Ben Nevis komentáře u knih

Smekám nad autorem, který se úspěšně tváří, že rozumí géniovi i retardovanému. Je to nejlepší románová sonda do psychiky, co jsem kdy četla. Hlavní hrdina v každé kapitole něco získává a něco ztrácí. Postavy mu vyčítají aroganci a sobeckost, ale naprostým neprávem.

Román mi připomněl, že musím děkovat za svou (i když ne výjimečnou) inteligenci, kterou bych nevyměnila za peníze ani krásu ani umělecký talent.

3 12.01.2015

Antologie je jako bonboniéra pro ochutnávku různých autorů. Stejně jako v bonboniéře mi některé kousky chutnaly více, některé méně, ale je tu poznat zkušená ruka autora, který si dal s výběrem práci, aby si žádný milovník hororu nepřipadal ošizen.

Osobně dám přednost Kingovi nebo Bradburymu před Lovecraftem a jeho žáky s jejich neustálým "Byla to hrůza". Ze staré gardy chyběl Poe a je možná škoda, že výběr zamrzl v osmdesátých letech.
Někteří autoři dostali zbytečně místo pro dvě povídky, takže prostor pro širší škálu by byl.

3 06.01.2015

I u mě tato kniha patří mezi nejlepší od Agathy. Nepřítomnost detektivů není na škodu, spíš naopak. Vraždy podle říkanky jsou mrazivé, i když občas mají moc rychlý spád. Je těžké uhodnout pachatele, protože chybí motiv a pachatel nedělá chyby. Tudíž vrahem mohl být kdokoliv z nich nebo někdo cizí.
Proto Černoušky nepovažuji ani tak za detektivku jako za vydařený skorohoror.

3 24.11.2014

Typický Lukjaněnko plný filosofických úvah o světě, morálce, lásce. Četla jsem už od toho autora kde co a tohle se ze všech knížek nejvíce blíží populárním Hlídkám.
Knížka působí nostalgicky na lidi, kteří kolem roku 1997 brouzdali internetem a naivně si mysleli, že vznikl nástroj svobody, který nejde zotročit ani zneužít. Z knihy přímo číší nadšení pro nové technologie. Dneska by autor řešil jiné problémy virtuality než je pomalost kvůli starému hardwaru.
I když téma virtuální reality je stále sci-fi a některá témata jsou nadčasová (utíkání z reality, virtuální láska), knížka působí zastarale a asi si ji užijí pořádně jenom pamětníci,kteří používali slova jako lamer a občas si zahráli kostičkovanou střílečku.

Samotný příběh - záchrana Smolaře - mě moc nezaujal. Taková béčková honička s mocnými korporacemi.

3 20.06.2014

Bála jsem se, že kniha bude zmatená podobně jako Hyperion, čímž myslím plná tajemných tvorů, jejichž motivacím nerozumíme. V Ilionu se nacházejí lidsky smýšlející postavy a všichni se víceméně chovají, jak čtenář očekává.

Problém může nastat v případě historických děl zaplantaných do děje. V Hyperionu byl Keaton, ale Ilion zachází ještě dál a k jeho vychutnání je třeba znát minimálně legendu o Tróji, optimálně i Bouři od Shakespeara. Naštěstí není nutné číst Prousta a znát všechny Shakespearovy sonety a hry. Jako by se chtěl Simmons pochlubit, co všechno zvládl přečíst. ;-) Každopádně toto není kniha pro čtenářského nováčka.

Největší plus nacházím v postupném odhalování hned dvou prostředí (nepočítám Jupiter, kde se jenom mihneme). Rovněž oceňuji, že se pořád něco děje, odkrývají se záhady a autor překvapuje na každém kroku. Líbí se mi tvrdě vědeckofantastické ladění. Děj se odehrává tisíce let od současnosti a je poznat, že lidstvo udělalo nějaký vědecký pokrok. Proto se mi víc líbila Země než linka s dobýváním Tróje, kde to bylo samé "tady vidíme řeckého hrdinu XY, který zítra podlehne ráně kopím od WZ".
Nakonec se většina záhad vysvětlí, ale něco si autor nechal na pokračování.

Ilion je po Terroru nejlepší knížka, co jsem od Simmonse četla.

3 25.02.2014

Je to bezesporu kvalitní literatura, špička v žánru fantasy, kde se to hemží brakem. Nicméně kniha není až tak dobře napsaná. Je silná v popisech, ale už méně ve skládání příběhu a budování zajímavých postav. Každý mluví knižní řečí a z rozhovoru není poznat, že máme co do činění s různými rasami a charaktery. Na začátku se dozvíme vše podstatné, a tak během dalšího čtení už nečeká žádné překvapení vázané na minulost. Každý krok se nejprve probírá, a tak je v knize víc debat než děje a když dojde na děj, potkáme buď hodnou skupinku, která se o hrdiny postará nebo nepřátele a pak je boj.

Kniha není těžká, ale neposkytuje tolik zábavy a požitku, jako by mohla, přitom příběh má velký potenciál. Obdivuji autora, že vymyslel tolik zajímavých lokací a příběhů, ale obávám se, že napsal spíš historickou knihu, jak zamýšlel, a ne dobrodružný román.

Kniha je rovněž poplatná době, ve které nebylo nic nepředstavitelného, že sluha je psychicky závislý na pánovi a ženy se nepodílejí na ničem důležitém. Trochu mi vadil černobílý pohled na svět a silný rasismus. Elfové jsou nejmoudřejší, nejkrásnější, nesmrtelní, dobrota sama, přesto nebezpeční, všechno krásné a dobré vzešlo od elfů a i trpaslík je z nich paf. Za chvíli začnou ódy na elfy unavovat.

Po přečtení Společenstva prstenu dokážu lépe ocenit filmovou trilogii, která vybrala z knih to podstatné, lépe dávkuje informace i napětí.

První díl jsem hodnotila s přimhouřenýma očima jako prvotinu, ale ve druhém dílu si už servítky brát nebudu. Rozjezd je zdlouhavý a třetinu knihy se nic neděje. Líbil se mi vývoj vztahu mezi Lenou a Ethanem. Lena je z pochopitelných příčin nesnesitelná a nikdo by se Ethanovi nedivil, kdyby si našel někoho jiného. V této knize si ji však moc neužijeme.

Nástup Liv na scénu měl za důsledek oživení, ale vážně: které inteligentní holce na výšce by imponoval šestnáctiletý fracek? Takové věci fungují jenom ve fikci. Bohužel nové postavy jsou jenom křoví a zmizí ze stránek hned, jakmile ztratí své opodstatnění.

Prolézání podzemí mě bavilo a připomnělo mi to frustrující hledání viteálů v posledním dílu Harryho Pottera. Tady však každou chvilku vyskočí z poza křaku nějaký kouzelný dědeček nebo babička a jako v pohádce nabízí kouzelné předměty nebo splnění přání.

Závěrečné vyvrcholení ani nestojí za komentář. Nesmí chybět klasické americké kladení sobeckostí na první místo: Jdi za svým srdcem, boř mosty, neohlížej se na druhé, protože tvé city jsou to nejdůležitější na světě. Nabízí se přitom řešení, jak se zbavit nebezpečných postav a přitom nezabít oblíbené postavy. Takové řešení by asi bylo moc jednoduché a proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě.

3 20.06.2013

Není to žádná literární perla, ale docela slušné čtivo pro náctileté romantičky. Čteno v originále, kde jsem uvítala příjemný sloh a nenáročnou angličtinu s drobným jižanským dialektem (už jsem četla propracovanější jižanský dialekt). Děj celkem odsypává, hlavně první půlka knížky je nabitá různými drobnými zajímavými událostmi. Druhá půle je vyplněná především fňukáním Leny, kterou Ethan utěšuje a povzbuzuje jako správný zamilovaný klučina.

Výtku mám k plochým charakterům. Hlavní hrdina žije jenom pro to, aby (občas pasívně) pozoroval události a ujišťoval Lenu, že všechno dobře dopadne. Střední škola je stejné peklo pro outsidery, jaké známe z amerických filmů. Nesmí chybět blond roztleská vačky, které papouškují své bigotní matky. Nevyužitý mi přišel vztah s otcem a vůbec většina příbuzných jenom dělá křoví a nemá výraznější motivace.
Nevím, jestli knize škodí její stoprocentní asexualita, protože na rozdíl od Harryho Pottera tam nejde o záchranu světa, ale je to hlavně příběh o lásce.

Na debut je to však stále slušné. Třeba budou další knížky propracovanější.

3 13.06.2013

Tohle není román, spíše literatura faktu. Kniha kromě popisů autorových zážitků a vzpomínání na vyprávění spoluvězňů obsahuje i spoustu historických dat a každé tvrzení je doloženo literaturou. (Občas jsem kapitoly přeskakovala, protože historie zatýkání či výslechů mě nezaujala.) Při čtení Souostroví Gulag vypadají i Hitlerovy koncentrační tábory jako lázně, protože sovětská zmatená logistika a vzdálenosti přidávají odsouzeným útrapy navíc. Je mi trapné tvrdit, že Židé byli vyhlazování humánně bez zbytečného mučení, ale ve srovnání s gulagy to tak vypadá.

Navíc je tato zpověď hrůzná v tom, že Stalin týral a zabíjel vlastní lidi. Trestal vojáky za to, že se nenechali zabít ve válce, lidi, kteří přišli do styku se Západem nebo obyčejné lidi, které někdo udal.
Vše je popsáno sugestivně a emotivně, kniha je stylisticky vybroušená k dokonalosti. Doporučuji přečíst, protože hodně o Sovětském Svazu nevíme.

3 06.05.2013

Kniha upoutá jak formou (moderní verze bez přímých řečí, deníkový zápis bez oddělených kapitol, uplynulý čas vnímáme pouze v kontextu), tak obsahem. Autorka se v knize rok a něco trápí nad nepovedenou výchovou adoptivních synů, řeší neúspěchy na poli profesionálním i odsudky lidí.

Výpověď je silná hlavně proto, že nejsou předem dáni viníci (oni) a hrdinové (my). Tereza Boučková s upřímností sobě vlastní přiznává selhání, nezvládnutí emocí a různé další projevy psychiky, která nejsou vždy ušlechtilé. Můžeme s ní analyzovat, kde a jestli udělala chybu, ale musíme obdivovat její odvahu jít s kůží na veřejnost a nechat se pranýřovat, protože její příběh je těžko pochopitelný pro lidi, kteří nikdy nevychovávali dítě z ústavu.

Nedoporučuji číst nikomu, kdo trpí momentální depresí nebo má špatnou náladu. Tíha problémů u Boučků na čtenáře spadne jako balvan a vnitřně ho rozdrtí.

Závěr: Výborně napsaná kniha, která se nečte, ale prožívá. Na můj vkus byla však málo vybalancovaná a tudíž těžká na psychiku. Autorka se příliš hnípe ve své bezmocnosti a přenáší ji na nevinného čtenáře.

3 28.02.2013

Není to zase taková bomba, aby autor dostal nobelovou cenu. Kniha má však dva velké plusy, čímž se liší od běžné komerční literatury - nestandardní formu a myšlenku.

Co se týče formy, povídkové schéma působí trošku roztříštěně. Jakoby se autor nemohl rozhodnout, jakým stylem bude psát svůj další román, a tak si pohrává s různými, někdy velmi odlišnými styly psaní. Rovněž si pohrává s různými žánry, od starosvětského deníku po akční thriller. Povídky jsou sice propojené, ale ne natolik, aby se jednotlivé děje prolínaly. Občas to propojení je dost křečovité - proč by se třeba hejsek Frobisher sháněl zrovna po deníku nudného patrona Ewinga? Nebo proč se ze všech kultovních starých filmů zachoval zrovna film s podřadnou zápletkou, kterou by nejspíš nikdo ani nezfilmoval?

Myšlenky dává román na přetřes závažné, ale mám raději, když si mohu utvořit názor sama, protože autor ke konci zbytečně moc mentoruje a multikulturalismus smíchaný se zelenou agitkou nám vtlouká do hlavy palicí. Občan státu, který nekolonizoval a nezotročoval, se pak cítí bezdůvodně provinile.

Přestože žádná část knihy není nudná nebo rozvleklá, nejvíc mě pohltilo vyprávění Somni, a pak příběh Zachryho. Dopisy Frobishera mi nesedly jako spojující útvar, protože se jednak neodehrávají v Tichomoří, jednak z nich nečiší kritika společnosti.

Atlasu mraků se není třeba bát, je to nenáročná literatura s myšlenkou. Na to, jak temně vidí autor naší budoucnost, konec jednotlivých povídek je většinou povzbudivý.

3 05.02.2013

Líbila se mi forma. Opravdu originální. :-)

3 13.11.2012

Od Crichtona se mi líbil nejvíc tento scifi román. Tam kde je zainteresována psychologie, tam filmová tvorba nemá šanci.

3 13.11.2012

Nejslabší díl Harryho Pottera. Proč?
1. Rowlingové se daří ve škole. Je zdatnější v humorných scénkách než v těch temných částech. V Relikvií humor pochopitelně absentuje.
2. Nedaří se rozložit napětí. Půlku knížky se děcka bezcílně potulují a druhou půlku se vše zázračně vyřeší. To vše kvůli zbytečnému rozložení děje na celý školní rok.
3. mírný SPOILER: Důležitá postava, prolínající se celou ságou, vyjeví své informace až posmrtně. Zasloužila si důstojnější odchod.
4. celý konec je takový podivný a logikou se netrápí.

Přesto to není špatná četba a umí literárně uspokojit i staré krávy, jako jsem já. :-)

3 12.11.2012

Tento Merlin se mi moc líbil. Méně pohádek, kouzel a čar, víc historie. Jedno z lepších zpracování artušovských legend.

Kdysi dávali v televizi i seriál Křišťálová jeskyně.

3 08.11.2012

Autorův styl jsem zpočátku přisuzovala tomu, že to psal románový hrdina spisovatel, který v románu oslepnul, a na text nevidí. Jaké bylo zklamání, když jsem se dozvěděla, že autor takto píše běžně...
Knížka používá epidemii slepoty jenom jako podložku, na které se rozvíjejí jednotlivé lidské charaktery jako vůně sýrečků na kuchyňském stole.
Mám jedinou výtku, na kterou už upozorňují jiní - autor trošku zapomněl, že se lidé potřebují oslovovat (slepí obzvláště), a tak všechny protagonisty zbavil jmen, aby román vypadal umělečtější. Vysvětlení neberu.

3 24.10.2012

Kvalitní fantasy ságy se dají spočítat na prstech jedné ruky. Kronika královraha se prozatím k ním řadí, i když má daleko k dokončení. Zajímavá zápletka je nám zprostředkována bohatým jazykem a servírována ve světě plném rozmanitých postav, magie a tajemna.
Vytkla bych občasnou užvaněnost a hlavní hrdina má nereálně mnoho předností a schopností.

3 24.10.2012

Možné spoilery:
Ze začátku to vypadalo jako běžná detektivka, kde se vyšetřuje vražda. Pak je však vražda upozaděna a vše se točí kolem Cass a jejího špatného svědomí.

Vše je napínavé a rozuzlení na jednu stranu očekávané (tohle mě napadlo jako první varianta), na druhou stanu jako moc pošahaný by člověk musel být, aby mu vyšlo takové spiknutí?

Knihu beru jako odpočinkovou literární laboratoř, kde vám postavy jdou na ruku, jak potřebujete, a disponují obdivuhodnou kombinací geniality, stupidity a štěstí. Což je většina detektivek, kde chce autor překvapit.

2 15.05.2020

Je to napsané/přeložené moc hezkým slohem a forma je taky zajímavá. Byla jsem celou dobu napjatá, jak to vlastně dopadne. Škoda jen, že příběh je přitažený za vlasy a pachatel z nouze ctnost. Telenovela jako vyšitá.

2 09.07.2019

Šla jsem do toho naslepo bez znalosti žánru. Ale i tak jsem čekala nějaké romantické zvraty a ne příběh s postavami IQ houpacího koně.

2 09.07.2019