Ben Nevis komentáře u knih

Knížka je srovnávána s Hunger Games; možná kvůli hořícího loga na obálce a taky že se odehrává v post-apokalyptické Americe. Při čtení mi však nejčastěji vyvstal v hlavě Harry Potter. V Potterovi se neřeší kouzelnický svět jako součást většího celku. Kouzelnictví je zde bráno spíš jako koníček a jediná zaměstnání jsou na ministerstvu nebo v pořádkových službách - stejně jako v Divergenci. Rutinní práce vykonávají mudlové/odpadlíci nebo členové méně zajímavých frakcí.

Členění do frakcí rovněž připomíná bradavicovské rozdělování do kolejí podle převážejících charakterových rysů. Oficiálně je účelem násilné segregace vybudovat lepší společnost, ale je to umělý konstrukt, který by normálně fungoval půl roku až rok, ale podle autorky už běží několik generací (z hlediska zasunutí do historického rámce je to takové bylo nebylo).

Logické nedostatky už shrnuli Yalka a Eidalon, s jejichž názory se ztotožňuji. Jenom bych doplnila, že nejenže jsou frakce neživotaschopné, ale odpadlíci musí logicky tvořit většinu společnosti.

Za největší nedostatek považuji popření lidské přirozenosti. Například hlavní hrdince se posmívají kvůli její frakci, přitom jiné frakce hanlivé přezdívky nemají. Heslo "Nejdříve frakce, pak krev" je ten nejumělejší výmysl ze všech. Vše je uměle vytvořeno k vyvolání napětí, abychom se báli o hlavní hrdiny.

Kladné body má hlavní hrdinka, která není otravná a ani přehnaně kladná. Autorka zvolila obyčejně vypadající holku, která dává naději všem puberťačkám se vzhledovým mindrákem. Rozvíjející romance je na rozdíl od světa okolo uvěřitelná a líbila se mi víc než v Hunger Games, protože Triss, na rozdíl od Katniss, ví, co chce.

Závěr: Knížka je čtivá, ale na to, aby se četla jedním dechem, pokládá příliš mnoho otázek. Nejčastěji: je taková společnost možná? Nedoporučuji starším fanouškům Hunger Games.

7 18.02.2013

Nevím, jestli se autor inspiroval Kingovým Osvícením, kdy hrdina blbne z izolace od společnosti, ale začátek to má slibný, včetně duchařiny. Bohužel uprostřed děje je to utnuto, nic není vysvětleno a nic není vyřešeno.

Četla jsem Aristokratku, což je na stejné téma (zámek obývaný divnými postavičkami), takže jsem čekala humor, ale hodně pasáží má do humoristického románu daleko.

6 24.01.2020

Před knížkou jsem už znala seriál, tak jsem věděla, kam to všechno směřuje. I tak jsem si příběh užila. Pracuje se tu s teorií, že člověk je tvor přizpůsobivý. Zavřete ho do klece a on tam přivede na svět potomky. Ale hlavně nesmí vědět, proč v té kleci je.

Hodně z Městečka je však přizpůsobeno "wow efektu" na úkor logiky, psychologie nebo sympatičnosti postav. Hlavní hrdina je více méně proti všem.
Auto se inspiroval Twin Peaks, jenže ten byla fungující sbírka postaviček žijících na maloměstě. Wayward Pines musí dostávat zvenku umělé dýchání.

6 11.04.2019

Kniha je krásnou ukázkou, jak se dá zabít zajímavé téma. Místo thrilleru nabízí pohled na psychotickou rodinu, které se vrátila ztracená dcera. Protagonistky jsou s každou další stránkou méně sympatické, žádná myšlenka není pořádně rozvedena a když se v závěru konečně blýská na nějakou akci, autorka se postará, aby nic takového nehrozilo.

6 08.12.2017

Kdyby to bylo delší a propracovanější, bylo by to krásné finále trilogie o policistovi a jeho nemesis. Ale spíš se zdá, že King to chtěl ukončit, ale už neměl chuť nebo nápady na vedlejší linky. Celá trilogie je taková jednohubka s jednoduchými postavami (Holly je sice složitá, ale není to v textu moc poznat). Ale známe autory (G. R. R. Martin), kteří když nemají nápady, na čtenáře kašlou úplně. Buďme vděční za píšícího Kinga, i když už to třeba není, co bývalo. Přece jenom už není nejmladší.

Poslednímu dílu bych vytkla málo temnoty (jako by se King postupně střepal svých nočních můr) a nula překvapení. Brady je plno let brilantní, ale v závěru se chová jako nejhorší amatér. Hodgesovu nemoc by Mistr v dřívějších dobách propracoval víc psychologicky.
Vyzdvihla bych návrat k nadpřirozenu a nové nadčasové téma, které si zaslouží pokrýt - dětské sebevraždy.

6 04.05.2017

Do Turnusu se mi moc nechtělo, protože jsem nebyla zvědavá na to, "jak k tomu došlo", ale na pokračování s hrdiny ze Sila. Ale není to zbytečná kniha. Odhaluje funkci Sila 1 a další zvráceností "ve jménu lidstva". Příběhy postav typu Mission a Jimmy jsou spíš výplňové. Knížka není tak napínavá jako Silo, protože už víme co a jak.

Ještě mám výtku k autorovi, který umí udělat downgrade společnosti, ale v upgrade naprosto tápe. Takže to pak vypadá, že se svět v letech 2010 - 2050 nikam neposunul, když nepočítám klíčovou technologií nanobotů. Lidé používají pořád stejné mobily, zbraně a i nepřátelé jsou pořád stejní.

6 18.01.2017

POZOR, MÍRNÉ SPOILERY.

Dávám maximální hodnocení hlavně za zábavnost, protože oproti Přízrakům tam vidím spoustu chyb. Komentář vypadá negativně, ale oslavné ódy si můžete přečíst jinde.

Například Nesbo nadužívá klamaní čtenáře. Něco vypadá jinak, než ve skutečnosti je. U závěru jsem se tomu už musela řechtat, protože ani o hlavní postavu se nemůžeme bát několikrát za román.
Dále se mi nelíbilo, že si policajti při vyšetřování smrtí kolegů nekladli důležité otázky, jako třeba proč z týmů vyšetřovatelů si vrah vybral zrovna policajta X? Nesouvisí to s jiným případem, kde třeba působili spolu? Pátrání tak vypadalo chaoticky, čekání na další vraždy a lpění na jediném podezřelém bez solidního důkazu.
Třetí věc je záležitost s Olegem z předcházející knížky. Doufala jsem v lepší spravedlnost. Takto Harry není opravdu o moc lepší než kolega Truls.

6 29.06.2016

Toto je prozatím nejhorší trilogie z žánru, co jsem četla. Dashner to s emocemi moc neumí. Měla jsem se bát o Thomase, ale byl mi ukradený. Mělo mi být líto některých postav, ale nebylo, a všechno je to autorova chyba.
V závěrečném dílu jsem čekala zvraty, ospravedlnění investic do dvou (!) labyrintů a různých vraždících konstruktů, ale dostala jsem jenom bojůvky a nepředvídatelný děj, protože takovou přímočarost jsem nepředvídala. :-)

6 08.09.2015

Přečetli, hráli nebo viděli jste jeden postapokalyptický příběh a znáte je všechny. Holt v tom tématu není co nového vymýšlet, a tak se počítá jenom zpracování.
Chválím autora za realističnost, ale na druhou stranu to občas připomínalo čtení ATM (Armádní technický magazín). Postavy jsou rozmanité a dobře zpracované, hlavně s Tryskáčem si pan spisovatel pohrál, je to svéráz.
Děj však neohromí. Sbírání potravin, potkávání přeživších a potýkání se s "nemrtvými" sem tam přeruší nějaká akce. Až ke konci děj trochu vybočí ze stereotypu. Naštěstí je knížka krátká, jinak by fakt nebylo co psát.
Konec je sice useknutý, ale změnil mé rozhodnutí z 3/5 na 4/5. Na jednu stranu je pozitivně laděný do budoucna, na druhou stranu stranu však naznačuje méně optimistický vývoj. Možná že je lepší, že nás autor nechal hádat. :-)

6 11.11.2013

Knížka pro lidi, kteří se nedostanou k internetu, aby si přečetli blog, a přitom si nakladatel vydělá pár kaček. Musím obdivovat autora, že nevyměkl a zůstal v anonymitě až do konce. Připravil se tím o televizní rozhovory, účast v porotách reality show apod. Tohle by prosťáček nedokázal, navíc z jeho psaní číší inteligence umně skrytá za vulgarismy.

Ostravština není to, co dělá knížku vtipnou. Je to autorův cit pro vtipné situace a přirovnání, která mě vždy dostanou do kolen. Chudý jazyk jednak umožňuje čtení neostravákům a jednak poukazuje na to, že autor zná jenom současnou hospodskou ostravštinu a nesnaží se restaurovat mluvu naších předků.

6 07.10.2013

Doporučuji vyhnout se překladu z r. 2002 (Ivu Pekárkovou mám ráda jako spisovatelku, ale svěřenou práci odbyla).

Knížku beru víc jako Kingův životopis než jako příručku, jak se naučit psát beletrii. Má tam jenom pár konkrétních rad a ne všechny se hodí pro český jazyk. Naštěstí překladatel z roku 2005 se hodně snažil, aby rady co nejvíce počeštil. Zdá se, že King nečte amatérské rukopisy (které mu musí chodit nevyžádané a ve velkém počtu), jinak by měl spoustu špatných příkladů, čemu se vyhnout. Nicméně za těch deset let od vydání si stále pamatuji, že nemám nadužívat příslovce a vyškrtat všechna zbytečná slova. :-)

Příklady ze svého života dává King naději mladým spisovatelům, kterým se nedaří nic publikovat. Ani jemu nevydali hned prvotinu a svoje bohatství si musel odpracovat. Říká se, že jeho romány z doby, kdy nadužíval toxické látky, jsou lepší, ale rozplizlost pozdějších kousků bych přičítala stárnutí a menší sebekritice než nedostatku drog. Proč by se někdo omezoval, když mu vydají i toaletní papír po vytření zadku?

Kromě životopisu se mi líbilo i odhalení pozadí některých knih. Třeba u Svědectví jsem si vždycky myslela, že se King zasekl na konci, proto použil co použil a ono to přitom už bylo dříve. :-)

Závěr Pána prstenů mi přišel odbytý. Ne na konci, ale v polovině se nachází rozuzlení celé trilogie. Bylo by zajímavé vědět, co se dělo dál, kdyby to nebylo ve stylu "a všichni žili šťastně až do konce a pokud neumřeli, odcestovali na Západ."

Chápu, proč se Pán prstenů líbí věřícím, i když se vírou ve Stvořitele vůbec nezabývá. Komu by se nelíbila představa, že veškeré zlo pochází ne z člověka, ale od Nepřítele a ten může být nadobro poražen?

Ráda si pustím poněkolikáté filmy, ale číst už to znovu zřejmě nebudu. Nesdílím Tolkienův pohled na svět, kde nejvíce obdivované rasy stagnují nebo vymírají a živé rasy jsou dehonestovány jako nízké (lidé) nebo venkovsky buranské (hobiti).

6 23.07.2013

Četla jsem v originále, a proto dodám, že překlad nás nejspíš ochudil o různorodost vyjádřování jednotlivých protagonistek. Aibileen mluví nejhůř, gramatika je strašná a slovní zásoba jednoduchá. Minnie mluví o něco lépe, ale stále černošským slangem a Skeeter (což není příjmení, ale přezdívka, v překladu komár) je stylisticky coby budoucí spisovatelka nejdokonalejší.

6 19.10.2012

Je to detektivka s humorem, ale u autora mám pocit, že dělá z policistů večerníček Pat a Mat. Toto se u anglosaské tvorby nevidí. Tam je policajt vždycky autorita a životní vzor. Občas sužovaný osobními démony, ale v práci profesionální na 110%.

V Našem městě však policajti berou úplatky, kryjí zločince, podrážejí kolegy a bulají pracovní hodiny. Jejich vyšetřování vražd taky postrádá systematičnost. Stopa na vraha je nalezena šťastnou shodou okolností a ne policejní práci. Je to takové ze života, ale v policii dílo důvěru zrovna neposiluje.

Kniha pro mě byla WTF, ale z většiny kladné WTF. Bavila hodně a hrdinové jsou sympatičtí. :-)

5 24.01.2020

Příběh je poskládaný tak, že přináší každou chvíli nové aspekty a zvraty. Akorát mě štvala submisivita hlavní hrdinky. Vždyť kdyby si pachatel nevyhlédl Lucindu, vyhlédl by si jinou holčičku.

Nicméně hlavním tématem je dokonalé mateřství a management rodiny. Hlavní hrdinka není bohatá, musí se otáčet v zaměstnání a ještě na sebe klade požadavky hodné matek v domácnosti ze středních vrstev.

5 13.01.2020

Námět je to zajímavý, nicméně autor si na sebe ušil bič v podobě složitých pravidel, které pak v rámci zápletky porušuje dle libosti. Například upíři čich si dělá, co chce.

Nejhorší jsou neuvěřitelné náhody. Něco jako kdyby si v Hunger games Katniss vylosovala za parťáka nejlepšího kamaráda Galea. Hunger games nezmiňuji náhodou. Při četbě jsem se k nim vracela dost často, protože schéma je více méně stejné.

Oceňuji však práci s psychologii, kdy hlavní hrdina se cítí součástí vyšší rasy, která ho více méně vychovala.

5 02.12.2019

Důkaz, že prostřední román jde udělat napínavě a neslouží jenom jako vata mezi úvodem a bombastickým závěrem, jak to často bývá u filmů. Jde vidět, že autor se inspiroval všude možně a z klasik vzal to nejzajímavější. Líbí se mi, že hrdinové jsou spíš antihrdinové po vzoru Abercrombieho.
Často tu účel světí prostředky a dobré úmysly dláždí nejednu cestu do pekla.

5 02.12.2019

Příběh drží pohromadě jenom díky špatně fungujícím náhodám. Vidím tu odkaz na Draculu, který začíná v Rumunsku a končí v Londýně.

5 09.07.2019

Musím hodně snížit hodnocení kvůli politické agitce. Tu politickou satiru jsem nerozdýchala, hlavně jak to natřel Merkelové, Obamovi a švédské vládě.

Ale hlavně mi vadilo, jak se chovaly hlavní postavy. Žití nad poměry na úkor druhých (dluhy v hotelu), neposkytnutí pomoci (mrtvola v penzionu), o podpoře podvodných kšeftů nemluvě. Asi je podle levičáckého liberalismu v pořádku, že kdo neseje, o toho se postarají boháči.

5 29.05.2019

Líbil se mi Kingův návrat k velkým románům, na druhou stranu je tu vidět, že to nepsal přímo on. Styl je sice zachován, i některé slovní obraty, ale je to poznat na nedostatečné hloubce postav. Pamatuji si, jak mi bylo líto postav zabitých na začátku Mr. Mercedes, a to byl jenom prolog. Tady nic.

Plus má originální nápad a vyústění, které je pro různé postavy všelijaké. Mínus dávám za nedotaženosti a genderovou agitku.

Je vtipné, jak se snaží muž vcítit do ryze ženského kolektivu a idealizuje ho. Pánové, věřte mi, že byste nechtěli být žena mezi ženami, protože je to peklo obsahující věčnou nevraživost, pomluvy, neupřimnost, vyčleňování obětí z kolektivu atd. Potřebujeme se navzájem, protože jinak spadnou zábrany. Ano, muži bývají násilníci nebo alkoholičtí darmojedi, ale těch není většina. Stejně jako většina žen nejsou hloupé hysterky nebo zlatokopky.

Konec mě spíš zklamal tím, že nepřináší žádné překvapení. Taky jsem se nedozvěděla některé věci, které mě zajímaly.

5 01.02.2019