Aknel26 komentáře u knih

Tento komentář napíšu k prvním dílům hned dvou sérií - k Pachatelům dobrých skutků a Billu Madlafouskovi. Obě série vycházejí z oblíbeného a prověřeného konceptu - líčí bláznivé či dobrodružné příhody party kamarádů. Na databázi mají skvělá hodnocení, u nás doma ale zůstaly nedočteny.
U mě se není moc co divit, že se mi knihy nelíbily - jsem odchovaná Boříkem a spol., Mikulášem a žáky Kopytem a Mňoukem, takže mi v těchto "novinkách" připadal humor na sílu, křečovitý a z historek čišela touha pobavit za každou cenu.
Co je ale podstatnější, knížky nezaujaly ani mého sedmiletého syna. Je to zdatný čtenář, ale Madlafousek i Michal s Filipem v něm vyvolali úplnou čtecí krizi, z níž se musel léčit na Ztřeštěném domě na stromě. (Léčba byla úspěšná, naštěstí.) Přitom Boříkovy lapálie jsme spolu četli už dříve a líbily se mu moc, stejně jako Mikulášovy patálie.

3 06.09.2023

Tento komentář napíšu k prvním dílům hned dvou sérií - o Billu Madlafouskovi a Pachatelích dobrých skutků. Obě série vycházejí z oblíbeného a prověřeného konceptu - líčí bláznivé či dobrodružné příhody party kamarádů. Na databázi mají skvělá hodnocení, u nás doma ale zůstaly nedočteny.
U mě se není moc co divit, že se mi knihy nelíbily - jsem odchovaná Boříkem a spol., Mikulášem a žáky Kopytem a Mňoukem, takže mi v těchto "novinkách" připadal humor na sílu, křečovitý a z historek čišela touha pobavit za každou cenu.
Co je ale podstatnější, knížky nezaujaly ani mého sedmiletého syna. Je to zdatný čtenář, ale Madlafousek i Michal s Filipem v něm vyvolali úplnou čtecí krizi, z níž se musel léčit na Ztřeštěném domě na stromě. (Léčba byla úspěšná, naštěstí.) Přitom Boříkovy lapálie jsme spolu četli už dříve a líbily se mu moc, stejně jako Mikulášovy patálie.

3 06.09.2023

Před časem jsem náhodou přečetla pátý díl této série, přišel mi obstojný a říkala jsem si, že zkusím číst od prvního. Chyba, velká chyba!
Méně sympatickou vyšetřovatelku, než je Josie, aby člověk pohledal. A stejně jako ona je přesvědčená o své nepostradatelnosti, já se domnívám, že tuto sérii mohu ve svém životě postrádat.
Začíst jsem se nedokázala ani kvůli krkolomnému překladu (nebo špatné práci korektorky).

7 06.09.2023

Kniha, která zaujme na první pohled ilustracemi, ty jsou podle mě podařenější než obsah. Závěrečná poučení jsou podle mě zbytečná - buď jsou zřejmá už ze samotného příběhu, nebo jsou na děj jaksi nepřirozeně našroubovaná. Pohádka, podle níž je soubor nazván, mi přišla úplně hloupá. Naopak nejvíc se mi líbil příběh o vajíčku, které všem dávalo nevyžádané rady, až na ně samo doplatilo. Na jedno přečtení proč ne.

4 06.09.2023

Jednoduché říkanky pro menší děti, většinou o zvířátkách. Vhodné pro školkové děti k recitaci.

2 06.09.2023

Mně jakožto dospělé čtenářce a matce malého čtenáře přišel třetí díl zatím nejlepší, nejchytřejší a nejkomplexnější. Měl jednu dějovou linku, po které kráčel celou dobu - na 39. patře Terry sestavil automat, který na základě daných kritérií napíše knihu za Terryho a Andyho. Jenže stroj píše podle svého, všechno zamotá a klukům nezbyde nic jiného než najít zavrženého odvynálezce profesora Stupida, s nímž chtějí dát vše do pořádku a stroj "odvynalézt".

2 06.09.2023

Ve druhém díle přibylo nových 13 pater, například zmrzlinárna nebo Labyrint zkázy. Tentokrát se dozvíme, jak se hlavní hrdinové seznámili, jak potkali kamarádku Jill a svého velkého nepřítele - kapitána Dřeváka. Vše začíná v okamžiku, kdy Terry málem zahubí lidožravé žraloky, poté co se rozhodne v bazénu vyprat své spodky...
Nejvíc mě pobavila pirátská variace na říkanku o deseti malých černoušcích, ze kterých nakonec (pozor, spoiler) nezbyl ani jeden.
Tento příběh mi přišel kapku zmatený a nepřehledný, ale i tak je to kopec (Pardon, strom!) srandy.

2 06.09.2023

První díl série byl natolik šílený, že vůbec nevím, jak bych ho shrnula. No prostě Andy a Terry žijí na stromě a živí se tím, že píšou knihy. Tedy psali by, ale pořád je od toho něco ruší - mořská monstrpanna, létající kočky, obří gorila, no prostě nesourodá směska, díky níž prožívají bláznivé dobrodružství, a nakonec je spasí nápad, že by vlastně mohli napsat právě o něm... Ale stihnou svou knihu dodat nakladateli včas?
Můj syn-prvňák, leč zkušený čtenář zhltl první díl tak rychle, že jsem honem pořizovala dva další. Textu není mnoho, skoro bych řekla, že černobílé kresby mají víc prostoru. Je to bláznivé, absurdní, ale přitom ne blbé. Jestli má nějaká kniha šanci zaujmout i děti, pro které je čtení sprosté slovo, pak Ztřeštěný dům na stromě je horký adept.

3 06.09.2023

Přidávám se na stranu těch, komu druhý díl přišel ještě lepší než první, a to pokud jde o případ samotný i atmosféru, která pátrání provází. Teď nezbývá než doufat, že Peter Vinston ještě někdy do Osterlenu zavítá, aby mohl vyřešit další vraždu a uspořádat nové monstrózní odhalení viníků!

8 23.08.2023

(SPOILER) Po čtyři sta stran jsem si říkala, že to je jasná pětihvězdičková knížka. Postavy byly trochu ploché, naštěstí mezi nimi převažovaly ty kladné, takže jsem jim beze zbytku fandila. Spíš než na psychologii postav se autor zaměřil na prostředí, v němž (v nichž) se román odehrává. Jedna linie příběhu je situována do baťovského Zlína převážně 30. let. V té druhé se pak spolu se studentem ekonomie Pavlem ocitáme v Praze přímo uprostřed dění konce roku 1989 - tyto pasáže mohou být pro mladé čtenáře přínosnější než hodiny dějepisu, kdy se novodobá historie často jen proletí...
Poté fakta ustoupí trochu stranou, aby dala prostor jinému směřování děje, totiž Pavlovu pátrání po jeho předcích. A tehdy ta pátá hvězda začala pomalu pohasínat. Ne že by to nebylo zajímavé, ale Pavlovi vše tak snadno vycházelo, až mi to přišlo lehce naivní. A když jsem se překulila přes čtyřstou stranu, pátá hvězdička zhasla docela. Chápu, že autor nechtěl, aby zbyly otazníky, chtěl se vypořádat se všemi postavami, což se povedlo, ale po přečtení dopisu z Toronta jsem si prostě říkala - ty bláho, o čem těch 50 stran bude?
Ještě dvě technické poznámky pro autora, pokud sem někdy zavítá. Kdo by jezdil od Viktorky do Malešic metrem a se dvěma přestupy? Šestadvácou ke krematoriu a pak jinou tramvají (tehdy asi 7 nebo 11) po Černokostelecké dál, ani ne půl hoďky. A klub se jmenuje Toronto Maple Leafs!

4 23.08.2023

Takové knihy mám ráda. Fiktivní příběhy opírající se o skutečné události, z nichž si čtenář odnese i nějaké informace, které ho třeba ve škole minuly či nezajímaly. V tomto případě jde o působení českých vojáků ve službě wehrmachtu (jakkoli nedobrovolné), o život v Rusku během druhé světové války, ale také o osudy lidí žijících v Československu od konce války až téměř po současnost. Ruku na srdce, Neonila má sice krásné jméno, ale celkově jde o osobu veskrze nesympatickou. Já vím, že občas hrála roli i náhoda a k některým zvratům došlo, aniž by sama přispěla, ale na druhou stranu se vždy postarala, "aby to měla dobré". A v takovém jednání byla velmi bezohledná a necitlivá ke své rodině i k lidem, kteří jí dříve pomohli. Její chování ke Světlaně Světlaně je pro mě naprosto nepochopitelné.
A nepochopitelná je pro mě i anotace. Který blbec ji psal? Nejenže vypíchl jen jeden aspekt příběhu, ale především vyzradil i události, k nimž dojde až kolem strany 140, tedy téměř v polovině knihy.

9 22.07.2023

Tohle mě opravdu bavilo! Krom prvních dvou dílů tuto sérii nečtu popořadě, ale na přeskáčku, podle toho, na jaký díl zrovna natrefím v knihovně. A musím říct, že tento byl velmi napínavý a rozhodně předčil všechny ostatní.
Moc se mi líbilo, že děj nestál jen na jediné postavě, ale že jich bylo v domě hned několik, přičemž každý měl k pobytu ve strašidelném domě jiné důvody a také jiný přístup: zvědavost, touha po dobrodružství, snaha o racionální vysvětlení, odmítání, přesvědčení o vlastních nadpřirozených schopnostech, hledání pravdy i pomsta. Napětí se stupňovalo, atmosféra houstla - a s tím i má neochota knihu odkládat. A konec měl teda grády! Opravdu čtivá záležitost, strašidelná tak akorát - člověk se sice bojí, ale zatím je to ještě ten příjemný hřejivý pocit.

6 22.07.2023

Tahle série zatím jede na své vlně a drží si svou kvalitu. Oceňuji, že i na tak malém prostoru autoři vymyslí slušnou a originální zápletku - tentokrát do příběhu zamotali dávnou legendu a vytvořili atmosféru tajemna. Rozuzlení mě napůl překvapilo, napůl jsem uhodla.

3 22.07.2023

Hrad ve Skotsku jako by mezi Romantické útěky ani nepatřil; jediné, co ho k nim váže, jsou hlavní postavy, které se objevily již v minulých příbězích. A pak také to, že Izzy svého rytíře potká hned na samém počátku knihy - s tím jsme se setkali téměř ve všech knihách, jako by autorka rezignovala na složité lásky hry, aby se mohla věnovat plně jiným dějovým linkám.
A tentokrát vlastně vůbec nejde o cestování, o poznávání jiných kultur. Izzy je víceméně doma, a co se týká Skotska, poznáváme hlavně jeho gastronomii. Prostor má spíš líčení, jaké mohou být vztahy mezi rodiči a dětmi, prvek přátelství a také zocelování samotné Izzy, její zjišťování, co všechno zvládne a s čím se dokáže popasovat. A čtenář(ka) jí prostě musí držet palce!
Snad proto, že si příběh na nic nehraje a není do něj násilím vpravován ten cestovatelský prvek (třeba v Irsku nebo Švýcarsku to bylo hodně na sílu), jsem s četbou spokojená.
Jediné, co musím vytknout, je místy dost necitlivé zacházení s jazykem. Zůstalo plno nečeských výrazů a s koncem knihy jich stále přibývalo - jako by překladatelku tlačil čas, a tak s blížícím se termínem odevzdání spíš otrocky překládala, než by přemýšlela nad tím, co je v češtině přirozené.

9 22.07.2023

Některé fejetony jsem znala jako výstupy Pavla Tomeše v Comedy Clubu, s jinými jsem se setkala poprvé a při čtení jako bych slyšela jeho hlas. U většiny jsem se dobře pobavila a zasmála.

6 19.06.2023

Přečteno doslova na jeden zátah. Jednohubka, která ve mně bude dlouho rezonovat. Škoda toho podle mě zbrklého konce, pár stran navíc by knize slušelo.

9 19.06.2023

Milí čtenáři, máte také nějakého autora nebo třeba sérii knih, jež vás vždycky rozčilují a při jejichž četbě nadáváte, ale i tak se k nim s další knihou vrátíte s nadějí, že tentokrát to určitě bude lepší - a ono většinou není a zase nadáváte a zase si říkáte, že to je naposledy? Pro mě tuto funkci zastávají třeba knihy Aleny Jakoubkové nebo právě tato série deteltivek s bývalou jeptiškou Chris.
Mně totiž hrozně vadí, jak policisté Christine sdělují každý pokrok ve vyšetřování, každý výsledek - ale ona nic podobného nedělá, vždy si nechává před policií náskok. Přitom zrovna v tomto díle by si rozhodně zasloužila obvinění z maření vyšetřování nebo dokonce zatajování informací. A když je to jí a jisté osobě vytknuto, hned se ohání právníkem, rozčílená až na půdu. (Mimochodem, policie byla jednoznačně v právu, vždyť ani při výslechu dotyčná neřekla vše!)

(!!!!!) A protože si nemám s kým o knížce povídat a potřebuju to ze sebe dostat, uchýlím se k SPOILEROVÁNÍ. (!!!!!) Přístup Christine a Ariany mi totiž přišel totálně pokroucený a mimo. Žena se nemůže starat o své dítě, a proto je svěří své sestře a švagrovi, kteří jsou na tom ekonomicky lépe. Po čase chce své dítě zpět, ale manželé se před ní dvacet let skrývají, stěhují se, používají falešná jména a dceři zatají skutečnost, že není jejich vlastní dítě; zatají jí i samu existenci tety. A když pravda vyjde najevo, je pravá matka, která celý život trpěla, protože neměla své dítě nablízku, hodna jen opovržení, zatímco rodiče zůstávají v srdci jako ti jediní a milující. Jsem jediná, komu je té ženy spíš líto a samozvané pěstouny považuje za zločince? (!!!!!) KONEC SPOILERU A KONEC KOMENTÁŘE. (!!!!!)

1 17.06.2023

Jak je napsáno už na samotné obálce, je kniha určena čtenářům prakticky bez rozdílu věku. Děti zaujme především napínavý příběh odvážné Agnes. Dospívající budou hledat skrytá poselství a prožívat s Agnes její proměnu z dítěte v ženu i první lásky. Dospělí čtenáři se budou spíš shovívavě usmívat, protože děj je místy velmi předvídatelný a poučení podávána většinou dost prvoplánově a okatě. Pokud od toho odhlédneme, čte se kniha opravdu dobře, protože kdo z nás by neměl rád pohádky? :-)
Těch 540 stran zní hrozivě, nicméně kdyby nebyly tak široké okraje, bylo by jich o třetinu méně. Oproti prvnímu dílu chyb ubylo, ale zcela nezmizely.

2 15.06.2023

Když jsem v Dobrém ránu viděla upoutávku samotné autorky, hned jsem knihu pořídila, protože Kamarádi z naší ulice se nám moc líbili. A nesáhla jsem vedle. Příběh je vtipný i nenáslině poučný a obrázky Lukáše Fibricha nemají chybu. Vlastně jednu ano - mohlo by jich být víc! Knížka je tenoučká, písmo velké a text srozumitelný a vhodný i pro začínající samostatné čtenáře.

2 15.06.2023

Tentokrát se ke knize postavím jako k hodnocení na Heuréce.
+ velmi slibný začátek
+ zajímavé téma, zase jsem se něco nového dověděla
+ dobře vykreslená ponurá atmosféra
- prakticky žádné sympatické postavy
- trochu nepřehledné kvůli střídání času i postav v popředí
- velmi překombinovaný konec
Podtrženo, sečteno: Tři a půl hvězdy (nelze, dám čtyři, jelikož jde o českou autorku, ale jedna je taková skomírající).

8 15.06.2023