asanita
komentáře u knih
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Román Velký Gatsby se mi poměrně líbil, protože se v něm kromě typického love story nacházely i další skutečnosti, jako například to, že přestože si člověk jde za svým snem a obětuje mu vše, tak se ne vždy vyplní nebo to, že je důležitější mít pár opravdových přátel než spousty lidí, kterým na člověku ve skutečnosti nezáleží a v klíčové situaci ho nepodrží. Dále dílo připomíná, že bohatství není vše, čeho musí člověk v životě dosáhnout, aby byl šťastný.
Matylda
Roald Dahl
Matyldu jsem ve filmovém zpracování viděla již nesčetněkrát a nyní jsem, díky škole, konečně přečetla i původní knižní předlohu. Oceňuji, že je kniha napsána jednoduše, což mi maximálně vyhovovalo, jelikož jsem ji četla v angličtině a to, že jsem si nemusela téměř žádná slova dohledávat, proto vnímám jako pozitivum. Matylda je výjimečné dítě, které svými schopnostmi překvapí nejednoho dospělého. Myslím, že si tuto postavu zkrátka nelze neoblíbit. Záporné postavy oproti tomu Dahl vykreslil takovým způsobem, že si budete spolu s Matyldou přát, aby dostaly pořádně za vyučenou, což se v závěru knihy skutečně stane.
Tanec s draky
George R. R. Martin
Abych byla upřímná, tak musím přiznat, že úplně nevím, co přesně bych měla o této knize napsat. Na jednu stranu totiž Tanec s draky přináší propracovaný epický příběh se spoustou postav, různorodým prostředím a všemi jeho tradicemi, náboženstvími i jazyky, zatímco na druhou stranu je dílo protkané takovým množstvím popisů a nudného putování do „finální destinace“, že čtenář zkrátka neví, kdy to očekávané vyvrcholení konečně přijde. Tancem jsem se prokousávala opravdu velmi dlouho a s několika přestávkami jsem konečně dosáhla cíle. Proč jsem knihu ale nedočetla dříve?
Podle mě to částečně bylo způsobeno tím, že jsem se po Hostině pro vrány, kde chyběla většina mých oblíbených postav, tak moc těšila na tento díl, že mě do určité míry zklamal. Například kapitoly s Daenerys, Tyrionem či Jonem nebyly tak strhující jako dříve. Rozhodně tím ale nechci říct, že bych si žádnou kapitolu s těmito zmíněnými postavami neužila, to rozhodně ne, jen mi přijde důležité podotknout, že těch momentů bylo zkrátka méně než v předchozích dílech. I přes to ale samozřejmě oceňuji tanec v Meereenu v poslední části knihy spolu s, ne až tak překvapivou, poslední kapitolou z pohledu Jona.
Dále bych chtěla ocenit epilog, jenž ukazuje, že Tanec rozhodně ještě neskončil. Z postav mezi mé oblíbence patří zcela proměněný Theon Greyjoy, Melisandra z Ašaje, Barristan Selmy a Arya Stark, jejíž výcvik v Braavosu začal nabírat na obrátkách. Kapitol z pohledu Brana Starka také nebylo příliš, ale i z toho mála je vidět, že už i on bude moci v dalších dílech do příběhu nějakým významnějším způsobem zasáhnout. Co se Victariona Greyjoye týče, tak nevím, jak ho vnímáte vy, ale pro mě patří spolu s Ramsayem mezi nejzápornější postavy tohoto dílu. Potupu Cersei bylo samozřejmě také zajímavé sledovat.
Jak bych tento díl tedy shrnula? Jeho přečtením rozhodně neprohloupíte, jelikož doplňuje celou Píseň ledu a ohně a připravuje nás na samotný závěr této velkolepé ságy. Zima na sebe nenechala dlouho čekat a v příští knize ji snad budeme moci zažít v plné síle. Do té doby nám ale nezbude nic jiného než čekat...
Jak přežít kretény
Robert I. Sutton
Jak přežít kretény jsem přečetla už před delší dobou, přičemž jsem knihu dostala jako dárek. Občas mívám s kretény problém, a proto jsem doufala, že mi Robert I. Sutton pomůže se s nimi vypořádat. Částečně jsem v tomto předpokladu měla pravdu, poněvadž kniha obsahuje příběhy ostatních lidí, již mají s kretény problém, a tak mohou jejich příběhy působit motivačně. V publikaci můžeme také nalézt techniky, jak se kreténům vyhnout, mentální triky a tzv. obranu útokem. Musím ale přiznat, že tyto rady nebyly nijak převratné a myslím, že by na ně většina lidí bez problémů přišla sama. Přesto ale zastávám názor, že je dobré mít všechny strategie sepsané v závěrečných shrnutích, tak jak je tomu v Jak přežít kretény, v důsledku čehož se můžete k radám pohodlně vracet. Přijde mi, že by kniha mohla být klidně o polovinu kratší, přičemž by to informace v ní obsažené nijak zásadně neovlivnilo.
Mark Dzirasa - 21 dnů
Jaroslava Timková
Myslím, že bych si tuto knihu sama od sebe v knihkupectví nevybrala, přesto se ke mně ale zajímavou souhrou náhod dostala. Díky Markovi Dzirasovi jsem se dozvěděla, že takovéto náhody jsou velmi časté a že vesmír sám ve správný čas zařídí vše, co budete chtít. 21 dnů se ke mně tak rozhodně dostalo ve správnou dobu a čtení jsem si doopravdy užila. V každém dni se dal najít nespočet zajímavých myšlenek, ke kterým se pravděpodobně do budoucna vrátím, a typů, jak nastartovat svůj osobní rozvoj. V knize nechybí ani odkazy na další knihy, filmy nebo speakery, a proto i po dočtení 21 dnů máte náměty na další pomůcky v osobním rozvoji. Jsem opravdu ráda, že jsem na tuto knihu narazila a rozhodně k ní nasměruji ještě někoho dalšího.
Kniha pro multipotenciály
Emilie Wapnick
Knihu pro multipotenciály jsem si pořídila na knižním veletrhu a nemohla jsem se dočkat, až si ji přečtu. Autorka téma velmi pěkně, jednoduše a čtivě popsala, přičemž se snažila věnovat všemu, co by mohlo multipotenciály během kariéry zajímat. Nechyběla samozřejmě ani praktická cvičení doplněná příběhy jiných multipotenciálů, seznam slavných multipotenciálů či seznam interdisciplinárních oborů. Kniha obsahuje také rady, jak odpovídat na otázky typu: „Jaké je vaše zaměstnání?“ a zvlášť užitečné typy, jak hlídat svou výkonnost a jak získat, či si udržet, zdravé sebevědomí.
Básně
François Villon
Básně od Villona jsem si, v zásadě náhodou, půjčila z knihovny a nestačila jsem se divit. Některé byly skvělé, poutavé a nápadité, zatímco jiné naopak působily poměrně nudně. Nejvíce se mi líbila známá „Já u pramene jsem a žízní hynu“ a celkově musím říci, že rozhodně toho, že jsem si básně přečetla, nelituji, jelikož pro mě představovaly zajímavé zpestření letních prázdnin.
K čemu samé jedničky?
Ondřej Šteffl
Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem a musím přiznat, že úroveň jednotlivých příspěvků byla velmi rozdílná. Připadalo mi, že se některé myšlenky neustále opakují, ale na druhou stranu vím, že není možné, aby se v tolika článcích o školství a o vzdělávání sem tam něco nezopakovalo. Ze všeho nejvíce musím vyzdvihnout příspěvek o Pokémonech, kde Ondřej Šteffl vysvětluje, proč se děti dobrovolně učí jména Pokémonů a další související informace o nich, namísto učení se Přemyslovců do školy a také článek o tom, že se školství od doby jeho založení příliš nezměnilo. Ke knize se rozhodně časem vrátím a doporučuji ji všem, kteří se zajímají o vzdělávání.
Faktomluva
Hans Rosling
Můžu s čistým svědomím říci, že takto optimistickou knihu jsem už velmi dlouho nečetla. Hans Rosling se v průběhu celé Faktomluvy snaží změnit čtenářův pohled na svět, přičemž zároveň popsal, jak si poradit s jednotlivými lidskými instinkty. Překvapilo mě, jak špatně jsem si vedla v testu na začátku knihy (zjistila jsem, že by mě porazili i šimpanzi), a proto jsem tento test dávala vyplnit i dalším lidem, kteří si nakonec vedli podobně jako já.
Bavily mě příběhy Roslinga, na nichž demonstroval, o čem celá kapitola bude. Dále oceňuji rozdělení obyvatel podle příjmových úrovní namísto tradičního dělení na země 1., 2. a 3. světa, stránky https://www.gapminder.org/ spolu s Dollar Street a všechny různorodé grafy. Po přečtení knihy jsem také zhlédla záznam z TEDu, abych mohla vidět Hanse Roslinga „v akci“. Tuto knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět skutečná fakta o aktuálním světě a nebaví je být dále oběťmi médií.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Zpočátku pro mě bylo těžké se do novely začíst a pochopit děj, po pár stránkách ale tento problém zmizel a v ději jsem se již orientovala. Oceňuji odhodlání Kateřiny Horovitzové a její odvahu, která kontrastuje s pasivitou ostatních obchodníků (snad kromě Rappaporta-Liebena, jenž se alespoň pokoušel protestovat). Kniha zobrazuje manipulaci židů, rasovou nesnášenlivost, život v koncentračním táboře, jednání nacistů se zajatci a již zmíněnou odplatu za smrt bližních. Autor zachycuje stísněnou atmosféru války a zároveň neutuchající naději zajatců, která stále přetrvává, ačkoliv čtenář téměř okamžitě ví, co má důstojník Brenske v plánu.
Zbabělci
Josef Škvorecký
Román Zbabělci nám ukazuje poslední dny 2. světové války z pohledu Dannyho Smiřického, jenž se nijak moc neliší od ostatních mladých lidí. Hlavní hrdina se zajímá především o jazz, lásku a kamarády a do událostí „revoluce“ je vržen spíše náhodou či proto, aby se mohl ukázat před Irenou a kamarády. Danny se i přes tuto skutečnost v některých událostech v knize zachoval mnohem statečněji než jiní zbabělci popisovaní v díle, a proto mi nepřipadal tak povrchní, jak se to o něm často říká/píše. Ano, neměl moc plánů do budoucna a žil spíše přítomným okamžikem, ale kolik mladých lidí to dnes má jinak?
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
Romeo, Julie a tma je velmi citlivá novela, jež dokáže přesně popsat lásku dvou mladých lidí v průběhu tak nelehké doby, jako je 2. světová válka. Autor nám ukazuje všední starosti obyvatel Protektorátu Čechy a Morava a zároveň i jejich obětavost a laskavost. V díle se ale objevuje i záporná postava, pan Rejsek, jehož charakter vyznívá zcela opačně. Chvíli mi trvalo, než jsem si na styl, kterým je kniha napsána, zvykla, ale myslím, že po pár kapitolách už mě během čtení nic nerozptylovalo, a tak jsem si mohla celý příběh vychutnat.
Květy slunce
Rupi Kaur
Knihu jsem četla v originále a po předchozím Mléce a medu mě rozhodně nezklamala. Básně jsem přečetla jedním dechem a celkově sbírku hodnotím jako výrazně povedenější, než bylo Mléko a med.
Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
Báječná léta pod psa s nadhledem zobrazují události od roku 1962, kdy se narodil Kvido, až do Sametové revoluce roku 1989 pohledem jedné obyčejné rodiny se všemi jejími starostmi i radostmi. Všechny postavy byly popsané vcelku pěkně, ale i tak si myslím, že největší změny se daly pozorovat na Kvidově otci, když se z neprůbojného muže stal světákem a poté přišel obrat, kdy začal trpět depresemi a paranoiu. Uklidnit nás může alespoň to, že se po Sametové revoluci pravděpodobně jeho stav trochu zlepšil. Bavilo mě střídání dramatických a humorných momentů, v jejichž důsledku kniha nevyzněla ani příliš vážně, ani přespříliš vtipně. Forma románu působila také velmi zajímavě, jelikož části psané formou divadelního scénáře nebo Kvidův deník, zobrazující stěhování na Sázavu, knihu zajímavě ozvláštnily.
Slavík a růže
Oscar Wilde
Tuto pohádku jsem přečetla jedním dechem a velmi mě zaujala. Chování slavíka bylo opravdu obdivuhodné a konec díla mě hodně překvapil, přestože jsem to, v případě Oscara Wildea, rozhodně mohla čekat.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Stařec a moře je nepochybně novela, jež stojí za přečtení, poněvadž autor pracoval s množstvím nadčasových témat. Myslím tím například boj člověka s přírodou nebo opovrhování starými lidmi, se kterým se můžeme setkávat dennodenně. Dílo nám navíc ukazuje, čeho všeho může člověk dosáhnout, pokud je pracovitý, vytrvalý a odhodlaný a že lidská víra a hrdost jsou pro člověka velmi důležité v jakémkoliv věku. Podle mě má novela co nabídnout všem věkovým kategoriím, jelikož starší lidé si díky ní mohou uvědomit, že jsou stále schopni dosáhnout velkých věcí a mladí lidé zase to, že jim toho starší lidé mohou spoustu předat a že se toho od sebe tyto dvě, zdánlivě velmi rozdílné, skupiny lidí mají hodně co učit.
O myších a lidech
John Steinbeck
Tato novela mě velmi zaujala, jelikož na poměrně malém prostoru dokázal autor skvěle vykreslit charakter hned několika postav a zároveň upozornit na problémy amerického Jihu, hospodářskou krizi, rasismus a na to, jak může být život mentálně postiženého člověka těžký. Navíc nám kniha ukazuje, jak je v životě důležité držet při sobě a jak si mohou charakterově a vzhledově rozdílní lidé velmi rozumět, což rozhodně platí dodnes. Steinbeck v celé novele rozvíjel sen George, Lennieho a Candyho o koupi vlastního hospodářství a bezstarostného žití, ve kterém by všichni tři byli svobodní a oproštěni od všech svých starostí. Vzápětí však narážíme na krutou realitu, kdy zjišťujeme, že některé sny zkrátka vyplnit nelze, což platí samozřejmě i v dnešní době.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Obraz Doriana Graye byl rozhodně zajímavý román, jelikož zpracovával známý faustovský motiv zase o trochu jinak a navíc se autor snažil propojit literaturu s uměním/obrazem. Obraz představoval vlastně takový rychlý vhled do duše Doriana a na jeho chování a dodával příběhu určitou hororovou atmosféru (např. když Dorian viděl, jak se obraz poprvé mění). Wilde odmítal spojení umění a morálky, takže zobrazuje nemorálnost viktoriánské Anglie v těch nejvyšších vrstvách, přičemž ukazuje úpadek a zkaženost společnosti a člověka v ní a také to, jak jsou někteří lidé snadno zmanipulovatelní. Líbí se mi, že si z knihy každý může odnést něco trochu jiného, protože vždycky záleží na tom, zda se soustředíte spíše na vývoj Doriana, nebo na různé názory Henryho, nebo jen na smyslové prožitky v knize či na stárnutí a úpadek člověka celkově.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Příběh služebnice na mě zapůsobil velmi silně a naprosto jsem soucítila s hlavní hrdinkou. Kniha se četla snadno a děj plynul velmi rychle. Když nad ním zpětně přemýšlím, tak mi připadá, že se toho za těch 348 stran zase až tak moc nestalo, ale myslím, že hlavní přednost této knihy není její děj, ale její prostředí a také pocity Fredovi. Když si jen představím, jak se musela v domácnosti velitele nudit a jak pro ni muselo být těžké vydržet v pokoji, v němž nemohla v zásadě nic dělat. A ještě horší mi připadá to, že se všechny obludnosti popsané v knize děly s odvoláváním se na Bibli.
Deník pražského studenta
Pavel Kos
Krátká kniha plná postřehů pražského studenta, kterou jsem přečetla za jeden večer a moc mě bavila. Zasmála jsem se nad osudy vypravěče a trefné citáty mě také pobavily. Studium jako takové v knize tedy příliš vykreslené není, ale popis kolejí a studentského života jako takového to myslím bohatě vynahradil.