ave55 komentáře u knih
Děkuji Vám, paní Mornštajnová. Připomenutí do dnešní doby, kdy si to ani neumíme představit. Čtěte o tom lidé a nezapomínejme na útrapy za 2. světové války, které se děly našim rodičům a prarodičům.
Hodnotím knihu. Za 5*. Ale stále nechápu, proč se o 59letém chlápkovi píše jako o dědulovi. Můj 71letý "dědula, stařík" či jak chcete, jezdí skoro denně na kole, v zimě na běžkách, lyžuje, běhá s vnuky po horách.
Přestože je to už pár dnů, co jsem knihu přečetla, stále myslím na hrdiny knihy, jak asi dopadli a kam se poděli. Dlouho ve mně kniha zůstane. Pět hvězd je málo.
Při čtení jsem si vybavila své mládí, kdy jsem se stýkala s mladými Řeky, narozenými již v naší zemi. Studovala jsem s Řekyní, která mě s nimi seznámila a dokonce jsem měla tu čest navštívit jejich komunitu na severu Moravy. Později jsem s Řeky i pracovala, někteří mohli později svou vlast navštívit a pak tam i natrvalo odjeli. Moc ráda jsem si to vše připomněla a doporučuji k přečtení, protože knihy o komunitě Řeků u nás asi vydávány nebyly.
Moc jsem se na knihu těšila. Začínám být na Kate závislá. Jen mám strach, že za pár let v městě Amiši "dojdou".
Půjčila jsem v knihovně pro vnučku na prázdniny, ale užily jsme si ten milý příběh obě.
Zajímalo by mě, které vemeno knihu přeložilo. Zvlášť vydařené jsou dialogy - směs slovensko-slezsko-moravsko-brněnsko-český mišmaš. To celou knihu "pohřbilo zaživa". Jinak Dán opět dobrý.
Knihu jsem četla poprvé asi před 25 lety. Bylo to v době, kdy ještě nebylo mnoho knih napsáno o holocaustu, odboji za 2. světové války, o zvěrstvech na lidech, hlavně v Polsku, pobaltských zemích, u nás či jinde v Evropě. Ovlivnilo mne také to, že jsem měla děti v přibližném věku dětí Sophie. Podruhé jsem se ke knize vrátila před nedávnem a začínám srovnávat. Ano, děj mne už tak nezaujal (myslím tím děj po válce). Ale ta hlavní myšlenka, která by měla z této knihy vzejít, je právě ta Sophiina volba. A toto žádná "omáčka" poté neovlivní. Stále u mne 5*.
Oceňuji pěknou češtinu, čtivě napsáno nebo vlastně přepsáno, protože se určitě s panem Heclem nebavili spisovným jazykem. Moc dobře se kniha čte a hlavně tolik zajímavostí...
To je zajímavé, že u některých knih mám problém "přelouskat" 300 stran. A zde jsem více než 500 stran přečetla "jedním dechem". Dobře se to četlo.
Za mně moc hezky napsaná kniha. Mám ráda dialogy v moravském nářečí. Snad bude paní spisovatelka v psaní pokračovat.
Moc hezky zpracovaná kniha. Trochu jsem se ztrácela mezi všemi jmény - kdo patří ke komu, s kým tvoří rodinu a s kým ne. Pomohl rodinný strom života. O tom, co dělali Ukrajinci a Rusi na východě Polska Židům i Polákům se již po revoluci objasnilo, i když v dějepise se to naši potomci asi nikdy učit nebudou.
Za mne velmi podařená detektivka. Ale protože žiji na opačné straně republiky, tak mi vadil v dialozích pražský dialekt, který navíc někdy byl, někdy ne...
Tuto knihu jsem si půjčila v době pandemie kvůli zavřeným knihovnám od sousedky. Přečetla jsem mnoho knih o holokaustu, avšak ještě nikdy jsem se nezaměřila na život Židů po 2. světové válce. I když je to jen střípek z jejich rodinného života, mnoho zajímavého jsem se dozvěděla. Moc doporučuji k přečtení.
Pohlazení pana Chlopčíka se linulo celou knihou. Naše rodina měla tu čest oba poznat při tanečních našich dětí a dcera k nim chodila do taneční školy. Paní Brigita se věnovala dospívajícím děvčatům, které ji za to braly jako kamarádku. Jsem ráda, že paní Kučerová kladla nevtíravé otázky. Hezké to bylo.
A to fakt někdo čte, jo? No, ještě že už jsem stará a tím pádem "nejedlá".
Za pomalejší rozjezd strhávám jednu hvězdu. Ale pak už to byla stará dobrá jízda s Mayem.
Série se celkem dobře čte. Žádný krvák, život na malé obci plyne klidně. Ale. Nakladatelství MOBA se sice chválí, že je u nás jedno z největších, ale co do chybovosti v textu určitě. To už u nás neumíme dělat korektury?