Amitiel76 komentáře u knih

Ke knihám, které mívají velmi vysoké hodnocení, jsem většinou skeptická. Mockrát se mi totiž stalo, že zde tak vyzdvihovaná kniha, mně prostě nesedla. Jako třeba tolik vyhledávaný "Tatér z Osvětimi".
Od této autorky, je tohle má první kniha. A musím říct, že na mě udělala obrovský dojem. Je to totiž jeden z románů, po jehož přečtení jen mlčky civím před sebe, zavřenou knihu svírám v rukou, a dlouho, dlouho nechávám ten příběh doznít.... A ještě několik dalších dnů, ho mám plnou hlavu. Neustále nad ním přemýšlím. A to přesně, mi přinesla "Hana".
Byl to vlastně jen příběh jedné "obyčejné" rodiny. Ničím se nezapsali do historie, a jejich jména na nás nevykouknou z učebnic dějepisu. A přesto... Jejich tragické osudy, a hrůzy kterými prošli, ve vás zanechají svou vlastní stopu. Kniha vás pohltí, a na konci nechá zcela oněmělé. Uvědomíte si, jaké jsou vlastně hodnoty života. A kam až dokáže sahat lidská krutost. A na druhé straně vidíte, jaká je síla v lidské lásce, vůli a naději. A jak neuvěřitelné věci dokáže člověk vydržet, a přežít.....
Přesně takováhle díla, by měla být zařazena mezi povinnou školní četbu. Aby lidé věděli, a hlavně nikdy nezapomněli.....

46 12.02.2020

Jak je možné, že jsem ve svých letech doposud nikdy neslyšela o této největší námořní tragédii v dějinách? O tragédii takového rozsahu, že strčila do kapsy i slavný Titanik, o kterém vznikl už bezpočet filmů a knih? O neštěstí, které si vyžádalo více než 9.000 obětí? Proč se o tom tak málo ví, a málo mluví? Je to snad tím, že šlo o nacistickou loď, plnou německých uprchlíků? Protože byli zahrnuti do statistik jako válečné oběti? Protože to byly oběti té "špatné" strany? Proto nás totalitní režim s touto událostí v dějepise neobeznámil?
Na tuto autorku jsem byla vážně zvědavá. A mohu říct, že skutečnost předčila má očekávání. Knihu jsem nedokázala odložit. Oči přišpendlené ke stránkám, zhltla jsem ji za jediný den. Ruta píše opravdu poutavě. Díky kraťounkým kapitolkám, kde nechává promlouvat hned čtyři osoby zároveň, je čtení naprostá paráda. Sledovat jednu událost hned čtyřmi pohledy, vás vtahovalo do děje čím dál hloub. Válečné hrůzy, všudypřítomný strach, hlad a strádání, získali tak dokonalý rozměr.
Cesta směsice uprchlíků za záchranou, kterou jim měla poskytnout plavba na lodi Wilhelm Gustloff. Většinu pasažérů tu tvořili civilisté a téměř polovinu děti. Loď, která se měla stát spásou a útočištěm před postupující Sovětskou armádou, se pro většinu z nich stala vodním hrobem. Psal se 30.leden 1945....
Velmi emotivní kniha, která vám poodhalí další z "utajovaných" kapitol naší historie.
Doporučuji k přečtení.

27 20.11.2021

Poslední aristokratku jsem viděla několikrát v televizi a nutno říct, že se zařadila mezi moje oblíbené české komedie. Filmové zpracování je ale jen začátkem knihy, a navíc dost upravené. Ovšem knižní předloha, to je zcela jiná káva!
Je napsaná s milým humorem, lehkou nadsázkou, ironií a plná tak komických situací, že se při čtení culíte od ucha k uchu. Vypravěčské umění Marie III., vás prostě dostane!
Zkrátka když vám vrátí v restituci šlechtické sídlo, je to jakoby jste dostali "danajský dar". A je celkem jisté, že cizí neštěstí, vždy zaručeně pobaví :-))
Aneb "Když se dva perou, tak se třetí směje".
Určitě dávám plný počet bodů, a vrhám se na druhou část.

26 02.05.2022

Když čtu knihy s takovýmto dějem, vždy to mnou otřese v samotných základech. Probudí to ve mě neskutečnou škálu emocí. Od bolesti, lítosti, bezmoci, vzteku až k nenávisti. Čeho všeho je lidská rasa schopná? Jakých zvěrstev a krutostí? A proč se z minulosti nikdy nepoučíme, a neustále ji opakujeme vyvoláváním dalších hrůz?
V šedých tónech, vás dostane. Tím spíš, že vypravěčkou je teprve dospívající dívka, která je společně s matkou a malým bratrem deportována do pracovního tábora na Sibiř. Jako jedna z dvaceti milionů obětí Stalinských čistek.... Nepředstavitelné hrůzy, utrpení, každodenní boj o přežití. Boj o třicet deka chleba. Nelidsky tvrdá dřina, v otřesných podmínkách. Mrazu, špíně, bez lékařské pomoci. Všude přítomná smrt a zmar. Hrůza, která nemá skončit po několika dnech, týdnech či měsících. Ale po dlouhých letech....
Vzali jim všechno co měli. Včetně lidské důstojnosti. Přesto si v sobě mnozí uchovali svoji lidskost, víru a naději. Naději, že se jednoho dne znovu vrátí domů.
Autorčiny knihy jsou naprosto mistrovská díla. Četla jsem již více knih na podobné téma. Ale žádný je neumí podat tak citlivě a lidsky, jako právě Ruta. Sůl moře i Šedé tóny, se tak zařadily mezi moje "TOP" knihy.

"Vyjíždíme z nádraží," oznámila jsem. Natáhla jsem krk a otočila se po směru. "Vidím lidi. Je tam kněz. Modlí se. A nějaký muž drží velký krucifix."
Kněz vzhlédl, cákl olejem a pokřižoval vlak. Uděloval poslední pomazání.

23 26.05.2022

Tak tohle byla moje úplně první "Kingovka". Úmysleně jsem zvolila "Řbitov zvířátek", protože znám jeho zfilmovanou verzi z roku 2019, která je dost hustá :-) Byla jsem zvědavá na její knižní předlohu, jelikož psaná podoba je téměř vždy to nej. A tahle opravdu byla... Nutno ale říct, že film se s předlohou v dost podstatných věcech rozcházel....
Začátek knihy je možná trochu pomalý, a možná plný omáčky okolo, ale ve výsledku zjistíte, že to tam prostě patří. Uvede vás do děje. Seznámí s postavami, a nechá vás k nim pocítit sympatie. Aby to vámi pak otřáslo v samém základu vaší existence....
Autor skvěle buduje tu hutnou atmosféru děsu, hrůzy a marnosti. A ve finále zjistíte, že "To" co se nachází za bariérou porostu na hřbitově zvířátek, vlastně ani není tím, co vás ve skutečnosti k smrti děsí.
Dávám plný počet hvězdiček, i když autora si asi do "oblíbených" neuložím.

21 27.04.2022

Na tuhle knížku jsem se velmi těšila. Obzvlášť po zdejších nadšených recenzích...
O to větší pak bylo moje zklamání. Je mi líto, ale kniha se mi vůbec nelíbila.
Samotný Laleův příběh, ač z místa plného hrůz a lidského utrpení, by byl námětem na perfektní román. A to jsem také očekávala.... Bohužel, autorka celý příběh zabila. Zpracování mi přišlo tak věcné, povrchní a odfláknuté, až to bilo do očí. Navíc to podání... Jakoby to vyprávěla malým dětem. Zrychleně, zkráceně, bez jakýchkoliv hlubších emocí.
A celkově i ta atmosféra v Březince. Vyvolává to v čtenáři dojem, jako by se tu hrdina ocitl na nějakém skautském táboře. Chodil si kam chtěl, měl volné dny, mohl v poklidu randit, prožívat chvíle lásky se svou milovanou.... Všichni esesáci mu šli téměř na ruku, a vše mu procházelo. V knize Lale vystupuje jako místní spasitel, který každému nezištně pomáhá .
Přišlo mi to táááák přitažené za vlasy.....
Můj vlastní dědeček zahynul v koncentračním táboře. Od útlého věku jsem poslouchala spousty autentických zážitků, zprostředkovaných mojí babičkou. Proto kroutím hlavou, a knížku hodnotím jako slabý průměr :-(

17 07.09.2019

Po všech těch thrillerech už jsem cítila, že je nutná malá přestávka. A když se mi dostaly v knihovně pod ruku další díly Aristokratky, nadšeně jsem po nich sáhla. Protože mám dojem, že tady rozhodně nešlápnu vedle...
A opravdu. Wau!! To zas byla jízda. Knížka na jedno odpoledne, ale jak ta vám dokáže zvednou náladu! Mám pocit, že tento třetí díl, se povedl panu Bočkovi snad úplně nejvíc. Alespoň já se neskutečně bavila :-))
Tolik vtipných situací, skečů, trapasů a "průserů" ze života, abys na jednom místě pohledal. A neb jak je psáno v anotaci: "Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř".
A tady to rčení dokonale sedí!
Ve chvíli, kdy se na scéně objevuje tetička Nora, už jsem měla vážně dost a začala se dávit smíchy... Když během prohlídky vstoupí do rytířského sálu podivná postavička v podobě mumifikovaného Pygmeje, a napřáhne k Marii pařátek k políbení, děti si asi myslely že mamince přeskočilo :-)))
Kdyby to šlo, dám deset hvězdiček. Honem se vrhám na další díl.

16 19.09.2022

Tak ani druhý díl "Aristokratky" mě nezklamal. Opět plné skvělého humoru, a komických situací, které jen tak nevymyslíš :-)
Miluji scény s Josefem a paní Tichou, které v Mariině podání působí naprosto reálně. Úplně je vidím!! Skvělé čtení v podobě deníkových zápisků.
Dlouho jsem nečetla nic tak zábavného, jako jsou tyto knihy. A obzvlášť, že jsou od českého autora. Za mě opět plný počet hvězdiček....

16 02.05.2022

Miluji tyhle knihy, které se na první pohled tváří jako naivní romanťárny pro náctileté, a pak vám totálně vyrazí dech. A přesně taková je i tato kniha.
Silný, srdceryvný příbeh, plný citů a hlubokých myšlenek. Příběh o tom, že nejen na těle si neseme svoje jizvy. Ale že ty které jsou na duši, bolí daleko víc a hůře se hojí.
Ke konci si připravte kapesník....

Citát : Nejhorší druh pláče není ten, který může vidět každý. Ne, nejhorší je, když pláče vaše duše, a cokoli děláte, ji nemůže utěšit. Část jí zemře a stane se jizvou na té části vaší duše, která přežije. U lidí jako já a Echo duše obsahují víc zajizvené tkáně než života...

14 31.10.2021

Po lehkém zklamání z předchozího dílu, jsem si tento rozhodně užila. Opět známá kvalita, plná humorných situací, vtipných dialogů, trapasů a ještě vtipnějších nevyřčených myšlenek Marie III. Královsky jsem se bavila, a to jsem ani nebyla hostem u nizozemského dvora :-)
Paní Tichá opět nepřekonatelná, a přesto jako český človíček lehko představitelná. Byla prostě super a psycho :-)) A ta milostná zápletka? Zdá se, že se nám tu v příštím díle objeví klasický milostný trojúhelník. Jsem zvědavá, jak se s tím Marie popere. Už se nemůžu dočkat!! A vážně to už bude díl poslední? Ach jó....

13 26.09.2022

Nó, tak to byla hodně silná káva....
První částí knihy jsem se tedy prokousávala se sebezapřením. Monotónní, utahané, bez náboje. Měla jsem pocit, že se vše motá v jednom kruhu. Vyšetřování, soudní byrokracie, soukromí kriminalistů...zlomená matka, co se snaží vyrovnat se ztrátou dítěte.
A pak najednou čtete poslední stránky první části, a brada vám náhle padá až na prsa. Có ???? Šokovaně s vykulenýma očima, listujete stránkami zpět a snažíte se vyhledat ten moment, kdy jste vlastně celou situaci naprosto špatně pochopili.... A od toho okamžiku, už se příběh řítí jak lavina, a nenechá vás vydechnout. Protože druhá část je naprosto šokující. Víc psát nebudu, protože tím bych odkryla něco, co anotace neposkytuje. A nechci spoilerovat.
Jedná se o příběh s dost silným a emotivním tématem. Příběh o bolesti, ztrátě, sebeobviňování a pocitu nezasloužené viny. O nic netušících hrůzách za zavřenými dveřmi. Určitě se vyplatí prokousat tou nudou na začátku, protože druhá polovina vám to stonásobně vynahradí.

13 23.06.2022

Od autorky už mám něco přečteno. Ale tenhle kousek, se opravdu vymykal jejímu běžnému stylu. A musím říct, že tenhle směr, mi u ní sedí daleko lépe. Za mě paráda!
Psychothriller s romantickou linkou, rodinná tragédie a skrývané tajemství. Děsivá autobiografie, která všechny šokuje, a odstartuje zběsilý roj událostí. Kde se vlastně ukrývá pravda, a co je bohapustá lež?
Nutno říct, že od samého počátku vám je naservírováno, kdo je viník. Která postava, je ten Černý Petr. Směřuje k tomu vše, co je vám předkládáno. A pak přijde finále, poslední kapitoly, které vám totálně zamíchají kartami. Tak že nakonec stejně nevíte, jak se to ve skutečnosti celé odehrálo. A opět jen zůstává otázka: Pravda, nebo lež?
Čtení jsem si užila, a určitě ještě zkusím nějakou další autorčinu knihu z komínku "pro dospělé" :-)

13 03.03.2022

Psychologický thriller o jednom z nejbolestnějších témat, a to o ztrátě dítěte. O tragédii, kterou nechce projít žádný z rodičů.
Mladý manželský pár Angus a Sarah Moorcroftovi se těší ze dvou krásných holčiček, jednovaječných dvojčat. Jejich manželství si prošlo těžkou krizí, ale zdá se, že ji úspěšně zvládli. Pak však přichází pro ně ta nejtěžší rána. Jedno z děvčátek umírá při tragické nehodě. Zbylá dcerka nese ztrátu svého dvojčete obzvlášť zle. Rodiče se topí v depresích a sebeobviňování. Celá rodina se tedy rozhodne pro velkou změnu. Odstěhují se do Skotska, na malý ostrov, kde Angus zdědil po své babičce starý dům s majákem. Doufají, že změna zahojí rány a zaplaší bolestné vzpomínky. Že začnou znovu a že je to stmelí dohromady. Ale nic není takové, jak si plánovali. Naopak. Zdá se, že je to opuštěné místo úplně rozložilo. Napovrch vyplouvají staré křivdy, lži a podezírání. A do toho všeho zmatku náhle dcera prohlásí, že vlastně není tou za kterou ji považují. Že ona je ta druhá. Že ji nazývají jménem její mrtvé sestry.....
Knihu jsem četla se zatajeným dechem, a musím říct, že jsem vlastně do poslední chvíle netušila, jak to vlastně s dvojčaty je. A ten konec, jsem opravdu nečekala.
Druhá kniha od autora, a opět šťastná volba.

13 31.01.2022

"Když se někdo pohřešuje, je to jiné, než když zemře. Svým způsobem horší. Smrt nabízí konečnost. Smrt vám dává svolení truchlit. Uspořádat poslední rozloučení, zapálit svíčky, položit květiny. Pustit.
Když se někdo pohřešuje, zůstanete v předpeklí. Uvíznete na divném bezbarvém místě, kde se na obzoru slabě mihotá naděje, a zoufalství a utrpení kolem vás krouží jako sup."

Noční můra všech rodičů, kterou nikdy nechcete prožít. Opět čtivé, a s gradujícím napětím. Propletenec několika osudů, několika smrtí a rodinných tragédií, které jsou vzájemně propojené. Mysteriózní linka, která prochází jako vlákno pavučiny celým příběhem. Z představy, že někde existují "Ti druzí", vám bude přebíhat mráz po zádech.
Pro mě to byla kniha o naději. O rodičovské lásce. O velkém a nezlomném odhodlání to nevzdat. Plná silných a hlubokých myšlenek. Mám pocit, že každá další autorčina kniha je lepší a lepší. Jen tak dál!

"Nemyslel si, že se všechno děje z nějakého důvodu. Když se stane nějaká tragédie, lidé se pokouší pochopit její smysl. Ale podstatou tragédie je, že je nesmyslná. Zlé věci se nedějí pro větší dobro. Prostě se dějí."

12 09.05.2022

Tak tohle bylo opravdu chladné, a ponuré, jak slibuje anotace. Severský thriller s mysteriózními prvky, a doslova mrazivou atmosférou. Drsná, nehostinná krajina, sněhové bouře, a nemilosrdné Baltské moře, které bere i dává. Led, sníh, kruté mrazy a odlehlá samota. Starý statek na samém konci světa postavený pro strážce majáků, které se tu jako dva prsty tyčí k nebi. Místo opředené mnoha pověstmi a legendami. Místo pro nový začátek mladé rodiny , nebo pro její tragický konec? Skvělý popis prostředí, při kterém vám běží příběh před očima jako film. Vtáhlo mě to od první stránky, a já četla se zatajeným dechem. Nedalo se odtrhnout. Perfektní byly také vsuvky ze starého deníku, přibližující tragédie které se v minulosti na statku odehrály. Dodalo to knize tu správnou, tajemnou atmosféru. Více jak čtyři sta stran mi doslova zmizelo pod rukama, ani nevím jak. Určitě ještě zkusím další autorovu knihu. Tahle mi opravdu sedla.

12 07.02.2022

Kéž by takovéhle knihy byly jen fikcí, a spadaly do kategorie fantasy. Ale bohužel.
Krvavé jahody byly jen jednou z dalších děsivých výpovědí člověka, který vše zakusil na vlastní kůži. Svědectví ženy, která se stala jednou z obětí Stalinských čistek.
Ač dávno po skončení nacistického běsnění, po osvobození koncentračních táborů. Člověku stydne krev v žilách, když čtete o zvěrstvech, které byly páchány pod rouškou míru na území Sovětského svazu. Diktátor Stalin, si opravdu ani v nejmenším nezavdal s Hitlerem. Nevím který z těch dvou, byl větší zrůda.
Příběh sester Mělkinových, se zdá opravdu až těžko k uvěření. Kdo by dokázal tohle vydržet, a přežít ty nekonečné roky takové hrůzy? To snad ani není v lidských silách...
Nebudu přemýšlet, kolik věcí je v knize pravdivých, a kde už se vypravěč nechal unést. Protože tyhle věci se skutečně děly. Existovaly. A možná ještě horší, než je zde vylíčeno. A je potřeba o nich mluvit. Nezapomenout. Neupozadit je před hrůzami válečného pekla v Osvětimi a dalších táborech smrti. Byla válka. Ale tohle? To se dělo už dávno po ní. V dobách míru a opěvovaného komunismu.

12 19.11.2021

Má druhá kniha od této autorky, a musím říct, že tentokrát jsem byla spokojenější, než při četbě Vypravěčky. Děj mě strhnul od prvních stránek, a s každou další jsem byla napjatější. V hlavě jsem měla rej všelijakých teorií, co se vlastně v minulosti v rezervaci stalo, a s každou další kapitolou, se mi ty teorie bořily jak domeček z karet.... Nádherné popisy krajiny, a Aliciny zápisníky o slonech. Visela jsem na každém jejím slově.... A posledních sto stránek, jsem musela dát na jeden zátah. A konec? Tak ten mě doslova šokoval. Nechal s pusou dokořán a se slzami v očích. Tolik emocí mě prostě dojalo... Tahle možnost konce, a rozpletení příběhu mě skutečně nenapadla.
Knihu určitě doporučuji k přečtení !!

12 15.08.2021

Poutavé, tajemné, místy až mrazivé. Prolínání dvou časových rovin. Děsivá vražda mladé dívky, která poznamenala všechny členy její rodiny. A příběh čtyř dospívajících přítelkyň s pohnutým osudem, které byly "odloženy" svými rodinami na nehostinné, Bohem zapomenuté místo internátní školy. Obě linky příběhu dělí od sebe několik desetiletí. A přesto.... Všechny tyto události se proplétají, a spojují do jednoho většího celku. A pak tu nechybí ani jedna tajemná, zbloudilá duše, která po své smrti nenalezla klid...
Od děje se nedalo odtrhnout. Obracela jsem s napětím stránku za stránkou, a čekala se zatajeným dechem, co autorka ještě vymyslí. Bylo to dobré. Zatraceně dobré čtení....
Duchařina protnutá detektivkou. A k tomu všemu, dobrý konec....
Pevné pouto lásky a přátelství, které nezničil ani čas.

12 03.12.2019

Tuto knihu jsem měla už dlouho v hledáčku a toužila si ji přečíst. Bylo to mé první setkání s autorkou. Tolik nadšených ohlasů a vysoké hodnocení. Knížku jsem brala do rukou doslova s nedočkavostí.....
Děj máme dělený do tří částí. Hned ta první má přes 200 stran, v nichž jsem se bohužel úplně zasekla. Příběh se mi tu hrozně vlekl, a já se nutila číst dál jen kvůli tomu, že jsem věděla kam to všechno směřuje, a co se bude odvíjet ve druhé části. Bylo tu na mě moc pečení, zadělávání chleba, a spousty nudných dialogů. Při četbě mě udržoval snad jen příběh o upírovi.
Druhou část jsem četla se zatajeným dechem, a visela na každém Minčině slovu. Přestože už tohle samé četl člověk mnohokrát. Pokaždé je to skoro stejné vyprávění. Nepředstavitelné hrůzy. Lidská bytost pozbývá své hodnoty, a krutost nezná mezí. Pokaždé šokovaně obracíte stránky a nechápete, kde člověk vzal sílu tahle zvěrstva přežít.
Třetí část se tvářila jako šťastný happy end. Ale poslední stránky vás vyvedou z omylu. Jednání Sage jsem vážně nepobrala, a zůstala jsem s pusou dokořán. Úplně mi tím zkazila celý dojem z knihy.

Minka : " Proto jsem svůj příběh nikdy nevyprávěla.
Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala alespoň přibližně popsat.
A i kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět."

11 31.07.2021

Tato kniha mě zaujala podle vysokého hodnocení, a kladných ohlasů....
Po její koupi jsem přesto se čtením váhala. Pořád jsem si říkala, že zrovna teď nemám chuť na takovýto tísnivý a ponurý příběh, z prostředí psychiatrické léčebny. Na tak depresivní čtení....
Ale sotva jsem knihu otevřela, a začala číst, nedokázala jsem ji odložit. Příběh mě úplně spolkl...
Dvě dějové linky. Příběhy dvou dívek, které od sebe dělí více než šedesát let.
Clara - jejíž příběh se odehrává v naprosto šíleném a hrůzném prostředí psychiatrické kliniky, ve třicátých letech minulého století. Na místě tak strašném, a depresivním, že si to dnešní člověk ani neumí představit. Na místě, kde skončila "odložena" svými rodiči, protože se vzepřela jejich vůli, a zklamala jejich očekávání. Odložena, a to definitivně. Bez možnosti návratu, a bez naděje na útěk.
Tenhle příběh, mi vzal doslova dech. Pořád jsem čekala na nějaký šťastný zvrat, záchranu, na nějaký happyend. Jako ve většině příběhů.... Ale bohužel. :-(
Izzy - Sedmnáctiletá slečna, jejíž mladý život byl poznamenaný životními tragédiemi.
Pořád jako by musela začínat znovu, a sbírat sílu ke každému kroku.
Její příběh vnáší do ponurosti knihy jakési odlehčení. Vyrovnává ty hrůzy, o nichž se píše v Clařině příběhu.

Často se tu píše, že kniha měla svůj happyend...
Ale jak pro koho. Já zde vidím jen zmařený lidský život. Zničený naprosto šíleným způsobem...
Vždyť Clara čekala na ten svůj šťastný konec, celých 66 let :-(
Přesto tuto knihu hodnotím jako skvělou. S plným počtem bodů.... Určitě se k ní ještě někdy vrátím.

11 24.08.2018