AnneMaxe007 komentáře u knih

Jak může někdo vymyslet (a ještě sepsat!) něco takhle geniálně zapleteného a rozpleteného, jakožto smrtelník asi nikdy nepochopím.

10 24.06.2016

Čekala jsem slaďák, takže jsem knížku začínala číst s jistým nadhledem, jelikož tenhle žánr není zrovna můj šálek čaje. Byla jsem ráda, že jsem se ho nedočkala :)
Postavy zvláštně zkažené, člověk se do nich nezamiluje ani náhodou (aspoň mně jich tedy byla velká většina silně proti srsti) , ale stejně ho jejich osudy zajímají. Prostředí ale krásné, člověk by se po okolí Gimmertonu rád prošel, pak zašel na čaj do Drozdova nebo na Větrnou hůrku...(!malinký spoiler! Samozřejmě až po konci knížky, Heathcliffa bych opravdu potkat nemusela...)
Ač na první pohled moc lákavě vypadat nemusí, je překvapivě čtivá, i pár opravdu napínavých míst se najde a s postupem času už člověk hltá stránky ani neví jak, protože prostě musí vědět, jestli to opravdu dopadne tak špatně, jak si myslí.

7 08.08.2016

Tím, že jsem na Maruščin blog jaktěživ nezavítala (pořád radši čtu věci na papíře), bylo pro mě všechno, o čem jsem se dočetla, novinkou. Moc fajn, čtivou, vtipnou novinkou. Než jsem se dostala ke Kafi a cigárku, marně jsem se snažila prokousat osmisetstránkovou bichlí s krásným, ale zamotaným a místy táhnoucím se příběhem. Po téhle zkušenosti byla tato knížka krásným pohlazením pro duši. Jedna z těch, u kterých obracíte stránky, ani nevíte jak :)

5 22.05.2016

Páni. Tohle je ta knížka, kterou doporučíte každému, koho potkáte. Vážně. Já už to dělám ;)
Párkrát mě upřímně zamrazilo, to když jsem si vzpomněla na všechny ty naprosto nedoceňované historiky a podobnou 'humanitní havěť' a samozřejmě na to, co neustále slyším kolem sebe, totiž že nějaká historie, jazyky, umění, to nemá cenu studovat, teď přece jede chemie, technika! Když vezmu v potaz rok vydání knížky a tu podobnost s dneškem, děsí mě to. Řekněme, že mám o důvod víc se těmhle 'novým perspektivním oborům' obloukem vyhnout, děkuju pěkně.
Jsem si jistá, že o Montagovi budu ještě dlouho přemýšlet.

5 08.02.2016

Lidi, nevzdávejte se. A když už, tak ne bez boje.

Vím, že mi spousta věcí unikla, protože mi nikdo neřekl, že se po nich mám dívat. I s tímhle pocitem (dá se na něho zvyknout...) se však knížka četla dobře.

Upřímně, nebýt seznamu maturitní četby v kombinaci s dovolenou u moře (doporučuji, tohle se tam četlo mnohem líp než Poe), asi by mě hned tak nenapadlo po ní sáhnout.

4 21.08.2016

Svět, do kterého se prostě chcete vrátit.

4 09.04.2016

Nezaměnitelný Gaimanův styl, u mě sázka na jistotu. Oceán sice nemá na Nikdykde (na to má ovšem máloco), ale postupně vás pohltí tak, že může být klidně jedna ráno, ale vy prostě musíte číst dál.
Když jsem knížku dočítala, bylo mi z toho tak nějak smutno. Takový ten pocit, když nechcete, aby se Alenka probudila (a nedejbože vyrostla), ještě ne.

4 24.01.2016

Nádhera. Dočítala jsem s úsměvem na tváři. Už dlouho jsem neměla v ruce knihu, ze které bych po přečtení měla tak krásný pocit.

3 04.01.2016

Jack Skellington. Bez něho už si ani neumím představit Vánoce.
Jenom pan Burton dokáže vzít jakoukoliv 'morbiďárnu' a podat ji tak, že se u toho člověk ještě zasměje. Vážně, zkuste Můru někomu převyprávět vlastními slovy, uším neznalce to musí znít hodně pochybně.
Bez ilustrací by to samozřejmě nebylo ono, jejich důležitost se prakticky vyrovná textu.

2 24.01.2016

Místy pěkný spád, ale opravdu jenom místy, táhnoucí se pasáže převládají, děj postejnavý.

Ovšem, upřímně řečeno, o takové mrše jsem už dost dlouho nečetla, jestli vůbec někdy.

1 01.09.2016

Děj se nakonec neukázal být tak táhlý, jak na mě zapůsobil na začátku. Tedy většinou ne. Dobře, je to tak půl na půl. Nudnější části se ale dost frekventovaně střídají s těmi napínavými, takže výsledek je velmi čitelný.
Netradiční forma a zastaralý jazyk může vzbuzovat nedůvěru, nicméně člověk si celkem rychle zvykne. Pak už je jen občas matoucí přeskakování z deníku do deníku, zvlášť z Jonathanova do deníku Dr. Sewarda, oba v mužském rodě, no někdy jsem se musela vracet, abych si ujasnila kdo 'vypráví'.
Na druhou stranu forma deníků přináší pohledy různých postav různě do oné nemrtvé záležitosti zapletených, takže čtenář na hraběte nahlíží jak z pozice jeho nepřítele, odhodlaného upíra zničit, tak jeho oběti (nebo obou zároveň).

1 21.06.2016

Krásné myšlenky na každém rohu (spíš na každé stránce?). Pěkně mě potrénovala ve víře v dobré konce :)

1 12.03.2016

Miloučké :) Občas mi připomínalo Princeznu Mononoke (což vůbec není na škodu).

1 04.01.2016

Velký skok od prvního dílu, ten byl na mě hodně dětský, teď mi byly postavy daleko bližší.

1 04.01.2016

První díl na mě udělal hlubší dojem, nicméně i teď Darín zapůsobil víc než čímkoliv jiným svojí jedinečnou atmosférou .

07.07.2016

Zvláštní. Jako skládat puzzle.. Vždycky pár kapitol k sobě bezpochyby patří (jsou ovšem rozházené po celé knížce), pak se jedním určitým dílkem spojí s dalšími...
Popisuje pro mě osobně krásné téma - noc a ty, kteří v noci bdí. Je v tom určitá poetičnost.
Určitě zajímavé čtení, byla jsem upřímně zvědavá, co se z toho všeho nakonec vyloupne.

01.07.2016

Úžasně poutavě napsáno. Taková oddechovka, příběh je jednodušší, ale proč by měl člověk pořád ve všem hledat složitosti? Hlavně když stránky ubíhají, ani nevíte jak.

02.04.2016

Musím se přiznat, že jsem nejdříve viděla film, pak až se rozhodla přečíst si knížku. Neříkám to často (vlastně skoro nikdy), ale adaptace je opravdu zdařilá, atmosféra 'jazzového věku' a nekonečných večírku všudypřítomná, pan Gatsby samozřejmě okouzlující (asi jsem se zase zamilovala...).

24.01.2016

"Nejen že neexistuje žádný Bůh, ale zkuste sehnat o víkendu instalatéra." Prostě Woody Allen. Co víc byste chtěli?

13.01.2016

Hraje na atmosféru, což já můžu. Divadelní teatrálnost? Sem s ní! Darín je opravdu jedno velké jeviště.

04.01.2016