Ben Nevis komentáře u knih

V téměř každé pohádce jsou dvě dívky, z nichž jedna je krásná, šikovná, hodná a získá prince. Ta druhá toho prince závidí.
Očista je o té druhé, méně šťastné kolegyni. Aliide je posedlá natolik, že potlačuje veškeré city a nakonec vlastně nemiluje nikoho, už vůbec ne samou sebe. Její očista je spíš vyvrcholením vlastní mizérie.
V každém režimu je to tak, že lidé si dělají peklo navzájem. Ani Zara nebyla ušetřena mučení a ponížení v demokratické západní zemi. Je lehké relativizovat činy tvrzením, že tenkrát byla taková doba. Ať už jsou to zločiny fašismu, odsuny nepohodlných občanů, komunismus. Nicméně Oksanen si nebere servítky a ukazuje lidskou špínu bez ideologických přílepek.

PS: Při čtení jsem si uvědomila, že příběh znám z filmové adaptace, která je rovněž velmi povedená.

05.12.2016

Většina povídek se mi líbila, i když autoři vesměs nepochopili zadání. Jejich ženské hrdinky nejsou nebezpečné samy o sobě, jenom zahnané do kouta. To pak umí být nebezpečný každý živý tvor. Ale je tam i pár psychopatek a pár "femme fatale". Rovněž pár povídek nemá nic společného ani se sci-fi ani s fantasy.

Povídka GRR Martina nebyla pochopena. Patří do světa Písně ledu a ohně a kdo ságu nezná, bude rozladěn spoustou jmen a nulovým rozvojem postav. Fanoušci ságy ocení popis války nazvané Tanec draků.

1 28.11.2016

Čtivě napsaná knížka, která klade spoustu otázek ohledně naší doby či feminismu. V letech 1850-1900 se toho hodně událo, protože Samantha začíná s problémem dostat se na univerzitu a končí s podporou veřejnosti v dalších bojích za lidská práva.

Přišla jsem na pár věcí:
1. Dneska hodně žen křičí "já nejsem feministka". I když to některé feministky ženou do extrému, v čem se tyto "nefeministky" liší od těch, co demonstrovaly proti Samantě?
2. Emancipaci máme díky osvíceným mužům. Kdyby každý muž řekl ambiciózní ženě ne, kdyby takové ženy byly zmláceny jako u muslimů, ještě stále nemáme volební právo a svobodu vybrat si školu a zaměstnání.
3. Ženy jsou velmi silné bytosti, které zvládají těžkou práci i psychickou zátěž. Příroda, aby obě pohlaví vyrovnala, učinila muže ambiciózní, agresivní a ženy bez touhy po moci. Nechtěla bych vidět, co by se dělo za vlády silných a ambiciózních žen. Muži by neměli šanci. :-)

Takže děkuji sufražetkám a odvážným Samanthám předminulého století a také mužům, kteří tato hnutí umožnili, ať už svou liknavostí nebo inteligencí.

3 04.11.2016

Hrozně nudná detektivka. Autorka se snažila skloubit fikcí s reálnou práci prokuratury (státního zastupitelství), ale má tam hodně vaty, podezřelého, jehož vině věří jenom postavy v knížce a zmatenou politickou zápletku.
I samotný soudnický systém je víc politika než snaha objevit pravdu. Což bude nejspíš realita, jinak by nesedělo za mřížemi tolik nevinných. Tuhle autorku příště vynechám, i když knížka samotná není žádná katastrofa.

1 25.10.2016

Jak to, že německá autorka zasadila svůj příběh do Walesu? Anglosaských reálií už je všude mraky. Přijde mi to jako lezení do zadku zahraničnímu nakladateli.

Je to povedená detektivka, kde se řeší hlavně různé charaktery, ale zároveň máme možnost dumat nad kriminálními záhadami.
Nad postavami často zůstává mozek stát, ale takoví lidé existují. Jsou ženy zachraňující kriminálníky a jsou nejlepší kamarádky, které vás vlastně nenávidí. A Ryan je vlastně dobrák od kosti, jenom občas udělá drobnou chybku. :-)

2 17.10.2016

Nechápu, proč autor zasadil dění do USA? Když si chci přečíst knížku o Mikovi a Bessy, sáhnu po americkém spisovateli, který zná reálie. Doba májovek už je ta tam. :-)

Další problém je téma. Kdo četl maximálně jednu postapo knížku, nebude mít pocit, že ten žánr v ryzí podobě nemá co nabídnout. Mám ráda žánr postkatastrofický, ale už je to jako přes kopírák. Postavy někam cestují, potkávají lidi, umírají nebo přežívají.

Tady postavy alespoň prodělávají nějaký vývoj. Mike je chvílemi až odporný, ale chová se lidsky. Nicméně celý příběh nikam nesměřuje a vzhledem k tématu ani nenabízí naději.

2 17.10.2016

Nedočetla jsem druhou polovinu knížky, protože už to postrádalo smysl. Přišlo mi to pořád dokolečka, i když doba se postupně mění. Kdo má rád básničky, vychutná si knížku více, protože je tam víc toho "lyrického přesahu" a úplné minimum "křivky nálad společnosti".
Co se týče humoru, některé příběhy jsou vtipné, většina však končí dříve než stačí v něco vyústit. Nebo jsem to možná nepochopila, protože nejsem cílový čtenář? Nepřipadám si ani pobouřená, ani extra pobavená, spíš mírně znuděná.

Ale reklamy byly super!

12.10.2016

Sladkobolný příběh bez nějakého morálního přesahu. Samozřejmě kromě moudra o pěti míčcích určeného pro uštvané kariéristy.

Je to dobře napsané, ale obsahově slabší, protože neobsahuje žádné zajímavé charaktery. Ideálním lidem se dějí ošklivé věci, za které nikdo nemůže, ani nejdou ovlivnit. Nevím, jestli si autor potřeboval něco vyřešit, protože co tu čtu v komentářích, knížka vybočuje. Dávám vyšší hodnocení (hlavně za formu), ale být toho patosu na víc stránek, tak bych už měla se čtením problémy.

11.10.2016

Čtivosti knihy pomáhá, že na začátku nevíme nic a postupně s postavami odhalujeme různá spiknutí a zákonitosti. Některé nesmysly (třeba proč tam nemají výtah) se objasní na konci. Nápad na postapo společnost je využitý do mrtě, ale možná by to chtělo zapracovat na postavách. Navíc je tam větší úmrtnost, a tak se čtenář bojí si k nějaké udělat vztah.

5 06.10.2016

Nějací ajťáci se v tom asi najdou a budou kejhat jako potrefená husa. Nicméně nedá se říct, že by knížka charakterizovala celé toto povolání a jeho protagonisty. Někteří ajťáci koukají v práci na filmy, jiní lítají jako hadr na holi. Záleží na firmě. Je však pravda, že to povolání přitahuje určité typy inteligence víc než jiné. :-)
Humor mi tu však přijde poněkud nedotažený. Hlavní hrdina se rozhodne pro nějakou akci/činnost/změnu a pak ji na začátku nebo v půlce vzdá a to je celá zápletka měsíce. Často mi bylo spíš trapně než abych se bavila. IT crowd to prostě není.

06.10.2016

Už jsem četla Souostroví Gulag, takže vím, že vyprávění podané v této knize není vůbec nadsazené a zveličené. Hodnotu lidského života známe jenom pár desetiletí a v Rusku možná ani teď ne. Na Věře a Nadi (i na jejich matce) byla spáchaná hrozná křivda a je mi líto, že nevymohly odškodné. Gulag si s ničím nezadal s koncentrákem, akorát trýznění vězňů spíš způsobovala hloupost a liknavost nadřízených než důmyslná krutost.

Česká část je taky děsivá, protože ČSSR si nechtělo znepřátelit SSSR bojem o nějaké polorusky.

Knížka je zajímavá i díky čtivě podanému vyprávění.
Trošku kritiky:
- pan Kupka si občas domýšlí situace, u kterých nebyli žádní svědci. Třeba jak vedoucí nakládali s dopisy, proč dělali to a ono.
- to se Věra za 19 let nenaučila rusky? Připadá mi, že holky ztratily spoustu času doufáním v návrat, místo aby si snažily polepšit v Rusku (v době, kdy už vězení polevilo).

Pořád jsou na světě zlé režimy a takový příběh se může stát každému z nás. Stačí jet na dovolenou do nevhodné země...

4 06.10.2016

Asi jsem od toho čekala něco jiného. Autorka se veze na vlně postapo a nejvíce mi to připomíná Hunger games - chudina versus bohatý Kapitol. První díl dává tušit, že ty útoky na palác nebudou jenom tak.

Jenže je to celé nedotažené.
- America je vybrána z milionů dívek jako nejvhodnější kandidátka pro prince. Kolik šancí by měla reálně mezi stovkami holek z lepších rodin?
- Mají tam kastovnický systém, který však v paláci najednou pozbývá významu. K čemu pak vymýšlet kasty, když jsou si všechny rovny???
- America patří mezi chudinu chodící v kalhotách, ale jakmile na sebe navleče princeznovské šaty, tak umí vystupovat a chovat se jako kdyby vyrostla v paláci. Každá holka ví, že je to blbost.

Budiž, to jsou detaily, ale samotná "soutěž" je nudná až hrůza. Proč princ nevymyslí nějaké úkoly, aby se krásky předvedly, co která umí? Kandidátky bloumají palácem a čtenářky se nudí s nimi. Autorka akorát vymyslela romantický příběh o tom, jak si hrdinka bude vybírat mezi dvěma chlapci. Nečekejte nějaké velké scifíčko.

2 06.10.2016

Hezké počteníčko bez zbytečného patosu, i když nad Afrikou by člověk zaplakal. Autorka popisuje různé těžkosti života v Keni. Ona a její blízcí tam udělali pro zvířata kus práce, i když leckdy se zdálo, že se namáhají marně. Dozvěděla jsem se více o slonech a doufám, že se tato majestátní zvířata v přírodě udrží. Škoda, že se ze Somálců a podobných nedá louhovat nějaké afrodiziakum pro Asiaty. ;-)

06.10.2016

Meč pravdy je pro mě už spíš guilty pleasure než očekávání kvality. Tady si zanadávám a stejně si přečtu další díl, až vyjde. :-)

(mírné spoilery)
Dějově je Oddělené duše hodně slabý díl, protože první třetina (počítala jsem to) je jenom o tom, jak bojují s pololidmi. Samozřejmě jsou všichni velice unavení a bolí je hlava. Ve druhé třetině dojde k události, která by si zasloužila lepší zápletku, než jenom že najdou tělo důležité postavy a jdou dál. Goodkinde, styď se!
Ve třetí třetině se konečně něco děje, ale nejzajímavější je, že se to děje z nedostatku smyslu pro spravedlnost. Z Richarda a Kahlan se staly krvežíznivé bestie, které nejprve usmrcují a až pak se ptají. Kde zmizela jejich ušlechtilá povaha z prvních dílů? Chápu, že to nemají lehké, každou chvíli nový protivník, ale vladaři nemohou jednat emotivně a prchlivě. Zapomeňme, že se kriminálníkům dostane soudu, natož spravedlivého.

Záporáci už taky začínají unavovat svou jednotvárností. Darken Rahl, Jagang, Opat a jeho pomocníci chtějí jenom zabíjet, pokud možná krutě a nesmyslně. Z autorovy malé fantazie a velkého obdivu násilí už mě taky začíná bolet hlava.

20.09.2016

Trilogie jako celek není špatná, ale závěrečný díl mě zklamal. Sice děj není tak předvídatelný jako v minulých dílech a hodně se tam toho děje, na druhou stranu se to děje dost odfláknutě.

Je tu dobře popsaný generační střet. Dospělí nejprve chrání Anaid před jejím osudem a pak se hrozně diví, že není duševně připravená na své břímě vyvolené. Anaid se chová jako správná puberťačka oscilující mezi smyslem pro povinnost a svými tužbami, čímž udělá víc škody než užitku.

POZOR, MÍRNÉ SPOILERY:
Jenže co ten konec? Celá trilogie je o vyvolené Anaid, která ukončí válku. Autorka však udělá prasárnu, která v literatuře nemá obdoby. To nejdůležitější za Anaid udělají dospělí a kletba se vyřeší sebeobětováním bezvýznamné postavy. Čarodějky se připravují na bitvu, ke které nedojde.
Bojoval snad místo vyvoleného Harryho Pottera v závěrečné bitvě dospělý kouzelník? Zničilo všechny smrtijedy před bitvou kouzlo provedené Snapem? Samozřejmě, že ne, proto sága Harry Potter funguje, jak má.

07.09.2016

Táto kniha je víc o Selene než Anaid, což by mohlo vadit čtenářkám bažícím po pokračování příběhu vyvolené. Ale nemyslím si to, protože Selene prožila dobrodružství místy až neuvěřitelné. No nemá smysl se v tom hnípat, je to přece jenom fantasy svět.
Stejně jako u prvního dílu mi však vadilo, že hrdinky mají mít nadprůměrnou inteligenci a nepřijdou na základní rozuzlení (třeba s tím křečkem). Anebo má autorka čtenáře za blbce.

05.09.2016

I když nejsem v tom správném věku, mám ráda tento typ fantasy s mladými hrdinkami. Hlavně mi to připomnělo Harryho Pottera. Jenže zatímco Harry je normální kluk i v kouzelnickém světě, Anaid je tu až moc dokonalá. Všechno umí hned a lépe než ostatní. Moc se mi nelíbila ta proměna během pár týdnů, protože povaha až tak nesouvisí se vzhledem. Navíc má být Anaid velmi inteligentní. Proč jí dříve nedošlo, co už čtenář tušil po celou knížku?

Každopádně příběh je dost zašmodrchaný, aby nenudil, dost originální, aby čtenář měl pocit jedinečnosti, a postavy jsou dostatečně barvité. Vůbec mi nevadí, že se tam řeší něco jiného než vztahy s kluky. To mi vadilo na Hunger Games, že zatímco kolem všichni umírají, hrdinka se rozhoduje mezi dvěma boyfriendy.

30.08.2016

Hezký výlet nazpět do komunismu. Nedivím se, že leckterým lidem chybí pracovní morálka pana Martina.
Autorka je asi zamilovaná do neudržovaných vil, protože oba příběhy spojují staré nemovitosti a emigrace. Kdysi tato témata měla nádech zakázaného ovoce, dneska zbyl jenom průměrný detektivní příběh s nesympatickými postavami.

29.08.2016

Dala bych víc bodů, ale sloh knížky je ubohý. Nevím, jak originál, ale překladatelka si s tím moc práce nedala. Třeba slang ulice je tu zastoupený frází "o co go", jinak mluví všichni více méně spisovně.
Což o to, příběh je drsný, nechybí dramatické momenty a emoce tečou proudem. Nicméně jsem při čtení měla dojem, že spisovatelka zná svět londýnské kriminální galérky jenom z filmů a literatury.
Díky vyprávění z pohledu všeznalého boha víme myšlenky a pohnutky všech postav, což by mělo psychologicky prohloubit postavy, ale ve skutečnosti to zabijí veškeré napětí, protože čtenář v každém momentu knihy tuší, jak se bude příběh odvíjet dál. Ani to velké odhalení na konec není až tak moc ohromující.
Martina Cole si vyhrála se zápornými postavami (s matkou by nechtěl kamarádit ani Darth Vader), ale hlavní postava Marie je taková neslaná, nemastná. Marie z minulosti je úplně jiná osoba než současná Marie. Kniha je plná výčitek a sebelítosti, což může jít časem na nervy.

2 22.08.2016

Název mi přijde zbytečně bulvární, aby nalákal čtenáře čekající senzaci. První polovina knížky se totiž satanismem vůbec nezabývá. Kniha je psychologická sonda do velmi traumatizované pacientky. Kdo čeká popis rituálů, potoky krve či samotného Satana, zavře knihu zklamán.

Je opravdu velmi těžké uvěřit, že si to paní spisovatelka nevycucala z prstu a že se něco takového nejen stalo, ale i možná právě teď děje. Musím bojovat se svým podvědomím, které tu hrůzu chce zahodit jako tahání za nos.
O sexuálním zneužívání už toho víme dost, občas to plní noviny, občas natočí film. Jenže kulty a sekty patří do pole konspiračních teorií. Nezdála se mi jedna věc, a to že satanistická sekta byla vysoce organizována, s psychology, kteří měli lepší znalosti než špičky v oboru v USA. Jaká byla pravděpodobnost, že nic neselže? Na každý úspěšný satanistický kult by mělo připadnout deset dvacet břídilských, které by policie rychle odhalila. Popřípadě je většina z nich neškodných.
Tito "satanisté" spíš ritualizovali své zvrácené sexuální choutky a těží z toho, že celá ta myšlenka vypadá absurdně. Však autorka několikrát v knize zdůrazňuje, jak těžké je tomu všemu uvěřit. Klíčový je obchod s pedofilním materiálem a výroba poslušných dětí.

Každopádně autorka pěkně skloubila vyprávění oběti, teoretickou část (přežvýkanou pro laiky) a dopady pro současnost. Jen je mi líto, že neudělali víc pro dopadení pachatelů.

1 15.08.2016