Artep5244 komentáře u knih

Kniha mě ohromila svou opravdovostí. Žádné přikrašlování, žádné přehánění. Pouze nastolení dvou příběhů, tak jak zkrátka jsou.
Nejedná se o žádnou "romanťárnu" ve stylu "a žili šťastně, až do smrti" nebo naopak, že příběh skončil nějakou děsivou tragédií.
Příběh Willa a Luisy jsem prožívala jako obyčejné vyprávění dvou lidí o svých životech, rozhodnutích a strastech. Jakoby se jednalo o přátele ze sousedství, které znám už roky.
Závěr knihy ve mně samozřejmě vyvolal určité emoce, ale co je důležitější, donutil mě přemýšlet a uvědomovat si.

9 19.03.2021

Milá knížka, která dokáže pohladit po duši.
Paní Gecková vytvořila ve své knize jakousi oázu klidu, kterou zahradnictví ve Žlutých Polích bezpochyby je a do které jsem každý večer s vděčností utíkala.
Kromě originálních nápadů obsahuje příběh řadu vtipných hlášek. Za nejvtipnější považuji "vzhledem ke své gumové situaci".

1 27.02.2021

Pokaždé, když Lůca zmínila město, do kterého se chystá dojít, sledovala jsem trasu na přiložené růžově kartičce, na jejíž druhé straně na vás vykoukne "bucket list", prostor, kam si můžete zapsat svá přání a pak je s radostí odškrtávat, jako splněná.
Musím zmínit jednu věc, a sice, že díky lehkosti, s jakou je kniha napsaná, vtipným hláškám a jakémusi dodání kuráže těm, kteří po něčem prahnou, ale brzdí je strach, pociťuji, že mé obavy z cestování významně klesly. Touha po dobrodružství a poznávání nových míst vyhrála!

8 20.02.2021

Po jaké knize sáhnu, když potřebuji od všeho utéct a dopřát své duši trochu "literárního pohlazení"? Odpověď zni: Po jakékoli ze série Harry Potter.
Do rukou se mi dostalo nádherně ilustrované vydání, o jehož kresby se zasloužil Jim Kay. Jeho krásné ilustrace mi pomohly ponořit se do děje tak hluboko, jako bych sama byla součástí Harryho příběhu.
Knihu jsem záměrně četla pomalu, abych si vychutnala každičkou její větu a měla víc času si v hlavě přehrát všechny scény a obzvlášť ty, které se do filmu Harry Potter a tajemná komnata už nevešly.

11 14.02.2021

Pouze dvě slova dokonale vystihují mé střetnutí s touto knihou. LÍTÝ BOJ!
Když jsem si začala vytvářet seznam knih, které bych si chtěla přečíst, Pána prstenů jsem na něj zařadila téměř okamžitě. Před několika lety jsem si knihu půjčila v knihovně a odhodlaně se do ní pustila. Kolik jsem toho přečetla si už ani nepamatuji. Určitě se ale nejednalo o více než pár kapitol. I přesto, že jsem se opravdu snažila ocenit propracovanost nového světa a spisovatelský um pana Tolkiena, byla jsem z knihy tak znuděná a otrávená, že už jsem nakonec nenašla sílu do dalšího čtení a knihu jsem vrátila.
Zhruba o deset let později mě znovu popadlo nutkání vrátit se k Tolkienovu dílu. Zvolila jsem audioknihu, kterou načetl Aleš Procházka, herec s naprosto dokonalým hlasem.
Prvních pár kapitol bylo hotovým utrpením. Trochu to vylepšily krátké hudební vsuvky na konci každé kapitoly. Nicméně jsem se snažila vydržet. Chci přeci znát Frodův příběh ne?
Nakonec jsem si nějak zvykla na rozvláčné popisy a nekonečné putování. Vždycky mě příjemně potěšilo, když se tu a tam vynořila lehce akčnější scéna a příběh osvěžila. Druhá polovina knihy už mě i celkem bavila.
Když to shrnu, tak jsem se s knihou nakonec docela spřátelila.

4 23.01.2021

S touto útlou knížkou jsem se ve vzpomínkách příjemně vrátila do zasněženého Londýna a knihovny, kterou by si přál mít ve svém okolí asi každý knihomol. I přesto, že kniha není klasickým pokračováním, jsem za ní ráda. Je to milý bonus, který si v mé knihovně rychle našel místo.

5 01.01.2021

Myšlenka postavit hlavnímu hrdinovi do cesty dvě velké překážky - organizaci, která se ústřední postavu snaží zlikvidovat a silnou a mocnou přírodu - mi připadá jako skvělý nápad. Ovšem vylíčení příběhu a všudypřítomné násilí, jehož téměř neustálá přítomnost se mi už zdála příliš, na mě působí depresivně. Z knihy celkově nemám dobrý pocit, čemuž přispěl i závěr příběhu. Působí na mě dojmem naprosté zbytečnosti.
Dílo řadím k nejslabším Morrellovým knihám, které jsem dosud přečetla.

1 01.01.2021

Nancy Wakeová, alias Bílá myš, je bezesporu pozoruhodnou historickou postavou. Nikdy před tím jsem o ní neslyšela, tudíž jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou a po jejím přečtení mě přiměla si o této ženě najít více informací.
Když jsem si přečetla anotaci knihy říkala jsem si, že to bude sakra dobrý román, jistě čtivý, silný a emotivní. Bohužel na mě působil jaksi stroze. Některé situace by se podle mě daly barvitěji vylíčit. Možná by jen stačilo dodat jim trochu víc šťávy a nemělo by to chybu.
Škoda, že si autoři s příběhem více nepohráli, rozhodně by si to zasloužil.

2 01.01.2021

Kniha je pro mě takovým pohlazením po duši. Začala jsem ji číst v době, kdy zrovna panovalo sychravé a deštivé počasí, což je ideální kulisa pro naprosté ponoření se do podzimního a později zimního Londýna. Teplý bylinkový čaj, který jsem pri čtení pila a nadýchané šlehačkové dortíky, o kterých jsem v knize četla, celkovou atmosféru už jen podtrhly.
Na díle jsou však pro mě nejkrásnější všudypřítomné knihy, knihomolství a touha po vědění. Tři znaky, které mě s knihou spojují a díky nimž jsem si zamilovala příběh Animant.

12 08.12.2020

Ano, ze začátku jsem měla trošku problém skamarádit se s autorovým stylem psaní. Po pár kapitolách jsem si ale na něj zvykla a musím říct, že už jsem vyloženě čekala, až se v textu objeví nejaka trefná nebo peprná hláška, díky kterým jsem se opravdu hodně bavila. Málokdy se mi stane, že se u čtení knihy zasměju nahlas. 
Druhá polovina knihy je parádní směs napětí, pocitu bezmoci a docela šokujícího odhalení (aspoň teda pro mě), kdy si jen říkám, "tak tohle je teda síla".
Nesmím zapomenout zmínit tvůrčí schopnosti Lenčiny spolubydlící, které opravdu nemají chybu.
Oceňuji, že kniha má v sobě skrytou velice zajímavou a pravdivou myšlenku, nad kterou je určitě dobré se pozastavit a popřemýšlet o ní. Opírá se o studie amerického sociologa, o kterém není zrovna od věci si něco dalšího zjistit.  
Díky autorovi za to, že mě přesvědčil o tom, že jeho kniha stojí za přečtení.

3 30.10.2020

O Černooké jsem četla už dříve, ale zabývat jsem se jí začala az po shlédnutí besedy s Annou Musilovou, autorkou knihy.
Černooká je bezesporu silný příběh, který čtenáře přiměje přemýšlet o daném tématu, ať chce nebo ne.
Nevím, jak ostatním, ale mně příběh Viktorie uvízl v hlavě a svým způsobem mi pomohl vcítit se do kůže lidí, kteří bojují s něčím podobným, jako prave hlavní hrdinka knihy Černooká.

3 23.10.2020

Další dílo, které se zařadilo na můj stále se rozšiřující seznam knih, které bych si ve svém životě ráda přečetla (případně poslechla). Tiché roky konečně přišly na řadu.
Již první kapitola má v sobě náboj. Tajemství, které mě k sobě okamžitě připoutalo a jehož odhalení jsem nedočkavě vyhlížela.
Po celou dobu jsem si stále víc uvědomovala, jakou sílu má pouhé slovo. Jeho vyřčení dokáže změnit život takovým způsobem, že se to zdá až neuvěřitelné. O nevyslovených slovech však platí to samé. Pomyšlení, jak by mohlo být všechno jiné, kdyby se nevyřčené stalo vyřčeným a jistě by tak vše změnilo k lepšímu, mne dohání k pocitu jakési prázdnoty a lítosti.
Ve chvíli, kdy se kniha pomalu blížila ke konci jsem pociťovala narůstající neklid, podobný pocitu, když se na něco těšíte nebo něco nedočkavě očekáváte. Tady musím říct, že jsem byla trochu zklamaná z konce knihy. Příběh se na můj vkus utnul až příliš rychle. Některé skutečnosti zůstávají nevysvětleny a jsem toho názoru, že by kniha jistě snesla ještě alespoň jednu kapitolu navíc. Bohužel se autorka rozhodla jinak a mně trvalo několik dní než jsem Tiché roky vstřebala a konečně se pustila do psaní komentáře.
Kniha v sobě skrývá silná témata a hluboké myšlenky, které se mi s plíživou pozvolností vkradly pod kůži a způsobily to, že se dílo paní Mornštajnové uhnízdilo v mojí paměti, kde zůstane hodně dlouhou dobu a možná i napořád.

15 16.08.2020

Další díl ze série Cotton Malone.
Poutavá zápletka, akce, zajímavé postavy, vědecký výzkum. Tím bych ve zkratce charakterizovala tuto knihu. Ráda bych vypíchla to, co mě na příběhu nejvíce zaujalo: sloní medailon. Předmět opředený zajímavým příběhem a historií starověku. Zvláštní je, že se mi o této věci zatím nepodařilo dohledat téměř žádné informace, když nepočítám to, co jsem se dozvěděla při čtení knihy. Nicméně zařazení sloního medailonu do příběhu dodalo knize šmrnc a záhadnost.
Musím říct, že už si ani nepamatuji, kdy mě v knize zaujala záporná postava. Mám na mysli prezidentku Středoasijské federace. Škoda jen, že tato postava nemá nic společného s komiksovou tvorbou. Podle mě by její ztvárnění rozhodně stálo za pokus.

3 04.08.2020

Krvavý lístek je kniha, která by podle mě ani nemusela být součástí knižní série. Příběh je hezky rozdělený a ucelený. Autorka má zde vyřešeno vše, co je potřeba k tomu, aby měl čtenář pocit, že příběh opravdu skončil. Neponechává otevřený konec či nevysvětlené některé důležité skutečnosti.
Oceňuji vytvoření nového neokoukaného světa, barvité vykreslení situací a samozřejmě napětí, které jsem pociťovala hlavně v závěru knihy, kdy bych opravdu nedala ruku do ohně za to, jak příběh dopadne.
Při čtení knihy jsem místy pociťovala velice zvláštní emoci, jako když se člověk vrátí na místo, které je pro něj z nejakého důvodu významné. Některé pasáže jakýmsi způsobem z ničeho nic vyšťouraly z mojí mysli vzpomínky na místo, které jsem v minulosti navštívila a doteď ho považuji za záhadné a tajuplné.
Krvavý lístek je pro mě knihou, která vyvolává vzpomínky.

2 14.06.2020

Drsný kraj, houževnatost, dřina, neochota se vzdát bez boje. Zhruba do těchto bodů bych shrnula dílo Karin Lednické.
Jsem opravdu hrdá na to, že Šikmý kostel napsala česká autorka. Myslím si, že by nebylo na škodu tuto románovou kroniku zařadit na seznam povinné četby. Už jen z toho důvodu, že se zde čtenář dozvídá o historických událostech, které běžně v učebnicích nenajde.
Česko-polský konflikt a stejně tak solná pouť jsou pro mne naprostou novinkou. Nevzpomínám si, že bych o nich někdy slyšela nebo četla. Děkuji autorce, že si dala tu práci a snažila se dohledat co nejvíce záznamů o těchto událostech a nebála se popovídat si s pamětníky, kteří byli ochotní poskytnout rozhovory o historii svých rodin a pomoci tak autorce přiblížit minulé časy popisovaného města.
Dle mého názoru paní Lednická dokázala svým dílem učinit ze ztraceného města místo, které zůstane v srdcích mnoha lidí, a to nejen pamětníků.

15 31.05.2020

Mohu o této knize říct, že byla nudná? Jsem si jistá, že ne. Pravda, čekala jsem, že se příběh rozvine trochu jiným směrem. Možná akčnějším nebo záhadnějším. Autorka se však rozhodla jinak. Když o tom zpětně přemýšlím, jsem za to vlastně ráda. Místy jsem měla pocit, jakoby hlavní myšlenka byla odsunuta stranou, aby dostaly prostor i další. Naskytla se tak možnost nahlédnout do životů i vedlejších postav a sledovat vzájemné prolínání.
Díky této knize jsem si zamilovala skotský hrad Urquhart a jeho okolí. Doufám, že se mi jednou poštěstí toto místo navštívit.

3 19.04.2020

Trvalo dlouho než jsem se rozhodla přečíst závěrečný díl trilogie. Morrell se pustil do tématu, které pro něho není příliš obvyklé. První dva díly sice nebyly špatné, ale moc mne nenadchly. U třetí knihy jsem už tušila, do čeho jdu a tak jsem se do něho nedávno pustila. Lehké zklamání z prvních dvou knih vystřídala radost ze třetího dílu.
Líbí se mi, když se v románech objevují reálné postavy, skutečné události či místa, která opravdu existují nebo v minulosti existovala. Tyto znaky se sice objevují i v předchozích dílech, ale v případě Vládce noci mě to všechno tak nějak víc pohltilo a zaujalo.
Díky Morrelově trilogii jsem se seznámila s postavou viktoriánské Anglie, s Thomasem De Quinceym. Tohoto muže považuji za velmi neobvyklou a zajímavou historickou postavu, která ve mně podnítila zájem vyhledat si další informace o jejím životě a díle.
Samotná detektivní zápletka se mi zdá velmi podařená. Poslední kapitoly mě přímo donutily sedět s knihou v křesle, dokud příběh nedočtu. Závěrečná šokující odhalení knize dodala šmrnc a šťávu.
Morrellova trilogie podpořila můj zájem o viktoriánskou Anglii, ponuré místo plné mlhy, stínů a temnoty.

03.04.2020

Po přečtení prvních pár kapitol jsem si říkala,že se autorka sice pustila do zajímavého tématu, ale kniha nejspíš nebude tak chytlavá a pohlcující jako její jiné knihy. Nicméně vývoj příběhu a osudy postav mě rychle donutily změnit názor. Do poslední kapitoly jsem si vůbec nebyla jistá, jak kniha dopadne, což mě udržovalo v příjemném napětí. Závěrem mohu dodat jen to, že mě Diane Chamberlain opět nezklamala.

5 06.03.2020

Občas mi u některých knih trvá než se do nich začtu. Musím přečíst pár kapitol než se příběh rozjede a pohltí mě. To ovšem není případ Pozorovatelky. Už od první stránky jsem věděla, že se mi kniha bude líbit. Autorčin styl psaní mi je hodně blízký a sympatický. Vedle toho jsem při čtení měla pocit, jakoby z textu občas vyzařovalo něco víc než líčení příběhu a osudů postav. Něco zvláštního a magického.
Hlavní hrdinka mi byla od začátku sympatická a po celou dobu jsem jí fandila, aby svůj úkol zvládla. Závěr příběhu mě sice trochu překvapil, ale chápu že se tím autorka připravuje na další díl série.
Kniha je velice milá, plná citu a zajímavých myšlenek. Mimo to oceňuji nápad zařadit do knihy úryvky z pohádek známých po celém světě a z pár dalších starých příběhů.

1 14.02.2020

Zjišťuji, že mám radši kapitoly, jejichž středem je někdo jiný než Bella. Nějak té holce přestávám rozumět. Otravuje mě a svým chováním mi občas připomíná dítě, které neví, co chce. Ovšem pasáže, ve kterých má čtenář možnost dozvědět se alespoň něco víc z minulosti vedlejších postav, vše napravují. Stejně je to i s legendami vyprávěnými u ohně.
Závěr příběhu nabral na příjemné akčnosti, až mě to trochu překvapilo. Knize dávám čtyři hvězdičky, protože autorčin styl psaní (zejména sloh a propracovaná psychologie postav) si to zaslouží.

3 02.02.2020