Artep5244 komentáře u knih

Mám ráda příběhy, na jejichž koncích jsou zvraty a šokující odhalení (a že jsem se jich v tomto případě opravdu dočkala). Knihu to okoření, svým způsobem dodá šťávu a čtenář ji jen tak neodloží. Dávám čtyři hvězdičky, a to z toho důvodu, že první kapitoly byly pro mne trošku pomotané a ze začátku jsem se těžko orientovala v postavách.

4 26.12.2019

Přečteno během jednoho odpoledne. Dänikenovy knihy mě nepřestávají uchvacovat. Opravdu fascinující čtení.

26.12.2019

Příběh sám o sobě není špatný, škoda jen, že není o něco delší a propracovanější. Kresby jsou však velmi podařené.

26.12.2019

Při čtení knihy jsem stále měla na mysli otázku "Proč jen druhý díl v sérii Areston není tak dobrý, jako ten první?" Alespoň já mám takový pocit.
Bohužel na Útěku z Arestonu se mi líbil akorát celkem akční konec. Tentokrát mě nebavilo ani dění ve vesmírném vězení. Dokonce i hlavní postava, Sršeň, mi přišla spíš otravná.
Doufám, že v závěrečném díle trilogie opět najdu to, co jsem tak obdivovala na první knize.

26.12.2019

Je fajn, když se člověku dostane do ruky kniha, ze které cítíte, že ji autor nenapsal jen kvůli tomu, aby prostě něco vydal. Tato kniha v sobě nese určité poselství, a to, abychom se zamysleli nad tím, jak se chováme k přírodě a jak jí neustále ničíme. Většina z nás si vůbec neuvědomuje, že i přírodě jednou mohou dojít síly.
Mimozemšťané v tomto případě sice mohou působit jako zlo, ale ve své podstatě tomu tak není. Alespoň já to tak cítím. Kdyby se lidé na naší planetě dokázali semknout tak, jako v Cookově knize, rozhodně by to ničemu neškodilo.

1 26.12.2019

Nad komentářem k této knize jsem přemýšlela déle než obvykle. Průběh čtení bych přirovnala k houpání na houpačce.
Do knihy jsem se pustila v očekávání velkolepého příběhu. Začátek knihy ale pro mě byl spíš zklamáním. Popis stavby vily rodiny Landauer byl sice celkem zajímavý, ale nezáživný. Tuto část jsem překonala a těšila se na další v naději, že teď už to určitě přijde. Stalo se. Příběh začal mít grády a zajímavý vývoj postav. I přesto, že mám k této fázi děje pár výhrad, považuji ji za nejlepší. Rodina Landauer a Hana Hanáková mě vtáhli do svých životů tak silně, že jejich osobní příběhy si budu pamatovat hodně dlouho. Následující část knihy, o Tomášovi a Zdeňce, mi přišla naprosto nudná a zbytečná, i když celkem chápu, proč ji autor zařadil do svého románu. Nudu ale záhy vystřídalo dojetí a zvláštní pocit prázdnoty. O osudech některých vedlejších postav bych se ráda dozvěděla více.

1 06.12.2019

Toto Brownovo dílo bych vystihla několika hesly: tajemství, symboly, historie, náboženství, pátrání a hledání odpovědí. Vše, co dělá knihu čtivou a u velkého množství čtenářů oblíbenou. Příběh se mi velice líbil. Závěr, ve kterém se mimo jiné dozvídáme totožnost učitele, mě dost překvapil. Daná postava mě tím hodně zklamala. Jinak nemám knize co vytknout.

4 01.12.2019

Příběh má mnoho linií, které se s neuvěřitelnou lehkostí prolínají. Při čtení knihy jsem nabyla dojmu, že ji autor musel psát s velkou radostí a chutí vytvářet nové příběhy a postavy. Text, se kterým si autor patřičně vyhrál, je plný metafor a nejrůznějších přirovnání.
Možná by nebylo na škodu, kdyby autor na začátku každé kapitoly uvedl, v jakém čase se následující děj bude odehrávat. Místy mi chvíli trvalo než jsem se zorientovala.
K závěru mám malé výhrady a mrzelo mě, že jsem se na konci nedočkala toho, co jsem očekávala, že nastane. Od "Zlatého věku", na jehož příchod je čtenář dost dlouho připravován, jsem si slibovala také něco jiného. Přesto dávám knize čtyři hvězdičky, už jen z toho důvodu, že nám její autor naservíroval velice kouzelný příběh.

1 27.11.2019

Již po přečtení první stránky jsem věděla, že jsem narazila na knihu, od které se neodtrhnu, dokud ji nepřečtu. Pravda, moje nadšení trochu kleslo, když jsem se dostala k rozvláčným popisům lodí a jejich závodů. Ale celkově je příběh velice dobře vymyšlen, v tomto případě mě upíři hodně baví. Joshua York a Abner Marsh se okamžitě stali mými oblíbenými postavami, kterým jsem od začátku fandila, aby se jim podařilo zvládnout jejich úkol. Byla jsem napjatá až do konce, protože u Martina člověk nikdy neví, zda příběh dopadne dobře, nebo nechá všechny postavy umřít. Mám jen malou výtku k epilogu, díky němuž jsem rychle ztratila příjemný pocit ze závěru celého příběhu. Podle mě tam ani nemusel být.

6 26.11.2019

Zdánlivě jednoduchá zápletka se proměňuje v příjemně tajemný příběh ze světa parfémů. Autorka ladně střídá přítomnost s minulostí a celé dílo doplňuje poutavými dialogy, díky kterým se kniha čte téměř sama.

5 25.11.2019

Zrovna jsem byla doma s chřipkou, tak jsem si řekla, že se do knihy podívám. Původně jsem ani neměla v plánu si jí přečíst. Knihu jsem přečetla za tři dny. Příběh se mi líbil, hlavní hrdince Inéz jsem po celou dobu fandila, aby se z toho srabu, co nejrychleji dostala a ukázala tomu idiotovi Rudolfovi, že se o sebe dokáže postarat sama. Některé hlášky či myšlenky hlavní postavy jsou dost vtipné, až jsem se občas musela nahlas zasmát. Obzvlášť jsem si oblíbila i tetičku Alžbětu a její svérázný přístup k životu.
Mám jen jednu jedinou výtku, a to k závěru příběhu. Na můj vkus autorka dává čtenářům až moc variant, jak by příběh Inéz mohl skončit. Byla bych raději, kdyby to udělala za nás.

1 25.11.2019

Některé reakce hlavní hrdinky mi připadaly naprosto nesmyslné. Se Celaenou asi mlátí hormony...
Oproti prvnímu dílu mi tentokrát trochu vadil autorčin styl psaní. Nejdříve začne rozvíjet nějakou dějovou linii a pak s ní tak zatočí, že se člověk nestačí divit. A ten závěr...no chápu, že se autorka připravuje na další díly, ale přece jen to na mě bylo nějak moc rychlé. Příběh bych raději ukončila o trochu dříve a ten zbytek si nechala až do třetího dílu. Na druhou stranu knize opět nechybí akce ani napětí, díky čemuž se příběh čte téměř sám.
Na třetí díl jsem opravdu velice zvědavá.

25.11.2019

Přiznám se, že z celé knihy se mi líbil akorát Šťastný princ, jinak jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Když jsem začala číst další příběh, skoro jsem se bála, co přijde. Dílem jsem spíše zklamaná.

2 25.11.2019

Od první kapitoly jsem cítila, že tato kniha představuje něco mimořádného a naprosto odlišného od knih, které jsem dosud přečetla. Kafka Tamura, pan Óšima, pan Nakata nebo slečna Saeki, pro mě naprosto nevšední figury, mě provedly celým příběhem s úžasnou lehkostí.
Obdivuji autora za to, že se mu podařilo velice svěžím stylem vykreslit a zároveň přiblížit podstatu magického realismu. Nemluvě o filosofických myšlenkách a úvahách, které se mu (pro mě jakýmsi nepochopitelným způsobem) povedlo začlenit do příběhu, aniž by tím čtenáře otravoval.
Musím říct, že pokaždé, když v zahraniční literatuře narazím na odkazy na českou kulturu, velice mě to zahřeje u srdce. Stejně tomu je i v tomto případě, kdy se japonský spisovatel ve svém díle zmiňuje o Sukově triu.

9 25.11.2019

Ke knize mohu říct asi jen tolik, že jsem skrz ní měla možnost Gábinu trochu více poznat. Její knihu jsem si koupila na veletrhu "Svět knihy" a následně se zúčastnila besedy s autorkou. I přesto, že se s některými jejími názory v knize neztotožňuji, obdivuji její odvahu takto otevřeně promluvit o svých zdravotních problémech a o vztazích v týmu.

3 25.11.2019

Z této sbírky bych ráda vyzdvihla básně "Havran" a "Koloseum", protože jako jediné ve mně zanechaly hlubší pocity. Proč právě "Havran" asi není třeba rozvádět. Spíše bych se pozastavila nad méně známou básní "Koloseum". Z jejích řádků přímo číší atmosféra dávných časů, kdy tato velkolepá stavba byla místem, kde se konaly gladiátorské zápasy a další události. Následně se dostavuje pocit lítosti nad chátrající památkou, která patří mezi nejvýznamnější stavby římské architektury.

3 21.11.2019

Celkově bych knihu označila za velice milou. Díky svěžímu stylu, kterým je příběh malého děvčátka líčen, se kniha čte velice dobře a svižně.
Ideální oddechové čtení.

21.11.2019

Vysoká inteligence a mentální vyspělost Endera Wiggina mi trochu dělají problém představovat si hlavního hrdinu jako dítě. Nekonečná manipulace a snaha vycvičit špičkového vojáka zapříčinila, že jsem Endera musela ze začátku litovat. Ovšem postupem knihy na mě místy působil jako namyšlený spratek.
Řekla bych, že druhá polovina knihy je zajímavější. Nečteme jen o tom, co se děje v Bitevní škole, ale posuneme se i někam jinam.
Co se týče závěru, očekávala jsem něco jiného. V poslední kapitole cítím lehké náznaky toho, že veškeré dosavadní snahy byly vlastně zbytečné.

2 20.11.2019

Ach jo! Tenhle díl mi teda dal. Celé tři čtvrtiny knihy jsem si říkala, co to proboha autorka se svou sérií provedla? Kam se vytratilo všechno to, co jsem obdivovala na prvním a druhém díle? Kapitoly s čarodějnicemi se sice ze začátku jevily nadějně, ale nakonec mě vůbec nebavily. Vytržení hlavní hrdinky z prostředí skleněného hradu mě také nepotěšilo. Mlžné skály jsou sice fajn, ale to co se tam odehrávalo mi přišlo spíše nezáživné. Ještě, že jsme se alespoň dočkali nové postavy Jeřába, jehož zařazení do příběhu považuji za jednu z mála příjemných novot.
Když už jsem se smířila s tím, že tenhle díl holt nějak dočtu, přišla naštěstí poslední čtvrtina knihy. Konečně jsem v příběhu opět našla to, na co jsem se těšila už od začátku. Nebýt této poslední části, byla bych z knihy naprosto zklamaná.

1 20.11.2019

Moje první kniha od Josefa Pecinovského.
Planetu, která se jednou za osm let přiblíží k Zemi a je využívaná jako vězení, považuji za velice originální nápad. Už se těším na druhý díl.

1 20.11.2019