Ben Nevis
komentáře u knih
Lži Lockeho Lamory
Scott Lynch
Nemám ráda zlodějíčky a knížka je jich nejenže plná, ale jsou to hlavní protagonisté. Přes tu zjevnou adoraci nepoctivého řemesla, vzhledem k hlavnímu hrdinovi pochopitelnou, patří Lži Lockeho Lamory mezi literární skvosty fantastiky. Knížka je zábavná, napínavá i dobře napsaná a autor se nebojí natrvalo rozloučit s postavami, čímž má blízko ke Georgi R. R. Martinovi.
Iustus: část druhá
Martin Moudrý
První část, jak hlavní hrdina zápolí se svými schopnostmi, se mi celkem líbila, druhá část je taková nemastná neslaná. Ocenila bych neortodoxní milenecký vztah, ale z těch tlapiček a tlamiček mám osypky ještě dneska.
Vlčice
Zdeněk Žemlička
Nic nového nepřinášející fantasy, s hlavní hrdinkou, která je tak dokonalá, až je protivná.
Parfém: Příběh vraha
Patrick Süskind
Film by výborný a kniha patří mezi ty, jež člověku utkví v paměti. Ne dějem, ale pachem a atmosférou. Nečetla jsem žádnou jinou knihu, která by popisovala různé pachy a připisovala jim čarovnou moc.
Vzestup
Drew Karpyshyn
Čte se to dobře, ale nijak extra neobohatí ani univerzum ME ani čtenářský zážitek. Naštěstí kniha nemá takový rozsah, aby příliš nudila. Čtivo pro milovníky paperbacků na cesty.
Zjevení
Drew Karpyshyn
Obyčejná akční rychlokvaška, která vznikla kvůli komerčnímu úspěchu hry. Dá se zařadit do přehršele knížek podle filmů, seriálů a her. A přitom vesmír Mass Effectu by si zasloužil doopravdického umělce a ne spisovatele, který píše pro peníze.
Wolf Hall
Hilary Mantel
Bohužel jsem to v angličtině nedočetla, a to odložím máloco. Ne kvůli tomu, že by mě to nebavilo, Tudorovce mám ráda, ale bylo to napsáno zbytečně zmateně a s minimem emocí.
Slepota
José Saramago
Autorův styl jsem zpočátku přisuzovala tomu, že to psal románový hrdina spisovatel, který v románu oslepnul, a na text nevidí. Jaké bylo zklamání, když jsem se dozvěděla, že autor takto píše běžně...
Knížka používá epidemii slepoty jenom jako podložku, na které se rozvíjejí jednotlivé lidské charaktery jako vůně sýrečků na kuchyňském stole.
Mám jedinou výtku, na kterou už upozorňují jiní - autor trošku zapomněl, že se lidé potřebují oslovovat (slepí obzvláště), a tak všechny protagonisty zbavil jmen, aby román vypadal umělečtější. Vysvětlení neberu.
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
Malazská kniha padlých je pro čtenáře, kteří chtějí něco jiného než klasický příběh o putování "Vyvoleného" za záchranou světa. Hemží se to tam bohy, polobohy a magie tryská z mnoha vřídel. Není nouze o epické bitvy ani o osobní tragédie. Autor často popisuje myšlení cizích ras a bohů, což vyvolává pochopitelné zmatky v logice a motivacích. Člověk nedokáže vymyslet cizí formu života, které by rozuměl.
Měsíční zahrady začínají uprostřed děje s množstvím cizích postav, což není nejchytřejší začátek obrovské ságy. Ale další knihy už jsou čtivější.
Nejsem hltač Malazu, ale když dostanu chuť přečíst si jinou fantasy, ráda po Eriksonovi sáhnu.
Štěně
Paul-Jean Hérault
Nezaujalo mě to ani jako protiválečná agitka ani jako akční střílečka. Čekala jsem víc emocí, víc informací o hlavním hrdinovi, ale hlavní část knížky se věnuje boji proti nezajímavému protivníkovi. Scifi svět, ve kterém hrdinové žijí, by mohl být hlouběji zpracovaný. Samotné "štěně" je nakonec jenom okrajovou záležistostí, možná drobným katalyzátorem motivací.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Nejprve jsem četla knížku a až pak si pustila přestavení s B. Hrzánovou. Přestože je Bára herečka skvělá, přišlo mi přestavení jenom jako recitace knížky, a tak mě až tak nenadchlo. Ale knížka mě nadchla, protože autorka humor prostě umí.
Díky za každé nové ráno
Halina Pawlowská
Jedna z mála knížek, kde filmové zpracování předčí originál.
Zlá doba pro draky
Sergej Lukjaněnko
Chybí fantazie z Hlídek a tím se Zlá doba pro draky degraduje na průměrnou fantasy zaměřující se na vyvolené hrdiny a akční řežbu.
Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
Důstojné pokračování Jména větru, ale přesto trpí častou nemocí x-tých dílů - už není o čem psát. Je to zbytečně rozvláčné, ale naštěstí nenudí. Kvothe se potýká s pubertou, což z něj činí namyšleného spratka, ale postupem času moudří. Jeho dospělá linie se také vyvíjí, ale některá tajemství zůstávají pro odhalení v dalších pokračováních.
Jméno větru
Patrick Rothfuss
Kvalitní fantasy ságy se dají spočítat na prstech jedné ruky. Kronika královraha se prozatím k ním řadí, i když má daleko k dokončení. Zajímavá zápletka je nám zprostředkována bohatým jazykem a servírována ve světě plném rozmanitých postav, magie a tajemna.
Vytkla bych občasnou užvaněnost a hlavní hrdina má nereálně mnoho předností a schopností.
První čarodějovo pravidlo
Terry Goodkind
Je to klasický boj dobrá a zla ve fantasy hávu. Svět se mi líbí, protože tam nejsou profláklí elfové, trpaslíci a hobiti. Velmi kladně hodnotím zpovědnice - takový druh čarodějnic jsem ještě nikde jinde neviděla. Postavy jsou hezky napsané a příběh je napínavý. Do posledních chvíle nevíme, jak Richard svůj úkol vyřeší.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Četla jsem v originále, a proto dodám, že překlad nás nejspíš ochudil o různorodost vyjádřování jednotlivých protagonistek. Aibileen mluví nejhůř, gramatika je strašná a slovní zásoba jednoduchá. Minnie mluví o něco lépe, ale stále černošským slangem a Skeeter (což není příjmení, ale přezdívka, v překladu komár) je stylisticky coby budoucí spisovatelka nejdokonalejší.
Na věky věků
Ken Follett
Bohužel je to kopie Pilířů země, akorát postavy mají jiná jména dělají jiné věci. Přesto jsem knížku přečetla jedním dechem, protože je prostě čtivá. Škoda, že se autor neoprostil od dnešního vnímání středověku. Bylo by zajímavé číst román z pohledu tehdejších lidí.