mě oslovil Mládenec ze starých časů, skrze kterého se mi celý Mauriac stal stravitelnějším . . .

10 16.04.2024

"Podívej... žádný opravdový druid, který má jen kousek sebeúcty v těle, neabsolvuje celý ten složitý rituál s trumpetami, procesím, vlajkami a bůhví čím, jen proto, aby nakonec zapíchl nůž do kytky narcisů nebo ošatky švestek! Musíš se smířit s tím , že když to zbavíš balastu jako je zlaté jmelí, požehnané přírodní cykly a tak, dostaneš se buď k sexu nebo násilí, ale většinou k jejich směsce!

K jeho úžasu se Dvoukvítkovi roztřásly rty. Dvoukvítek se nedíval na svět jen růžovými brýlemi, ale co bylo mnohem horší, on ho vnímal růžovým mozkem a poslouchal růžovýma ušima."

Opáčko do Čtenářské výzvy. Skvělé k umývání oken. Už jsem si zvykla i na pana Kantůrka jako interpreta audioknihy. Chce to hodně soustředění a trpělivosti, pak je to fajn...
4/3

"Je jednodušší bojovat ve starých válkách než něco budovat!"

Němka, pravdoláskařka Klára, ostravsky novinař připnutý ke krabičce cigaretlí značky Start je dvojka proplouvající totalitním fórem v němž se sejde Cigán, Čech a Němec - jak trefně píše Lískaran...

Nečetla jsem to jako detektivku, spíš mě oslovila atmosféra, kterou Kyša umí velice dobře.
První polovinu jsem vnímala spíš jako takovou poudačku z bruntálska - syrového regionu s komplikovanými kořeny. Potom to bylo chvilku hodně dobré a závěr zase spíš zklamání.
Vzhledem k obrovské propagaci jsem čekala daleko víc. A hledala jsem špetku poselství...
V tom mě "přirozeně sarkastický hovádko, co se rádo odváže" (jak Kyšu označil zdejší znalec) trochu zklamalo :o)
Ovšem Ťulda Brousek všemu vtiskl velice vybroušenou hlasovou duši! Klidně si vše někdy poslechnu na usínání ještě jednou ...
Top komentář kortez a witchman.
3/3

16 14.04.2024

Výborné. Text mě láká být součástí rodinné terapie. Škoda, že na na to nemám vzdělání ani výrazně mladší věk.
Zároveň, jak znám trochu praxi - jímá mě frustrace tam, kde rodina nespolupracuje a hlavně v Česku chybí motivace i finance.
Ale kniha je skutečně výborná. Kdo chce, může najít mnohé ku prospěchu v komunikaci ve vlastní rodině či nastavené zrcadlo . . .

10 01.04.2024

"Chtěl jsem se otevřít obojímu. Pochopení i odsouzení. Ale obojí nešlo. " (139)

Naprosto šílený příběh, co v kruté zkratce ukazuje v jednom miniaturním příběhu z pestré životní mozaiky, zrůdnou zvrhlost válečných konfliktů a jejich až nekonečný dosah do poválečných životů mnoha generací a všech vrstev lidí.

SPOJLER
Příběh o tom, kterak se s válkou skoro nedá vyrovnat. Na zvráceném vztahu mladé ženy můžeme nahlédnout do hlubin ubohosti, která nedokáže přestat zraňovat a ničit?
Stejně tak nakonec přijetí trestu ve lži, které neosvobozuje?

KONEC SPOJLERU :o)
Mám ráda takhle přemýšlivé knihy a příběhy.
Za mě je to kniha o síle špatného svědomí a pokřivených charakterech, co na nich nacismus stál. A o rozbitých partnerstvích vlastně daleko víc než o vyrovnání s nacismem a přesto až takhle hluboko do lidských duší každá ideologie stále sahá . . .
5/5

„Jde-li námořník do bordelu, ve skutečnosti hledá Boha, pouze ho hledá na nesprávném místě,“ říká, pamatuji-li se dobře, jedna postava románu Bruce Marshalla - zcela v duchu teologie a psychologie svatého Augustina. Lze mu ovšem jen přát, aby svůj náboženský omyl zjistil dostatečně rychle, neboť mnohé nabídky na uspokojení lidské touhy po transcendenci a nebeské blaženosti jsou spojeny s jistými zdravotními i jinými riziky."

Z mého hodně kritického pohledu je toto první 'halíkovka', ke které mám minimum výhrad a téma naděje je tu rozloženo na prvočinitele skoro dokonale. Není to kniha snadná, což to se u autora očekává, ale inspirativní zejména pohledem na knihu Job.
Taky mě oslovilo, že 'slovutný profesor' přináší svou kůži na vlastní trh! Mnohé mi to z pohledu na autora osvětlilo.
Děkuji.
4/5

9 30.03.2024

Rozhodně výborný souhrn negativ vztahu části mužského světa k ženám.
Výborné vyhodnocení toho, kam jsme dospěli za šedesát let od sexuální revoluce.
Velká škoda, že autorka nezkusí ubrat na lehce agresivním stylu, který se výborně promítnul i do audiopodoby knihy v hlase Terezy Hofové

Škoda, že nezkusí trochu víc budovat dialog mezi pohlavími, co jsou podle ní v pasti.
Škoda, že malinko nedokáže každou kapitolu doplnit o pohled z druhé strany.
O pohled těch žen, které se necítí žít v pasti své vagíny a stárnoucích vaječníků (jak nás ženy nedávno ztrapnila jedna umělkyně, co svůj projev jistě myslela dobře!).

Kniha obsahuje mnoho témat k přemýšlení a z něho plynoucích úhlů pohledů na "ženskou otázku".
Zde je bohužel zmíněna jen ta bojovnější polovina z nich a vůbec není divu, že po světě vznikají hnutí typu 'incels'.
Zcela chybí zdravý a rozumný dialog mezi mužským a ženským světem, ze kterého vzejde nejen důraz na výkon v ekonomice a prosazení ženy v pracovním prostředí.

Však každý muž, co ženám upírá volební, finanční a jiná práva vyšel z nějaké rodiny.
Funkční, rozbité, toxické?
Velkou část mužů, kteří nemají respekt a úctu k ženskému světu vychovala přece matka a paní učitelky ne???
________________
"Na druhé straně zejména důraz na plnou zaměstnanost však české ženy neosvobodil, ale naopak ještě více svázal.
Eva Kantůrková: Feminismus byl z naší společnosti vymýcen jeho bezohledným převrácením v novou podobu ženy, její vnucenou zaměstnanost."

Zcela jinou kapitolou je sexuální, sexualizované a vůbec násilí na ženách (ale i dětech z toxických rodin). A zase. Je to plod rozbitých rodinných vazeb a nefunkčních vztahů. A asi taky sexuální revoluce ?
Přemýšlejme a budujme zdravé vztahy mezi pohlavími v toleranci a úctě.
3/4

Rozhodně mě bavila víc prajzká část, zejména v audioknize, ale bez politické linky, co se mi trochu zajídala, by to určitě nefungovalo tak dobře.
Nápad obojí propojit je výborný! Mezi řádky je skryto mnohé z lidských povah a bolestí slezského regionu a jsem vděčná za lehce nadějný závěr :o) R47 má pravdu - výborný doplněk k Šikmému kostelu. Jen trochu regionálně naivní, křehké, opatrné ? Slabý odvar reality ? Ráda bych to četla ochucené kořením Radky Denemarkové :o)
3/4

7 27.03.2024

Rozhodně vargasovsky zajímavý styl a humor, jen zprvu rozvláčné až hanba a v závěru překotné a malinko chaotické. Bavilo mě to, hlavně zápletka s kůstkou, ale autorka má lepší kousky :o)
3/4

8 26.03.2024

"Moje naděje je, když člověk otevře ty problémy až na dřeň, tak čtenáře, čtenářku tím spíše napadne, co je na životě cenné."
Říká Radka Denemarková v rozhlasovém rozhovoru s Lucií Výbornou. A já si to pouštěla opakovaně, aby mě palčivost její knihy nezahltila...

"Problém světa je lidská nátura."

"Každé vlastenectví je podivný a nebezpečný druh nadřazenosti, který vede k nacionalismu a šovinismu."

Radka Denemarková přináší jeden z osobních metrů, kterým je měřena společnost devatenáctého století i současnosti z jejího úhlu pravdy.
S větší částí souzním.
Do určité míry je radost knihu číst.
Zejména kultivovaný jazyk je nádhera a velké potěšení.
Vzdělanost autorky je další radostí, co četbu doprovází.
K tomu jako třešnička na dortu extrémně luxusní vzhled knihy.

"Barvy habsburské monarchie leží na malířově paletě v sektoru odstínů podzimních honů a císařského lovu; barvy peří bažanta a jeho družky, kteří mi každé ráno ... s železnou pravidelností nakráčejí k prosklenému domu ostrova Amrum a trpělivě počkají na pravidelnou hrst zrní než dopíšu větu."

Nacionalismus, konzumismus a liberalismus reprezentuje česká spisovatelka, americký průmyslník a francouzská baronka (stejně volných mravů jako česká spisovatelka).
Baronka je ze země, kde "volnost, rovnost a bratství" poznamenalo národní charakter v dobrém i zlém.
Zároveň skrze obě ženy potkáváme feminismus (na francouzské straně trochu víc) a literaturu. Ale i obchod se sexem. Přeneseno do současnosti - gender jako výrazné politikum.
Bohužel.
Stejně tak Rockefeller kromě byznysu reprezentuje baptismus, tj. radikální křídlo protestantismu vzešlé z puritanismu, jakožto důsledku anglikánské reformace.
________________________
Tudíž většina toho, co se ohledně křesťanské víry v příběhu dočtete souvisí s pokrouceným výkladem poslušnosti , který mohl být třeba na venkově poměrně častým nejen u baptistů, ale i u katolíků a protestantů, nikoli ovšem zralým a správným výkladem z hlediska zdravé křesťanské tradice.

"I služba bohu zbavuje člověka hrůzy ze zla a tím zlo očišťuje."
Lež jako věž!

Snad s věkem i Radku Denemarkovou potká hlubší a křehčí vztah ke zdravým křesťanským kořenům.
Tuhle cestu přece musíme cizelovat a promýšlet ve vlastním zájmu všichni - čtenáři i spisovatelé. Máme na to totiž vymezený často jen krátký čas!
To je myslím nutno zmínit v poznámce pod čarou :o)
Upřímně?
Kniha mi dala trochu zabrat. Od poloviny bylo docela dřina, přinutit se brodit palčivostí polopravd. Všechno je tam burcující a jen párkrát špetka laskavosti . . .
Za přečtení však bezesporu stojí.
3/4

9 23.03.2024