Atlantis komentáře u knih
Jednoduché jak po stránce příběhu, tak kresby. Neurazí, nenadchne, rychle zapomenutelné.
Občas je prostě potřeba vypnout a k tomu Vikingové rádi dopomohou. Nehledejte hluboké myšlenky, najdete zde spíše spoustu useknutých hlav, zlámaných kostí a vyražených očních bulev.
Hvězdu srážím za ztvárnění Doktora Strange, který zde hýří sprostými slovy a to mně prostě k téhle postavě nejde.
Takhle nějak jsem si představoval komiks s Hellboyem, ne jako dva předchozí díly. Konzistentní, tajuplný děj a pro mě je rozhodně výhodou i to, že Mignola opustil kreslířské křeslo.
Tohle prostě ne. Každá povídka se skládá z několika málo stran, kde se vždy monstrum představí, Hellboye přestane řečnění bavit, ubalí mu ze dvě rány a je konec. Nepřeháním. Bohužel. Světlou výjimkou je africká povídka, které masivně napomáhá změna kreslíře.
Velmi zbytečná kniha. Nedozvíte se nic o hlavním padouchovi, Spider-mana tento arc nikam neposouvá a kresba? Ta je kapitolou sama o sobě. MacFarlane může být sice mistr kreslíř, ale na některé panely se téměř nedá dívat a nebo naopak u nich strávíte obrovské množství času, protože budete luštit, na co se vůbec díváte.
Možná proto, že tento díl nebyl můj první Donžon, nepřišel mi příběh už tolik divoký a i kresba mi přišla usedlejší. I tak je to ale psychotická šílená jízda.
Vím, je to legendární Mignola a kultovní Hellboy, ale já se prostě a jednoduše nebavil. Kresba je děsná. Polovina času si budete říkat, jestli se dívat na muže, mrtvolu, příšeru nebo pozadí. Tmavá, nepřehledná, matoucí. A přesně tak by se daly popsat i povídky. Ano, chápu, že mělo jít o surrealistickou tvorbu, ale mně osobně to přišlo mimo.
Nedávno jsem četl i Batmanův Rok jedna a musím říct, že Daredevil je o řád slabší. Samozřejmě, komiks je to stále velice kvalitní, ale děj mi přišel utahaný bez větších zvratů, které bychom už jinde neviděli stokrát.
Prazvláštní komiks. Kresba rozhodně nesedne každému a podivný příběh už vůbec ne, ale i tak má Dračí hřbitov svoje velmi zvláštní a specifické kouzlo.
Výborný komiks. Při prvním otevření jsem se zděsil. Kresba vypadala na první pohled jako z šedesátých let a já opravdu neměl náladu na sáhodlouhé popisy. Naštěstí jde jen o stylizaci a příběh ubíhá skvostně.
Proč tedy ne plných pět hvězd? Z jednoho prostého důvodu. Gordonova linka mne zajímala mnohem více než Batmanova, a to je v knize o Batmanovi zkrátka problém.
Co tahle kniha vlastně měla být? Komedie? Humor zde budete hledat jen těžko. Romantická komedie? O romantice nemůže být řeč. Kritika soudobé společnosti a snaha o porovnání socio-ekonomických rozdílů mezi Západem a arabskými zeměmi? Nejspíš. A nebo jen hledám náznaky kvalitní literatury v naprostém braku.
Schválně. Pokud se budete někdy chtít potrestat a do Lososů se pustíte, přestaňte na straně 50. Pak přeskočte na stranu 250. Nenajdete jakýkoliv posun.
Prostě ne, Lov lososů v Jemenu je nudný a prázdný škvár.
Velmi, velmi zvláštní komiks. Podivná kresba a podivný příběh. Ani jedno není špatné, jen je to jaksi... podivně zvláštní. Nečekejte rubačku, ale spíše emocionální drama.
Nechtěl jsem se pouštět do druhého dílu, opravdu ne. První sbírka byla z velké části nudná a suchopárná. Jaké bylo moje potěšení, když první polovina této knihy byla naprosto jiná. Svižné, zábavné čtení v již plně rozvinutém světě.
Pak se ale kniha zlomí a je to bohužel opět v místech, kde bere kormidlo do rukou Martin a od příběhu s Želvákem jde tempo opět šnečím tempem a vy neustále hledíte do obsahu, abyste zjistili, kolik vám ještě chybí stran do konce dané povídky.
Navíc malá poznámka k překladu. Proč spolu překladatelé nespolupracují? Díky tomu vznikají situace, kdy se postavy v sobě navazujících příbězích jmenují jinak. A to je chyba, která tady nemá co dělat.
Zvláštní a pro mě velmi rozporuplná kniha. Místy jsem měl chuť přestat číst, protože mi Coelhova filozofie přišla nechutně umělá a přitažená za vlasy. Pak ale přišla část s Alchymistou a hlavně samotný konec, který pro mne celou knihu pozvedl na jinou úroveň. Občas jsem cítil nádech Malého prince.
Alchymista si sice na jednu stranu zaslouží vysoké hodnocení, ale na druhou stranu už nechci od Coelha v životě nic vidět.
Potřeboval bych dát 3,5 hvězdy. Na čtyři to není, ale na pouhé tři také ne.
Hlavní lákadlo Hadrového panáka, tedy mrtvola poskládaná z několika obětí se poměrně brzo okouká a z Wolfa jsem pořád čekal, kdy se vyvine plnohodnotný Harry Hole. Naštěstí se tak nestalo a jsem rád, že jsme nakonec dostali celkem originální hlavní postavu.
Co jsem ale opravdu nesnášel, byly nekonečné vztahové patálie. Tohle prostě do detektivky nepatří.
Bohužel asi nejslabší Cornwell, kterého jsem četl. Pořád je to dobrý historický román, ale příběh jaksi chybí, hledání relikvie bylo u konce dříve než začalo a závěrečná bitva je natahovaná až k zbláznění.
Harry chlastá. Tak trochu. Zase.
Harry balí Ráchel. Tak trochu. Zase.
Harry má novou parťačku. Tak trochu. Zase.
Zločinec je nemocný. Tak trochu. Zase.
Že jste už někde podobný začátek hodnocení viděli? Tak to jste možná narazili na moji recenzi Sněhuláka. Nesbo se prostě opět, zas a znova drží svojí zajeté formulky. Nedá se mu ale upřít, že Levhart je zajímavá kniha, ale bohužel místy zbytečně zamotaná a překombinovaná.
Největším mínusem je asi neskutečně natahovaný konec, kdy prostě víte, jak to dopadne a ono to pořád ne a ne přijít. Méně je někdy více.
Velmi nevyvážená kniha. U některých děl se dozvíte opravdu zajímavé a nové věci, u jiných jde o omílání stokrát viděného a u dalších to bohužel často vypadá, že ani autoři toho moc nevěděli.
Pokud se světem WoW začínáte a chcete, aby Ashbringer bylo vaše intro do tohoto světa, nedělejte to. Nepřehledná kresba, mnohdy až extrémně a obrovské množství postav a frakcí by vám mohlo zamotat hlavu.
Pro fanoušky je to ale komiks velmi slušný.
Jak je možné, že komiks s králíkem samurajem má v sobě tolik emocí? Sakai prostě umí.